22 Cdo 1588/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve
věci žalobkyň: a) M. Š., bytem v Z., a b) Ing. S. H., bytem v B., obou
zastoupených JUDr. Marií Myslilovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Pařížská
28, proti žalovanému J. Ch., bytem v H., zastoupenému Mgr. Martinem Urbáškem,
advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova 50, o zrušení věcného břemene, vedené u
Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 6 C 87/2005, o dovolání žalobkyň proti
rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 25. listopadu 2010,
č. j. 54 Co 984/2009-321, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně a) a b) jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit
žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.175,- Kč do tří dnů od
právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného Mgr. Martina Urbáška.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Okresní soud v Třebíči („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. června
2009, č. j. 6 C 87/2005-243, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu na zrušení
věcného břemene užívání sklepa pod domem na pozemku v k. ú. H. ve prospěch
vlastníka nemovitosti domu na pozemku v k. ú. H. za peněžitou náhradu ve výši
určené soudem. Výroky pod body II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, jako soud odvolací k odvolání žalobkyň
rozsudkem ze dne 25. listopadu 2010, č. j. 54 Co 984/2009-321, rozsudek soudu
prvního stupně ve výroku pod bodem I. ve věci samé a v nákladovém výroku pod
bodem III. potvrdil a ve výroku pod bodem II. o náhradě nákladů řízení před
soudem prvního stupně mezi účastníky rozhodnutí změnil. Dále rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
opírají o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a
uplatňují dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolací soud projednal dovolání podle občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31. prosince 2012 (viz čl. II., bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.). Dovolání není přípustné. V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovoláním
napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá. Podstatou dovolání je jednak námitka částečně nesprávných skutkových zjištění v
důsledku vadného a nedostatečného zadání otázek ke znaleckému posouzení, ve
kterém soud prvního stupně neuložil znalci, aby porovnal stavební situaci
nemovitosti a nemovitosti oproti stavu v době zřízení věcného břemene za
situace, kdy toto zjištění by bylo důležité pro posouzení, zda změnou poměrů
nevznikl hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou žalovaného (oprávněného z
věcného břemene) a v důsledku toho soud věc nesprávně právně posoudil. Dále
dovolatelky namítají, že i ze zjištěného skutkového stavu (že charakter
služebnosti byl při jejím zřízení vázán na příbuzenské vztahy, které již
neexistují, že obě nemovitosti tvořily původně jednu usedlost, že došlo k
výrazné změně v intenzitě zemědělského obhospodařování pozemků s nemovitostí
souvisejících a tím ke změně potřeby využití služebnosti, že v důsledku
technického pokroku vznikly nové možnosti uskladnění potravin a v neposlední
řadě, že došlo ke změně užívání domu, kdy věcné břemeno jeho vlastnice závažně
omezuje, že jim neumožňuje provádět rekonstrukci a opravy domu a potřeby
vlastníka domu (oprávněného z věcného břemene) je možné zajistit jiným
technickým řešením) odvolací soud dovodil nesprávný právní závěr, že nedošlo k
takové změně poměrů, která by zapříčinila vznik hrubého nepoměru mezi věcným
břemenem a výhodou oprávněného (žalovaného). Podle výslovného znění § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolací důvod uvedený v
§ 241a odst. 3 o. s. ř.
v tomto řízení uplatnit nelze; ani tvrzené vady řízení
nezakládají zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce (k tomu viz
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2005, sp. zn. 20 Cdo
1591/2004, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C
3339). Zákon (§ 151p odst. 3 obč. zák.) přímo neuvádí hlediska, ze kterých by
bylo možno usuzovat na to, kdy jde o hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a
výhodou oprávněného a ponechává řešení této otázky uvážení soudu, rozhodujícího
konkrétní příklad. Nelze proto pro každou v úvahu přicházející situaci stanovit
pravidla pro rozhodnutí soudu. Proto v dovolacím řízení lze zpochybnit úvahu
odvolacího soudu o tom, zda jde o takový nepoměr, jen jde-li o úvahu zjevně
nepřiměřenou (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. června
2001, sp. zn. 22 Cdo 2695/99, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a
stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2001, svazek 7, pod pořadovým č. C
575). O takový případ v dané věci nejde, neboť úvaha odvolacího soudu o tom, že
nejsou splněny zákonné podmínky pro zrušení věcného břemene, není zjevně
nepřiměřená. K dalšímu listinnému důkazu – znaleckému posudku předloženému
dovolatelkami teprve v průběhu dovolacího řízení Nejvyšší soud nemohl
přihlédnout, neboť podle § 241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové
skutečnosti nebo důkazy. Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud
je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání
žalobkyň bylo odmítnuto a úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů
dovolacího řízení, které mu vznikly a představují odměnu advokáta za jeho
zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle §
7 písm. f), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1
vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou učiněnou vyhláškou č. 64/2012
Sb., částku 1.875,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč
podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
celkem tedy 2.175,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z § 160 odst. 1, § 149
odst. 1 a 167 odst. 2 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, je žalovaný
oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.