Nejvyšší soud Usnesení občanské

22 Cdo 1702/2005

ze dne 2005-08-04
ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.1702.2005.1

22 Cdo 1702/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.

Marie Rezkové a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve

věci žalobkyně Z. Ch., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. Ch.,

zastoupenému advokátem, o zaplacení 100 000,- Kč s příslušenstvím a smluvní

pokuty 50 300,- Kč, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 12 C

134/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne

27. ledna 2005, č. j. 57 Co 568/2004-66, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Okresní soud v Bruntále (dále jen „soud prvního stupně”) rozsudkem ze dne 18.

května 2004, č. j. 12 C 134/ zavázal žalovaného, aby zaplatil žalobkyni 100

000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3,5% ročně od 1. 1. 2003 do zaplacení a

smluvní pokutu ve výši 50 300,- Kč, a současně rozhodl o nákladech řízení a o

soudním poplatku.

Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne

13. 5. 2002 dohodu o vypořádání společného jmění manželů, podle které se

žalovaný zavázal uhradit žalobkyni 100 000,- Kč do 30. 12. 2002 a pro případ

nedodržení lhůty splatnosti také smluvní pokutu ve výši 100,- Kč za každý den

prodlení. Žalovaný svůj závazek nesplnil.

Krajský soud v Ostravě jako odvolací soud rozsudkem ze dne 27. ledna 2005, č.

j. 57 Co 568/2004-66, k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně

potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

2

Proti rozsudku odvolacího soudu, který byl žalovanému doručen 1. 3. 2005, podal

žalovaný prostřednictvím právního zástupce dne 2. 5. 2005 blanketní dovolání. V

dovolání uvedl jen, že dovolání podává do všech výroků a požádal o poskytnutí

lhůty jednoho týdne k doplnění odůvodnění dovolání. Soud prvního stupně

usnesením z 23. 5. 2005, které byl zástupci žalobce doručeno 27. 5. 2005,

vyzval žalobce k předložení odůvodnění dovolání a poskytl žalobci lhůtu 5 dní

ode dne doručení přípisu. Žalobce dovolání nedoplnil.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání vykazuje

nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle § 240 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu (dále \"OSŘ\") účastník

může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u

soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle § 241a odst. 1 OSŘ v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42

odst. 4 OSR) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z

jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být

provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací

návrh).

Podle § 241b odst. 3 věty prvé OSŘ dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v

jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může

být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a OSŘ předpokládá, že dovolatel popíše

(konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý

odkaz na text zákona, anebo samotná citace skutkové podstaty některého z

dovolacích důvodů uvedených taxativně v § 241a odst. 2 a 3 OSR samo o sobě

nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění

dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího

soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího

soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není

možné věcně přezkoumat (§ 242 odst. 3 věta prvá OSŘ). K tomu viz C 2115 Souboru

civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu – právní věty a rejstříky, vydávaného

nakladatelstvím C. H. Beck, (dále „Soubor civilních rozhodnutí\"), sešit 27.

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se

rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel

doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou

měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu.

Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo

z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání,

kterou může odvolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do

uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné

(prekluzívní) lhůty podle § 241b odst. 3 OSR se původně odstranitelné vady

dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění

dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Případná výzva, aby dovolání,

které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§

243c odst. 1, § 43 odst. 1 OSR), se proto po uplynutí této lhůty stává

bezpředmětnou. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba

dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití

ustanovení § 43 odst. 2 věty první OSŘ odmítnout. K tomu srov. usnesení

Nejvyššího soudu ČR z 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, publikované ve

Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21, ročník 2004, dále usnesení

Nejvyššího soudu ČR z 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné v

Soudní judikatuře pod č. 31, ročník 2005, a C 2119 Souboru civilních

rozhodnutí, sešit 27.

V daném případě podal žalovaný dovolání poslední den dvouměsíční lhůty určené k

podání dovolání (dvouměsíční lhůta uplynula dnem 1. 5. 2005, a protože poslední

den této lhůty připadl na neděli, byl posledním dnem předmětné lhůty nejblíže

následující pracovní den viz § 57 odst. 2 věta druhá OSŘ). Žalovaný by tedy

mohl zabránit nepříznivým procesním důsledkům, jen kdyby ještě tentýž den vady

dovolání odstranil. Protože tak neučinil a vzhledem k tomu, že vady dovolání,

brání tomu, aby mohlo být projednáno, dovolací soud s ohledem na výše uvedené

dovolání žalobce podle § 241b odst. 3 a § 43 odst. 2 OSŘ bez dalšího odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224

odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ, neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, na

náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady

nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. srpna 2005

JUDr. Marie Rezková,v.r. předsedkyně senátu