ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka,
Ph.D., ve věci žalobců: a) M. M., b) F. M., a c) L. M., zastoupených JUDr.
Vítem Pošvářem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí
1/II, proti žalovaným: 1) J. D., a 2) D. D., zastoupeným JUDr. Ladislavem
Zahradníkem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Sládkova 351/II, o
zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v
Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 350/2001, o dovolání žalovaných proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. prosince 2007, č. j.
7 Co 2461/2007-396, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům oprávněným
společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.918,-Kč do
tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Víta Pošváře.
Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
29. prosince 2003, č. j. 2 C 350/2001-149, zrušil podílové spoluvlastnictví
účastníků k pozemku parc. č. 2842/1 o výměře 424 m2 v obci a kat. území B.,
předmětný pozemek přikázal do výlučného vlastnictví žalovaným, jimž uložil, aby
žalobcům zaplatili na úplné vypořádání částku 6.909,- Kč. Dále rozhodl o
nákladech řízení a soudním poplatku.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobců
usnesením ze dne 1. října 2004, č. j. 7 Co 1280/2004-227, rozsudek soudu
prvního stupně ze dne 29. prosince 2003 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k
dalšímu řízení. Odvolací soud vyslovil nesouhlas se závěrem soudu prvního
stupně, že není účelné rozdělení označeného pozemku proto, že žalovaní by
neměli přístup na pozemek parc. č. 245/2 a ke stodole na pozemku parc. č. 19.
Poukázal na to, že prvořadým způsobem vypořádání podílového spoluvlastnictví je
reálné rozdělení věci. Uvedl: „jestliže je věc reálně dělitelná a nejsou zde
závažné okolnosti, které tomu brání, pak soud při rozhodování o vypořádání
podílového spoluvlastnictví jinou možnost, než rozdělení společné věci nemá“.
Bude na znalci, aby navrhl všechny možné varianty možného rozdělení pozemku,
„tj. nejen po jeho délce, ale i tzv. napříč“.
Soud prvního stupně po doplnění dokazování rozsudkem ze dne 8. června 2007, č.
j. 9 C 350/2001-350, pod bodem I. výroku zrušil podílové spoluvlastnictví
účastníků k nemovitosti parc. č. 2842/1 o výměře 424 m2, zapsané u
Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště T., na LV č. 91
pro obec a kat. území B. Pod bodem II. přikázal do podílového spoluvlastnictví
žalovaných, každému jednou ideální polovinou k celku, nemovitost parc. č.
2842/1 o výměře 260 m2 – ostatní plocha, ostatní komunikace, v obci T. a kat.
území B., vytvořenou geometrickým plánem č. 334-329/2005VV, vyhotoveným Ing. R.
V. a schváleným Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště
T., tvořícím nedílnou součást rozsudku. Pod bodem III. přikázal do podílového
spoluvlastnictví žalobců, a to žalobkyni a) jednu ideální polovinu k celku,
žalobci b) jednu ideální čtvrtinu k celku a žalobkyni c) jednu ideální čtvrtinu
k celku, nemovitost parc. č. 2842/4 o výměře 164 m2 – ostatní plocha, ostatní
komunikace, v obci T. a kat. území B., vytvořenou geometrickým plánem č.
334-329/2005VV, vyhotoveným Ing. R. V. a schváleným Katastrálním úřadem pro
Jihočeský kraj, katastrální pracoviště T., tvořícím nedílnou součást rozsudku.
Pod bodem IV. žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili na
vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyni a) částku 1.343,28 Kč, žalobci
b) částku 671,64 Kč a žalobkyni c) částku 671,64 Kč. Pod body IV. až VIII.
rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.
Soud prvního stupně zjistil, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky
pozemku parc. č. 2842/1 v obci T. a kat. území B., a to žalobkyně a) v rozsahu
jedné čtvrtiny, žalobce b) jedné osminy, žalobkyně c) jedné osminy, žalovaný 1)
jedné čtvrtiny a žalovaná 2) jedné čtvrtiny. K dohodě o zrušení a vypořádání
podílového spoluvlastnictví mezi účastníky nedošlo. Žalobci jsou tamtéž mimo
jiné dále spoluvlastníky domu č. p. 33 na st. parc. č. 22 a žalovaní domu č. p.
32 na st. parc. č. 18. Účastníci mají přístup ke svým domům zajištěn z veřejné
komunikace parc. č. 2796/5 po svých vlastních pozemcích, v případě žalobců i
zemědělskou technikou a mechanizací. Přístup na pozemek parc. č. 245/2 a ke
stodole na pozemku parc. č. 19 ve vlastnictví žalovaných je možný po předmětném
pozemku parc. č. 2842/1 a přes dvůr domu č. p. 32, kde je však velikost
projíždějícího vozidla omezena velikostí klenutého vjezdu do dvora. K
nemovitostem účastníků je přístup rovněž po tzv. humnech, jehož využití je však
komplikováno existencí duplicitního zápisu vlastnictví účastníků v katastru
nemovitostí k pozemku parc. č. 200/6. Znalecký posudek č. 503/2005, vypracovaný
znaleckým ústavem DOMUS, spol. s r. o., navrhl čtyři varianty rozdělení
předmětného pozemku. Varianta č. 1 předpokládá, že příjezd k domu č. p. 32
zůstane původní, část pozemku podél domu č. p. 32 připadne k domu č. p. 33 a
přístup pro opravy a údržbu domu č. p. 32 bude zajištěn věcným břemenem.
Varianta č. 2 předpokládá, že příjezd k domu č. p. 32 zůstane původní, část
předmětného pozemku v šíři 1,50 m podél domu č. p. 32 připadne k domu č. p. 32
a část pozemku podél domu č. p. 32 připadne k domu č. p. 33. Podle varianty č.
3 by byl zajištěn přístup k domu č. p. 32 jednopruhovou komunikací šířky 3,50 m
s tím, že podél stavební parcely bude ponechán pruh pozemku v šíři 1,50 m za
účelem zajištění přístupu ke stavbě na st. parc. č. 18 a její opravy a údržbu.
Varianta č. 4 předpokládá přístup ke stavbě na st. parc. č. 18 s tím, že její
opravy budou zajištěny věcným břemenem. Soud prvního stupně po zrušení
podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětnému pozemku přistoupil k jeho
rozdělení podle geometrického plánu Ing. R. V. z 10. 1. 2007, č. 5/07,
vypracovaného podle navržené varianty č. 3, která zajišťuje jak žalobcům, tak i
žalovaným přístup k jejich nemovitostem, aniž by bylo třeba zřizovat věcné
břemeno za účelem oprav a údržby domu žalovaných. Nově vzniklá parc. č. 2842/4
přiléhá k nemovitostem ve vlastnictví žalobců a parc. č. 2842/1 k nemovitosti
žalovaných. Při vypořádání dále vycházel z ceny pozemku ve výši 55,97 Kč za 1
m2.
Odvolací soud k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 5. prosince 2007, č. j. 7
Co 2461/2007-396, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že ve smyslu § 142 odst. 1 obč. zák.
přednostním způsobem vypořádání podílového spoluvlastnictví po jeho zrušení je
reálné rozdělení věci, je-li „dobře možné“. Ztotožnil se se závěrem soudu
prvního stupně, že předmětný pozemek je reálně dělitelný. Podle odvolacího
soudu tento závěr odpovídá skutkovým zjištěním učiněným ze znaleckého posudku a
soudem na místě samém o tom, že pozemek parc. č. 245/2 ve vlastnictví
žalovaných zůstane i v případě reálného rozdělení předmětného pozemku přístupný
po části přikázané do podílového spoluvlastnictví žalovaných. Přístup na
pozemek parc. č. 245/2 tak zůstává přístupný jako dosud průjezdem přes
nemovitosti žalovaných, kde omezení představuje klenutý vjezd u domu č. p. 32,
a po tzv. humnech z účelové komunikace ve vlastnictví státu po pozemcích
žalovaných. Nepřisvědčil proto námitce žalovaných, že reálným rozdělením
předmětného pozemku budou znepřístupněny jejich jiné nemovitosti, konkrétně
pozemek parc. č. 245/2, a že bude ztížen přístup k domu č. p. 32. Podle
odvolacího soudu žalovaným nepřísluší, aby ve svůj prospěch argumentovali výší
nákladů na terénní úpravy, které mají podle názoru žalovaných vynaložit
žalobci, když tito sami tuto námitku neuplatnili. Při rozhodování vyšel shodně
jako soud prvního stupně ze stanoviska Městského úřadu v Třeboni, že v
souvislosti s dělením pozemku parc. č. 2842/1 není nutné vydání územního
rozhodnutí. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále
„Nejvyšší soud“) z 15. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3533/2007, poukázal na to, že
„je-li takto věc možné rozdělit, nemůže soud zkoumat účelné využití věci, které
není rozhodující, a navíc se toto kritérium uplatňuje jen při rozhodování o
přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků za náhradu“.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání z důvodů, že řízení
je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze
skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v
provedeném dokazování. Namítli, že právní názor odvolacího soudu, vyslovený v
usnesení, kterým zrušil dřívější rozsudek soudu prvního stupně, že věc je
dělitelná, není správný. Rozdělením pozemku parc. č. 2841/1 o výměře 424 m2,
který je v katastru nemovitostí veden jako ostatní plocha, účelová komunikace,
by zaniklo účelové určení tohoto pozemku, a proto je tento pozemek nedělitelný.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 3553/2007, na které odkazuje
odvolací soud, nelze na daný případ aplikovat, protože ani jedna z nově
vzniklých pozemkových parcel č. 2842/1 a 2842/4 – ostatní komunikace nemůže
sloužit průjezdu pro žádného z účastníků, a žádnému tedy nemůže sloužit jako
účelová komunikace. Hledisko posuzování nákladů na rozdělení věci platí i u
reálného rozdělování pozemků. Pokud odvolací soud zamítl návrhy žalovaných na
doplnění dokazování ohledně nákladů při rozdělení předmětného pozemku, zatížil
řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Zjištění odvolacího soudu, že bez podstatného omezení je možný příjezd podél
domu č. p. 32 na pozemek parc. č. 245/2 pruhem o šíři 150 cm, je nesprávné.
Tento pruh pozemku nelze jinak, než k zajištění oprav domu žalovaných, využít.
Odvolací soud svým rozhodnutím předmětný pozemek „zlikvidoval“ jako účelovou
komunikaci a nahradil ji přístupem po tzv. humnech z účelové komunikace ve
vlastnictví státu po parc. č. 2815/1, aniž by provedl důkazy o tom, zda taková
komunikace skutečně existuje. Podle sdělení a nákresu stavebního úřadu z 28. 1.
2008, které si žalovaní sami vyžádali, komunikace na pozemku PK 2815/1 není
vedena v pasportu místních komunikací a předmětná cesta se nachází mimo tento
pozemek. Nejde o místní komunikaci ani účelovou komunikaci, ale pouze o polní
cestu v lokalitě za tzv. humny. Po tzv. humnech mohou jezdit pouze do zadních
vrat stodoly. Humna nelze použít jinak než pro dopravu zemědělskými stroji a
mechanizací. Tento přístup je nemožný pro obslužnost stodoly na parc. č. 19,
kolny na parc. č. 18 a pro příjezd a odjezd z pozemku parc. č. 245/2. Pozemek
parc. č. 245/2 je v katastru nemovitostí veden stejně jako předmětný pozemek
jako ostatní plocha, ostatní komunikace. V důsledku rozdělení předmětného
pozemku nemá účelová komunikace na pozemku parc. č. 245/2 k sobě navazující
průjezd přes pozemek parc. č. 2842/1. Nesprávné právní posouzení věci spočívá
také v tom, že odvolací soud „neustále posuzuje pozemek parc. č. 2842/1 obecně,
ač ho má posuzovat jako účelovou komunikaci“. Znalec Ing. S. ve svém znaleckém
posudku došel „k nesprávným a abstraktním závěrům“. Nezkoumal terén za humny a
terén pozemku parc. č. 245/2, výškové rozdíly a neprošel úsek od zadních vrat
stodoly po odvolacím soudem označovanou účelovou komunikaci. Žalovaní vady
znaleckého posudku vytýkali, odvolací soud znalce k posudku nevyslechl, ani
nevyhověl návrhům žalovaných na doplnění dokazování. Vzdálenost příjezdu od
zadních vrat stodoly přes jejich zahradu s plotem a dále přes jejich ornou
půdu, kterou obdělává nájemce, činí 330 m a jízda po polní cestě v blízkosti
parc. č. 2815/1 činí 190 m. Odvolací soud dospěl „k absurdnímu závěru, že
žalovaní se mají dobývat vozidly občanské vybavenosti a vozidly sloužícími k
zajišťování oprav a bezpečnosti staveb polním terénem, který zemědělsky
obdělává nájemce, mnohdy zamokřeným nebo i zasněženým, a dalšími svými
zemědělskými pozemky, které pro občanskou vybavenost nebyly nikdy určeny, a
přitom se dobývat prolézačkami ve stodole a kolně“. Předtím, než soud věc
rozdělí, musí zkoumat účelnost využití věci při jejím nerozdělení, jakož i po
jejím rozdělení, neboť se nemůže stát to, aby z jedné věci funkční se stalo
více věcí nefunkčních. Při úvahách o rozdělení věci se musí zabývat i náklady
na rozdělení věci. Odvolací soud se vyhnul hlediskům účelného využití věci a
neposoudil všechny okolnosti případu. K prokázání důvodů dovolání žalovaní
navrhli, aby dovolací soud doplnil dokazování vlastním šetřením na místě samém.
Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i jeho
usnesení z 1. 10. 2004, a rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Žalobci navrhli odmítnutí dovolání, příp. jeho zamítnutí, pokud by dovolací
soud dospěl k závěru, že je přípustné. Uvedli, že pokud žalovaní brojí proti
zrušujícímu usnesení odvolacího soudu z 1. 10. 2004, není dovolání proti
takovému rozhodnutí přípustné, nehledě na to, že lhůta k podání dovolání dávno
uplynula. Dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského
soudního řádu (dále „o. s. ř.“), neboť z rozhodnutí soudu prvního stupně
nevyplývá, že by tento soud právně posuzoval věc jinak než odvolací soud, a ze
zrušujícího usnesení neplyne, že by odvolací soud dospěl k závěru o jiném
právním názoru a že by jím soud prvního stupně zavázal. Dovolání není přípustné
ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Judikatura Nejvyššího soudu o tom,
že hledisko účelného využití věci lze použít až tehdy, je-li zjištěno, že
rozdělení věci není dobře možné a soud rozhoduje o přikázání jednomu z
účastníků, je konstantní a vyplývá přímo ze zákona. Žalovaní nesprávně
vycházejí z toho, že i při posuzování dělitelnosti věci je třeba k účelnosti
dělení věci přihlížet, a kromě toho ztotožňují hledisko účelného využití
pozemku a jeho účelové určení. Náklady na odstranění terénní vlny na nově
vzniklém pozemku parc. č. 2842/4 představují náklady na změnu dosavadního stavu
nikoli náklady na rozdělení pozemku. Žalovaní i po rozdělení předmětného
pozemku mají zajištěn přístup ke svým nemovitostem. Přístup k pozemku parc. č.
245/2 a stodole na st. parc. č. 19 je možný projetím průjezdů, které se ve
stavbách tvořících objekt č. p. 32 nacházejí. Předmětný pozemek žalovaní jako
přístupovou cestu nyní neužívají a ani jej takto ani užívat nelze. Přístup
osobním automobilům, zdravotní službě či hasičům k nemovitostem žalovaným je z
veřejné komunikace parc. č. 2786/5. Tato vozidla by stejně po předmětném
pozemku projet nemohla.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů
69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají
účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím
není dotčeno.
Nejvyšší soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského
soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo
podáno oprávněnými osobami včas a že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b)
o. s. ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř.
v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a námitek a dospěl k závěru, že
dovolání není důvodné.
Skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a převzatá odvolacím soudem o
možnosti přístupu a průjezdu na pozemek žalovaných parc. č. 245/2 mají podle
obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Námitka
nesprávnosti skutkového zjištění odvolacího soudu, že příjezd na pozemek parc.
č. 245/2 pruhem o šíři 150 cm je možný bez podstatného omezení podél domu č. p.
32, neobstojí, neboť nalézací soudy takové skutkové zjištění neučinily. Učinily
však zjištění, že uvedený příjezd je možný přes nemovitosti žalovaných (dvorem
domu č. p. 32) nebo po tzv. humnech z účelové komunikace ve vlastnictví státu a
po pozemcích žalovaných. O pruhu pozemku o šíři 150 cm podél domu č. p. 32
odvolací soud hovoří v souvislosti s možným přístupem na pozemek parc. č.
245/2, tedy chůzí, příp. projetím se stavebním kolečkem. Z obsahu spisu se
přitom podává, že žalovaný 1) při jednání soudu prvního stupně počátkem roku
2002 jako účastník řízení uvedl, že předmětný společný pozemek užívá k příjezdu
na pozemek parc. č. 245/2 jen zřídka, když občas tudy veze dříví na káře, ale
dva až tři roky tudy nejel. Podle zjištění odvolacího soudu učiněného při
místního ohledání i podle znaleckého posudku znaleckého ústavu DOMUS, s. r. o.,
k pozemku parc. č. 245/2 a ke stodole na pozemku parc. č. 19 mají žalovaní také
přístup přes dvůr svého domu č. p. 32 s tím omezením, že se projíždí klenutým
vjezdem do dvora. Z toho je zřejmé, že účelu, ke kterému žalovaní používají
(používali) předmětný pozemek, může být bez potíží dosaženo cestou přes dvůr
žalovaných. Zanikla-li v důsledku rozdělení předmětného pozemku možnost
žalovaných průjezdu v dosavadním rozsahu, nejsou tím v zásadě dotčeni, mohou-li
daného účelu dosahovat jiným průjezdem po výlučně svých pozemcích. Ostatně sami
žalovaní považují průjezd většími vozidly podél jejich domu č. p. 32 za
nežádoucí s ohledem na statiku tohoto domu, který podle sdělení žalovaného nemá
základy.
Z hlediska právního posouzení věci dovolatelé namítali, že prioritnímu
vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku reálným rozdělením
brání skutečnost, že tímto způsobem vypořádání nepřípustně zaniká (mění se)
dosavadní účelové určení tohoto pozemku, neboť přestává sloužit jako komunikace
umožňující spojení (cestu) účastníků k jiným jejich nemovitostem v odděleném
vlastnictví.
Dovolací soud sdílí názor dovolatelů jen potud, že důsledkem reálného rozdělení
věci nemůže být zánik (destrukce) vypořádávané věci nebo zánik její hospodářské
využitelnosti či užitné hodnoty. V dané věci se však podle přesvědčení
dovolacího soudu o takový případ nejedná, poněvadž nově vytvořené pozemky
nadále slouží potřebám jejich nových vlastníků, nadále jsou ekonomicky
využitelné. Žalobcům toto řešení hospodářsky vyhovuje a není vyloučeno, že
jejich nově vytvořený pozemek jim bude sloužit jako součást cesty z veřejné
komunikace parc. č. 2795/5 na jejich pozemek parc. č. 242. Žalovaným pro ně
nově vytvořený pozemek č. parc. 2842/1 nadále slouží jako komunikace
umožňující přístup z téže veřejné komunikace k jejich domu č. p. 32 a do dvora
u tohoto domu. Pokud pak jde o od veřejné komunikace vzdálenější výrazně
zúženou část pozemku parc. č. 2842/1 podél domu žalovaných o šíři 1,5 m, nejde
jen o prostor sloužící údržbě či opravě jejich domu, ale současně zůstává
alternativní spojnicí s pozemky žalovaných za jejich domem, po níž lze
procházet a kterou lze i projet např. se stavebním kolečkem. Lze jen
poznamenat, že i pěšina může představovat účelovou komunikaci.
Z uvedených důvodů je dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu
s judikaturou Nejvyššího soudu prezentovanou zmiňovaným usnesením ze dne 15.
10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3533/2007, publikovaným v Souboru civilních rozhodnutí
a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 5754, podle kterého „závěru
o reálné dělitelnosti pozemků v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví
nepřekáží skutečnost, že pozemky po rozdělení bude možno užívat k určenému
účelu s určitým omezením oproti dosavadnímu stavu“. Proto také dovolací soud
hodnotí rozsudek odvolacího soudu jako správný, poněvadž rozdělením vytvořené
pozemky nadále slouží či mohou sloužit jejich vlastníkům takovým způsobem, jak
odpovídá jejich dosavadní povaze, byť s určitým (nikoli nevýznamným) omezením.
V případě reálného rozdělení pozemku konstitutivním rozhodnutím soudu podle §
142 odst. 1 obč. zák., ke kterému je připojen geometrický plán se všemi
potřebnými náležitostmi, k rozdělení dochází dnem právní moci takového
rozhodnutí. Pokud jde o náklady rozdělení předmětného pozemku, ty by mohly
představovat náklady na postavení plotu na hranici mezi parc. č. 2842/1 a parc.
č. 2842/4. Zákon ale vlastníku pozemku neukládá povinnost jej oplotit nebo
jinak ohraničit. Takovou povinnost může vlastníku pozemku uložit soud po
zjištění stanoviska příslušného stavebního úřadu, jen je-li to potřebné a
nebrání-li to účelnému využívání sousedících pozemků a staveb (§ 127 odst. 2
obč. zák.). Pokud žalovaní tvrdili, že předpokladem využívání pozemku parc. č.
2842/4 je provedení nákladných terénních úprav, pak žalobci neuplatňovali, aby
se na nich žalovaní podíleli, a je zcela na žalobcích, zda je provedou a za
jakou cenu.
K dovolacím námitkám ve vztahu k možnosti jiného příjezdu k nemovitostem
účastníků tzv. cestou po humnech dovolací soud poznamenává, že s ohledem na již
řečené v souvislosti s prioritou reálného rozdělení pozemku, nejsou tyto
námitky relevantní, neboť ani tato sporná přístupová cesta nemůže sama o sobě
odůvodnit odmítnutí možnosti reálného rozdělení nemovitosti, jejíž
spoluvlastníci nehodlají setrvat v podílovém spoluvlastnictví. Proto také není
opodstatněné, aby žalobci byli vyslechnuti k tomu, k jakému účelu chtějí užívat
pozemek jim přikázaný, nehledě k tomu, že nejsou bez dalšího povinni uvádět,
jak v budoucnu hodlají se svým majetkem nakládat. Ostatně podle § 243a odst. 2
o. s. ř. dokazování provádí dovolací soud jen k prokázání důvodů dovolání.
Provedení místního ohledání dovolacím soudem v dané věci by nebylo dokazováním
k prokázání důvodů dovolání, ale dokazováním ve věci samé, které dovolací soud
provádět nemůže.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne
též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst.
3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Dovolací soud takové
vady neshledal.
Protože dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř.
nebyly v daném případě naplněny, dovolací soud dovolání žalovaných podle § 243b
odst. 2 o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání
žalovaných 1) a 2) bylo zamítnuto a žalobcům a), b) a c) vznikly náklady (§
243b odst. 5, § 224 odst. 1, a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady vzniklé
žalobcům a), b) a c) představují odměnu advokáta za jejich zastoupení v
dovolacím řízení, která činí podle § 3 odst. 1, bodu 4 (z částky 23.731,28 Kč),
§ 4 odst. 2 písm. c), § 10 odst. 3, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000
Sb. ve znění pozdějších předpisů částku 7.365,- Kč a paušální náhradu hotových
výdajů 3 x 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní
tarif) ve znění pozdějších předpisů včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve
výši 20 %, celkem 9.918,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149
odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní 1) a 2) dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, mohou
žalobci a), b) a c) podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 23. listopadu 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu