U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc.,
a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce
Sportovně střeleckého klubu ČSAD Znojmo, IČO: 45671141, se sídlem v Dobšicích,
Brněnská 308, zastoupeného Mgr. Sandrou Podskalskou, advokátkou se sídlem v
Brně, Údolní 33, proti žalovanému České republice – Úřadu pro zastupování státu
ve věcech majetkových, IČO: 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42,
adresa pro doručování Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní
pracoviště Brno, Příkop 11, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené
u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 59/2011, o dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2014, č. j. 21 Co 253/2013-164,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud ve Znojmě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. listopadu
2012, č. j. 4 C 59/2011-109, zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem
pozemků parc. č. 768/2 - ostatní plocha, neplodná půda, parc. č. 768/12 –
zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 768/13 – zastavěná plocha a nádvoří, a
parc. č. 768/14 – zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných u Katastrálního úřadu
pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Znojmo, pro obec D. a katastrální
území D. u Z., na listu vlastnictví č. 60000. Dále rozhodl o náhradě nákladů
řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 30.
září 2014, č. j. 21 Co 253/2013-164, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod
uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou
účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Rozsudek odvolacího soudu je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19.
listopadu 1997, sp. zn. 2 Odon 28/97, který byl v informačním systému ASPI
publikován s právní větou: „Trvalý uživatel, jemuž byla část národního majetku
smlouvou přenechána do bezplatného trvalého užívání (§ 761 obchodního zákoníku,
§ 70 odst. 1 až 3 hospodářského zákoníku), je oprávněn a zároveň povinen užívat
tento majetek jen k účelu, k němuž byl odevzdán, a dále je povinen ho zejména
udržovat a opravovat (§ 9 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 119/1988 Sb.). Jiná dispozice
s přenechaným majetkem, např. jeho přenechání k užívání jiným subjektům,
trvalému uživateli nepřísluší, pokud nebylo smluvními stranami dohodnuto něco
jiného.
Trvalý uživatel není taktéž oprávněn přenechat za úplatu tento majetek, popř.
jeho část do dočasného užívání (nyní do nájmu) jiným subjektům, neboť tomu
brání § 71 odst. 1 hospodářského zákoníku a § 10 odst. 1 vyhlášky č. 119/1988
Sb., podle nichž jsou tyto dispozice oprávněny provádět státní organizace,
které mají k přenechávanému majetku právo hospodaření, což trvalý uživatel
nesplňuje“.
Podobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2003, sp. zn. 22 Cdo
1792/2001: „Podle § 70 odst. 2 hospodářského zákoníku organizace, které byl
majetek odevzdán do trvalého užívání, byla oprávněna užívat majetku jen k
účelu, ke kterému jí byl odevzdán. HKC v P. nebyl proto oprávněn jako trvalý
uživatel majetku státu, který byl odevzdán již její právní předchůdkyni k účelu
její činnosti jako tělovýchovné jednoty, přenechat majetek k užívání jinému
subjektu“.
Argumentace týkající se neplatnosti nájemní smlouvy není významná. Porušení
povinnosti trvalého uživatele lze spatřovat v tom, že majetek přenechal do
užívání jinému subjektu; to, zda se tak stalo smluvně či bez právního základu
nebo zda šlo o smlouvu úplatnou, není rozhodující. Dovolací soud tak nevidí
možnost, jak prohlásit odnětí práva trvalého užívání za absolutně neplatné.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř.,
neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, Nejvyšší soud
je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. června 2015
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu