USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobců a) Z. Ž. a b) D. Ž., obou zastoupených JUDr. Ivou Kuckirovou, advokátkou se sídlem v Brně, Obřanská 915/101a, proti žalované: C. C., zastoupená Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, o zřízení služebnosti stezky a služebnosti cesty, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 43/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 22. 11. 2023, č. j. 54 Co 96/2023-297, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 267 Kč k rukám zástupce žalobců JUDr. Ivy Kuckirové, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 2. 2023, č. j. 7 C 43/2019-234, povolil služebnost stezky a služebnost cesty přes pozemek parc. č. XY, zapsaný na LV č. XY, na pozemek parc. č. XY, zapsaný na LV č. XY, vše v katastrálním území XY, Katastrální úřad pro Vysočinu, Katastrální pracoviště XY, a to dle geometrického plánu vyhotoveného Ing. Petrem Novákem pod č. 274-62/2019, který je nedílnou součástí rozsudku (výrok I). Výrokem II uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalované za zřízení služebnosti stezky a služebnosti cesty do tří dnů
od právní moci rozsudku úplatu ve výši 630 Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III) a státu samostatným usnesením (výrok IV). 2. K odvolání žalované Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 11. 2023, č. j. 54 Co 96/2023-297, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění, tedy že se zřizuje služebnost stezky a služebnost cesty ve prospěch vlastníků pozemku parc. č. XY, zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY, spočívající v právu chůze a v právu jízdy přes část pozemku parc. č. XY, zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY, a to v rozsahu vymezeném geometrickým plánem vyhotoveným Ing. Petrem Novákem pod č. 274-62/2019, jenž je nedílnou součástí rozsudku (výrok I rozsudku odvolacího soudu), výrok II rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že výši úplaty za zřízení služebností stanovil ve výši 6 300 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím státu (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a mezi účastníky (výrok IV rozsudku odvolacího soudu).
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že „rozhodnutí odvolacího soudu, potažmo rozhodnutí soudu prvního stupně, závisí na vyřešení zásadních otázek hmotného a procesního práva, které dle žalované v dosavadní judikatuře Nejvyššího soudu dosud nebyly explicitně řešeny: 1) Musí žalobce v řízení o povolení nezbytné cesty tvrdit a prokázat, že jakožto vlastník nemovité věci nemůže na této řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, dle § 1029 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku? a pokud ano, 2) Může být jakožto nemožnost na nemovité věci řádně hospodařit nebo tuto užívat považováno podání žaloby pouze z důvodu, že je k tomu vlastník nemovité věci vyzván stavebním úřadem v řízení zahájeném z důvodu porušení zákona žalobci? 3) Je možné nepřiměřeně zatížit pozemek žalované povolením nezbytné cesty ve formě průjezdu, aniž pro to jsou dány důvodné okolnosti? Je možné takto nepřiměřeně pozemek žalované zatížit za stavu, kdy jediným motivem pro podání žaloby o zřízení nezbytné cesty byla výzva stavebního úřadu v řízení zahájeném z důvodu porušení zákona žalobci? 4) Je možné v řízení o povolení nezbytné cesty vzít v úvahu zavrženíhodné jednání žalobců vůči žalované?“.
4. Podle žalované žalobci nemožnost na jimi vlastněné nemovité věci hospodařit nebo ji užívat „nezaznamenali, ani to v řízení netvrdili“. Žaloba byla podána jen z důvodu legalizace černé stavby, což představuje „nepřiměřený zásah do práv žalované“. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Žalobci ve vyjádření k dovolání namítají, že „pokud potřeba legalizovat faktický stav nevzešla v rámci stavebního řízení, mohla by vzejít kdykoliv později v souvislosti s čímkoliv jiným“. Žalobci pouze žádají jistotu v přístupu ke své nemovité věci, přičemž „požadavek dostat se k ní vozidlem zcela odpovídá požadavkům současné doby“. Žalobci si nejsou vědomi ani „zavrženíhodného jednání vůči vlastnictví dovolatelky“. Navrhují dovolání žalobkyně zamítnout.
III. Přípustnost dovolání
6. Dovolání není přípustné.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 9. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na řešení prejudiciální právní otázky, a to, zda mohou žalobci na své nemovitosti řádně hospodařit s ohledem na existenci dostatečného spojení s veřejnou cestou. 10. Podle § 1029 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. 11. Nemá-li nemovitá věc zajištěno dostatečné spojení s veřejnou cestou, aby na ní bylo možno řádně hospodařit či ji jinak řádně užívat, aniž by byla dána některá z překážek povolení nezbytné cesty zakotvených v § 1032 o. z., soud má nezbytnou cestu povolit. 12. Hmotněprávní podmínkou vyhovění žalobě obsaženou v § 1029 odst. 1 o. z. je nedostatek spojení nemovitosti s veřejnou cestou. Účelem povolení nezbytné cesty je potom takový nedostatek odstranit. 13. V posuzované věci nalézací soudy jednoznačně uzavřely, že žalobci v současné době nemají dostatečný přístup ke své nemovité věci, pročež tedy nemohou na své nemovitosti řádně hospodařit. Veřejně přístupná účelová komunikace končí na pozemku žalované, avšak neumožňuje přístup až na hranici pozemku parc. č. XY ve vlastnictví žalobců. Z provedeného dokazování podle odvolacího soudu vyplynulo, že „žalobci, pokud se chtějí dostat na svůj pozemek parc. č. XY, musí od účelové komunikace překonat určitou vzdálenost (přibližně 17 m) přes pozemek žalované parc. č. XY“. Zároveň odvolací soud s odkazem na výsledek dokazování uzavřel, že žalobci nemají jinou možnost přístupu. 14. Přesto podstatnou část obsahu dovolání tvoří námitky žalované, že žalobci ke své nemovité věci přístup mají (přes veřejně přístupnou účelovou komunikaci na pozemku žalované) a že žaloba byla podána jen z důvodu „legalizace černé stavby“. 15. Formuje-li dovolatelka další právní otázky a námitky (vztahující se ke zřízení služebnosti za účelem legalizace černé stavby), zakládá veškeré tyto námitky na jiném řešení prejudiciální otázky, než ze kterého vyšel odvolací soud. Dovolatelka totiž staví veškeré tyto námitky na předpokladu, že žalobci mají dostatečně přístup ke své nemovité věci zajištěn, a mohou tak na ní řádně hospodařit. Žalovaná tedy ve skutečnosti polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu a na nich vybudovaném právním posouzení věci. Nesouhlas žalované se správností či úplností skutkových zjištění a právním posouzením věci nemůže aktivovat věcné projednání dovolání Nejvyšším soudem, který není instancí skutkovou. Proto tyto další námitky přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. založit nemohou (srovnej přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 286/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1035/2021; označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). 16. Zcela nad rámec shora uvedeného dovolací soud podotýká, že v případě rekreačního objektu žalobců, který je obklopen pozemkem parc. č. XY, nešlo o „černou stavbu“, jak namítá dovolatelka. Jak bylo zjištěno nalézacími soudy, bez rozhodnutí stavebního úřadu byla realizována pouze přístavba objektu, nikoliv samotný rekreační objekt. 17. Pokud dovolatelka uvedla, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, pak přehlíží, že podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
IV. Závěr 18. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalované přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl. 19. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto usnesením, mohou se žalobci domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 30. 7. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu