21 Cdo 983/2013

21 Cdo 983/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.

Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v

právní věci žalobce R. N., zastoupeného JUDr. Marií Cerhovou, advokátkou se

sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Spálená č. 90/17, proti žalovanému Synthesia,

a. s. se sídlem v Pardubicích, Semtín č. 103, IČO 60108916, zastoupenému JUDr.

Janem Lukešem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská č. 20, o

180.154,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp.

zn. 27 C 52/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci

Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. listopadu 2012 č. j. 18 Co

671/2012-151, takto:

I. Dovolání žalovaného se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení

18.515,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Marie

Cerhové, advokátky se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Spálená č. 90/17.

Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 180.154,- Kč s úroky z prodlení ve

výši a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl u žalovaného

zaměstnán od 1. 5. 1985 jako pracovník údržby, že dne 17. 5. 2007 utrpěl

pracovní úraz, pro který byl Okresní správou sociálního zabezpečení Pardubice

uznán dne 23. 5. 2008 plně invalidním, a že se žalovaným uzavřel dohodu o

rozvázání pracovního poměru ke dni 16. 5. 2008, ve které žalovaný jako důvod

označil „odchod do plného invalidního důchodu“, ačkoliv mu bylo známo, že

žalobce není schopen dalšího výkonu práce u žalovaného. Protože k rozvázání

pracovního poměru touto dohodou došlo ve skutečnosti z důvodu uvedeného v

ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce, neboť zdravotní stav žalobce s ohledem

na následky pracovního úrazu vylučoval, aby žalobce mohl pokračovat v práci u

žalovaného, přísluší žalobci odstupné podle ustanovení § 67 odst. 1 zákoníku

práce ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku, který u žalobce v

roce 2007 činil 15.012,86 Kč.

Žalovaný zejména namítal, že v době rozvázání pracovního poměru účastníků

dohodou ze dne 16. 5. 2008 nebyly splněny podmínky pro vznik nároku žalobce na

odstupné, neboť zařízením závodní preventivní péče nebyl vydán lékařský

posudek, podle něhož by žalobce nesměl dále konat dosavadní práci pro pracovní

úraz.

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 24. 5. 2012 č. j. 27 C 52/2011-104

rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 180.154,- Kč s úroky z

prodlení ve výši a za dobu, jež rozvedl, zamítl žalobu „co do úroků z prodlení

za dobu od 10. 6. 2007 do 30. 6. 2008 a co do úroků z prodlení ve výši, která

za jednotlivá období přesahuje zákonné úroky z prodlení dle občanského

zákoníku“, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů

řízení 5.003,60 Kč a „České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích“

3.605,- Kč „za soudní poplatek“. Na základě zjištění, že žalobce nebyl ke dni

16. 5. 2008 schopen dále vykonávat dosavadní práci údržbáře z důvodu pracovního

úrazu ze dne 17. 5. 2007, které učinil z lékařské zprávy MUDr. Josefa Haluzy ze

dne 14. 9. 2010 a z jeho výpovědi jako svědka, dospěl k závěru, že „faktickým“

důvodem rozvázání pracovního poměru účastníků dohodou ze dne 16. 5. 2008 byla

skutečnost, že žalobce nesměl dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz ve

smyslu ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce, a že mu proto náleží – bez

ohledu na to, že do dne skončení pracovního poměru účastníků nebyl o zdravotní

nezpůsobilosti žalobce k výkonu dosavadní práce vydán zařízením závodní

preventivní péče lékařský posudek - odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného

výdělku podle ustanovení § 67 odst. 1 zákoníku práce.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích

rozsudkem ze dne 28. 11. 2012 č. j. 18 Co 671/2012-151 potvrdil rozsudek soudu

prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů

odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně pokládal za podstatné, že

„faktickým“ důvodem skončení pracovního poměru dohodou účastníků ze dne 16. 5.

2008 byla skutečnost, že žalobce nebyl schopen konat dosavadní práci pro

pracovní úraz, a stejně jako soud prvního stupně shledal, že pracovní poměr

žalobce u žalovaného „fakticky“ skončil z důvodu uvedeného v ustanovení § 52

písm. d) zákoníku práce, i když v době rozvázání pracovního poměru nebyl

zařízením závodní preventivní péče vydán lékařský posudek o zdravotní

nezpůsobilosti žalobce k výkonu dosavadní práce. Trvat na „požadavku existence“

tohoto lékařského posudku by podle názoru odvolacího soudu bylo – zvlášť u

dohody o rozvázání pracovního poměru z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm.

d) zákoníku práce, které upravuje výpověď - „formálním výkladem zákona

poškozujícím žalobce“.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že

lékařský posudek vydaný zařízením závodní preventivní péče je „zcela základní

součástí důvodů podle § 52 písm. d) zákoníku práce“, a že proto nelze dospět k

závěru, že tato „zcela základní a charakteristická součást důvodů může chybět“,

a že přesto se může jednat o rozvázání pracovního poměru dohodou z důvodů,

které jsou uvedeny v ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce. Protože žádný

lékařský posudek před uzavřením dohody o rozvázání pracovního poměru nebyl

vydán a protože žalovaný ani nebyl informován o zdravotním stavu žalobce,

nemohla vůle žalovaného směřovat k uzavření této dohody z důvodu uvedeného v

ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce. Žalovaný dovozuje přípustnost dovolání

z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud

zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k

dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl, popřípadě zamítl,

neboť rozsudek odvolacího soudu je správný. Zdůrazňuje, že, měl-li žalovaný

pochybnosti o tom, zda žalobce „splňuje podmínky pro ukončení pracovního poměru

podle § 52 písm. d) zákoníku práce“, měl jej vyzvat k předložení lékařského

posudku, případně si tento posudek opatřit.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního

řádu) projednal dovolání žalovaného podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský

soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť

dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1.

1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č.

99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další

zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu

bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení

§ 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon

připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v

ustanovení § 237 o. s. ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno

rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]

nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního

stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že

byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§

237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu

prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1

písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má

ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek

soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.

s. ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl

vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalovaného proti

rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů

uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu

ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní

otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která

je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být

dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem

uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a

odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán

uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho

mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve

smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní

význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání

označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není

založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu

má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává

tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v

ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí

odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Z hlediska skutkového stavu věci bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno

(správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá –

srov. ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.), že žalobce vykonával v pracovním

poměru u žalovaného ode dne 1. 5. 1985 práci údržbáře. Dne 17. 5. 2007 žalobce

utrpěl při výbuchu plynu v nádobě během svařování pracovní úraz (zlomeninu obou

patních kostí a poranění hrudníku), pro který byl dne 23. 5. 2008 uznán Okresní

správou sociálního zabezpečení Pardubice plně invalidním ode dne 1. 4. 2008.

Dne 16. 5. 2008 žalobce a žalovaný uzavřeli dohodu o rozvázání pracovního

poměru ke dni 16. 5. 2008, v níž byl jako důvod uveden odchod žalobce do plného

invalidního důchodu. Dne 14. 9. 2010 vydal ošetřující lékař žalobce a zároveň

lékař závodní preventivní péče žalovaného MUDr. Josef Haluza lékařskou zprávu,

podle které žalobce nebyl ke dni 16. 5. 2008 schopen dále vykonávat dosavadní

práci údržbáře z důvodu pracovního úrazu ze dne 17. 5. 2007. Žádosti žalobce o

vyplacení odstupného při skončení pracovního poměru žalovaný odmítl vyhovět.

Za tohoto skutkového stavu bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné mimo

jiné vyřešení právní otázky, zda podmínkou pro vznik nároku zaměstnance na

odstupné při rozvázání pracovního poměru dohodou ze zdravotních důvodů podle

ustanovení § 67 odst. 1 zákoníku práce je, aby ještě před uzavřením dohody o

rozvázání pracovního poměru byl zařízením závodní preventivní péče vydán

lékařský posudek, podle něhož zaměstnanec nesmí dále konat dosavadní práci pro

pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí.

Vzhledem k tomu, že tato právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena,

představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci

samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že

dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle

ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.,

které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud

České republiky dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá

odstupného, na které mu (podle jeho názoru) vzniklo právo při skončení

pracovního poměru, k němuž došlo dohodou účastníků ke dni 16. 5. 2008 - podle

zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č.

181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb. a nálezu

Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do

30. 6. 2008 (dále jen „zák. práce“), a podle zákona č. 20/1966 Sb., o péči o

zdraví lidu, ve znění zákonů č. 210/1990 Sb., č. 425/1990 Sb., č. 548/1991 Sb.,

č. 550/1991 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 15/1993 Sb., č. 161/1993 Sb., č. 307/1993

Sb. a č. 60/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 206/1996 Sb. a zákonů č.

14/1997 Sb., č. 79/1997 Sb., č. 110/1997 Sb., č. 83/1998 Sb., č. 167/1998 Sb.,

č. 71/2000 Sb., č. 123/2000 Sb., č. 132/2000 Sb., č.149/2000 Sb., č. 258/2000

Sb., č. 164/2001 Sb., č. 260/2001 Sb., č. 285/2002 Sb., č. 290/2002 Sb., č.

320/2002 Sb., č. 130/2003 Sb., č. 356/2003 Sb., č. 274/2003 Sb., č. 37/2004

Sb., č. 53/2004 Sb., č. 121/2004 Sb., č. 156/2004 Sb., č. 422/2004 Sb., č.

436/2004 Sb., č. 379/2005 Sb., č. 381/2005 Sb., č. 109/2006 Sb., č. 115/2006

Sb., č. 225/2006 Sb., č. 227/2006 Sb., č. 245/2006 Sb., č. 342/2006 Sb., č.

111/2007 Sb. a č. 28/2008 Sb., tedy podle zákona o péči o zdraví lidu ve znění

účinném do 30. 6. 2008 (dále jen „zákona o péči o zdraví lidu“).

Podle ustanovení § 67 odst. 1 zák. práce zaměstnanci, u něhož dochází k

rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v

§ 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, a zaměstnanci, který okamžitě

zrušil pracovní poměr podle § 56, přísluší při skončení pracovního poměru

odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku. Zaměstnanci, u něhož

dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů

uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší při skončení

pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.

Byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského

posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutím

příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat

dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a

zaměstnavatel se zcela zprostí své odpovědnosti podle § 367 odst. 1, odstupné

podle věty druhé zaměstnanci nepřísluší.

Podle ustanovení § 52 písm. d) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci

výpověď, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného zařízením

závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který

lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz,

onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na

pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví

nejvyšší přípustné expozice.

Odstupné představuje plnění, které zaměstnavatel poskytuje jednorázově

(zpravidla jako peněžitý příspěvek) zaměstnanci v souvislosti s rozvázáním

(skončením) jejich pracovního poměru a které má zaměstnanci pomoci překonat

(často složitou) sociální situaci, v níž se ocitl proto, že ztratil dosavadní

práci. Zaměstnanec má ze zákona - jak vyplývá z ustanovení § 67 odst. 1 zák.

práce - právo na odstupné tehdy, jestliže ztratil dosavadní práci bez své viny

z organizačních důvodů na straně zaměstnavatele, ze zdravotních důvodů, neboť

nemůže pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání

konat dosavadní práci, nebo pro dosažení nejvyšší přípustné expozice; tím, že

se odstupné poskytuje jako (nejméně) trojnásobek nebo dvanáctinásobek

průměrného výdělku, zákon sleduje, aby se zaměstnanci dostaly takové peněžní

prostředky, jaké by jinak obdržel, kdyby pracovní poměr ještě po dobu alespoň

tří nebo dvanácti měsíců pokračoval.

Odstupné při skončení pracovního poměru na základě dohody o jeho rozvázání ze

zdravotních důvodů přísluší zaměstnanci - jak vyplývá z ustanovení § 67 odst. 1

a § 52 písm. d) zák. práce - jen tehdy, je-li důvodem rozvázání pracovního

poměru okolnost, že zaměstnanec nesmí podle lékařského posudku vydaného

zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu,

který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní

úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí. Pozbyl-li

zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku

vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného

správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilost

konat dále dosavadní práci z jiných důvodů než pro pracovní úraz, onemocnění

nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí [a je-li proto dán důvod k

výpovědi z pracovního poměru, kterou může dát zaměstnavatel zaměstnanci,

uvedený v ustanovení § 52 písm. e) zák. práce], odstupné ze zdravotních důvodů

zaměstnanci nenáleží. Pro vznik práva zaměstnance na odstupné není rozhodující,

zda okolnost, se kterou je zákonem spojeno právo zaměstnance na odstupné, je

uvedena v dohodě o rozvázání pracovního poměru; ustanovení § 67 odst. 1 zák.

práce totiž nespojuje, byl-li pracovní poměr rozvázán dohodou, vznik práva na

odstupné s tím, co bylo v dohodě uvedeno o důvodech skončení pracovního poměru,

ale se zjištěním, proč (z jakého skutečného důvodu) byl pracovní poměr opravdu

rozvázán.

Lékařskou posudkovou činnost, jejímž „předním úkolem“ je posuzování

způsobilosti k práci, vykonávají v rámci léčebně preventivní péče, včetně

závodní preventivní péče, zpravidla ošetřující lékaři (srov. § 21 odst. 1

zákona o péči o zdraví lidu). Protože posuzování zdravotní způsobilosti

fyzických osob k práci se uskutečňuje - jak uvedeno výše - v rámci závodní

preventivní péče, je zřejmé, že pro vydání lékařského posudku o způsobilosti

zaměstnance k práci, kupř. pro účely výpovědi ze zdravotních důvodů podle

ustanovení § 52 písm. d) zák. práce, je povolán v první řadě lékař zajišťující

pro zaměstnance závodní preventivní péči (závodní lékař). Především lékaře

zajišťujícího závodní preventivní péči je třeba - s ohledem na zákonem vymezený

cíl a rozsah závodní preventivní péče (srov. § 18a a § 35a zákona o péči o

zdraví lidu) - chápat jako příslušného lékaře, podle jehož posudku je

zaměstnavatel povinen v zájmu zajištění bezpečného, nezávadného a zdraví

neohrožujícího pracovního prostředí postupovat při zařazování do práce,

eventuálně při převedení na jinou práci. Teprve tehdy, nepůsobí-li u

zaměstnavatele lékař závodní preventivní péče, přichází v úvahu pro výkon

lékařské posudkové činnosti lékař zvolený zaměstnancem ve smyslu ustanovení § 9

odst. 2 věty první zákona o péči o zdraví lidu.

Při zkoumání, zda byl naplněn výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. d)

zák. práce, neboť zaměstnanec nesmí dále konat dosavadní práci pro pracovní

úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení nemocí z povolání, soudy,

správní úřady a jiné orgány vycházejí z lékařského posudku, vydaného zařízením

závodní preventivní péče, a z rozhodnutí příslušného správního orgánu, který

lékařský posudek přezkoumává, jen tehdy, mají-li všechny stanovené náležitosti

a nevzniknou-li žádné pochybnosti o jejich správnosti. V případě, že lékařský

posudek (rozhodnutí příslušného orgánu, který lékařský posudek přezkoumává)

nebude obsahovat všechny náležitosti nebo bude neurčitý či nesrozumitelný anebo

že z postojů zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo z jiných důvodů se objeví

potřeba (znovu a náležitě) objasnit zaměstnancův zdravotní stav a příčiny jeho

poškození, je třeba v příslušném řízení otázku, zda zaměstnanec nesmí dále

konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro

ohrožení nemocí z povolání, vyřešit (postavit najisto) dokazováním, zejména

prostřednictvím odborných vyjádření orgánů veřejné moci, popřípadě znaleckých

posudků (§ 127 odst. 1 o. s. ř.).

Lékařský posudek vydaný zařízením závodní preventivní péče o způsobilosti

zaměstnance k práci není aktem, z něhož by byl soud při zjišťování důvodu

rozvázání pracovního poměru [tj. při zjišťování, zda k rozvázání pracovního

poměru mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem došlo z důvodů uvedených v

ustanovení § 52 písm. d) zák. práce] ve sporu o odstupné povinen vycházet.

Zdravotní stav zaměstnance z hlediska jeho schopnosti dále konat dosavadní

práci pro pracovní úraz, pro nemoc z povolání nebo pro ohrožení nemocí z

povolání proto může být posouzen lékařem i jinak a není vyloučeno ani to, že –

nebyl-li zařízením závodní preventivní péče lékařský posudek o způsobilosti

zaměstnance k práci vůbec vydán - bude pro účely zjištění důvodu rozvázání

pracovního poměru zjišťován (zejména prostřednictvím odborných vyjádření orgánů

veřejné moci, popřípadě znaleckých posudků) teprve v řízení o odstupné při

skončení pracovního poměru ze zdravotních důvodů.

Z uvedeného vyplývá, že zaměstnanci, který uzavřel se zaměstnavatelem dohodu o

rozvázání pracovního poměru, přísluší – bez ohledu na to, co bylo v této dohodě

uvedeno jako důvod rozvázání pracovního poměru a zda byl v době uzavření dohody

zařízením závodní preventivní péče vydán lékařský posudek o způsobilosti

zaměstnance k práci - odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného

výdělku, jestliže bude zjištěno, že zaměstnanec v době uzavření dohody o

rozvázání pracovního poměru nesměl pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z

povolání nebo pro ohrožení nemocí z povolání dále konat dosavadní práci a že

tato okolnost byla skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru účastníků, a

jestliže – byly-li důvodem zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance k výkonu

dosavadní práce pracovní úraz nebo onemocnění nemocí z povolání - se

zaměstnavatel zcela nezprostil své odpovědnosti za škodu vzniklou zaměstnanci

pracovním úrazem nebo nemocí z povolání podle ustanovení § 367 odst. 1 zák.

práce.

V posuzovaném případě žalobce a žalovaný uzavřeli dne 16. 5. 2008 dohodu o

rozvázání pracovního poměru ke dni 16. 5. 2008, v níž byl jako důvod uveden

odchod žalobce do plného invalidního důchodu, který byl žalobci přiznán ode dne

1. 4. 2008 pro následky pracovního úrazu ze dne 17. 5. 2007. Protože bylo soudy

zjištěno, že žalobce nebyl ke dni 16. 5. 2008 schopen (nesměl) dále vykonávat

dosavadní práci údržbáře z důvodu uvedeného pracovního úrazu a že tato okolnost

byla skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru dohodou uzavřenou mezi ním a

žalovaným, a protože nebyly prokázány (a žalovaným ani tvrzeny) skutečnosti, na

základě nichž by se žalovaný zcela zprostil své odpovědnosti za škodu vzniklou

žalobci pracovním úrazem podle ustanovení § 367 odst. 1 zák. práce, je správný

závěr odvolacího soudu, že žalobci přísluší – bez ohledu na to, že v době

uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru nebyl zařízením závodní

preventivní péče vydán lékařský posudek o zdravotní nezpůsobilosti žalobce k

dosavadní práci vykonávané u žalovaného a že tato zdravotní nezpůsobilost

žalobce nebyla v dohodě uvedena jako důvod rozvázání pracovního poměru -

odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku podle ustanovení § 67 odst.

1 věty druhé zák. práce.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného

dovolacího důvodu správný. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno),

že by byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s.

ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo

jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení § 243b odst.

2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b

odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání

žalovaného bylo zamítnuto a žalovaný je proto povinen nahradit žalobci náklady

potřebné k uplatňování práva.

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že

výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom

stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před

středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle

ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v

projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení

zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty

první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších

předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení

v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č.

116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této

situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny

pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané

věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši

18.215,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady

spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst.

3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů); náhrada za daň z

přidané hodnoty z této odměny a náhrady k nákladům řízení nepatří, neboť

zástupkyně žalobce, advokátka JUDr. Marie Cerhová, v rozporu s ustanovením §

14a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů neprokázala,

že by byla plátkyní této daně.

Žalovaný je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 18.515,-

Kč žalobci zaplatit k rukám advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala

(§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s.

ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. ledna 2014

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu