22 As 95/2025- 46 - text
22 As 95/2025 - 48 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Tomáše Foltase ve věci žalobce: M. H., zastoupený JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem se sídlem Na Poříčí 5, Liberec, proti žalovanému: Český úřad zeměměřický a katastrální, se sídlem Pod sídlištěm 9, Praha 8, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2023, čj. ČUZK/49635/2023, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2025, čj. 10 A 7/2024 46,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
[1] Žalobce se v původním řízení před Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Liberec domáhal opravy chyby v katastrálním operátu. Konkrétně požadoval změnu vlastníka nemovitosti z důvodu neplatnosti listin soudní exekutorky, které byly podkladem pro předchozí zápis vlastníka v katastru nemovitostí. Katastrální úřad rozhodnutím ze dne 13. 9. 2021 žádosti nevyhověl, neboť neshledal, že by se jednalo o chybu v katastrálním operátu.
[2] Žalobce se podáním ze dne 2. 8. 2023 domáhal obnovy tohoto řízení. Zeměměřický a katastrální inspektorát v Liberci žalobce vyzval k odstranění vad návrhu, a to doložením „nové“ skutečnosti, jež by zakládala důvody pro obnovu řízení. Na tuto výzvu reagoval žalobce přípisem. Novou skutečnost spatřoval v „prohlášení“ soudní exekutorky, že úřední razítko jí používané si nechala zhotovit osobně a veškeré listiny opatřené tímto razítkem jsou od počátku neplatné. „Prohlášení“ soudní exekutorky dovozoval ze skutečnosti, že nereagovala na žalobcovu žádost ze dne 30. 6. 2023 o doložení legálnosti úředního razítka Exekutorského úřadu Česká Lípa, a to v žalobcem stanovené lhůtě 7 dnů. Z pasivního chování exekutorky žalobce vyvodil závěr, že vyjádřila souhlas s nelegálností opatřeného úředního razítka. Tento souhlas je pak novou skutečností, jež zakládá důvod pro obnovu řízení.
[3] Inspektorát rozhodnutím ze dne 11. 9. 2023 žádost o obnovu řízení zamítl z důvodu nenaplnění podmínek pro povolení obnovy řízení. Žalobcovo podání dle inspektorátu neobsahovalo žádné nové skutečnosti, které by odůvodňovaly obnovu původního řízení. Z absence odpovědi exekutorky nelze činit žádné závěry. Stejně tak inspektorát dospěl k závěru, že ani eventuální prohlášení exekutora či zrušení usnesení exekutora o příklepu nepředstavuje chybu ve smyslu § 36 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Nelze ji tedy napravit v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu.
[4] Český úřad zeměměřický a katastrální zamítl odvolání žalobce. Souhlasil s tím, že posuzování platnosti, pravosti či požadovaného dodržení procesu pořízení listiny (zde razítka na listině) přesahuje předmět řízení o opravě chyby v katastrálním operátu.
[5] Proti rozhodnutí Českého úřadu zeměměřického a katastrálního podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji zamítl jako nedůvodnou.
[6] Městský soud souhlasil se žalovaným, že otázku správnosti a platnosti listin nelze posuzovat v řízení dle § 36 odst. 1 písm. a) zákona o katastru nemovitostí. Podle tohoto ustanovení katastrální úřad opraví na písemný návrh vlastníka či jiné oprávněné osoby nebo i bez návrhu chyby v katastrálním operátu, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. Městský soud dospěl k závěru, že jediným způsobem, jak brojit proti vkladu práva provedeného na základě rozhodnutí o povolení vkladu, které bylo vydáno v rozporu se zákonem, nesprávně či jinak chybně, je podání určovací žaloby dle občanského zákoníku.
[7] Městský soud dále uvedl, že žalobce v žalobě nepředložil ani nové skutečnosti, či důkazy. Žalobcem nově předkládaná skutečnost není novou skutečností, která by byla způsobilá k povolení obnovy řízení. Žalobce argumentaci o vadách exekutorského razítka a neplatnost aktů soudní exekutorky vznášel již od počátku samotného řízení, kde se domáhal opravy údajů zapsaných v katastru nemovitostí. Stejně tak předložené prohlášení soudní exekutorky nemá právní relevanci. Prohlášení soudní exekutorky bylo sepsáno právním zástupcem žalobce poté, co soudní exekutorka nereagovala ve stanovené lhůtě 7 dnů na výzvu ze strany žalobce, která byla spojena s fikcí souhlasu. Dle názoru městského soudu není žalobce oprávněn klást exekutorskému úřadu jakékoliv podmínky a vyžadovat od něj vyjádření pod pohrůžkou fikce souhlasu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků
[8] Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti namítá, že městský soud neposoudil právní otázku opravy chyby v katastrálním operátu správně. Tvrzené nelegální opatření exekutorského razítka měl vyhodnotit jako zřejmý omyl v souladu s § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. K nesprávnému závěru městský soud dospěl také díky aplikaci nepřiléhavé judikatury.
[9] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Úvodem Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že rozhodnutí, které stěžovatel napadá, je rozhodnutím o odvolání proti zamítnutí žádosti o povolení obnovy řízení. Institut obnovy řízení dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu je dle judikatury Nejvyššího správního soudu vyhrazen pouze pro skutkové novoty (ať již jde o nová tvrzení nebo důkazy) ve vztahu k věci samé (rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2021, čj. 2 As 24/2020 21, bod 18), nikoliv jako korekce nesprávného právního posouzení. Obnovu řízení lze povolit, pokud teprve po právní moci rozhodnutí v původním řízení vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, nemohl li je účastník řízení, kterému jsou ku prospěchu, uplatnit již v původním řízení, a to zejména pro jejich dřívější nedostupnost. Pojem „dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy“, jak ho má na mysli § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, je přitom nutno chápat v objektivním smyslu, tedy jako skutečnosti či důkazy, které účastník řízení znát nemohl a nemohl je v původním řízení uplatnit (rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2011, čj. 8 As 18/2010 113, a dále též rozsudky NSS ze dne 16. 12. 2019, čj. 1 As 213/2019 36, či ze dne 16. 10. 2020, čj. 5 As 117/2020 42). Poslední podmínkou pro povolení obnovy řízení je, že nově uplatněné důkazy a skutečnosti musí být způsobilé vést k jinému řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování v původním řízení.
[11] V kontextu nyní posuzovaného případu, kde stěžovatel činí spornou právě posledně zmíněnou otázku, Nejvyšší správní soud považuje za podstatné připomenout charakter řízení o opravě chyby v katastrálním operátu dle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, jehož obnovu stěžovatel požadoval.
[12] Účelem institutu opravy chyby v katastrálním operátu je dle judikatury Nejvyššího správního soudu odstranění zjevných a nepochybných nesrovnalostí, které se týkají jednotlivých částí katastrálního operátu, případně rozporu evidence se sbírkou listin vedenou katastrálním úřadem. Provedením opravy chyby v katastrálním operátu se zajišťuje pořádek ve veřejné evidenci, což znamená, že uvedené má pouze evidenční účinek. V žádném případě nejde o autoritativní rozhodování o právních vztazích k nemovitostem (rozsudek NSS ze dne 6. 12. 2018, čj. 5 As 311/2017 57, bod 13). V řízení o opravě chyby v katastrálním operátu dojde pouze k (dodatečnému) nahrazení chybného údaje v katastru nemovitostí (rozsudek NSS ze dne 2. 5. 2025, čj. 5 As 9/2025 43, bod 30). Smyslem řízení o opravě chyby, jsou li pro provedení opravy splněny zákonné podmínky, je toliko uvedení evidovaných údajů do souladu se skutečným obsahem listin, které má katastrální úřad k dispozici (rozsudek NSS ze dne 13. 4. 2017 čj. 10 As 307/2016 38, bod 19, shodně i rozsudek NSS ze dne 20. 7. 2018, čj. 4 As 106/2018 59, bod 33).
[13] Aby mohl katastrální úřad přistoupit k opravě chyby v katastrálním operátu dle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, je nezbytné, aby chybný údaj katastru vznikl zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. Chybné údaje katastru, které se opravují v režimu opravy chyby v katastrálním operátu jsou taxativně vyjmenovány v § 44 odst. 2, odst. 3 a odst. 5 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška). K definici zřejmého omylu Nejvyšší správní soud konstatoval, že dosud v judikatuře ani odborné literatuře provedena nebyla, přičemž by definování tohoto pojmu bylo velmi obtížné. Neurčitý právní pojem zřejmý omyl je tudíž potřeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně sem lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti – zejména případy chyby v psaní a počítání, jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině), tak omyl právní (error iuris – např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečností na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem) (rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2008, čj. 1 As 40/2007 103). O omyl zřejmý se jedná pouze v případě, že je chyba v katastru naprosto evidentní. Chyby v katastru, k jejichž zjištění se katastrální úřad neobejde bez podrobného zkoumání právní a skutkové stránky případu, nejsou způsobeny zřejmým omylem (rozsudek NSS ze dne 13. 4. 2017, čj. 10 As 307/2016 38, bod 19).
[14] Katastrální úřad může v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky. Posuzovat, za jakých podmínek práva vznikají, zanikají, mění se jejich obsah, přecházejí na jiné osoby apod. náleží pouze soudům v občanskoprávním řízení (rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2016, čj. 6 As 166/2015 27). Katastrální úřad nemůže rozhodnutím o opravě chyb dojít k zásahu do vlastnického práva, neboť oprava nevede ke vzniku, změně nebo zániku práva, které je vyznačeno v katastru nemovitostí. V řízení o opravě chyb v katastrálním operátu nelze přezkoumat zákonnost podkladů, na jejichž základě byl zápis učiněn (rozsudek NSS ze dne 18. 8. 2025, čj. 3 As 241/2024 40, bod 21).
[15] Judikatura Nejvyššího správního soudu taktéž zdůrazňuje, že do pravomoci katastrálních úřadů nespadá řešení vlastnických sporů, a tudíž o těchto otázkách nejsou povolány autoritativně rozhodovat ani soudy v řízeních přezkoumávajících postupy těchto orgánů v řízení dle soudního řádu správního (rozsudek NSS ze dne 4. 5. 2018, čj. 8 As 176/2017 39, bod 17). Stejně tak pokud subjekt namítá existenci chyby, která je nejasná nebo sporná, může se ochrany svých práv domoci především u civilních soudů například cestou žalob na určení existence jím tvrzeného práva dle § 80 občanského soudního řádu (rozsudek NSS ze dne 25. 8. 2016, čj. 9 As 86/2016 40).
[16] Městský soud z této judikatury správně vyšel a stěžovateli přesvědčivě vysvětlil, proč se v tomto případě nemůže jednat o zřejmý omyl. Případná neplatnost listiny z důvodu vadného razítka, na základě které byl původní zápis proveden, není zřejmým omylem, ve výše uvedeném smyslu. K prokázání nelegálního jednání, popřípadě zpochybnění pravosti či platnosti listiny, na němž je otisk exekutorského razítka, by se neobešlo bez podrobného zkoumání právní, ale i skutkové stránky případu (např. výslech svědků, předložení dalších dokumentů či znaleckých posudků). V takovém případě se tudíž nemůže jednat o chybu způsobenou zřejmým omylem K tomuto závěru správně dospěl v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu žalovaný a následně i městský soud (body 28 29 rozsudku).
[17] S tímto závěrem, že se musí jednat o na první pohled znatelnou chybu, je v souladu i rozsudek Krajského soudu v Plzni, který citoval ve svém odůvodnění městský soud (bod 29 rozsudku). Městský soud na tento rozsudek odkazuje z důvodu aplikace obecného principu, kdy je potřeba, aby zřejmý omyl byl evidentní již povrchním zkoumáním. Tento závěr platí jak pro error facti, tak i pro error iuris, a je taktéž v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2013, čj. 7 As 131/2012 32, č. 2902/2013 Sb. NSS, rozsudek NSS ze dne 13. 4. 2017, čj. 10 As 307/2016 38, bod 19). Tudíž využití rozsudku Krajského soudu v Plzni v argumentaci městského soudu není vadou, která by zakládala nezákonnost napadeného rozsudku.
[18] Vzhledem ke skutečnosti, že městský soud přesvědčivě odůvodnil, že se ve stěžovatelově případě nejedná o zřejmý omyl, který by byl způsobilým předmětem řízení o opravě chyby v katastrálním operátu, nebylo dle názoru Nejvyššího správního soudu potřeba, aby se vypořádal i s další namítanou judikaturou krajských soudů. Tento postup je i v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, kdy „není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ [nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08 (N 26/52 SbNU 247), bod 68]. IV. Závěr a náklady řízení
[19] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta poslední soudního řádu správního).
[20] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 soudního řádu správního. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 23. října 2025
Jitka Zavřelová předsedkyně senátu