21 Cul 10/2021-743
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., o
návrhu žalobkyně D. K., narozené dne XY, bytem v XY, podaném proti Vrchnímu
soudu v Praze, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené u
Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cmo 20/2018, takto:
I. Návrh na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k „nařízení jednání neb
k rozhodnutí v této kauze“ se zamítá.
II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, č. j. 78 Cm
152/2009-611, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení
částky 28 037 000 Kč s příslušenstvím, podala žalobkyně odvolání. Věc byla
soudem prvního stupně předložena Vrchnímu soudu v Praze dne 30. 1. 2018 a je u
tohoto soudu vedena pod sp. zn. 3 Cmo 20/2018. Návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který byl Vrchnímu soudu
v Praze doručen dne 3. 11. 2021, se navrhovatelka domáhá, aby byla určena lhůta
k „nařízení jednání neb k rozhodnutí v této kauze“. V návrhu poukázala na
dosavadní průběh řízení, zejména upozornila na to, že řízení probíhá již od
roku 2009, odvolací řízení potom od roku 2018 a doposud ve věci nebylo nařízeno
jednání, resp. jednání nařízené na den 25. 10. 2021, ale toto bylo „bezdůvodně“
zrušeno „údajně“ z důvodu insolvence žalobkyně. K tomu uvedla, že „insolvence
nebyla prohlášena na správkyni dědictví“, nýbrž na majetek žalobkyně jako
fyzické osoby. Dále poukázala na svůj věk, sociální stav, délku řízení a
komplikace způsobené pandemií. Předseda senátu Vrchního soudu v Praze Mgr. Jiří Čurda se k návrhu vyjádřil
tak, že návrh považuje za nedůvodný, neboť „s ohledem na prohlášení konkursu…
žalobkyně pozbyla i aktivní legitimaci k takovému návrhu“. Poukázal na to, že
na majetek žalobkyně byl prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Ostravě
ze dne 14. 9. 2021,č. j. KSOS 34 INS XY. Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu (§ 174a
odst. 4 část věty před středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích,
ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a kterému
byla věc předložena dne 2. 12. 2021, dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Podle ustanovení § 1 o. s. ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a
účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá
ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k
dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům
jiných osob. Podle ustanovení § 6 o. s. ř. v řízení postupuje soud
předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla
rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle
míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být
vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení
dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení
procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§
174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno,
kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se
jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se
navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž
směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 věta druhá zákona o
soudech a soudcích).
Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již
procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil,
příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k
průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný,
protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele,
postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení
k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu
namítány průtahy (§ 174a odst. 8 věta první před středníkem zákona o soudech a
soudcích). V řízení o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu podle ustanovení § 174a
zákona o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, může příslušný soud
stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení
soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich
provedením) nebo jejichž potřeba provedení – i když o nich dosud nebylo
rozhodnuto – je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a
které ve věci musí být podle zákona učiněny. Při rozhodování o tomto návrhu
může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u
něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy; navrhovanou délkou lhůty k
provedení procesního úkonu však není vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 12. 1. 2005, sp. zn. 21 Cul 3/2004, uveřejněné pod č. 80/2006 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). Návrhem podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích se nelze domáhat
určení lhůty k nařízení jednání, jestliže potřeba jeho provedení není s
přihlédnutím k povaze věci nepochybná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
10. 9. 2012, sp. zn. 21 Cul 5/2012, uveřejněné pod č. 2/2013 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek). Má-li být respektována nezávislost soudů a soudců při projednávání a
rozhodování sporů a jiných právních věcí a zároveň zachováno právo účastníka
nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, pro
řízení návrhu na určení lhůty podle ustanovení § 174a zákona o soudech a
soudcích z toho vyplývá, že příslušný soud sice může soudu, vůči němuž návrh
směřuje, stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, avšak nesmí porušit jeho
(Ústavou a zákonem zaručenou) nezávislost při rozhodování sporu nebo jiné
právní věci tím, že by mu nařídil, jaké procesní úkony má za řízení učinit, a
tedy jak má při projednávání a rozhodování jednotlivé věci konkrétně postupovat
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. 21 Cul
4/2006). V posuzovaném případě, jak vyplývá z obsahu spisu, odvolací soud nařídil
jednání ve věci na den 25. 10. 2021, toto jednání dne 20. 10. 2021 odročil na
neurčito s odůvodněním, že na majetek žalobkyně byl prohlášen konkurs. Z
uvedeného vyplývá, že sám odvolací soud již dospěl k závěru, že k rozhodnutí o
věci je třeba nařídit jednání [nejsou tedy splněny podmínky pro rozhodnutí bez
nařízení jednání (srov. ustanovení § 214 odst. 2 o. s.
ř.)]; je zapotřebí tak
posoudit oprávněnost jeho dalšího postupu [odročení jednání (srov. ustanovení §
119 odst. 1 o. s. ř.)]. Nejvyšší soud dále ověřil v insolvenčním rejstříku, že na majetek navrhovatelky
byl prohlášen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2021, č. j. KSOS 34 INS XY konkurs, usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož
dne v 9:38 hodin, tímto nastaly účinky prohlášení konkurzu [srov. ustanovení §
245 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenční zákon), dále jen „IZ“]. Proti usnesení podala zdejší navrhovatelka
odvolání, o němž nebylo doposud rozhodnuto.
Procesní (jakož i hmotněprávní) postavení žalobkyně se tedy změnilo tím, že byl
zjištěn úpadek žalobkyně a na její majetek prohlášen konkurz. Vznikla proto
procesní otázka (před jejímž zodpovězením nyní Vrchní soud v Praze stojí), jaký
vliv má tato nová skutečnost na průběh řízení, a to jak z hlediska vlivu
probíhajícího insolvenčního řízení, tak z hlediska postavení žalobkyně jako
správkyně dědictví (Vrchní soud v Praze v tomto směru argumentuje ztrátou její
„aktivní legitimace“). Proto nelze vyhovět požadavku žalobkyně na určení lhůty
Vrchnímu soudu v Praze k nařízení jednání nebo k rozhodnutí ve věci, neboť by
tím bylo nepřípustně zasahováno do nezávislosti soudů a soudců při projednávání
a rozhodování sporů, a to v řízení, které svou povahou není určeno k
„usměrňování“ (pomocí závazného právního názoru) projednávání a rozhodování
jednotlivých věcí. Navrhovatelka se svým návrhem na určení lhůty totiž –
důsledně vzato – domáhá přezkumu toho, zda má zjištění úpadku a prohlášení
konkurzu na její majetek vliv na projednání a rozhodnutí věci zahájené její
žalobou jako správkyně dědictví; to však v řízení o určení lhůty k provedení
procesního úkonu není možné.
Protože soud je zásadně vázán žalobou (návrhem) – srov. ustanovení § 153 odst.
2 o. s. ř. a § 174a odst. 5 větu druhou zákona o soudech a soudcích, Nejvyšší
soud České republiky návrh na určení lhůty podle ustanovení § 174a odst. 7
části věty za středníkem zákona o soudech a soudcích zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 174a odst. 5 věty
druhé zákona o soudech a soudcích a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť navrhovatelka
nemá ve smyslu ustanovení § 174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích
právo, aby jí stát nahradil náklady, které jí v tomto řízení vznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 12. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu