22 Cdo 1698/2024-312
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové, ve věci žalobkyně S. Č., zastoupené JUDr. Pavelm Šmídkem, advokátem se sídlem v Liberci, Pavlovická 366/7, proti žalovaným 1) M. I. a 2) V. I., zastoupeným Mgr. Janem Krátkým, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, náměstí Míru 14, o vyklizení pozemku, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 7 C 221/2021, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2023, č. j. 22 Co 181/2023-229, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 28. 6. 2022, č. j. 7 C 221/2021 -96, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2022, č. j. 21 Co 257/2022-120, bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaných vyklidit pozemek parc. č. XY v k. ú. XY.
2. Žalovaní následně požádali o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
3. Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 13. 2. 2023, č. j. 7 C 221/2021-162, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2023, č. j. 22 Co 60/2023-184, přiznal žalovaným osvobození od soudních poplatků ve výši 90 % a k ochraně jejich zájmů jim ustanovil zástupcem advokáta Mgr. Jana Krátkého.
4. Žalovaní podali proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2022, č. j. 21 Co 257/2022-120, dovolání.
5. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. 5. 2023, č. j. 7 C 221/2021-196, žalované vyzval, aby do 15 dnů od doručení usnesení zaplatili soudní poplatek z dovolání, který podle položky 23, bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků, jenž je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále též jen „ZoSP“) činí s ohledem na přiznané částečné osvobození od placení soudních poplatků 1400 Kč. Současně žalované poučil, že nezaplatí-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě, soud dovolací řízení zastaví. Usnesení bylo doručeno zástupci žalovaných dne 17. 5. 2023.
6. Dne 30. 5. 2023 zaslala žalovaná soudu prvního stupně doklady o příjmech a výdajích v podobě útržků složenek vyplaceného důchodu (8 907 Kč za březen až květen 2023), předpisu záloh na elektřinu (5 800 Kč měsíčně od ledna 2023) a smlouvy na pojištění domu (pololetní pojistné 1 436 Kč). Dne 7. 6. 2023 zaslala žalovaná soudu prvního stupně e-mail s totožnými doklady.
7. Poslední den patnáctidenní lhůty k zaplacení soudního poplatku (1. 6. 2023) zaplatili žalovaní na soudní poplatek pouze 700 Kč.
8. Soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 8. 2023, č. j. 7 C 221/2021-215, řízení o dovolání žalovaných pro nezaplacení soudního poplatku
zastavil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem, dále rozhodl o soudních poplatcích a o nákladech řízení státu (výroky II až V). Uvedl, že žalovaní v dokladech doručených soudu 30. 5. 2023 a 7. 6. 2023 netvrdí a nedokládají nové okolnosti, které by byly způsobilé změnit rozsah osvobození od placení soudních poplatků.
9. K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 3. 10. 2023, č. j. 22 Co 181/2023-229, usnesení soudu prvního stupně změnil pouze ve výroku V ohledně nákladů řízení státu (výrok I usnesení odvolacího soudu), v dalších výrocích usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). II.
Dovolání a vyjádření k němu
10. Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní včasné dovolání, v němž namítají, že je potřeba zodpovědět otázku, která dosud nebyla judikaturou Nejvyššího soudu řešena, „zda zaplacení soudního poplatku v částečné výši v případě, kdy se žalovaní domnívají, že jim byl soudní poplatek vyměřen v chybné výši a za současného doložení důkazů, které prokazují chybně vyměřený soudní poplatek, a tedy podání nového návrhu na osvobození od soudních poplatků, je možné zastavit řízení, aniž by soud prvního stupně o tomto novém návrhu rozhodl, a to vše zároveň bez vyzvání žalovaných k doplacení“.
11. Odkazují na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4438/2015 a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1439/09 a tvrdí, že soud musí posoudit každou novou žádost o osvobození od soudních poplatků a že pokud tak neučiní, ani se s ní žádným způsobem nevypořádá v odůvodnění, dojde k porušení práva na spravedlivý proces. Namítají, že rozporovali výši vyměřeného soudního poplatku tím, že dodali soudu nové skutečnost (důkazy) odůvodňující jejich osvobození ve vyšší míře, byť podání jako žádost o osvobození od soudních poplatků neoznačili, a také tím, že nezaplatili soudní poplatek v plné výši.
12. Jestliže se soud prvního stupně domníval, že výše osvobození od soudních poplatků neměla být na základě nově předložených skutečností změněna, měl o tom rozhodnout usnesením. Následně měl žalované opětovně vyzvat k doplacení soudního poplatku a určit jim k tomu přiměřenou lhůtu, a také je poučit o následcích nezaplacení. Zde odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 75/2008.
13. Navrhují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu či soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
14. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání
15. Dovolání není přípustné.
16. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
17. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 18. Žalovaní prostřednictvím právní otázky namítají, že jim byl nesprávně vyměřen soudní poplatek z dovolání a že výši vyměřeného soudního poplatku rozporovali tím, že předložili soudu nové důkazy osvědčující nárok na osvobození od soudních poplatků ve vyšší míře, než jim bylo soudy přiznáno, a také tím, že nezaplatili soudní poplatek v plné výši. Současně tvrdí, že soud musí posoudit každou novou žádost o osvobození od soudních poplatků, a proto měl na základě nových okolností, tj. dokladů, které žalovaní soudu doručili 30. 5. 2023 a 7. 6. 2023, znovu rozhodnout o osvobození od soudních poplatků a jeho rozsahu a zaslat žalovaným novou výzvu k zaplacení soudního poplatku. 19. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4438/2015, (toto usnesení, jakož i dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, je dostupné na www.nsoud.cz), na které dovolatelé odkazují, vysvětlil, že poplatková povinnost je stanovena zákonem a nesprávné určení výše poplatku soudem nepůsobí její změnu, pouze výši soudního poplatku individualizuje. Jinak řečeno, pokud soud ve výzvě nesprávně stanoví výši soudního poplatku, nevzniká tímto rozhodnutím poplatníkovi povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši nesprávně stanovené soudem, ale zůstává mu zachována poplatková povinnost zákonná. Jejím nesplněním se pak poplatník vystavuje riziku zastavení řízení. Otázka nesprávně určené výše soudního poplatku soudem je tedy oproti přesvědčení dovolatelů v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena. 20. V nyní řešené věci však dovolatelé ve skutečnosti vůbec nesporují správnost určení výše poplatku soudem. Jak bylo uvedeno výše, soud prvního stupně vyměřil dovolatelům soudní poplatek podle položky 23, bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků, jenž je přílohou ZoSP a dále s ohledem na přiznané částečné osvobození od placení soudních poplatků. Tento postup dovolatelé nijak nezpochybnili. Tvrdí jen, že ve lhůtě k zaplacení soudního poplatku požádali soud o nové osvobození od poplatku, ke kterému soud nepřihlédl. Odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4438/2015, je tedy zcela nepřiléhavý. 21. Dovolatelé dále odkazují na nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, (nález je dostupný na https://nalus.usoud.cz), podle kterého odepřením práva na přístup k soudu a tedy práva na meritorní projednání věci ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny je i to, pokud obecný soud nerozhodne o podané žádosti o osvobození od soudních poplatků samostatným usnesením, ani se s ní žádným způsobem nevypořádá v odůvodnění usnesení o zastavení řízení. Každá žádost o osvobození od soudních poplatků musí být posouzena podle okolností a podmínek, které jsou zde v době jejího podání; přitom je irelevantní, zda soud již o předchozí žádosti dříve rozhodl (nejedná se o překážku rei iudicatae). O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení. 22. Poukazují-li dovolatelé na označený nález Ústavního soudu (stejně jako i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 1 As 75/2008) a vytýkají-li nalézacím soudům, že rozhodly o zastavení dovolacího řízení, aniž by se zabývaly jejich žádostí, pak zcela opomíjí skutečnost, že obsahem spisu není žádný návrh na osvobození od soudních poplatků. Žalovaná 2) soudu ve lhůtě uložené dovolatelům k zaplacení soudního doplatku zaslala pouze doklady o některých příjmech a výdajích, aniž by učinila jakýkoliv procesní úkon, z jehož obsahu by bylo možné dovodit, že jde o další návrh na osvobození od soudních poplatků. O osvobození od soudních poplatků přitom může soud (předseda senátu) rozhodnout pouze na návrh (§ 138 odst. 1 o. s. ř.). 23. Z uvedeného je zjevné, že judikatura Nejvyššího soudu potažmo i Ústavního soudu se otázkou nesprávného vyměření soudního poplatku, resp. otázkou povinnosti soudu rozhodnout o žádosti o osvobození od soudních poplatků, již dříve zabývala, a proto nejde o otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Nadto lze uzavřít, že postup odvolacího soudu byl s citovanou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu zcela konformní. Dovolání žalovaných tak není podle § 237 o. s. ř. přípustné. IV. Závěr a náklady řízení 24. Proto Nejvyšší soud dovolání žalovaných podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 25. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu