a č. 29/2000 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)» Podání dodatečného daňového přiznání nevytváří procesní překážku pro zahá- jení daňové kontroly za stejné zdaňovací období dle $ 16 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, neboť zákon žádné takové omezení pro správce daně nestanoví.
Věc: Akciová společnost C. proti Finančnímu ředitelství v Ostravě o daň z příjmů právnických osob. Dne 5. 11. 2004 podal žalobce dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2002. Dne 19. 11. 2004 zahájil Finanční úřad v Přerově u žalobce daňovou kontrolu týkající se daně z příjmů právnických osob za zdaňovací ob- dobí roku 2001 a 2002. Dne 24. 1.2005 podal žalobce druhé dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňova- cí období roku 2002.
Rozhodnutím ze dne 29.3.2005 správce daně zastavil řízení ve vě- ci druhého dodatečného daňového přiznání ze dne 24. 1. 2005, neboť dle $ 41 odst. 2 d. ř. po zahájení daňové kontroly již není podání dodatečného daňového přiznání možné. Proti tomuto rozhodnutí správce daně ze dne 29. 3. 2005 podal žalobce odvolání, které žalovaný dne 9. 8. 2005 zamítl. Proti rozhodnutí žalovaného brojil poslé- ze žalobce správní žalobu u Krajského soudu v Ostravě. V žalobě zejména uvedl, že žalova- ný opominul první dodatečné daňové přizná- ní ze dne 5.
11. 2004, v němž žalobce vykázal nižší daňovou ztrátu, než byla daňová ztráta původně vyměřená. Přesto správce daně dne 19. 11. 2004 zahájil daňovou kontrolu. Podle názoru žalobce ve smyslu ústavní zásady za- kotvené v článku 2 odst. 3 Ústavy platí, že státní moc lze vykonávat pouze v případech, v mezích a způsobem, které stanoví zákon. » Nyní též ve znění zákonů č. 79/2006 Sb. a č. 214/2006 Sb. 800 Správce daně postupoval v řízení vyměřova- cím jiným způsobem, než daňový řád stanoví. Podle $ 43 d.
ř. pochybnosti ohledně údajů uvedených v daňovém přiznání správce daně odstraňuje v řízení vytýkacím. Po obdržení dodatečného daňového přiznání správce da- ně neprovedl vytýkací řízení, ale zahájil daňo- vou kontrolu, a tak porušil nejen zásadu zá- konnosti zakotvenou v $ 2 odst 1 d. ř. Správce daně nebyl oprávněn daňovou kon- trolu zahájit, neboť měl zahájit vytýkací řízení výzvou podle $ 43 odst. 1 d. ř. Žalobce dále uvedl, že řízení vyměřovací bylo ukončeno konkludentním vyměřením daně z příjmů.
Ke zjištění důvodů pro podání dodatečného daňového přiznání došlo dne 28. 10. 2004, a proto bylo povinností žalobce podat doda- tečné daňové přiznání ve Ihůtě do 30. 11. 2004. K tomuto datu nastávají ve smyslu $ 41 odst. 1 d. ř. účinky podaného dodatečného přiznání a k tomuto datu správce daně postu- pem podle $ 46 odst. 5 d. ř. stanovil novou poslední známou daňovou povinnost. I v pří- padě názoru, že by správce daně mohl daňo- vou kontrolu dne 19. 11. 2004 zahájit, nej- později k tomuto datu musela být daňová kontrola ukončena, když jejím předmětem bylo prověření daňového základu právě za to- to zdaňovací období a když správce daně v průběhu kontroly zjistil, že se ztráta vymě- řená postupem podle $ 46 odst. 5 d.
ř. neod- chyluje od ztráty uvedené v dodatečném da- ňovém přiznání. Po vyměření provedeném k 30. 11. 2004 postupem podle $ 46 odst. 5 d. ř. již správce daně nebyl oprávněn pokra- čovat v zahájené daňové kontrole, takže v ní pokračoval protiprávně. Nezákonný postup správce daně pak nemůže tvořit zákonnou překážku pro podání dalšího dodatečného daňového přiznání. Žalobce proto již podru- hé podal dodatečné daňové přiznání dne 24. 1.2005, a proto správce daně nebyl opráv- něn řízení zahájené tímto úkonem zastavit.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě mi- mo jiné uvedl, že u žalobce nastala na přelo- mu roku 2004 a 2005 v krátkém časovém sle- du tři samostatná daňová řízení. Podáním dodatečného daňového přiznání u daně z pří- jmů právnických osob za zdaňovací období roku 2002 bylo dne 5. 11. 2004 zahájeno vy- měřovací řízení, které bylo ukončeno k 30. 11. 2004 konkludentním vyměřením podle $ 46 odst. 5 d. ř. Dalším samostatným daňovým ří- zením byla daňová kontrola daně z příjmů právnických osob za rok 2002 zahájená dne 19.
11. 2004. Toto daňové řízení nebylo k datu podání žaloby ještě ukončeno, jelikož žalob- ce se proti dodatečnému platebnímu výměru odvolal. Podáním druhého dodatečného da- ňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2002 dne 24. 1.2005 bylo zahájeno další samostatné vy- měřovací řízení, které však bylo v souladu s $ 41 odst. 2 d. ř. pro nepřípustnost zastave- no. Jedná se o samostatná daňová řízení, a proto nelze souhlasit se závěrem žalobce, že správce daně nezákonně zahájil daňovou kontrolu.
V případě podání dodatečného da- ňového přiznání se jedná o samostatné vymě- řovací řízení zahájené dnem podání daňového přiznání a ukončené konkludentním vyměře- ním, čímž byla stanovena poslední známá da- ňová povinnost, naproti tomu daňová kontro- la je dalším samostatným zahájeným řízením a tato dvě samostatná řízení nelze zaměňovat ani jakýmkoliv způsobem propojovat. Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl. Zodůvodnění: Podle $ 41 odst. 2 věty první d. ř. dodateč- né přiznání nebo hlášení není přípustné, bylhli před jeho podáním učiněn správcem daně úkon směřující k přezkoušení správnosti da- ňové povinnosti za období, kterého by se do- datečné přiznání nebo hlášení týkalo, a to až do doby ukončení tohoto úkonu.
Podle $ 46 odst. 5 věty první d. ř. neod- chyluje-li se vyměřená daň od daně uvedené v daňovém přiznání nebo hlášení, nemusí správce daně sdělovat daňovému subjektu vý- sledek vyměření, pokud o to daňový subjekt výslovně nepožádá, nejpozději do konce příš- tího zdaňovacího období. Podle $ 27 odst. 1 písm. h) d. ř. není-li v tomto nebo zvláštním zákoně stanoveno ji- nak, daňové řízení se zastaví, jestliže jde o ne- přípustné podání. 801 1303 Na základě shora citované právní úpravy dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná.
Shoduje se s názorem žalovaného, že u žalobce probíhala tři samostatná a na so- bě nezávislá daňová řízení, přičemž každé z nich mělo svůj vlastní procesní průběh od- povídající ustanovením daňového řádu. Sku- tečnost, že žalobce podal první dodatečné daňové přiznání dne 5. 11. 2004, nevytvořila žádnou procesní překážku pro zahájení da- ňové kontroly za stejné zdaňovací období, ne- boť daňový řád žádné takové omezení pro správce daně neupravuje. Zákonná úprava V podstatě nevylučuje ani případy, kdy by do- datečné daňové přiznání bylo podáno těsně před zahájením daňové kontroly, případně i téhož dne, kdy byla daňová kontrola zaháje- na (srov. Kobík, J.: Správa daní a poplatků s komentářem, 4.
vydání, nakladatelství ANAG, 2005). Stejně tak právní úkon zaháje- ní daňové kontroly nemohl nijak omezit správce daně v postupu podle $ 46 odst. 5 d. ř., pokud se rozhodl konkludentním způso- bem akceptovat obsah dodatečného daňové- ho přiznání. Jak již bylo uvedeno, jednalo se o dvě samostatná daňová řízení, jejichž para- lelní průběh daňový řád nevylučuje a ani pro ně nestanoví žádné podmínky vzájemnosti. Daňové řízení probíhá v rámci správy da- ní a představuje vlastní výkon této správy správci daně.
Daňová kontrola je systematic- ky zařazena mezi instituty společné pro celé daňové řízení, a není tak omezena pouze na některé jeho stadium. Daňová kontrola může být uskutečněna v kterékoliv fázi daňového řízení, je-li to z povahy řízení a věci samé možné. Není tedy samostatnou fází daňového řízení, ale dílčím procesním postupem ode- hrávajícím se v rámci daňového řízení. Obvy- kle daňová kontrola probíhá v řízení vyměřo- vacím, neboť její použití je právě v této fázi zpravidla nejúčelnější. Již z povahy a účelu daňové kontroly vyplývá, že se provádí vždy až po skončení zdaňovacího období a rovněž až po uplynutí lhůty k podání daňového při- znání.
Daňová kontrola je tak jedním z ná- strojů, které správce daně v rámci správy da- ně má k dispozici pro naplnění cíle daňového us řízení [srov. rozsudek Nejvyššího správního 802 soudu ze dne 24. 1. 2006, čj. 2 Afs 31/2005-57 (publikován pod č. 868/2006 Sb. NSS)]. Na- proti tomu $ 43 d. ř. upravující vytýkací říze- ní jako součást vyměřovacího řízení se vzta- huje na časový úsek po podání daňového přiznání, dokud ještě nebyla správcem daně vyměřena daňová povinnost. Smyslem vytý- kacího řízení je odstranit pochybnosti, jež na- byl správce daně po podání daňového přizná- ní a jež brání tomu, aby byla daňovému subjektu vyměřena daň ve správné výši.
Vý- sledkem celého vyměřovacího řízení, v rámci něhož je vytýkací řízení prováděno, je pak správné a úplné stanovení základu daně, sta- novení daně, její vyměření a předepsání do evidence daní - tedy dosažení cíle daňového řízení vyjádřeného v $ 2 odst. 2 d. ř. Vytýkací řízení jako součást vyměřovacího řízení je pro- to prostředkem, jak tohoto cíle dosáhnout po- té, co daňový subjekt podá daňové přiznání. Vytýkací řízení není zahájeno. podáním daňového přiznání, tedy v daném případě po- dáním dodatečného daňového přiznání, ale výzvou správce daně učiněnou ve smyslu $ 43 odst. 1 d.
ř. Jelikož v posuzované věci správce daně takovou výzvu neučinil, nebylo vytýkací řízení vůbec zahájeno. Zatímco vytýkací řízení představuje poměrně úzce vymezenou čin- nost správce daně vztahující se pouze ke kon- krétnímu daňovému přiznání a skutečnostem zde uvedeným, daňová kontrola je činností správce daně mnohem širšího rozsahu, neboť představuje celkovou kontrolu daňového zá- kladu nebo jiných okolností rozhodných pro správné stanovení daně v rámci konkrétního daňového období, a je tedy nezávislá na exi- stenci či obsahu podání daňového subjektu.
Podle názoru krajského soudu nelze spatřo- vat pochybení správce daně v tom, že místo užší kontroly představující prověření skuteč- ností uvedených v daňovém přiznání volil šir- ší formu daňové kontroly ve smyslu $ 16 d. ř. Skutečnost, že ke dni 30. 11. 2004 došlo ve smyslu $ 46 odst. 5 d. ř. ke konkludentnímu vyměření daně, vyjadřovala pouze to, že správ- ce daně neměl momentálně pochybnosti o správnosti, pravdivosti, průkaznosti nebo úplnosti dodatečného daňového přiznání ža- lobce, a nemohla vytvořit právní překážku dalšího průběhu daňové kontroly.
Daňový řád jako základní procesní před- pis daňového řízení však zcela jednoznačně vylučuje možnost podání dodatečného daňo- vého přiznání v průběhu daňové kontroly (S 41 odst. 2 věta prvá d. ř.). Jelikož takový po- stup označuje daňový řád za nepřípustný, by- la zcela namístě aplikace $ 27 odst. 1 písm. h) d. ř., kterou správce daně na toto v pořadí tře- tí daňové řízení, jež se týkalo žalobce a stej- ného zdaňovacího období, použil. Krajský soud dospěl ke shodnému závěru s žalova- ným, že správce daně svým postupem nepo- rušil ani daňový řád, ani Ústavu, když naopak zcela správně aplikoval shora citovaná usta- novení daňového řádu a postupoval také v souladu s $ 2 odst. 1 d.
ř. Daň z příjmů fyzických osob: vznik povinnosti podat daňové přiznání Daňové řízení: počátek běhu lhůty pro vyměření či doměření daně k $ 47 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) k $ 38g zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací ob- dobí roku 2001 Povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob vzniká v roce následujícím po uplynutí zdaňovacího období (kalendářního roku), k němuž se da- ňové přiznání vztahuje.
Je-li zdaňovacím obdobím rok 2001, vzniká povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob v roce 2002 a od konce tohoto roku počíná běh tříleté prekluzivní lhůty podle 6 47 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
Akciová společnost C. proti Finančnímu ředitelství v Ostravě o daň z příjmů právnických