22 Cdo 1195/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Víta Jakšiče ve věci žalobce V. B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému R. Š., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví k pozemku, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 13 C 111/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. listopadu 2002, č. j. 11 Co 628/2002-138, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) usnesení, kterým bylo odmítnuto dovolání, protože nebylo shledáno přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, nemusí být odůvodněno. Jen na okraj se podotýká, že soudy v nalézacím řízení otázku dobré víry žalobce posoudily v souladu s hmotným právem a stávající judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 1067, Svazek 15, a rozsudek ze 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, uveřejněný v tomtéž Souboru pod C 1176, Svazek 16.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému žádné náklady nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. června 2003
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu