22 Cdo 1506/2024-561
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyň a) S. Š., b) I. K., obou zastoupených Mgr. Pavlem Rusevem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, K Přehradě 319/94, proti žalované M. S., zastoupené Mgr. Zdeňkem Ptáčkem, advokátem se sídlem v Chebu, Májová 608/23, o zřízení práva nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 81/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 2023, č. j. 14 Co 138/2023-514, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním oprávněným rovným dílem na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 300 Kč k rukám jejich zástupce, Mgr. Pavla Ruseva, advokáta se sídlem v Karlových Varech, K Přehradě 319/34, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3, věta první občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“):
Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyň rozsudkem ze dne 26. 10. 2023, č. j. 14 Co 138/2023-514, potvrdil ve výrocích II a III rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech (dále „soud prvního stupně“) ze dne 27. 2. 2023, č. j. 15 C 81/2019-425, jimiž byl upraven způsob užívání nezbytné cesty formou služebnosti stezky a cesty (zřízené odvoláním nedotčeným výrokem I rozsudku soudu prvního stupně) a každé z žalobkyň uložena povinnost zaplatit žalované za zřízení nezbytné cesty částku 84 177,60 Kč (výrok I).
Výrokem II změnil odvolací soud výrok IV rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyním oprávněným společně a nerozdílně náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 101 876 Kč. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III). Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně toliko proti výroku II o nákladech prvostupňového řízení) podala dovolání žalovaná. Navrhla, aby dovolací soud výrok II rozsudku odvolacího soudu změnil tak, že ve výroku IV potvrdí rozsudek soudu prvního stupně (o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení).
Žalobkyně ve vyjádření označily dovolání s odkazem na § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. za nepřípustné. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu a že bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1, věta první o. s. ř.) v zákonné lhůtě (§ 241 odst. 3, věta druhá, část věty za středníkem o. s. ř.), zabýval se tím, zda se jedná o rozhodnutí, u něhož zákon dovolání připouští (§ 236 o.
s. ř.). Dovolání není přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Protože dovolání žalované směřuje proti části rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, u které to občanský soudní řád podle jednoznačné zákonné dikce zapovídá, a není tudíž objektivně přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Uvádí-li žalovaná, že se v otázce přípustnosti dovolání řídila poučením obsaženým v rozsudku odvolacího soudu, pak ani nepřesné či nesprávné poučení o možnosti dovolání podat jeho přípustnost ve smyslu ustanovení § 237 o.
s. ř. nezakládá (srovnej přiměřeně závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjadřující tezi, že nesprávné poučení dovolatele odvolacím soudem přípustnost dovolání založit nemůže; viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn.
29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 381/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 203/2002, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 118/2003). Ostatně poučení odvolacího soudu o mimořádném opravném prostředku bylo určeno zejména pro žalobkyně, jejichž odvolání směřujícímu proti věcným výrokům nebylo vyhověno.
Současně odvolací soud nemohl predikovat, že dovolatelka, respektive její zástupce (advokát) jako osoba znalá práva, dovolání proti výroku o nákladech řízení podá přesto, že občanský soudní řád ve shora citovaném jednoznačně a srozumitelně formulovaném ustanovení možnost podat dovolání objektivně - ze zákona - vylučuje. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243c odst. odst. 3, věty první o. s. ř. za současného použití ustanovení § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, část věty před středníkem a § 146 odst. 3 o.
s. ř. Protože dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyním vznikly v dovolacím řízení náklady související se zastupováním advokátem, je žalovaná povinna žalobkyním tyto náklady nahradit. Výše náhrady nákladů dovolacího řízení činí celkovou částku 4 300 Kč. Náhrada v uvedené výši vychází ze součtu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání) při zastupování dvou účastníků řízení ve výši 4 000 Kč - § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 6 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. c) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále „advokátní tarif“), a náhrady paušálně určených hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč - § 11 odst. 1 písm. k) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu.
Místem splnění náhradové povinnosti je zástupce žalobkyň, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem a § 167 odst. 2 o. s. ř., neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal dovolací soud žádný důvod. Jestliže bylo dovolání shledáno nepřípustným podle ustanovení § 238 o. s. ř., vznikne ve smyslu § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, poplatková povinnost dovolatele vydáním rozhodnutí soudem prvního stupně (§ 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozhodnutím, mohou se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.