21 Cdo 989/2018-277
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy ve věci úschovy movitých věcí určených pro příjemce P. Š., zastoupeného Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem v Havířově, Elišky Krásnohorské č. 1305/18, za účasti přihlašovatele B. T., zastoupeného JUDr. Hanou Zawislakovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Veleslavínova č. 371/19, o žádostech příjemce a přihlašovatele na vydání předmětu úschovy, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 47 Sd 32/2006, o dovolání příjemce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. února 2016 č. j. 10 Co 423/2015-174, takto:
Dovolání příjemce se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání příjemce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 2. 2016 č. j. 10 Co 423/2015-174 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (v napadené části, kterou bylo potvrzeno usnesení okresního soudu, jímž byla příjemci uložena povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku - Místku náklady řízení vzniklé za období od 7. 5. 2009 do 3. 3. 2015, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015 sp. zn. 25 Cdo 1748/2015, z něhož vyplývá, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení placených státem soud zvažuje pouze hledisko výsledku řízení, tj. podle výsledku řízení posoudí, který z účastníků a v jakém rozsahu je povinen hradit náklady řízení, a zároveň zváží, zda u něj nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků či důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o. s. ř.; k posuzování, zda jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné k nepřiznání náhrady nákladů řízení, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, který byl uveřejněn pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. 21 Cdo 222/2014 a v nich vyjádřený právní názor, že úvaha soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, pro které soud nemusí zcela nebo zčásti přiznat náhradu nákladů řízení, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci; soud přitom přihlíží zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, a to nejen u účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také z pohledu poměrů oprávněného účastníka, k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně nebo k podání odvolání, k postojům účastníků v průběhu řízení apod.) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Důvodem vzniku nákladů řízení státu za období od 7. 5. 2009 (kdy přihlašovatel požádal o vydání předmětu úschovy) do 3. 3. 2015 (kdy mu byl předmět úschovy vydán poté, co bylo příjemci rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 10. 10. 2013 č. j. 41 C 75/2010-285 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2014 č. j. 8 Co 453/2014-335 uloženo s tímto vydáním souhlasit) nebyla okolnost, že předmětné movité věci byly uloženy do úschovy policejním orgánem podle ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí tr. řádu v rámci trestního řízení vedeného proti příjemci, které skončilo pravomocným zprošťujícím rozsudkem soudu, nýbrž nesouhlas příjemce s vydáním předmětu úschovy přihlašovateli, který byl neopodstatněný. S ohledem na tento postoj příjemce v řízení ve věci úschovy, který vedl (v uvedeném období) ke vzniku nákladů státu v tomto řízení, nemůže být jeho zproštění obžaloby v trestním řízení důvodem hodným zvláštního zřetele k tomu, aby státu nebyla proti němu přiznána náhrada nákladů řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání příjemce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2018
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu