21 Cul 2/2021-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., o návrhu povinné E. B., narozené dne XY, bytem v XY, podaném proti Nejvyššímu soudu, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené pod sp. zn. 20 Cdo 1369/2020, takto:
I. Návrh na určení lhůty Nejvyššímu soudu k „rozhodnutí o žádosti povinné na ustanovení bezplatného právního zástupce pro dovolací řízení“ se zamítá. II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Podáním ze dne 25. 4. 2021, doručeným Nejvyššímu soudu téhož dne, se navrhovatelka E. B. domáhala, aby Nejvyššímu soudu byla určena lhůta „k provedení procesního úkonu – rozhodnutí o žádosti povinné na ustanovení bezplatného právního zástupce pro dovolací řízení“. Svůj návrh odůvodnila tím, že proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2020 č. j. 20 Co 158/2020-748 (správně usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2019 sp. zn. 20 Co 114/2019 – pozn. Nejvyššího soudu) podala dovolání a dne 18.
11. 2019 a 19. 12. 2020 požádala o ustanovení zástupce pro „doplnění a potvrzení dovolání“. O těchto žádostech však nebylo doposud rozhodnuto, a to i „přes skutečnost, že obdržela od Nejvyššího soudu již dvě totožná usnesení sp. zn. 20 Cdo 3543/2020 ze dne 1. 12. 2020 a ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. 20 Cdo 1369/2020, s totožnou výzvou k odstranění nedostatku povinného zastoupení“; ze strany Nejvyššího soudu tedy dochází k „soudním průtahům“. Odkazoval-li Nejvyšší soud ve výše uvedených výzvách na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26.
6. 2020 č. j. 20 Co 158/2020-748, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 30. 3. 2020 č. j. 23 EXE 1302/2015-728, kterým soud rozhodl, že se povinné neustanovuje zástupce pro dovolací řízení, pak tato rozhodnutí nižších soudů nejsou „relevantní“, neboť se jedná o „neustanovení advokáta pro exekuční řízení, které se na dovolací řízení nevztahuje“, o čemž byla navrhovatelka shodně informována ze strany „ČAK, tak i Okresního soudu v Rakovníku a Krajského soudu v Praze“. Nejvyšší soud, jehož jiný senát, než který je podle rozvrhu práce povolán k rozhodnutí o dovolání podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3.
7. 2019 sp. zn. 20 Co 114/2019, je příslušný k projednání návrhu (§ 174a odst. 4 část věty za středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a kterému byla věc předložena dne 25. 4. 2021, dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Podle ustanovení § 1 o. s. ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob.
Podle ustanovení § 6 o. s. ř. v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§ 174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích).
Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích).
Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§ 174a odst. 8 věta první před středníkem zákona o soudech a soudcích). V posuzovaném případě však, jak bylo zjištěno z evidence Nejvyššího soudu, dovolací řízení v navrhovatelkou uváděné věci bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20.
4. 2021 sp. zn. 20 Cdo 1369/2020 zastaveno; řízení před Nejvyšším soudem tedy již neprobíhá. Protože smyslem řízení podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích je zabránit dalším průtahům před příslušným soudem stanovením lhůty ke konkrétnímu procesnímu úkonu v probíhajícím řízení, byl návrh navrhovatelky podle ustanovení § 174a odst. 7 části věty za středníkem zákona o soudech a soudcích zamítnut.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení § 174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení vznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 5. 2021
JUDr. Pavel Malý předseda senátu