USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve
věci žalobkyně J. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Dvořákem,
advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská 2269/36, proti
žalovanému R. H., narozenému XY, bytem XY, adresa pro doručování XY,
zastoupenému Mgr. Danielem Milićem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě,
Horní 10, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v
Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 3 C 161/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 2. 2018, č. j. 20 Co 348/2017-449,
I. Dovolání se odmítá.
II. Návrh žalovaného na odklad právní moci napadeného usnesení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Havlíčkově Brodě usnesením ze dne 30. 11. 2017, č. j. 3 C
161/2013-416, zastavil řízení o odvolání proti rozhodnutí téhož soudu ze dne
12. 9. 2017, č. j. 3 C 161/2013-400, kterým rozhodl o vypořádání společného
jmění manželů – účastníků řízení (dále „odvolání ve věci samé“), neboť žalovaný
na výzvu soudu nezaplatil ve lhůtě soudní poplatek z odvolání.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalovaného proti
rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení usnesením ze dne 15. 2. 2018, č. j. 20
Co 348/2017-449, napadené rozhodnutí potvrdil.
Proti rozhodnutí krajského soudu podává žalovaný (dále také „dovolatel“)
dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Tvrdí, že
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Napadené
rozhodnutí navrhuje zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Důvod dovolání shledává v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o.
s. ř.). Dovolatel tvrdí, že odvolací soud postupoval v rozporu s ustanovením §
9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č.
460/2016 Sb. (do 29. 9. 2017), podle kterého usnesení o zastavení řízení pro
nezaplacení poplatku soud zruší, je-li poplatek zaplacen do konce lhůty k
odvolání proti tomuto usnesení. Protože soudní poplatek dovolatel zaplatil 11.
12. 2017, tj. ve stejný den, kdy mu bylo doručeno usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku, měl soud prvního stupně usnesení o zastavení
řízení zrušit a odvolání ve věci samé projednat.
V případě, že by placení soudního poplatku v tomto případě podléhalo zákonu o
soudních poplatcích ve znění zákona č. 296/2017 Sb. (od 30. 9. 2017), měl soud
prvního stupně stanovit žalovanému v souladu s § 9 odst. 1 tohoto zákona lhůtu
k zaplacení soudního poplatku v délce alespoň 15 dnů a měl žalovaného poučit o
následcích nezaplacení. Stanovením lhůty kratší a nepoučením žalovaného o
následku nezaplacení soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; tím, že odvolací soud k uvedeným
vadám řízení nepřihlédl, dopustil se nesprávného právního posouzení věci.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy,
proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Soud prvního stupně rozhodl ve věci samé dne 12. 9. 2017; žalovaný podal
odvolání 23. 10. 2017. Poplatková povinnost založená odvoláním, které bylo
podáno v době, kdy již byl účinný zákon č. 296/2017 Sb., se řídí zákonem č.
549/1991 Sb. ve znění zákona č. 296/2017 Sb., tedy ve znění účinném od 30. 9.
2017 (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22
Cdo 2827/2018).
Protože právní úprava účinná ke dni vzniku poplatkové povinnosti neumožňuje
přihlédnout k dodatečnému zaplacení soudního poplatku po uplynutí lhůty
stanovené k jeho zaplacení (§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), na
otázce výkladu takového ustanovení napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř.
nezávisí; právní norma, jejíhož výkladu se námitka týká, v době podání odvolání
ve věci samé neexistovala.
Napadené rozhodnutí přitom nezávisí ani na řešení otázky stanovení lhůty k
zaplacení soudního poplatku. Výzva k zaplacení byla dovolateli doručena fikcí
podle § 50 odst. 2 o. s. ř. desátý den po vyvěšení usnesení na úřední desce
soudu, tj. 13. 11. 2017; sám dovolatel přitom v odvolacím řízení tvrdil, že se
o výzvě dozvěděl nejdříve dne 11. 12. 2017 při nahlížení do spisu. V
projednávané věci tak nebyla rozhodná délka lhůty k dodatečnému splnění
poplatkové povinnosti, neboť ani v patnáctidenní lhůtě by dovolatel soudní
poplatek zjevně nezaplatil. Protože stanovení kratší lhůty bez řádného
odůvodnění nemohlo mít vliv na včasné splnění poplatkové povinnosti, může jít
nanejvýš o vadu řízení, která však nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve
věci. Dovolací soud smí však přihlédnout jen k těm vadám, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to jen je-li dovolání přípustné (§ 242
odst. 3 o. s. ř.).
Ostatně v odvolacím řízení žalovaný stavěl svoji obranu právě na tvrzení, že mu
výzva k zaplacení soudního poplatku nebyla řádně doručena. Návrh na vyslovení
neúčinnosti doručení fikcí však odvolací soud rozhodnutím ze dne 15. 1. 2018,
č. j. 3 C 161/2013-442, zamítl a důvody podrobně vysvětlil; nyní v dovolacím
řízení žalovaný k této otázce nic nenamítá.
Zbývá uvést, že o následku nezaplacení soudního poplatku byl dovolatel řádně
poučen. Jak vyplývá z výzvy k zaplacení soudního poplatku na č. l. 411, soud
dovolatele poučil o tom, že v případě nezaplacení soudního poplatku ve
stanovené lhůtě bude odvolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Návrh na odklad
vykonatelnosti a právní moci byl vzhledem k nepřípustnosti dovolání zamítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2018
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu