U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc.,
a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka, ve věci žalobkyně
Bc. H. T., zastoupené JUDr. Janem Kozákem, advokátem se sídlem v Olomouci,
Riegrova 12, proti žalovanému P. T., zastoupenému JUDr. et Ing. Petrem
Petržílkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Úvalech, Dvořákova 1624, o vypořádání
společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 22 C
161/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě –
pobočka v Olomouci ze dne 25. října 2011, č. j. 69 Co 356/2011-620, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení
62.291,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Jana
Kozáka.
Okresní soud v Olomouci (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. dubna
2011, č. j. 22 C 161/2003-569, vypořádal zaniklé společné jmění účastníků a
rozhodl o nákladech řízení. Mimo jiné uvedl, že žalovanému byla jako výherci na
základě výherního potvrzení (v rubrice výherce uvedeno jméno žalovaného,
adresa, číslo OP a následně jeho podpis) Sazkou a. s. proplacena výhra Sportky
ve výši 35.067.303,- Kč v 26. týdnu roku 2000, a to 23. 6. 2000 v hotovosti
497.303,- Kč a zbývající částka poukázána na dva bankovní účty. Soud neuvěřil
tvrzení žalovaného, že šlo o výhru náležející jeho rodičům; vyhranou částku
považoval za součást SJM.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze
dne 25. října 2011, č. j. 69 Co 356/2011-620, rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Uvedl, že žalobkyně navrhla
včas ve tříleté lhůtě od zániku SJM vypořádání výhry ve Sportce ve výši cca
35.000.00. Byť se jedná o výhru v 23. a nikoli v 26. týdnu Sportky, byl tak
předmět vypořádání dostatečně konkretizován.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání; uplatňuje dovolací
důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) a podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Obsah
rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření, které k němu bylo
podáno, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost
odkazuje.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31. 12. 2012 (dále „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek
odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona
č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím
soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným
dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží
[§ 237 odst. 3 o. s. ř.]. Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Soud může vypořádat pouze ty hodnoty a investice tvořící součást zákonného
majetkového společenství manželů, které účastníci učiní předmětem řízení, a to
ve lhůtě tří let od zániku majetkového společenství (k tomu srovnej rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2009, sp. zn. 22 Cdo 1192/2007,
uveřejněný v Souboru pod pořadovým č. C 8045 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. dubna 2010, sp. zn. 22 Cdo 2881/2008, uveřejněné v Souboru pod
pořadovým č. C 8310). Je skutečností, že žalobkyně uplatnila nárok na
vypořádání výhry ve Sportce včas, byť tuto výhru nepřesně identifikovala. V
této souvislosti lze přiměřeně odkázat na závěry, vyslovené v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2002, sp. zn. 22 Cdo 1474/2002, publikovaném
pod č. 72/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém Nejvyšší soud
vyslovil: „V žalobě o určení vlastnického práva k movité věci je třeba věc
označit alespoň tak, aby byla odlišena od ostatních věcí v držbě (detenci)
žalovaného“. K tomu je třeba zvážit i problematiku tzv. informačního deficitu
strany zatížené břemenem tvrzení a důkazním břemenem (viz např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 2851/2013, www.nsoud.cz
). Lze pak dojít k závěru, že uplatní-li účastník ve sporu o vypořádání SJM
nárok na vypořádání výhry, kterou druhý účastník dosáhl v loterii, je nárok
uplatněn včas i tehdy, není-li výhra zcela přesně konkretizována, nicméně druhá
strana v době rozhodné pro vypořádání jinou částku v označené loterii (zde ve
Sportce) nezískala.
Dovolatel dále zpochybňuje hodnocení důkazů ústící v závěr, že výhercem byl on,
nikoliv – jak tvrdil – jeho otec. Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s.
ř. je podle výslovného ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. přípustné pouze pro
řešení právních otázek. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání
správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci samé neprovádí a
při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů (§ 241a odst. 3 a
4, § 243a odst. 2 o. s. ř.). Proto uvedený závěr nelze podrobit dovolacímu
přezkumu.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle
§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst.
1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a
úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jí
vznikly a představují odměnu advokáta za její zastoupení v dovolacím řízení s
vypracováním vyjádření k dovolání. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č.
484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný
ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013), dovolací soud určil odměnu podle vyhl. č.
177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť úkon byl
učiněn před 1. 1. 2014 (dále „advokátní tarif“). Náhrada nákladů řízení je
představována odměnou ve výši 1.500,- Kč, stanovenou podle § 6, § 8 odst. 6, §
7 bod 7, § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu. Tarifní hodnota podle § 8
odst. 6 je dána polovinou hodnot uplatněných v dovolání, tj. 16.000.000,-Kč
výhra, 993.088,- Kč bytová jednotka a os. automobil Opel ZAFIRA RZ 125.898,-
Kč , celkem 17.118.986,- Kč. Sazba odměny z této tarifní hodnoty činí podle § 7
bod 7 částku 51.180- Kč. Žalobkyni dále náleží paušální náhrada hotových
výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a 21 % náhrada
daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 10.811,- Kč, celkem
tedy 62.291,- Kč,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z § 160 odst. 1 a § 149
odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, je žalobkyně
oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. května 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu