22 Cdo 1112/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci
žalobkyně D. Z., zastoupené advokátkou, proti žalovanému L. Z., zastoupenému
advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního
soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 411/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. května 2005, č. j. 57 Co 520/2004-260,
I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. května 2005, č.
j. 57 Co 520/2004-260, pokud směřuje proti části výroku, kterou bylo určeno, že
z věcí, jež měli účastníci v bezpodílovém spoluvlastnictví, připadá do
vlastnictví žalobkyně televizor zn. JVC model C-210EE 11.900,- Kč, a do
vlastnictví žalovaného mraznička zn. Calex 3.100,- Kč, obývací stěna zn. Viko
7.400,- Kč, kožená sedací souprava sestávající z trojmístné a dvojmístné
pohovky hnědočervená kůže 18.400,- Kč, osobní automobil zn. Opel Kadet SPZ
96.384,- Kč, se odmítá.
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. května 2005,
č. j. 57 Co 520/2004-260, pokud směřuje proti části výroku, kterou byla
žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání podílu částku
166.496,50 Kč ve lhůtě do tří měsíců od právní moci rozsudku, se zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení
částku 12.275,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
Okresní soud v Ostravě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. dubna
2004, č. j. 16 C 411/95-220, výrokem pod bodem I. rozhodl, že „z věcí, které
nabyli žalobkyně a žalovaný v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů připadá: a)
do vlastnictví žalobkyně: koberec typu Kovral růžovofialový vzor z obývacího
pokoje, 3 kožešinové předložky, lustr jednoramenný se svítidly z mléčného skla,
televizor zn. JVC model C-210EE, garnýž spolu se 2 ks silonových záclon, 2 ks
závěsů a 2 ks žaluzie, světlemodrý koberec z ložnice, houpací křeslo, patrová
postel dřevěná bílá, sestava bílých skříněk s psacím stolem, bílá skříň zn.
Gala, kulatý stůl s židlemi z tmavého dřeva s čalouněním, lustr z dětského
pokoje, lednička zn. Kombi, koberec Kovral hnědý melír, nástropní světlo,
nástěnné hodiny, odkládací předsíňová stěna, melodický zvonek, 2 koupelová
zrcadla, automatická pračka zn. Candy, hodnota bytu č. 5 v O.–Z.; b) do
vlastnictví žalovaného: kožená sedací souprava o složení trojmístná a
dvojmístná pohovka z hnědočervené kůže, konferenční stolek, automatický
fotoaparát zn. Canon, videopřehrávač zn. Orion typ RVP-220X, digitální hodiny s
rádiem, hifi stole, elektrický budík zn. Prim, obývací stěna Viko, mraznička
zřejmě zn. Calex, osobní automobil zn. Opel Kadet, 2 kožešinové předložky,
stoleček pod palmu, starožitné hodiny zn. pendlovky, krajkový ubrus žlutý, sada
příborů s keramickou rukojetí, 2 sady skleniček, kalkulačka zn. Sharp +
nabíječka baterií“. Výrokem pod bodem II. zamítl „žalobu pokud se týče
vypořádání následujících položek: lustr z ložnice a noční lampičky, dřevěné
stojací hodiny, magnetofon zn. Philips, videokazety, úspory, odsavač par,
smaltovaný dřez, pracovní deska“. Výroky pod body III., IV. a V. rozhodl o
úhradě soudního poplatku a nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků, uzavřené 10. října 1987,
bylo rozvedeno rozsudkem tohoto soudu ze dne 16. června 1995, č. j. 29 C
115/93-44. Poté bylo zrušeno právo společného nájmu družstevního bytu č. 5 v
O.-Z., a že výlučnou nájemnicí a členkou družstva SBD N. h. zůstala žalobkyně a
s tím, že žalovanému byla uložena povinnost byt vyklidit po zajištění
náhradního ubytování. Soud přikázal každému z účastníků ty věci, které měl v
držení. Na základě součtu cen movitých věcí zjištěných znalcem z příslušného
oboru a hodnoty zmíněného družstevního bytu ve výši 390.000,- Kč, zjištěné
rovněž znalcem, shrnul, že celková hodnota věcí v BSM účastníků činí 592.334,-
Kč. Podíl žalobkyně představuje 258.000,- Kč a žalovaného 334.000,- Kč, s tím,
že do uvedených částek soud zahrnul každému účastníku hodnotu poloviny ceny
zmíněného bytu. Do podílu žalovaného dále zahrnul hodnotu vozidla zn. Opel
Kadet před jeho havárií, tedy částku 96.384,- Kč. Uzavřel, že žádnému z
účastníků nepřísluší výplata podílu z vypořádání BSM. Odkázal na článek VIII.
zákona č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o rodině a o změně
dalších zákonů a postupoval podle § 143, § 149 a § 150 občanského zákoníku
účinného do 31. 7. 1998 (dále „ObčZ“).
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze
dne 13. května 2005, č. j. 57 Co 520/2004-260, výrokem pod bodem I. změnil
rozsudek soudu prvního stupně „takto: Určuje se, že z věcí, jež měli účastníci
v bezpodílovém spoluvlastnictví, připadá do vlastnictví žalobkyně: koberec
Kovral růžovofialový vzor z obývacího pokoje 2.100,- Kč, 3 kožešinové předložky
300,- Kč, lustr jednoramenný se stínidly z mléčného skla 80,- Kč, televizor zn.
JVC model C-210EE 11.900,- Kč, garnýž s 2 ks silonových záclon, 2 ks závěsů a 2
ks žaluzií 1.930,- Kč, koberec světlemodrý z ložnice 1.400,- Kč, houpací křeslo
1.250,- Kč, patrová postel dřevěná bílá 8.400,- Kč, sestava bílých skříněk s
psacím stolem 2.950,- Kč, skříň zn. Gala bílá 750,- Kč, stůl kulatý s židlemi z
tmavého dřeva s čalouněním 1.800,- Kč, lustr z dětského pokoje 650,- Kč,
lednička zn. Kombi 2.900,- Kč, koberec Kovral hnědý melír 950,- Kč, nástropní
světlo 60,- Kč, nástěnné hodiny 300,- Kč, odkládací předsíňová stěna 1.900,-
Kč, melodický zvonek 300,- Kč, 2 koupelnová zrcadla 340,- Kč, automatická
pračka zn. Candy 4.750,- Kč, starožitné hodiny pendlovky 3.000,- Kč, hodnota
družstevního bytu č. 5 v O.-Z., 390.000,- Kč, do vlastnictví žalovaného: kožená
sedací souprava sestávající z trojmístné a dvojmístné pohovky hnědočervená kůže
18.400,- Kč, konferenční stolek 1.350,- Kč, automatický fotoaparát zn. Canon
1.800,- Kč, videopřehrávač zn. Orion typ RVP-220X 3.150,- Kč, videokazety 20 ks
1.800,- Kč, digitální hodiny s rádiem 600,- Kč, hifi stolek 1.650,- Kč,
elektrický budík zn. Prim 250,- Kč, obývací stěna zn. Viko 7.400,- Kč,
mraznička zn. Calex 3.100,- Kč, 2 kožešinové předložky 200,- Kč, stoleček pod
palmu 200,- Kč, krajkový ubrus žlutý 120,- Kč, sada příborů s keramickou
rukojetí, 2 sady skleniček 400,- Kč, kalkulačka zn. Sharp a nabíječka baterií
200,- Kč, osobní automobil zn. Opel Kadet 96.384,- Kč. Žalobkyně je povinna
zaplatit žalovanému na vypořádání podílu částku 166.496,50 Kč ve lhůtě do tří
měsíců od právní moci rozsudku“. Dále ve výroku pod bodem I. rozhodl o
nákladech řízení a povinnosti účastníků uhradit státu soudní poplatek. Výrokem
pod bodem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalovanému na nákladech
odvolacího řízení 43.203,- Kč.
Odvolací soud po doplnění dokazování a po podrobné analýze všech majetkových
složek, navržených k vypořádání BSM, dospěl k závěru, že celková hodnota věcí v
BSM je 575.014,- Kč a sestává z částky 48.010,- Kč představující cenu movitých
věcí připadajících žalobkyni, dále 390.000,- Kč, což je obvyklá cena, resp.
hodnota členského podílu předmětného družstevního bytu náležející rovněž
žalobkyni a z částky 137.004,- Kč, jako hodnoty movitých věcí žalovaného.
Zrekapituloval, že žalobkyni připadla do jejího výlučného vlastnictví celková
majetková hodnota 438.010,- Kč a žalovanému 137.004,- Kč. Z hodnoty, které se
takto dostalo žalobkyni odečetl částku 22.168,- Kč, již ze svého vynaložila na
společný majetek, takže její podíl dosáhl částky 415.842,- Kč a z hodnoty,
kterou získal žalovaný byly odečteny obnosy 16.566,- Kč a 37.589,- Kč, které
rovněž ze svého vynaložil na společný majetek, takže se jeho konečný podíl
ustálil na částce 82.849,- Kč. Aby podíly obou účastníků byly stejné, uložil
soud žalobkyni zaplatit žalovanému na jejich vyrovnání 166.496,50 Kč. Pokud jde
o hodnotu členského podílu týkajícího se družstevního bytu, vyšel z rozhodnutí
Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2428/2000 a u movitých věcí, pokud jde o jejich
ceny, z rozhodnutí R 104/1967 a R 21/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání; neuvádí, které
dovolací důvody uplatňuje. Podle obsahu dovolání jde však o důvody uvedené v §
241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) a v § 241a
odst. 3 OSŘ. Cítí se být poškozena tím, ačkoliv návrh na vypořádání BSM
podala 13. 11. 1995 soud prvního stupně rozhodl až po devíti letech, neboť
hodnota věcí byla zjišťována ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství.
Namítá, že odvolací soud dospěl k nesprávným závěrům ve vztahu k jejím
majetkovým vnosům, stejně jako nesprávně vyhodnotil vnosy žalovaného. Nevzal v
úvahu, že žalovaný byl před uzavřením manželství jen vlastníkem hrubé stavby
garáže, která byla dostavěna ze společných prostředků. Stejně nesprávně
postupoval pokud nezohlednil dlužné částky nájemného z roku 1994 a její podíl
na jejich úhradě, přičemž není pravda, že by nárok na jejich započtení
uplatnila až v rámci odvolání. Výhrady má k tržní hodnotě členského podílu v
družstvu, která je v současnosti, po devíti letech od podání žaloby, v
rozsudku odvolacího soudu nadnesena. Nesouhlasí se závěrem, že neměla zájem se
dohodnout na majetkovém vypořádání; připomíná, že po sedmi letech sporů hodlala
vzít svoji žalobu zpět, ale žalovaný s tímto postupem nesouhlasil. Odvolací
soud se vůbec nezabýval příčinami rozvratu manželství a podílem žalovaného na
něm. Za nesprávný pokládá postup odvolacího soudu při zjišťování, které movité
věci lze do BSM zahrnout. Výhrady se týkají mrazáku zn. Calex, obývací stěny
Viko, finské kožené sedací soupravy, osobního auta zn. Opel Kadet a televizoru
zn. JVC. Poukazuje na protokolaci jednání u odvolacího soudu 3. 5. 2005, kdy
soud uvedl, že se k ocenění členského podílu znalcem nemíní vyjadřovat;
žalobkyně však při jednání projevila nesouhlas se závěrem znalce o ceně
družstevního bytu ve výši 390.000,- Kč s poukazem, že se byty v dané lokalitě
po deseti letech prodávají za 430.000,-Kč, a soud tento přednes
nezaprotokoloval. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí
odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání namítá, že pokud žalobkyně uplatnila nové,
navíc rozporuplné a nepodložené skutečnosti, neuvědomila si systém neúplné
apelace v odvolacího řízení. V dovolání pak uvádí celou řadu irelevantních
skutečností k nimž se žalovaný podrobně, v konfrontaci s provedenými důkazy a
závěry soudu, vyjadřuje. Má za to, že odvolací soud rozhodl správně. Navrhuje,
aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.
Dovolací soud se nejprve zabýval přípustností dovolání. Dovolatelka neuvádí, o
které ustanovení přípustnost opírá. Pro posouzení věci bylo třeba zvážit, zda
rozsudek odvolacího soudu je měnící či potvrzující. Pro úvahu, jde-li o
rozsudek (byť i jen zčásti) měnící, je rozhodující, zda odvolací soud posoudil
práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení po obsahové stránce
jinak, než soud prvního stupně. V dané věci je tedy rozsudek odvolacího soudu
částečně rozsudkem měnícím, a to v části, ve které byla žalobkyni uložena
povinnost zaplatit na vyrovnání podílů žalovanému částku 166.496,50 Kč. Ohledně
vypořádání movitých věcí je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem potvrzujícím.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 OSŘ). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) OSŘ], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm.
b) OSŘ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže
dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ a jestliže
dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) OSŘ]. Rozhodnutí
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)]
zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím
soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným
právem (§ 237 odst. 3 OSŘ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní
stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná
nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rovněž nejde o otázku zásadního
právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v
soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2
Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).
Napadené rozhodnutí v potvrzující části otázku zásadního právního významu
neřeší. Pokud jde o vypořádání jednotlivých věcí, žalobkyně netvrdí nic, co by
z napadeného rozhodnutí činilo rozhodnutí zásadní; její námitky mají povahu
námitek skutkových, resp. jde o vady řízení, ke kterým by bylo možno
přihlédnout jen v případě přípustného dovolání. Proto v této části bylo její
dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) OSŘ odmítnuto jako
nepřípustné.
Ve zbývající části je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ, je
však nedůvodné.
K otázce, zda při vypořádání společného jmění se přihlíží k příčinám rozvratu
manželství, se dovolací soud vyslovil již v rozsudku ze dne 19. března 2007,
sp. zn. 22 Cdo 2921/2005. Zákon o právu rodinném č. 265/1949 Sb., v § 28 odst.
1 stanovil: „Podíl na jmění náležejícím do zákonného společenství majetkového
může být rozvedenému manželu, který je vinen rozvodem, na žádost nevinného
manžela odňat, jestliže se o nabytí tohoto jmění nepřičinil vůbec, anebo může
být snížen, přičinil-li se v míře jen nepatrné“. Oproti tomu podle platné
právní úpravy platí: „Při vypořádání se přihlédne především k potřebám
nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak
se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je
třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti“ (§ 149
odst. 3 ObčZ). Zákon tedy soudu neukládá, aby z úřední povinnosti modifikoval
výši podílů manželů podle míry účasti na rozvratu manželství (ostatně i podle
zákona o právu rodinném byl takový postup možný jen na návrh) a konstantní
judikatura, byť tento problém neřešila výslovně, také k samotnému zavinění
rozvratu manželství nepřihlíží. Proč tomu tak je, vysvětluje dostatečně jasně
odborná literatura (viz Dvořák, J.: Majetkové společenství manželů. Praha :
ASPI Publishing, 2004, s. 235). Platné právo již neumožňuje vyslovit „vinu“
manžela na rozvodu, i když ukládá soudu přihlédnout k příčinám rozvratu. Jde
mnohdy o těžko postihnutelné příčiny, mající původ v intimní sféře, a i
zdánlivě jasné příčiny rozvratu (v daném případě navázání mimomanželského
vztahu) mají své příčiny. Proto nelze snížit vypořádací podíl jednoho z manželů
na zaniklém společném jmění jen proto, že zjevnou příčinou rozvratu manželství
byl jeho mimomanželský vztah.
Při oceňování věcí, které náležejí do vypořádávaného bezpodílového
spoluvlastnictví, se vychází ze stavu věci ke dni zániku bezpodílového
spoluvlastnictví, ale z její ceny v době, kdy se provádí vypořádání (R 42/1972
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V řízení o vypořádání
bezpodílového spoluvlastnictví manželů - bývalých společných nájemců
družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož součástí je i
hodnota členského podílu, nelze při stanovení její výše vycházet ze
zůstatkové hodnoty členského podílu ani z hodnoty vypořádacího podílu. Jde o
hodnotu, jejíž cena se pro účely uvedeného řízení stanoví cenou obvyklou,
tj. cenou, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné
době a místě dosáhnout“ (rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000, Právní
rozhledy 2003, č. 3). Také při oceňování členského podílu v bytovém družstvu v
rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů – bývalých společných
nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva – se vychází ze
stavu tohoto podílu v době zániku společného členství rozvedených manželů v
družstvu, avšak z ceny odpovídající době, kdy se vypořádává. Rozsudek
Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 22 Cdo 900/2004,
Právní rozhledy 2005, č. 7. Odvolací soud postupoval podle uvedených pravidel,
na jejichž aplikaci nemůže nic změnit ani doba, po kterou řízení trvalo.
S prohloubením dispozitivního charakteru norem upravujících společné jmění
(stejně jako bezpodílové spoluvlastnictví, a to již po novele občanského
zákoníku č. 131/1982 Sb.), se prosadil názor, že manželé nemusí pro vypořádání
společného majetku zvolit jediný způsob, ale mohou různé způsoby kumulovat;
ohledně části majetku uzavřou dohodu, část učiní předmětem řízení o vypořádání
a zbytek bude vypořádán na základě zákonné domněnky. Nelze jim proto vnucovat
určitý způsob vypořádání; proto podají-li návrh na vypořádání jen části
společného jmění, je soud tímto rozsahem vázán (vázán ovšem není navrženým
způsobem vypořádání). Soud tak může do vypořádání zahrnout jen ten majetek,
který účastníci výslovně učinili předmětem vypořádání; to platí i pro zápočty
toho, co bylo vynaloženo ze společného majetku na výlučné majetky manželů a
naopak. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalobkyně učinila výslovný návrh na
provedení zápočtů, na které poukazuje; ostatně ani v dovolání blíže
nespecifikuje, v jakém podání, resp. u jakého jednání před soudem prvního
stupně měly být tyto návrhy učiněny. Pokud jde o garáž, byl sice proveden
znalecký posudek k určení její ceny, ale poté, co žalovaný doložil, že garáž je
v jeho výlučném vlastnictví, nebyl návrh na provedení zápočtu učiněn. Konečně
je třeba uvést, že ani případná nesprávná protokolace námitky nemůže být
důvodem pro zrušení rozhodnutí v dovolacím řízení.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Vady řízení
uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 OSŘ,
jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím
soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§ 243b odst. 2 OSŘ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je v části vztahující se k výroku o
odmítnutí dovolání učiněn podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3
OSŘ, přičemž žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalovaného
jsou dány odměnou jeho advokátovi za zastoupení při dovolání s vypracováním
vyjádření k dovolání. Náklady činí podle § 3 odst. 1 bod 5., § 4 odst. 1 a 3, §
10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000
Sb. ve znění pozdějších předpisů včetně čl. II. vyhlášky č. 277/2006 Sb. 3
700,- Kč, když dovoláním byla napadena část rozsudku odvolacího soudu týkající
se movitých věcí v hodnotě 137 184,- Kč, z níž polovina činí 68 592,- Kč. V
části vztahující se k výroku o zamítnutí dovolání je výrok o náhradě nákladů
dovolacího řízení učiněn podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1
OSŘ, přičemž žalobkyně rovněž nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady
vzniklé žalovanému jsou stejně, jak shora uvedeno, dány odměnou advokátovi za
zastoupení v dovolacím řízení a činí podle § 3 odst. 1 bod 5., § 4 odst. 1 a 3,
§ 10 odst. 3, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění
pozdějších předpisů včetně bodu II. vyhlášky č. 277/2006 Sb. 8 500,- Kč, když
dovoláním byla napadena část rozsudku odvolacího soudu týkající se výpočtu
vypořádacího podílu v částce 166 496,50 Kč, z níž polovina činí 83 248,25 Kč.
Náklady řízení tedy představují jednak částky 3 700,- Kč a 8 500,- Kč, jednak
75,- Kč (náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve
znění pozdějších předpisů včetně čl. II. vyhlášky č. 276/2006 Sb.), a celkem
činí 12 275,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1 a §
160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá tento rozsudek, může žalovaný
podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 23. května 2007
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu