22 Cdo 1611/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve
věci žalobkyně A. L., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Ing. P. L., o
vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod
sp. zn. 12 C 206/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 31. března 2004, č. j. 29 Co 104/2004-153, takto:
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením
ze dne 31. března 2004, č. j. 29 Co 104/2004-153, potvrdil usnesení Obvodního
soudu pro Prahu 9 ze dne 26. listopadu 2003, č. j. 12 C 206/2000-137, ve výroku
pod bodem III., jímž soud uložil žalovanému, aby na náklady důkazu znaleckým
posudkem složil zálohu ve výši 2 000,- Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti
rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal,
zda jde o dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1
písm. b) a c) vyjma věcí uvedených v § 237 odst. 2, dále v § 238 odst. 1, §
238a odst. 1 a § 239 odst. 2 a 3 OSŘ.
V dané věci směřuje dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o povinnosti účastníka složit zálohu na náklady spojené se znaleckým
posudkem. Takové rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé. „Věcí samou se
rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé pak
takové rozhodnutí soudu, jímž v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví
konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro
žalobou uplatněný nárok.“ [viz usnesení Nejvyššího soudu ČR z 22. 2. 2001, sp.
zn. 25 Cdo 3065/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu,
vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, (dále „Soubor“), pod C 264, Svazek 3].
Přípustnost dovolání tak nevyplývá z § 237 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ,
kterými je stanovena jen pro usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. K
tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR z 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 632/2002,
uveřejněné v Souboru pod C 1189, Svazek 17.
Přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z § 238 odst. 1, § 238a odst. 1
a § 239 odst. 2 a 3 OSŘ, neboť mezi taxativně vyjmenovanými usneseními není
usnesení, jímž bylo rozhodnuto o záloze na náklady důkazu.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5, §
218 písm. c) OSŘ].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2004
JUDr. František Balák
v.r.
předseda senátu