Nejvyšší soud Usnesení občanské

22 Cdo 1693/2018

ze dne 2018-11-27
ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.1693.2018.1

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího

Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve

věci žalobkyně J. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Dvořákem,

advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská 2269/36, proti

žalovanému R. H., narozenému XY, bytem XY, adresa pro doručování XY,

zastoupenému Mgr. Danielem Milićem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě,

Horní 10, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v

Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 3 C 161/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení

Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 2. 2018, č. j. 20 Co 348/2017-449,

I. Dovolání se odmítá.

II. Návrh žalovaného na odklad právní moci napadeného usnesení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění:

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)

Okresní soud v Havlíčkově Brodě usnesením ze dne 30. 11. 2017, č. j. 3 C

161/2013-416, zastavil řízení o odvolání proti rozhodnutí téhož soudu ze dne

12. 9. 2017, č. j. 3 C 161/2013-400, kterým rozhodl o vypořádání společného

jmění manželů – účastníků řízení (dále „odvolání ve věci samé“), neboť žalovaný

na výzvu soudu nezaplatil ve lhůtě soudní poplatek z odvolání.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalovaného proti

rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení usnesením ze dne 15. 2. 2018, č. j. 20

Co 348/2017-449, napadené rozhodnutí potvrdil.

Proti rozhodnutí krajského soudu podává žalovaný (dále také „dovolatel“)

dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský

soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Tvrdí, že

napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,

která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Napadené

rozhodnutí navrhuje zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Důvod dovolání shledává v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o.

s. ř.). Dovolatel tvrdí, že odvolací soud postupoval v rozporu s ustanovením §

9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č.

460/2016 Sb. (do 29. 9. 2017), podle kterého usnesení o zastavení řízení pro

nezaplacení poplatku soud zruší, je-li poplatek zaplacen do konce lhůty k

odvolání proti tomuto usnesení. Protože soudní poplatek dovolatel zaplatil 11.

12. 2017, tj. ve stejný den, kdy mu bylo doručeno usnesení o zastavení řízení

pro nezaplacení soudního poplatku, měl soud prvního stupně usnesení o zastavení

řízení zrušit a odvolání ve věci samé projednat.

V případě, že by placení soudního poplatku v tomto případě podléhalo zákonu o

soudních poplatcích ve znění zákona č. 296/2017 Sb. (od 30. 9. 2017), měl soud

prvního stupně stanovit žalovanému v souladu s § 9 odst. 1 tohoto zákona lhůtu

k zaplacení soudního poplatku v délce alespoň 15 dnů a měl žalovaného poučit o

následcích nezaplacení. Stanovením lhůty kratší a nepoučením žalovaného o

následku nezaplacení soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít

za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; tím, že odvolací soud k uvedeným

vadám řízení nepřihlédl, dopustil se nesprávného právního posouzení věci.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy,

proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Dovolání není přípustné.

Soud prvního stupně rozhodl ve věci samé dne 12. 9. 2017; žalovaný podal

odvolání 23. 10. 2017. Poplatková povinnost založená odvoláním, které bylo

podáno v době, kdy již byl účinný zákon č. 296/2017 Sb., se řídí zákonem č.

549/1991 Sb. ve znění zákona č. 296/2017 Sb., tedy ve znění účinném od 30. 9.

2017 (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22

Cdo 2827/2018).

Protože právní úprava účinná ke dni vzniku poplatkové povinnosti neumožňuje

přihlédnout k dodatečnému zaplacení soudního poplatku po uplynutí lhůty

stanovené k jeho zaplacení (§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), na

otázce výkladu takového ustanovení napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř.

nezávisí; právní norma, jejíhož výkladu se námitka týká, v době podání odvolání

ve věci samé neexistovala.

Napadené rozhodnutí přitom nezávisí ani na řešení otázky stanovení lhůty k

zaplacení soudního poplatku. Výzva k zaplacení byla dovolateli doručena fikcí

podle § 50 odst. 2 o. s. ř. desátý den po vyvěšení usnesení na úřední desce

soudu, tj. 13. 11. 2017; sám dovolatel přitom v odvolacím řízení tvrdil, že se

o výzvě dozvěděl nejdříve dne 11. 12. 2017 při nahlížení do spisu. V

projednávané věci tak nebyla rozhodná délka lhůty k dodatečnému splnění

poplatkové povinnosti, neboť ani v patnáctidenní lhůtě by dovolatel soudní

poplatek zjevně nezaplatil. Protože stanovení kratší lhůty bez řádného

odůvodnění nemohlo mít vliv na včasné splnění poplatkové povinnosti, může jít

nanejvýš o vadu řízení, která však nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve

věci. Dovolací soud smí však přihlédnout jen k těm vadám, které mohly mít za

následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to jen je-li dovolání přípustné (§ 242

odst. 3 o. s. ř.).

Ostatně v odvolacím řízení žalovaný stavěl svoji obranu právě na tvrzení, že mu

výzva k zaplacení soudního poplatku nebyla řádně doručena. Návrh na vyslovení

neúčinnosti doručení fikcí však odvolací soud rozhodnutím ze dne 15. 1. 2018,

č. j. 3 C 161/2013-442, zamítl a důvody podrobně vysvětlil; nyní v dovolacím

řízení žalovaný k této otázce nic nenamítá.

Zbývá uvést, že o následku nezaplacení soudního poplatku byl dovolatel řádně

poučen. Jak vyplývá z výzvy k zaplacení soudního poplatku na č. l. 411, soud

dovolatele poučil o tom, že v případě nezaplacení soudního poplatku ve

stanovené lhůtě bude odvolací řízení zastaveno.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Návrh na odklad

vykonatelnosti a právní moci byl vzhledem k nepřípustnosti dovolání zamítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 11. 2018

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu