22 Cdo 1043/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve
věci žalobkyně D. M., zastoupené Mgr. Jindřichem Šimberským, advokátem se
sídlem v Praze 5, Kořenského 15, proti žalovanému M. M., adresa pro doručování
Kašperské Hory, Vimperská 213, zastoupenému JUDr. Ottou Mrňavým, advokátem se
sídlem v Praze 3, Tachovské nám. 649/3, o vypořádání společného jmění manželů,
vedené u Okresního soudu
v Nymburku pod sp. zn. 6 C 1389/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 3. března 2010, č. j. 25 Co 137/2009-346, 25 Co
138/2009, ve spojení s opravným usnesením ze dne 14. prosince 2012, č. j. 25 Co
137/2009-411, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Nymburce (dále „soud prvního stupně“) vypořádal společné jmění
účastníků jako bývalých manželů rozsudkem ze dne 16. prosince 2008, č. j. 6 C
1389/2012-191 ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 15. ledna 2009, č. j. 6
C 1389/20004-202, přikázal do podílového spoluvlastnictví účastníků každému
jednu ideální polovinu domu čp. 1142 na st. parc. č. 1213, st. parcelu č. 1213
o výměře 195 m2, parc. č. 621/33 o výměře 709 m2, v obci a k. ú. L. (výrok
I.), přikázal do podílového spoluvlastnictví účastníků každému jednu polovinu
domu čp. 213 na st. parc. č. 254, st. parcelu č. 254 o výměře 1259 m2, pozemek
parc. č. 1005/1 po výměře 2729 m2, pozemkovou parcelu 1005/2 o výměře 3849 m2,
pozemkovou parc. č. 1006/3 o výměře 727 m2, pozemkovou parcelu č. 1010 o výměře
48168 m2, pozemkovou parc. č. 1012 o výměře 316 m2, pozemkovou parc. č. 1031/1
o výměře 4879 m2, pozemkovou parc. č. 1013/2 o výměře 448 m2 v obci a k. ú. K.
(výrok pod bodem II.), přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně
specifikované movité věci v celkové částce 13.750,- Kč (výrok III.), žalobkyni
uložil, aby zaplatila žalovanému na vypořádání věcí movitých 6.875,- Kč do tří
dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení (výroky V. a VI.).
Doplňujícím rozsudkem ze dne 15. ledna 2009, č. j. 6 C 1389/2004-202, rozhodl,
že „každému z účastníků se přikazuje závazek spočívající v povinnosti uhradit
věřitelce H. P. ve výši 480.000,- Kč s 6% úrokem od dne 1. července 1996 do
zaplacení, dále náklady řízení ve výši 33.138, Kč, a to na základě pravomocného
a vykonatelného platebního rozkazu vydaného 1. 7. 1997 Krajským obchodním
soudem v Praze, č. j. Sm 287/97-8, ve spojení s rozsudkem Krajského obchodního
soudu v Praze ze dne 5. 11. 1997, č. j. 50 Cm 260/97-16, a dále rozsudkem
Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 1999, č. j. 5 Cmo 294/98-89, který nabyl
právní moci 18. září 1999, a dále náklady probíhajícího exekučního řízení
vedeného před Okresním soudem v Klatovech pod sp. zn. Nc 2709/2002, a to
každému z účastníků do výše jedné poloviny.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem
ze dne 3. března 2010, č. j. 25 Co 137/2009-346, ve spojení s opravným
usnesením ze dne 14. prosince 2012, č. j. 25 Co 137/2009-411, změnil rozsudek
soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem tak, že účastníkům
přikázal povinnost zaplatit dluh H. P. ve výši 526.188,- Kč s 6 % úrokem z
částky 480.000,- Kč od 1. 7. 1996 do zaplacení, a to každému jednou polovinou,
jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před
soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve znění do
31. 12. 2012 (dále „o. s. ř.“), a uvádí, že uplatňuje dovolací důvody uvedené
v § 241a odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř.
Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.
12. 2012 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.) – dále opět jen o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření, které k němu bylo
podáno, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost
odkazuje.
Dovolání, které žalovaný proti rozsudku odvolacího soudu podal, není přípustné.
V řízení o vypořádání společného jmění manželů dovolací soud zkoumá přípustnost
dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť. Skutečnost, že odvolací
soud např. změní rozsudek soudu prvního stupně ohledně jedné či několika
položek neznamená, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s.
ř. i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se týkají jiných
položek, a že dovolací soud je již v důsledku částečné změny rozsudku soudu
prvního stupně odvolacím soudem oprávněn přezkoumat celé rozhodnutí (k tomu
srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. listopadu 2009,
sp. zn. 22 Cdo 425/2008, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího
soudu č. C 8042).
Dovolací soud při zkoumání podmínek přípustnosti dovolání nevychází jen z
formálního hlediska, že odvolací soud slovně označil výrok svého rozhodnutí
(popř. jen některou část svého výroku) jako měnící. Závěr o tom, že rozhodnutí
soudu prvního stupně bylo skutečně změněno, je možno učinit až z materiálního
hlediska, tj. na podkladě porovnání obsahu obou rozhodnutí ve věci samé.
Dovolání může podat jen ten, komu nebylo soudem prvního stupně plně vyhověno,
nebo ten, komu napadeným rozhodnutím byla způsobena újma na právech, kterou lze
odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Při posouzení této subjektivní
legitimace je třeba vycházet z výroku napadeného rozhodnutí a případnou újmu je
třeba posuzovat pouze z procesního hlediska (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v
Praze ze dne 7. listopadu 1994, sp. zn. 3 Cdo 83/94, Právní rozhledy č. 2/1995).
V dané věci změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, jen pokud jde o
výši plnění vůči Hedvice Polákové, šlo však jen o formulační změnu. Částka
526.188,- Kč je součtem dluhů 480.000,- Kč H. P., 33.186,- Kč na nákladech
rozkazního řízení a 2 x 6.525,- Kč na nákladech řízení o námitkách proti
platebnímu rozkazu. Ve zbývající části byl rozsudek soudu prvního stupně
potvrzen. Do úvahy by tak připadala přípustnost dovolání jen podle § 237 odst.
1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím
soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným
dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží
[§ 237 odst. 3 o. s. ř.]. Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Pokud jde o dluh vůči Hedvice Polákové, odvolací soud správně vysvětlil, že
povinnost jej zaplatit nevychází z hmotně právního titulu, ale z titulu
procesně právní povahy – z rozhodnutí soudu, která jsou pravomocná, pro
účastníky a pro soud závazná a také dovolací soud je jimi vázán (§ 159a o. s.
ř.). V dovolacím řízení již nelze zkoumat, zda tato rozhodnutí jsou věcně
správná. K námitce údajného nabytí věci od nevlastníka je třeba poukázat i na
to, že i kdyby dovolací soud shledal tuto námitku důvodnou, mohlo by to mít za
následek jen to, že by dovolateli nebyla přikázána ideální polovina
nemovitostí, které od Hedviky Polákové účastníci koupili, aniž by to mělo vliv
na jejich povinnost poskytnout jí plnění na základě pravomocných rozhodnutí
soudu. Je též třeba upozornit na právní názor, který Ústavní soud vyslovil v
nálezu ze dne 11. května 2011, sp. zn. II. ÚS 165/11. Navíc skutečnost, že
nemovitosti byly přikázány do podílového spoluvlastnictví účastníků, nemohla
mít vliv na paritu jejich podílů; má-li dovolatel za to, že není
spoluvlastníkem nemovitostí, neboť vlastnické právo na účastníky nepřešlo, může
tuto námitku uplatnit v řízení, jehož účastníky budou ti, kdo byli účastníky
smlouvy, kterou měli účastníci nemovitosti nabýt do vlastnictví.
Žalovaný dále tvrdí, že se nemohl účastnit jednání před soudem prvního stupně
dne 16. prosince 2008, neboť jej soud o tomto jednání nevyrozuměl; jde o
tvrzení, že mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem odňata možnost jednat
před soudem. Namítá též podjatost soudců. Jde o tzv. zmatečnostní námitky;
avšak námitka, že řízení před soudy nižších stupňů je postiženo některou z vad
řízení vypočtených v ustanoveních § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a
§ 229 odst. 3 o. s. ř., není od 1. ledna 2001 způsobilým dovolacím důvodem; k
posouzení její důvodnosti slouží od uvedeného data žaloba pro zmatečnost (viz
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002,
publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 32/2003). Také
nedostatek jednání při vyhlášení doplňujícího rozsudku znamená, že účastníkům
byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před
soudem (viz též Občanský soudní řád. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, s. s.,
2009, sv. I., s. 778). I zde bylo třeba k nápravě volit žalobu pro zmatečnost.
K námitce dovolatele, že soud prvního stupně neprovedl všechny jím navrhované
důkazy, s nimiž spojuje existenci trezorku jako věci náležející do společného
jmění manželů, dovolací soud připomíná, že podle obsahu zpochybňuje skutková
zjištění, ze kterých vycházel i odvolací soud. Jak už uvedeno, jde-li o
dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacích soudu podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., nelze uplatnit dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.,
tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu
v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle
§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť
dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a
žalobkyni v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla
požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. května 2013
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.
předseda senátu