22 Cdo 1574/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci
žalobce J., s. d. K. proti žalované Č. r. – Ú. p. z. s. v. v. m., o určení
vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 8 C
82/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve
Zlíně, ze dne 15. listopadu 2006, č. j. 59 Co 332/2005-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací k odvolání
žalované rozsudkem ze dne 15. listopadu 2006, č. j. 59 Co 332/2005-68, potvrdil
rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 14. července 2005, č. j. 8 C
82/2005-35, kterým bylo určeno, „že žalobce J., s. d. K., je vlastníkem
nemovitosti, a to pozemku parcela č. st. 257 o výměře 837 m2, zapsaném na LV č.
60000 pro okres K., kat. území K., obec K., u Katastrálního úřadu pro Z. k.,
katastrální pracoviště K.“, a kterým rozhodl o nákladech řízení. Dále rozhodl o
nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) a
uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Vznáší dovolací
námitky totožné s těmi, které dovolací soud posuzoval ve věci vedené pod sp.
zn. 22 Cdo 2205/2005, týkající se stejných účastníků řízení. Navrhuje, aby
dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k
dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované
zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku
odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou a včas, nejprve posoudil
přípustnost dovolání, neboť podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za
splnění předpokladů stanovených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c), odst.
3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn,
přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.
c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací
soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam
tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání podle
§ 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je podle výslovného ustanovení § 241a odst. 3 OSŘ
přípustné pouze pro řešení právních otázek.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu v dané
věci nemá ve smyslu § 237 odst. 3 OSŘ po právní stránce zásadní význam, a proto
je dovolání žalované nepřípustné. Napadené rozhodnutí je v souladu s rozsudkem
Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. 22 Cdo 2205/2005, který se
týkal obdobného předmětu řízení a jehož účastnicí byla rovněž dovolatelka jako
žalovaná. Toto rozhodnutí je publikováno na internetových stránkách Nejvyššího
soudu www.nsoud.cz a pod C 4660 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu,
vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck. Ústavní stížnost, kterou dovolatelka
proti uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu podala, Ústavní soud usnesením ze
dne 20. listopadu 2007, sp. zn. II. ÚS 755/06, odmítl s odůvodněním, že
zrušením části zákona č. 229/2001 Sb. nálezem Ústavního soudu ze dne 9. března
2004, sp. zn. Pl. ÚS 2/2002, publikovaným pod č. 278/2004 Sb., došlo k
„rehabilitaci“ ustanovení § 879c až § 879e ObčZ a uvedenou derogací se obnovil
stav založený těmito ustanoveními. Proto Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5 OSŘ
za použití § 218 písm. c) OSŘ dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšnému
žalobci náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalované právo, nevznikly (§
243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. května 2008
JUDr. Jiří S p á č i l , CSc.
předseda senátu