22 Cdo 1620/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce J. K., proti žalovaným:
1) V. Č., zastoupené obecným zmocněncem, 2) J. H., a 3) K. H., o zrušení a
vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Semilech pod
sp. zn. 5 C 267/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 29. září 2003, č. j. 1 Nc 435/2003-198, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před
dovolacím soudem.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 9. 2003, č. j. 1 Nc
435/20003-198, rozhodl o námitce podjatosti vznesené žalobcem tak, že soudkyně
JUDr. A. Ř. není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního
soudu v Semilech pod sp. zn. 5 C 267/2001. Žalobce napadl toto usnesení podáním
označeným jako dovolání a podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 občanského soudního
řádu - dále „OSŘ“) se domáhá, aby usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena
krajskému soudu k dalšímu řízení.
Podle § 16 odst. 1 OSŘ o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v
senátě.
Podle § 236 odst. 1 OSŘ dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Pojem „nadřízený soud“ („nejblíže společně nadřízený soud“), je-li použit
občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z
organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s
pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna
Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, publikované ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek č. 8 pro rok 1996 pod pořadovým číslem 48).
Rozhoduje-li tedy krajský soud o vyloučení soudců okresního soudu, není toto
jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacím; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné
rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním,
nepředchází.
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti těmto rozhodnutím
občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je
neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího
soudu ČR ze dne 23. srpna 2001, sp. zn. 28 Cdo 1335/2001, uveřejněné pod C
692/svazek 9 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím
C. H. Beck). Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, zastavil (§
104 odst. 1, § 243c OSŘ).
O náhradě nákladů řízení před dovolacím soudem bylo rozhodnuto podle § 243b
odst. 4 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 1
písm. c) OSŘ.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2006
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu