22 Cdo 103/2005

22 Cdo 103/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve

věci žalobkyně Ing. V. Z., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. S.,

zastoupenému advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u

Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 12 C 48/99, o dovolání žalovaného

proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2004, č. j. 25 Co

351/2003-327, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2004, č. j. 25 Co

351/2003-327, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. května 2003,

č. j. 12 C 48/99-252, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k

dalšímu řízení.

Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne

21. května 2003, č. j. 12 C 48/99-252, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 9.

června 2004, č. j. 12 C 48/99-320, vypořádal zaniklé bezpodílové

spoluvlastnictví účastníků tak, že pod bodem I. výroku do výlučného vlastnictví

žalobkyně přikázal blíže označené movité věci (vesměs vybavení bytu, garáže a

nářadí) v ceně 479 000,- Kč, dále osobní automobil Fiat Punto v ceně 200 000,-

Kč, hodnotu členského podílu ve Stavebním bytovém družstvu pracovníků

energetiky a dopravy k bytu č. 31 v P.-M., V. 1157/6, ve výši 1 800 000,- Kč a

hodnotu „členského podílu ke garáži č. 93“ ve výši 210 000,- Kč. Pod bodem II.

uložil žalovanému, aby na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví zaplatil

žalobkyni částku 30 071 441,- Kč. Pod body III. až VI. rozhodl o náhradě

nákladů řízení a soudním poplatku.

Soud prvního stupně zjistil, že bezpodílové spoluvlastnictví účastníků

zaniklo rozvodem 3. 3. 1998 a že k dohodě o jeho vypořádání mezi účastníky

nedošlo. Na podkladě provedených důkazů vzal za prokázané, že do bezpodílového

spoluvlastnictví účastníků patří movité věci a hodnoty členských podílů ve

stavebním bytovém družstvu k bytu a garáži, přikázané do výlučného vlastnictví

žalobkyně. Předmětem vypořádání dále učinil částku 800 000,- Kč, kterou

žalovaný převedl na účet žalobkyně z podílu na zisku společnosti K. s. P.,

spol. s r. o., vyplaceného žalovanému za rok 1995 a 1996, částku 9 715 250,-

Kč, představující uvedený podíl po odpočtu částky 800 000,- Kč, částku 1 105

000,- Kč získanou žalobkyní z prodeje akcií, částku 246 240.- Kč, kterou

žalobkyně získala z podílu na zisku společnosti A. L., spol. s r. o., za rok

1996, částku 98 240,- Kč, představující hodnotu obchodního podílu žalobkyně ve

společnosti A. L., spol. s r. o., a částku 55 366 113,- Kč, představující

obchodní podíl žalovaného ve společnosti K. s. P., spol. s r. o. Do vypořádání

nezahrnul částku 115 440,- Kč s tím, že tato částka byla žalobkyni vyplacena

před zrušením společné domácnosti a spotřebována. Do bezpodílového

spoluvlastnictví rovněž nezahrnul hodnotu členského podílu ke garáži č. 25 s

ohledem na to, že tato garáž byla na žalovaného převedena dohodou z 12. 6.

1996 v době, „kdy již manželství účastníků neplnilo svou funkci“ a kdy mezi

účastníky bylo nesporné, že hodnota tohoto členského podílu zůstává ve výlučném

vlastnictví žalovaného. Bezpodílové spoluvlastnictví účastníků tak představuje

majetek v ceně 70 019 843,- Kč, z něhož ke dni jeho zániku žalobkyně měla ve

svém držení majetek v ceně 4 938 480,- Kč a žalovaný v ceně 65 081 363,- Kč.

Při vypořádání vycházel z toho, že podíly obou účastníků jsou stejné.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem

ze dne 31. srpna 2004, č. j. 25 Co 351/2003-327, rozsudek soudu prvního stupně

ve výroku pod bodem I. potvrdil. Ve výroku pod bodem II. rozsudek soudu prvního

stupně změnil tak, že žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil na vypořádání

bezpodílového spoluvlastnictví částku 30 071 442,- Kč, a dále ve výši splátek k

zaplacení této částky. Rozsudek soudu prvního stupně změnil také ve výroku o

nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, potvrdil je ve výrocích o nákladech

řízení státu a soudním poplatku a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s

jeho právním posouzením věci. K námitce žalovaného, že obchodní podíl jednoho z

manželů nelze zahrnout do bezpodílového spoluvlastnictví, setrval na právním

názoru vysloveném ve zrušujícím usnesení z 28. 1. 2003, č. j. 25 Co

424/2002-215, jímž byl soud prvního stupně vázán, který vycházel z právního

názoru publikovaného v časopise Právní rozhledy č. 9 z roku 1996, podle kterého

„obchodní podíl má povahu majetkového práva, na které se vztahují ustanovení

občanského zákoníku a obchodního zákoníku o nakládání s právy a majetkovými

hodnotami, pokud to povaha tohoto práva připouští“. S ohledem na § 149 odst. 4

ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. (dále jen „ObčZ“),

ze kterého vyplývá, že předmětem vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví

manželů jsou i majetková práva, dovodil, že při jeho vypořádání je třeba

přihlížet i k hodnotě obchodního podílu jednoho z manželů. Za stavu, kdy žádný

z účastníků nepředložil dostatek podkladů pro stanovení hodnoty podílu

žalovaného ve společnosti K. s. P., spol. s r. o., k 3. 3. 1998, bylo třeba

vycházet ze znaleckého posudku, který jeho hodnotu stanovil k 31. 3. 1998.

Podle odvolacího soudu nebylo možno přistoupit k teoretickému odečtení

navýšeného zisku za 28 dnů, jak to navrhoval žalovaný. Pokud změnil rozsudek

soudu prvního stupně v částce, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na

vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (o 1,- Kč více), učinil tak z důvodu

početní chyby soudu prvního stupně.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu

nesprávného právního posouzení věci. Zásadní význam po právní stránce

rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje v posouzení právní otázky, „zda v rámci

vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů má být vypořádán i obchodní

podíl ve společnosti s ručením omezeným, který jeden z manželů nabyl za trvání

manželství z prostředků v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů“, „zda má být

při vypořádání přihlédnuto ke snížení hodnoty obchodního podílu, ke kterému

došlo v období mezi zánikem manželství a dnem vydání rozhodnutí soudu o

vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů“ a „jakým způsobem se určí

hodnota obchodního podílu, která má být v rámci vypořádání bezpodílového

spoluvlastnictví manželů mezi účastníky vypořádána“. Žalovaný nesouhlasí s

názorem, že předmětem vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků jsou

i jejich obchodní podíly ve společnostech A. L. P., spol. s r. o., a K. s. P.,

spol. s r. o. S odkazem na rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí

a stanovisek pod č. 32, ročník 1997, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Odon

46/97, publikované v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, č. 14 rozhodnutí

Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 37 Co 399/95, publikované v časopise

Soudní rozhledy, ročník 1997, č. 4, § 320 a § 320a občanského soudního řádu

(dále „OSŘ“) ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. dovozuje, že

„obchodní podíl v s. r. o. není ani věcí, ani majetkovým právem, nýbrž souborem

práv a povinností společníka a jim odpovídající účast na společnosti (§ 113

odst. 1 věta prvá ObchZ ve znění do 31. 12. 2000)“. Z ustanovení občanského

zákoníku ani obchodního zákoníku nevyplývá, že by nabytí obchodního podílu

jedním z manželů za trvání manželství z prostředků v bezpodílovém

spoluvlastnictví zakládalo vznik majetkového práva k obchodnímu podílu i

druhému z manželů. Pokud je v § 150 ObčZ ve znění před novelou provedenou

zákonem použit termín „společný majetek“, pak tento termín zahrnuje „společné

věci“ i „majetková práva“ a sám o sobě nemůže vést k závěru, že předmětem

vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví by měl být i obchodní podíl v s. r. o. Právní úprava obchodního podílu v s. r. o. se liší od právní úpravy členství

v bytovém družstvu a pouze v případě společného členství manželů v bytovém

družstvu zákon umožňuje v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví

vypořádat majetková práva vyplývající ze zániku tohoto společného členství. Právní názor, že společníkem v s. r. o. je ten manžel, který uzavřel

společenskou smlouvu nebo jinou smlouvu, jíž došlo k nabytí obchodního podílu,

ale druhý manžel má nárok, aby při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví

bylo přihlédnuto k hodnotě takto získaného obchodního podílu, je v rozporu s

čl. 11 odst. 1 věta druhá Listiny základních práv a svobod. Pokud odvolací soud

považuje obchodní podíl v s. r. o. za majetkovou hodnotu společnou oběma

manželům, pak by “dvěma subjektům ze stejného předmětu vlastnictví plynula

rozdílná práva a povinnosti“.

Takový výklad je podle žalovaného „z ústavního

principu nepřijatelný“. Poukázal také na to, že pokud by manžel měl v případě

zániku bezpodílového spoluvlastnictví právo na vypořádání hodnoty obchodního

podílu druhého manžela nabytého za trvání manželství, mohlo by to mít negativní

dopad na majetkovou i životní situaci toho manžela, který je společníkem s. r. o., zejména tehdy, jestliže by hodnota ostatního majetku v bezpodílovém

spoluvlastnictvím představovala oproti hodnotě obchodního podílu

několikanásobně nižší hodnotu, jak je tomu v daném případě, kdy obchodní podíl

žalovaného představuje 80 % veškeré hodnoty předmětu bezpodílového

spoluvlastnictví účastníků. Žalovaný je toho názoru, „že nabytí obchodního

podílu v s. r. o. jedním z manželů za trvání manželství z prostředků v

bezpodílovém spoluvlastnictví nezakládá jakoukoliv účast druhého manžela na

této společnosti, a to ani majetkovou, s případným nárokem na vypořádání

hodnoty obchodního podílu“. Žalovaný nesouhlasí rovněž s názorem, že při

vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví nelze přihlédnout ke snížení hodnoty

obchodního podílu žalovaného, k němuž došlo v době od zániku bezpodílového

spoluvlastnictví do data rozhodnutí soudu o vypořádání bezpodílového

spoluvlastnictví. V této souvislosti odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu ČSR

publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972, č. 42 a

ročník 1970, č. 21, které jsou třeba aplikovat na veškerý majetek v

bezpodílovém spoluvlastnictví. Dále namítá nesprávnost výše hodnoty obchodního

podílu ve společnosti K. s. P., spol. s r. o., s tím, že znalec JUDr. H. provedl ocenění k 31. 3. 1998, zatímco k rozvodu manželství došlo 3. 3. 1998, a

zpochybnil i správnost stanovení výše hodnoty obchodního podílu žalobkyně ve

společnosti A. L. P., spol. s r. o. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky

soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání. Poukázala na právní názor

vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo

700/2004, publikovaném v Právních rozhledech č. 2, ročník 2004, podle kterého

„s obchodním podílem je spjata majetková hodnota, která je ve smyslu § 118

odst. 1 ObčZ jinou majetkovou hodnotou (majetkem) a jako taková může být

předmětem občanskoprávních vztahů (toto ustanovení platilo i do 31. 7. 1998).

Jestliže i jen jeden z manželů nabude za trvání manželství z prostředků

patřících do společného jmění manželů obchodní podíl ve společnosti s ručením

omezeným, stává se tím získaný majetek (hodnota takového podílu) ze zákona

součástí společného jmění manželů“. Námitku týkající se nesprávnosti výše

hodnoty obchodního podílu žalovaný v průběhu řízení nevznesl a nepožadoval

doplnění znaleckého posudku či vypracování revizního znaleckého posudku.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti

rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal,

zda jde o dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním

napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolací soudu ve věci samé je

přípustné za splnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo § 237

odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ.

Dovolání je přípustné – pokud by tomu tak nemělo být podle § 237 odst. 1 písm.

b) OSŘ, zajisté by tomu tak bylo podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, poněvadž

řešení sporných právních otázek odvolacím soudem, jež žalovaný svým dovoláním

zpochybňuje, činí rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím zásadního právního

významu, neboť jde o otázky dovolacím soudem dosud neřešené. Konkrétně a

především jde o otázku možného vzniku bezpodílového spoluvlastnictví k

obchodnímu podílu, když tuto otázku dovolací soud řešil jen ve vztahu ke

společnému jmění manželů, a o otázku doby významné pro ocenění obchodního

podílu v rámci řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů.

Dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ

a dospěl k závěru, že dovolání je v podstatné části důvodné.

S ohledem na dobu zániku bezpodílového spoluvlastnictví účastníků (3. 3. 1998)

je třeba na daný spor aplikovat ustanovení občanského zákoníku ve znění před

novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb.

Podle § 143 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. v

bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem vlastnictví

a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí

získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží

osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v

rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve

vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu

nástupci původního vlastníka.

Podle § 149 odst. 4 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č.

91/1998 Sb. nedošlo-li do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví

manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebylo-li bezpodílové spoluvlastnictví

manželů na návrh podaný do tří let od jeho zániku vypořádáno rozhodnutím soudu,

platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém

každý z nich věci z bezpodílového spoluvlastnictví pro potřebu svou, své rodiny

a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o

nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou

spoluvlastníků jsou stejné. Totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových

právech, manželům společných.

Podle § 61 odst. 1 věta prvá ObchZ podíl představuje účast společníka

ve společnosti a z ní plynoucí práva a povinnosti.

Podle § 114 odst. 3 ObchZ, jež se týká společnosti s ručením omezeným,

jeden obchodní podíl může náležet více osobám. Svá práva z tohoto obchodního

podílu mohou tyto osoby vykonávat jen společným zástupcem a k splacení vkladu

jsou zavázáni společně a nerozdílně. Na vztahy mezi osobami, jimž náleží

obchodní podíl, se použijí přiměřeně ustanovení občanského zákoníku o

spoluvlastnictví.

Podle právní úpravy před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. platilo, že

předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů, mohly být jen věci, zatímco

společná majetková práva, pohledávky a závazky účastníků se vypořádávaly (při

nedostatku právní úpravy) analogicky podle právní úpravy vypořádání

bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu

z 18. 1966, sp. zn. 4 Cz 10/66, publikované pod č. 46 ve Sbírce rozhodnutí a

stanovisek, ročník 1966, podle kterého při vypořádání bezpodílového

spoluvlastnictví není možné ponechat stranou ani pohledávky a dluhy, které

vznikly za trvání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Taková společná

majetková práva či pohledávky nebo dluhy se pak stejně jako věci náležející do

bezpodílového spoluvlastnictví manželů, pokud existovaly v době vypořádání,

přikazovaly (přikazují) tomu kterému z účastníků, přičemž se do výroku o

vypořádání podílu promítla (promítne) částka, kterou je ten který účastník v

této souvislosti povinen nahradit druhému. Dovolací soud nepochybuje o tom, že

obchodní podíl jako penězi ocenitelný a převoditelný (viz. § 115 ObchZ) soubor

práv a povinností vyplývající z účasti společníka v obchodní společnosti (§ 61

odst. 1 a § 114 odst. 1 ObchZ) představuje jak majetek, který je způsobilým

předmětem vypořádání společného jmění manželů ve smyslu § 143 odst. 1 písm. a)

ObčZ ve znění po novele provedené zákonem č. 91/1998 Sb., tak majetek či

majetkové právo, jež lze vypořádat v rámci řízení o vypořádání bezpodílového

spoluvlastnictví manželů, podle § 149 ObčZ ve znění před uvedenou novelou. V

tomto ohledu tedy odvolací soud v dané věci správně argumentoval odkazem na

znění ustanovení § 149 odst. 4 poslední věty ObčZ ve znění před uvedenou

novelizací, z něhož vyplývá, že se v rámci řízení o vypořádání BSM vypořádávají

i společná majetková práva manželů.

Podle názoru dovolacího soudu je obchodní podíl ve společnosti s ručením

omezeným, nabytý za trvání manželství jen jedním z manželů z prostředků

náležejících do BSM, společným majetkovým právem obou účastníků. Dovolací soud

neshledává žádný relevantní důvod, pro který by daný problém měl být v rámci

právní úpravy platné pro právní režim bezpodílového spoluvlastnictví manželů

řešen jinak, než jak je již vyřešen podle nyní platné úpravy společného jmění

manželů. Bylo by to nelogické a neodpovídalo by ani rozumnému přístupu k věci,

pokud by měl soud v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů

k problematice práv k obchodnímu podílu, nabytého za trvání manželství ze

společných prostředků jen jedním z manželů, a jeho vypořádání, přistupovat

jinak, než je tomu v řízení o vypořádání společného jmění manželů.

Nejvyšší soud v rozsudku z 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, zaujal právní

názor, že „jestliže jeden z manželů za trvání manželství nabude z prostředků

patřících do společného jmění manželů obchodní podíl ve společnosti s ručením

omezeným, stává se tím získaný majetek (hodnota takového podílu) ze zákona

součástí společného jmění manželů“ [viz Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího

soudu – právní věty a rejstříky, C. H. Beck, (dále „Soubor civilních

rozhodnutí“) C 2810, sešit 30]. V tomto rozhodnutí, na něž lze odkázat,

Nejvyšší soud podrobně odůvodnil, jak k uvedenému názoru dospěl. Na toto

rozhodnutí navázal a upřesnil je rozsudek téhož soudu z 30. 5. 2005, sp. zn. 22

Cdo 1781/2004, zveřejněný na internetových stránkách uvedeného soudu

(http//www.nsoud.cz), podle kterého obchodní podíl ve společnosti s ručením

omezeným, nabytý jedním z manželů za trvání manželství ze společných

prostředků, se stává součástí společného jmění manželů. Soud rozhodující o

vypořádání společného jmění manželů nepřikazuje hodnotu obchodního podílu, ale

obchodní podíl. Obchodní podíl může být přikázán jen společníku obchodní

společnosti.

Z výše uvedeného pak pro dovolací soud v této věci vyplývá první závěr, že také

obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, nabytý jedním z manželů za

trvání manželství ze společných prostředků ještě před 1. 8. 1998, se stal

majetkovou hodnotou, která se v rámci řízení o vypořádání bezpodílového

spoluvlastnictví manželů přikazuje účastníku, který je společníkem uvedené

obchodní společnosti. Jestliže tedy žalovaný stejně jako žalobkyně za trvání

společného manželství a bezpodílového spoluvlastnictví ze společných

prostředků nabyli každý obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stal

se tento majetek součástí jejich bezpodílového spoluvlastnictví.

S ohledem na dovolací argumentaci dovolatele lze také odkázat na již zmiňovaný

rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, podle

kterého ustanovení občanského zákoníku upravující společné jmění manželů (§§

143–151) jsou také ustanoveními upravujícími spoluvlastnictví, z čehož lze dále

dovodit, že ustanovení § 114 odst. 3 ObchZ nebrání tomu, aby obchodní podíl ve

společnosti s ručením omezeným mohl být ve společném jmění manželů či mohl být

předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů (srov. ostatně slova „… se

použijí přiměřeně“), přestože byl nabyt jen jedním z manželů.

Pro úplnost se poznamenává, že dovolací soud sdílí právní názor vyjádřený v

rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze 16. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1652/97,

publikovaném v časopisu Soudní judikatura č. 12, ročník 1998, podle kterého

společník společnosti s ručením omezeným není z důvodu účasti v této

společnosti podnikatelem. Proto i z tohoto důvodu nelze uvažovat o tom, že by

obchodní podíl mohl jako součást podniku náležet výlučně manželu – společníku

obchodní společnosti.

V daných souvislostech pak lze konstatovat, že soudy pochybily, pokud

obchodní podíly účastníků (jestliže v době vypořádání existovaly) nepřikázaly

tomu kterému z účastníků, přestože měly zato, že do bezpodílového

spoluvlastnictví účastníků patří, ale toliko promítly hodnotu těchto podílů do

celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit žalobkyni na úplné vyrovnání. K

tomu je třeba ovšem poznamenat, že předpokladem takového postupu je žalobní

návrh účastníka, jímž by požadoval přikázání konkretizovaného obchodního podílu

některému z účastníků.

Pokud jde o další podstatnou právní otázku – otázku doby významné pro ocenění

obchodního podílu v rámci řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví

manželů, odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) pochybil, pokud při

jejím řešení nevyšel z obvyklých zásad pro oceňování věcí či hodnot při

vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Nejvyšší soud

např. v rozsudku ze 7. 12. 1999, sp. zn. 2 Cdon 2060/97, uveřejněném v Soudních

rozhledech č. 2, ročník 2000, dovodil, že „při stanovení ceny věci pro účely

vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů se vychází z ceny věci v době

vypořádání, avšak z jejího stavu v době zániku tohoto spoluvlastnictví“, a dále

v rozsudku ze 17. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 629/2000, publikovaném v Souboru

rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 496, svazek 6, že „při oceňování

věcí, které náležejí do vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví, se

vychází ze stavu věci ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví, ale z ceny

v době, kdy se provádí vypořádání. Pravidla pro oceňování jiné majetkové

hodnoty než věci v rámci řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví

manželů jsou pak obdobná a platí tak, že se vychází z jejího stavu (jenž je

určen její kvantitou a kvalitou v daném čase) v době zániku bezpodílového

spoluvlastnictví manželů, avšak z její ceny či cenových relací platných v době

vypořádání. Nejvyšší soud ostatně v obdobné záležitosti - oceňování členského

podílu ve stavebním bytovém družstvu rozhoduje v souladu uvedeným pravidlem. K

tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 11. 2004, sp. zn. 22 Cdo 900/2004, (C

2945 Souboru civilních rozhodnutí), podle kterého „také při oceňování členského

podílu v bytovém družstvu v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví

manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů

bytového družstva - se vychází ze stavu tohoto podílu v době zániku společného

členství rozvedených manželů v družstvu, avšak z ceny odpovídající době, kdy se

vypořádává“.

Z výše uvedeného se podává druhý závěr, že soudy obou stupňů pochybily, pokud z

uvedené zásady při stanovení cen obchodních podílů nevycházely. Nelze také

pominout, že cena obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, který je

převoditelný, by měla být stanovena tzv. tržní cenou (správně obvyklou) stejně

jako se pro potřeby řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví

(společného jmění) manželů stanoví cena členského podílu v družstvu.

Pokud pak jde o to, nakolik je správné ocenění obchodních podílů ve společnosti

K. s. P., spol. s r. o., a A. L. P., spol. s r. o., pokud znalec vycházel z

data 31. 3. 1998 a nikoli 3. 3. 1998, kdy došlo k zániku bezpodílového

spoluvlastnictví účastníků, přičemž podle dovolatele hodnota majetku

prosperující společnosti K. s. P., spol. s r. o., k dřívějšímu datu musela být

nižší, je dovolací soud toho názoru, že jde o otázku odbornou, na níž by měl

odpovědět především znalec, jemuž bylo ocenění obchodního podílu uloženo.

Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud věc po právní stránce neposoudil

zcela správně. Dovolacímu soudu proto nezbylo než napadený rozsudek odvolacího

soudu zrušit a protože důvody tohoto zrušení platí i na rozsudek soudu prvního

stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu

řízení (§ 243b odst. 2 a 3 OSŘ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. ledna 2006

JUDr. František Balák,v.r.

předseda senátu