22 Cdo 2827/2018-88
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve
věci žalobkyně Z. P., zastoupené JUDr. Danuší Jurkovou, advokátkou se sídlem v
Rožnově pod Radhoštěm, Slezská 1129, proti žalovanému V. N., zastoupenému
JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dvořákova 26, o
vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 17 C
73/2016, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
25. 4. 2018, č. j. 57 Co 157/2018-69, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne
22. 11. 2017, č. j. 17 C 73/2016-48, se zamítá.
Okresní soud ve Vsetíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne ze dne
22. 11. 2017, č. j. 17 C 73/2016-48, uložil žalovanému, aby do 15 dnů od právní
moci rozsudku vyklidil bytovou jednotku v rodinném domě v B., sestávající z
haly, dvou pokojů, kuchyně, jídelny, sociálního zařízení, včetně garáže a
pozemku parc. v k. ú. B., a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný dne 8. 1. 2018 odvolání.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 1. 2018, č. j. 17 C 73/2016-58,
žalovaného vyzval, aby do 15 dnů ode dne doručení výzvy zaplatil soudu poplatek
z odvolání 5 000 Kč. Poučil žalovaného, že nebude-li poplatek ve stanovené
lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno.
Výzva byla žalovanému doručena 7. 2. 2018 a soudní poplatek zaplatil 26. 2.
2018.
Soud prvního stupně pak usnesením ze dne 15. 3. 2018, č. j. 17 C 73/2016-64,
odvolací řízení zastavil, rozhodl o nákladech řízení a o vrácení soudního
poplatku z odvolání žalovanému ve výši 5 000 Kč.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze
dne 25. 4. 2018, č. j. 57 Co 157/ 2018-69, usnesení soudu prvního stupně
potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že soud
prvního stupně správně odvolací řízení zastavil podle § 9 odst. 1 zákona č.
549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 296/2017 Sb., účinném
od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.), neboť
žalovaný nezaplatil soudní poplatek z odvolání ve stanovené patnáctidenní lhůtě
(posledním dnem lhůty byl 22. 2. 2018).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Uvádí, že dovolání je
přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu se opírá o řešení dvou právních
otázek, které nebyly dovolacím soudem dosud řešeny. Jde o posouzení účinnosti
zákona č. 296/2017 Sb., kterým byl změněn § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb.
tak, že byla vypuštěna věta první, podle které soud zruší usnesení o zastavení
řízení pro nezaplacení soudního poplatku, pokud byl poplatek zaplacen
nejpozději do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení. Podle
čl. VI. této novely se však pro řízení zahájená před její účinností použije
zákon ve znění platném před účinností novely. Řízení v dané věci bylo zahájeno
v roce 2016, a tak je zřejmé, že žalovaný zaplatil soudní poplatek z odvolání
včas. Kromě toho byl poplatek nesprávně vyměřen, neboť předmětem tohoto řízení
je vyklizení bytové jednotky a garáže, které však nejsou zapsány v katastru
nemovitostí. Nejde o peněžité plnění a předmětem není ani nemovitost, obchodní
závod nebo organizační složka. Poplatek tak měl být podle položky 4 odst. 1
písm. c) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb. stanoven částkou 1 000 Kč. Výzva s
nesprávně určenou výší poplatku nemůže mít účinky pro běh lhůty k zaplacení
poplatku, a to bez ohledu na argumentaci týkající se účinnosti novely zák. č.
296/2017 Sb. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů
zrušil.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou - účastníkem řízení, při
splnění podmínek uvedených v § 241 odst. 1, 4 a § 241a odst. 2 zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále
jen „o. s. ř.“ (srov. čl. VI. zákona č. 296/2017 Sb.). Je podle § 237 o. s. ř.
přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení
končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, která nebyla dosud dovolacím
soudem řešena; jde o to, zda poplatková povinnost v řízení, zahájeném žalobou
podanou před nabytím účinnosti zákona č. 296/2017 Sb. a týkající se odvolání,
podaného poté, co tento zákon nabyl účinnosti, se řídí zákonem č. 549/1991 Sb.
ve znění zákona č. 296/2017 Sb.
Dovolání není důvodné.
Podle § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. poplatková povinnost vzniká mimo jiné
a) podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení (dále jen „návrh na
zahájení řízení“, b) podáním odvolání, c) podáním dovolání, d) podáním kasační
stížnosti.
Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. ve znění do 29. 9. 2017, nebyl-li
poplatek splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo
kasační stížnosti vyzve soud poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu
určí; po marném uplynutí lhůty soud řízení zastaví.
Podle § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb. ve znění účinném do 29. 9. 2017,
usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku zruší soud, který
usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve,
než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty
k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro
nezaplacení soudního poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.
Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění účinném od 30. 9. 2017,
nebyl-li poplatek splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání
nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve
lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může určit i lhůtu
kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku
po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
Podle § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění účinném od 30. 9. 2017,
nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci,
zaniká poplatková povinnost.
Podle čl. VI zákona č. 296/2017 Sb. se na řízení zahájená přede dnem účinnosti
tohoto zákona použije zákon č. 549/1991 Sb. ve znění přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona.
Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v § 4 odst. 1 stanoví, kdy
poplatková povinnost za řízení vzniká: výslovně uvádí, že podle písm. a) vzniká
podáním návrhu na zahájení řízení, podle písm. b) podáním odvolání, podle písm.
c) podáním dovolání, podle písm. d) podáním kasační stížnosti Vychází tedy mimo
jiné z toho, že poplatek za řízení je stanoven vždy podle toho, o jaké podání
se jedná – zda jde o podání, kterým se řízení zahajuje, nebo kterým se zahajuje
řízení o opravném prostředku, a to odvolání, dovolání či kasační stížnosti. Z
toho se podává závěr, že poplatková povinnost založená odvoláním [§ 4 odst.
písm. b) zákona č. 549/1991 Sb.], které bylo podáno v době, kdy již byl účinný
zákon č. 296/2017 Sb., se řídí zákonem č. 549/1991 Sb. ve znění zákona č.
296/2017 Sb.
V daném případě bylo odvolací řízení zahájeno dne 8. 1. 2018, kdy žalovaný
podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaný byl vyzván k
zaplacení poplatku usnesením ze dne 23. 1. 2018, č. j. 17 C 73/2016-58, do 15
dnů ode dne jeho doručení. Usnesení mu bylo doručeno 7. 2. 2018, 15 denní lhůta
uplynula dne 22. 2. 2018, poplatek zaplatil až 26. 2. 2018. Soudy obou stupňů
tak při posouzení vzniku poplatkové povinnosti žalovaného správně aplikovaly
zákon č. 549/1991 Sb. ve znění zákona č. 296/2017 Sb. Nejvyšší soud proto
dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.
zamítl.
Dovolání v části, týkající se druhé otázky předestřené dovolatelem ohledně
správnosti výše vyměřeného poplatku, není přípustné, neboť její řešení nemá na
věcnou správnost napadeného rozhodnutí vliv. Dovolací soud odkazuje na
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4438/2015, podle
kterého soud rozhodne o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku
podle § 9 odst. 1 zákona č. 49/1991 Sb., o soudních poplatcích, i tehdy, je-li
výše ve výzvě soudem k jeho zaplacení nesprávně určena a účastník jej nezaplatí
ani zčásti. K tomu viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp.
zn. 23 Cdo 3124/2017. Protože žalovaný nezaplatil poplatek ani zčásti, resp. ve
výši, kterou pokládal za správnou, je rozhodnutí odvolacího soudu v této části
v souladu s judikaturou dovolacího soudu, byť se odvolací soud k této otázce
nevyjádřil; zatížil tak sice řízení vadou – nedostatkem v odůvodnění usnesení,
avšak ta nemohla založit přípustnost dovolání a ani neměla vliv na věcnou
správnost rozhodnutí odvolacího soudu.
Výrok o nákladech dovolacího řízení vyplývá z toho, že žalovaný nebyl v
dovolacím řízení úspěšný a žalobkyni náklady nevznikly.
Návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 22. 11.
2017, č. j. 17 C 73/2016-48, dovolací soud nemohl nevyhovět již proto, že
dovoláním nebyl (a nemohl být) napaden rozsudek soudu prvního stupně, ale
usnesení odvolacího soudu, který potvrdil usnesení soudu prvního stupně o
zastavení odvolacího řízení. Podle § 243 písm. a) o. s. ř. může však dovolací
soud odložit jen vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 8. 2018
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu