22 Cdo 1875/2005
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a
JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) V. A., a b) M.
A., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) V. H., a 2) H. H.,
zastoupeným advokátkou, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u
Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 15 C 276/2003, o dovolání žalovaných proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. března 2005, č. j. 15 Co 46/2005-
75, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. března 2005, č. j. 15 Co
46/2005-75, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobci se původně domáhali z titulu porušení jejich zákonného předkupního
práva, aby žalovaným byla uložena povinnost uzavřít se žalobci kupní smlouvu
specifikovaného znění, týkající se prodeje spoluvlastnického podílu k pozemku
dále uvedenému žalobcům za kupní cenu 200.000,- Kč. V podání ze dne 19. března
2004 žalobci uvedli, že žalobu upřesňují tak, že navrhují, aby žalovaným byla
uložena povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku učinit žalobcům nabídku k
uzavření kupní smlouvy specifikovaného znění. Podle obsahu považoval Okresní
soud v Chebu (dále „soud prvního stupně“) uvedené podání za změnu žaloby
a usnesením ze 7. května 2004, č. j. 15 C 276/2003-24, změnu žaloby připustil.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. listopadu 2004, č. j. 15 C
276/2003-56, rozhodl výrokem pod bodem I., že „žaloba, kterou se žalobci
domáhali po žalovaných učinění nabídky na koupi spoluvlastnického podílu v
rozsahu ideální poloviny pozemkové parcely č. 561/7 o výměře 788 m2 zapsané v
katastru nemovitostí na listu vlastnictví pro k. ú. a obec Ch., u
Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště Ch., za kupní cenu ve
výši 200 000,- Kč, se v plném rozsahu zamítá,“ a dále výrokem pod bodem II. o
nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci a manželé J. a J. Š. byli
spoluvlastníky rodinného domu se stavební parcelou č. 1816, a parcely č.
561/7 – zahrada v k. ú. a obci Ch. Žalobcům náležel podíl ideálních 4/6 domu
se stavební parcelou a ideální ½ pozemku parc. č. 561/7. Dne 18. 5. 2000
manželé Š. nabídli písemně žalobcům ke koupi spoluvlastnické podíly k
nemovitostem za celkovou cenu 1 500 000,- Kč a převzetí této nabídky žalobci
stvrdili svým podpisem. Téhož dne učinili manželé Š. žalobcům ještě písemnou
nabídku na odkoupení ideální ½ pozemku parc. č. 561/7 za kupní cenu 200
000,- Kč. K tomuto zjištění soud prvního stupně dospěl, byť převzetí této další
nabídky žalobci popírali. Zjištění, že další nabídku manželé Š. žalobcům
učinili, vzal soud za prokázané z listiny obsahující tuto nabídku, dále ze
zápisů z jednání realitní kanceláře B. L. ze 7. 8. 2000 a 11. 9. 2000 a
výpovědí svědků B. L., J. a J. Š. a jejich syna V. A. Podle soudu prvního
stupně bylo svědeckými výpověďmi dostatečně objasněno, proč byla učiněna ještě
zvláštní nabídka ohledně pozemku parc. č. 561/7 a proč nebyla žalobci písemně
stvrzena (blíže tyto okolnosti nerozvádí). Je z nich také patrno, že i tato
nabídka byla žalobcům manžely Š. předána 18. 5. 2000. Přes nepřátelský vztah
svědků Š. a A. k žalobcům byly jejich výpovědi věrohodné a podepřeny výpovědí
svědkyně L. a listinnými důkazy. Strana žalující neoznačila žádné důkazy,
kterými by vyvrátila skutečnosti těmito důkazy zjištěné. Z výpovědi svědkyně L.
a předložených zápisů také vyplývá, že nabídku manželů Š. na odkoupení podílu
k předmětnému pozemku žalobci neakceptovali. Soud prvního stupně také dodal, že
nemá za prokázáno, že by žalobci akceptovali jakoukoliv nabídku předkupního
práva ze strany manželů Š., neboť dopisem ze 14. 7. 2000 žalobci učinili
výhrady k výši kupní ceny nabízených spoluvlastnických podílů. Prohlášením ze
14. 8. 2000 byl dům rozdělen na bytové jednotky podle § 5 zákona č. 72/1994 Sb.
a mezi žalobci a manžely Š. došlo k dohodě o zrušení a vypořádání podílového
spoluvlastnictví k tomuto domu včetně stavební parcely č. 1816. Manželé Š. pak
prodali žalovaným kupní smlouvou z 20. 9. 2000 bytovou jednotku v domě a jí
odpovídající spoluvlastnický podíl na společných částech domu a stavebním
pozemku parc. č. 1816 za 900 000,- Kč, spoluvlastnický podíl k pozemku parc.
č. 561/7 za 200 000,- Kč a garáž ev. č. 2113 na pozemku parc. č. 5629 za
100 000,- Kč. Soud prvního stupně na základě těchto zjištění dospěl
k závěru, že k porušení předkupního práva žalobců ve vztahu ke
spoluvlastnickému podílu ideální ½ pozemku parc. č. 561/7 manžely Š.
nedošlo, neboť uvedený podíl prodali kupní smlouvou z 20. 9. 2000 žalovaným za
cenu 200 000,- Kč, za jakou jí nabídli 18. 5. 2000 žalobcům, kteří jejich
nabídku neakceptovali.
Krajský soud v Plzni rozsudkem z 9. března 2005, č. j. 15 Co 46/2005-75, aniž
dokazování opakoval nebo doplňoval, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak,
že „žalovaní jsou povinni uzavřít se žalobci kupní smlouvu, jíž manželé V. H.,
r. č. 520308/287 a H. H., r. č. 525814/325, oba bytem Ch., N. v. 17 prodávají
ideální jednu polovinu pozemkové parcely č. p. 561/7- zahrada, nemovitost
zapsanou na LV u Katastrálního úřadu pro P. k., katastrální pracoviště Ch., pro
k. ú. a obce Ch. za kupní cenu ve výši 200 000,- Kč kupujícím manželům V. A.,
r. č. 491002/245 a M. A., r. č. 525402/329, oběma bytem Ch., N. V. 17“. Změnil
také výrok o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud dospěl k závěru, že listina z 18. 5. 2000, která obsahuje nabídku
manželů Š. žalobcům na odkoupení spoluvlastnického podílu k pozemku ideální
½ parc. č. 561/7 za 200 000,- Kč sice odpovídá požadavkům § 605 věta
druhá občanského zákona (dále „ObčZ“) a její existenci potvrdili slyšení
svědci. Z těchto výpovědí však nevyplývá nic jiného, než právě jen pouhá
existence této nabídky, nikoli její doručení žalobcům, jak to vyžaduje § 605
ObčZ k tomu, aby nabídka byla učiněna řádně. K tomu, že nabídka byla žalobcům
doručena, žalovaní žádné důkazy nenavrhli. Naopak tvrzení žalobců, že jim byla
učiněna pouze nabídka jediná - souhrnná na více nemovitostí za 1 500 000,- Kč,
je podpořeno jejich dopisem ze 14. 7. 2000, který lze považovat ze zřejmou
reakci na tuto první nabídku – žalobci konkrétně rozepsali nemovitosti, jichž
se předkupní právo týkalo, včetně celkové ceny 1 500 000,- Kč, která jim
připadala příliš vysoká. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že manželé Š.
neučinili žalobcům řádnou nabídku předkupního práva na spoluvlastnický podíl
ideální ½ k zahradě parc. č. 561/7 ve smyslu § 140 a § 605 ObčZ. Žalobci
se dovolali relativní neplatnosti převodu spoluvlastnického podílu k tomuto
pozemku jen ve vztahu k žalovaným jako kupujícím dopisem z 6. 5. 2003,
doručeným žalovaným 8. 5. a 25. 6. 2003, a nikoli také vůči manželům Š. jako
prodávajícím. Toto dovolání tak nemohlo přivodit neplatnost kupní smlouvy
ohledně převodu uvedeného spoluvlastnického podílu k pozemku podle § 40a ObčZ.
Jestliže však žalobci dopisem z 6. 5. 2003 neúspěšně požadovali na žalovaných
uzavření kupní smlouvy ohledně tohoto podílu za kupní cenu 200 000,- Kč, pak
žalovaní nesplnili svojí povinnost vyplývající z § 603 odst. 3 ObčZ a žalobci
se právem domáhají nahrazení projevu jejich vůle (§ 161 odst. 3 občanského
soudního řádu (dále“OSŘ“). Daný rozsudek nahrazuje projev vůle žalovaných a
má za následek, že smlouva se považuje za uzavřenou dnem právní moci rozsudku.
Odvolací soud dodal, že ve výroku svého rozsudku jen jinými slovy,
vystihujícími smysl zákona, uložil žalovaným povinnost uzavřít kupní smlouvu na
spoluvlastnický podíl, přičemž po obsahové stránce jde o tentýž nárok, žalobci
formulovaný jako povinnost učinit nabídku ke koupi spoluvlastnického podílu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož
přípustnost dovozují z § 237 odst. l písm. a) OSŘ. Vytýkají odvolacímu soud, že
postupoval v rozporu s § 213 odst. 1 OSŘ, neboť aniž opakoval výslechy svědků,
učinil oproti soudu prvního stupně odlišné skutkové zjištění, a to že manželé
Š. nedoručili žalobcům nabídku na odkoupení spoluvlastnického podílu k
předmětnému pozemku za částku 200 000,- Kč. Přitom svědci manželé Š., slyšení
soudem prvního stupně, vypověděli, že tato písemná nabídka byla žalobcům
předána. Tento přímý důkaz byl potvrzen i výpovědí dalších svědků, které soud
prvního stupně vyslechl. Doručení nabídky vyplývá i z následného jednání
žalobců, kteří stanovili podmínky, za kterých došlo k prodeji spoluvlastnických
podílů k nemovitostem žalovaným. Šlo o rozdělení domu na bytové jednotky,
dohodu o užívání pozemku parc. č. 561/7, zaplacení částky 145 000,- Kč
žalobcům a smlouvu o prodeji pozemku parc. č. 5629, na které se nachází garáž,
manželům Š. Žalovaní mají též za to, že rozsudek odvolacího soudu je v rozporu
s hmotným právem. Odvolací soud rozhodl o povinnosti žalovaných uzavřít kupní
smlouvu, ačkoliv § 603 odst 3 ObčZ stanoví, že při porušení předkupního práva
může se oprávněný po nabyvateli domáhat jen toho, aby mu věc nabídl ke koupi
(anebo mu předkupní právo zůstane zachováno). Z gramatického výkladu tak
vyplývá jen právo domáhat se na nabyvateli nabídky ke koupi věci, nikoli
povinnost nabyvatele takovou smlouvu uzavřít. Z takového výkladu vycházel i
soud prvního stupně a také žalobci, kteří původní žalobní petit na uzavření
kupní smlouvy změnili na uložení povinnosti učinit nabídku ke koupi. Podle
obsahu (§ 41 odst. 2 OSŘ) tak žalovaní namítají, že v odvolacím řízení došlo
ještě k další vadě řízení, neboť odvolací soud rozhodl o jiném návrhu, než
který žalobou uplatnili. Žalovaní navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl
zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobci se vyjádřili k dovolání tak, že odvolací soud sice neopakoval výslechy
svědků, ale opakoval důkaz listinou ze 14. 7. 2000, kterou žalobci reagovali na
nabídku manželů Š., kterou však nekonkretizovali cenu spoluvlastnického podílu
k pozemku parc. č. 561/7. Odvolací soud hodnotil i další důkazy - kupní smlouvu
z 20. 9. 2000, výpis z katastru nemovitostí a obě nabídky, ze kterých správně
zjistil, že nabídka jen na odkoupení spoluvlastnického podílu k pozemku nebyla
žalobcům manžely Š. řádně předána. K výtce žalovaných, že žalobci nenavrhli
důkazy k tomu, že jim nebyla druhá nabídka předána, žalobci poukazují na
to, že jde o negativní skutečnost, kterou žádným důkazem ani doložit nemohli.
Jinak se žalovaní ztotožňují s odůvodněním rozsudku odvolacího soudu a
navrhují, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle ustanovení části prvé článku II. bodu tři zákona č. 57/2005 Sb., který
nabyl účinnosti 1. dubna 2005, a kterým se mění a doplňuje zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu
vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo po řízení provedeném
podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních
předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění ve znění platném do 31.
3. 2005 - dále jen „OSŘ“). Tak je tomu i v daném případě, neboť
rozsudek odvolacího soudu byl vydán 9. března 2005.
Nejvyšší soud po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno včas osobami k
tomu oprávněnými a řádně zastoupenými /§ 237 odst. l písm. a), 240 odst. 1 a §
241 odst. l OSŘ/ přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu § 242 odst. 1
a 3 OSŘ.
Podle § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ lze dovolání podat, jestliže řízení je
postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle § 213 odst. l OSŘ odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej
zjistil soud prvního stupně.
Podle § 213 odst. 2 odvolací soud může opakovat dokazování nebo je i
doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze li je provést bez průtahů.
Dokazování doplní buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně, anebo
soudu dožádaného.
Z těchto ustanovení vyplývá, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně
může doznat změn i v důsledku odchylného hodnocení důkazů, které byly provedeny
již soudem prvního stupně. O nové hodnocení důkazů jde tam, kde odvolací soud
má jiný názor na spolehlivost důkazního prostředku. Zásada, podle níž odvolací
soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (§ 213
odst. 1 OSŘ), neznamená, s přihlédnutím k zásadám přímosti a ústnosti, že by se
odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního
stupně, zejména pokud bylo čerpáno z výpovědí účastníků účastníka nebo svědka.
Má-li odvolací soud jiný názor než soud prvního stupně na věrohodnost výpovědi
účastníka nebo svědka, nesmí z toho vyvodit jiný skutkový závěr než soud
prvního stupně (ani závěr, že tyto výpovědi jsou z hlediska výsledku dokazování
irelevantní), jestliže důkaz sám neopakoval (§ 213 odst. 2 OSŘ). Při hodnocení
důkazů totiž spolupůsobí kromě věcného obsahu výpovědi, který je zachycen v
protokolu, i další skutečnosti, které v protokole zachyceny být nemohou (např.
přesvědčivost vystoupení vypovídající osoby, plynulost a jistota výpovědi,
ochota vypovídat přesně na dané otázky apod.). Má-li tedy odvolací soud
pochybnosti o správnosti skutkových závěrů soudu prvního stupně, ke kterým
tento soud dospěl hodnocením provedených důkazů, musí zopakovat důkazy, ze
kterých soud prvního stupně vycházel, po případě provést k objasnění rozhodných
skutečností další důkazy (srov. rozhodnutí uveřejněné pod R 44/1966 a R
92/1968 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek). Neučiní-li tak, lze považovat
jeho skutkové závěry za nepodložené, učiněné v rozporu s ustanoveními § 132, §
211 a § 213 OSŘ; odvolací řízení je v takovém případě postiženo vadou ve
smyslu § 241 odst. 3 písm. b) OSŘ (shodně také rozsudky Nejvyššího
soudu z 22. 11. 1996, sp. zn. 3 Cdon 977/96, z 18. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon
635/96 a z 31. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1201/2000, posledně jmenovaný
publikovaný pod C 136/svazek 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného
nakladatelstvím C. H. Beck).
V dané věci soud prvního stupně učinil zjištění, že žalobci převzali 18. 5.
2000 písemnou nabídku manželů Š. na odkoupení jejich spoluvlastnického podílu
k pozemku parc. č. 561/7 za 200 000,- Kč, kromě jiného i ze svědeckých
výpovědí. Toto zjištění soud prvního stupně výslovně uvádí ve svém rozsudku
str. 2 předposlední odstavec. Podle protokolu o jednání z 23. 9. 2004
vypověděli svědek J. Š., že k „předání nabídek došlo u nás doma, kde si je
žalobci převzali a odnesli“, a svědkyně J. Š., že „nabídka předkupního práva
byla učiněna na dvou listinách, k jejich předání došlo u nás doma, kam jsme
pozvali manžele A., vedle nich jsem byla přítomna já a můj manžel.“ Jestliže
odvolací soud s odkazem na listinu – dopis žalobců z 14. 7. 2000, učinil
zjištění, že žalobci převzali jen tu nabídku na předkupní právo ze 14. 7. 2000,
kterou také písmeně potvrdili a že ze svědeckých výpovědí, v řízení učiněných,
plyne jen existence, nikoli doručení nabídky týkající se jen spoluvlastnického
podílu k pozemku parc. č. 561/7, pak hodnotil výpovědi svědků J. a J. Š.
jinak než soud prvního stupně, aniž sám tyto důkazy opakoval. Odvolací soud tak
učinil zjištění v rozporu s § 132, § 211 a § 213 odst. 2 OSŘ, čímž došlo k
vadě řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle § 153 odst. 2 OSŘ soud může překročit návrhy účastníka a přisoudit něco
jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno
zahájit bez návrhu nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob
vypořádání vztahu mezi účastníky.
Zákonné předkupní právo, které je předmětem uvedené věci, upravuje § 140 ObčZ,
podle něhož, převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní
právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§ 116 a § 117 ObčZ). Nedohodnou-li se
spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně
podle velikosti podílů.
Při nedostatku výslovné právní úpravy zákonného předkupního práva
spoluvlastníků v části druhé občanského zákoníku, pojednávající o věcných
právech, vychází se ve smyslu § 853 ObčZ z analogické aplikace obecné právní
úpravy předkupního práva, obsažené v části osmé občanského zákoníku, upravující
právo závazkové, s tím, že ta ustanovení, jež se týkají pouze smluvního
předkupního práva, nelze použít (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2764/99, publikovaný pod R
72/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle § 605 věta druhá ObčZ nabídka se vykoná ohlášením všech
podmínek; jde-li o nemovitost, musí být písemná.
Podle § 603 odst. 3 ObčZ bylo-li předkupní právo porušeno, může se oprávněný
buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu zůstane
předkupní právo zachováno.
Jestliže povinná osoba - podílový spoluvlastník převede svůj podíl k věci, aniž
jej nabídne dalšímu spoluvlastníkovi, může se oprávněný spoluvlastník na
nabyvateli (novém podílovém spoluvlastníkovi) domáhat, aby mu
spoluvlastnický podíl nabídl ke koupi podle § 603 odst. 3 ObčZ. Na základě
výzvy oprávněného spoluvlastníka vzniká nabyvateli právní povinnost nabídnout
podíl tomuto oprávněnému ke koupi za stejných podmínek, za kterých mu měla
podíl původně nabídnout povinná osoba (§ 605 věta druhá ObčZ). Nesplní-li
nabyvatel tuto povinnost, může se oprávněný domáhat u soudu, aby projev vůle
nabyvatele byl nahrazen soudním rozhodnutím podle § 161 odst. 3 OSŘ.
Z ustanovení § 603 odst. 3 ObčZ tak vyplývá právo oprávněného spoluvlastníka,
aby mu nabyvatel nabídl věc - spoluvlastnický podíl ke koupi, a tomu
odpovídající povinnost nabyvatele, aby spoluvlastnický podíl oprávněnému
spoluvlastníkovi nabídl ke koupi. Jde tedy o povinnost nabyvatele učinit
oprávněnému spoluvlastníku návrh na uzavření smlouvy na koupi spoluvlastnického
podílu ve smyslu § 43a odst. 1 ObčZ.
Podle § 44 ObčZ je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření
smlouvy nabývá účinnosti.
Smlouva je dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, který vzniká dosažením
konsenzu, tj. úplným bezpodmínečným přijetím (akceptací) návrhu na uzavření
smlouvy (nabídly, oferty). Vznik smlouvy předpokládá existenci tří postupně za
sebou jdoucích aktů: 1) návrh - nabídku, ofertu, 2) přijetí návrhu - akceptaci
a 3) vzájemnou shodu vůle subjektů - konsenzus.
Nabídka - oferta a akceptace jsou jednostranné právní úkony. Oferta je
vymezena v 43a odst. 1 ObčZ tak, že projev vůle směřující k uzavření smlouvy,
jenž je určen jedné nebo více osobám, je návrhem na uzavření smlouvy, jestliže
je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě
jeho přijetí. Akceptací je podle § 43c odst. l ObčZ včasné prohlášení učiněné
osobou, které byl návrh určen nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze
dovodit souhlas, je přijetím návrhu. Podle § 43c odst. 2 ObčZ včasné přijetí
návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu
dojde navrhovateli.
Jestliže se na základě porušení předkupního práva může oprávněný
(spoluvlastník) podle § 603 odst. 3 ObčZ domáhat, aby mu nabyvatel nabídl
věc (spoluvlastnický podíl) ke koupi, a nabyvatel neučiní nabídku ke koupi
dobrovolně, oprávněný spoluvlastník se může domáhat nahrazení tohoto projevu
vůle nabyvatele rozhodnutím soudu. To znamená, že se žalobou bude požadovat,
aby soud rozhodl, že se nahrazuje projev vůle žalovaného, jímž je povinen
učinit žalobci jako oprávněnému spoluvlastníkovi nabídku ke koupi
spoluvlastnického podílu tohoto znění: navrhuji uzavření smlouvy tohoto obsahu
(dále uveden text smlouvy), nebo uzavření smlouvy, jejíž text tvoří přílohu
tohoto rozsudku. Petit žaloby by mohl znít i tak, že se nahrazuje projev vůle
žalovaného, aby uzavřel smlouvu tohoto znění: (a dále bude uveden text
smlouvy).
Právní mocí rozsudku, jímž je nahrazen projev vůle nabyvatele (žalovaného)
učinit oprávněnému spoluvlastníkovi (žalobci) nabídku ke koupi
spoluvlastnického podílu, je třeba považovat návrh na uzavření smlouvy za
perfektní (§ 43a odst. 2 ObčZ), tj. že projev vůle nabyvatele (žalovaného)
nahrazený soudní rozhodnutím došel oprávněnému spoluvlastníkovi (žalobci) jako
osobě, které byl určen.
Smlouva o koupi spoluvlastnického podílu mezi nabyvatelem a oprávněným
spoluvlastníkem bude uzavřena, jakmile přijetí nabídky ke koupi podílu
(nahrazené soudním rozhodnutím) nabude účinnosti (§ 44 ObčZ), tj. oprávněný
spoluvlastník učiní včasné prohlášení nebo jiné včasně jednání, že s nabídkou
souhlasí, a vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde nabyvateli.
Dovolací soud nicméně přihlíží ke smyslu úpravy zákonného předkupního
práva v § 140 ObčZ - právu spoluvlastníka vyjádřit se k tomu, kdo s ním bude
spoluvlastnický vztah sdílet, resp. právu spoluvlastníka nabýt na základě svého
úkonu spoluvlastnický podíl jiného spoluvlastníka, který hodlá další
spoluvlastník prodat, a téhož účelu - nabytí vlastnictví pak dosáhnout i při
porušení předkupního práva povinným spoluvlastníkem vůči nabyvateli
spoluvlastnického podílu. Jestliže oprávněný spoluvlastník, jemuž nebyl
spoluvlastnický podíl nabídnut povinným spoluvlastníkem ke koupi a jemuž
tak vzniklo právo podle § 603 odst. 3 ObčZ, učiní (byť i v návrhu na
zahájení řízení) sám nabyvateli nabídku na odkoupení jím nabytého podílu, a ten
jeho návrh na uzavření smlouvy nepřijme, nic nebrání tomu, aby se domáhal
žalobou u soudu nahrazení projevu vůle jeho návrh přijmout, resp. uzavření
smlouvy odpovídajícího znění. Právní mocí takového rozsudku dochází ke shodě
vůle - konsenzu účastníků smlouvy, takže kupní smlouva je uzavřena.
V daném případě se žalobci domáhají, aby žalovaným bylo uloženo učinit
žalobcům nabídku k uzavření kupní smlouvy do tří dnů od právní moci rozsudku,
domáhají se tak nahrazení projevu vůle žalovaných podle § 161 odst. 3 OSŘ, z
jehož znění ovšem přímo vyplývá, že pravomocné rozsudky ukládající prohlášení
vůle nahrazují toto prohlášení. Pokud tedy odvolací soud „přeformuloval“
jejich žalobu na povinnost žalovaných uzavřít se žalobci kupní smlouvu, rozhodl
v rozporu s § 153 odst. 2 OSŘ o jiném předmětu řízení. Dovolací soud ještě
podotýká, že nepřesně byl ve výroku rozsudku odvolacího soudu označen
katastrální úřad, u něhož je zapsán spoluvlastnický podíl k pozemku,
který má být předmětem kupní smlouvy, neboť nejde o Katastrální
úřad pro P. k., ale správně Katastrální úřad pro K. k., Katastrální pracoviště
Ch.
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu
není pro opodstatněnost dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ
správný. Rozsudek odvolacího soudu byl proto zrušen a věc byla odvolacímu soudu
vrácena k dalšímu řízení
(§ 243b odst. 2 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. září 2007
JUDr. Marie Rezková , v. r.