22 Cdo 1936/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D.,
ve věci žalobce Lidového bytového družstva Praha 8 se sídlem v Praze 8, V
Zahradách 21/786, IČ 48030601, zastoupeného JUDr. Danem Holubkovem, advokátem
se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, proti žalovaným: 1) V. T., a 2) V. T.,
zastoupeným JUDr. Danuší Matěnovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Jaromírova
40, o určení, že žalobce není povinen uzavřít smlouvu o převodu bytu, že
žalovaní nejsou členy družstva a o vzájemném návrhu žalovaných, že žalobce je
povinen uzavřít smlouvu o převodu bytu, vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 22 Cm 48/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze
ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 3 Cmo 333/2007-297, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným 1) a 2) k ruce společné a
nerozdílné náklady dovolacího řízení ve výši 3.200,- Kč do tří dnů od právní
moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalovaných JUDr. Danuši Matěnové.
Městský soud v Praze („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. dubna 2007, č.
j. 22 Cm 48/2006-218, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu „na určení, že žalobce
není povinen uzavřít smlouvu o převodu bytu č. 1109/5 o velikosti 1+1 s
příslušenstvím, který se nachází ve 2. podlaží domu čp. 1009 v Holešovických
(správně „Holešovičkách“) 35, v kat. území L. do vlastnictví žalovaných“,
výrokem pod bodem II. zamítl žalobu „na určení, že první žalovaný ani druhá
žalovaná nejsou členy žalobce“, výrokem pod bodem III. uložil žalobci povinnost
„do 14 dnů od právní moci rozsudku uzavřít s prvním žalovaným a druhou
žalovanou“ smlouvu „o převodu bytu do společného vlastnictví prvního žalovaného
a druhé žalované“, jak je v tomto bodě uvedena a výrokem pod bodem IV. rozhodl
o povinnosti žalobce zaplatit žalovaným náklady řízení.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze
dne 19. listopadu 2008, č. j. 3 Cmo 333/2007-297, potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně „ve věci samé ve výrocích I. a II.“, a změnil jej „ve výroku
III. tak, že ze znění smlouvy, jež je obsahem tohoto výroku, se vypouští článek
IV. bod 2, jinak se potvrzuje v tom správném znění, že ve smlouvě v čl. III.
bod 1 označení bytové jednotky zní č. 1109/5, bod 2.3 označení katastrálního
území zní katastrální území L., obec Praha, a v čl. IV. bod 1 označení zákona
zní zákon č. 72/1994 Sb.“. Dále rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovaným
náklady řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání; neuvádí, z čeho
dovozuje jeho přípustnost.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou
účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází
přitom z § 243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž
bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud
pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné,
zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení,
nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů
69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají
účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím
není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského
soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č.
7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§
237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
K posouzení rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí zásadně právně
významného je nutné, aby dovolatel ve svém dovolání vymezil právní otázku,
která napadené rozhodnutí činí zásadně právně významným. Nevymezil-li žalovaný
v dovolání právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam
napadeného rozsudku, a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání
jako nepřípustné odmítne (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna
2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, publikované pod C 2463 Souboru civilních
rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H.
Beck). Tak je tomu i v tomto případě, neboť žalovaný se kromě tvrzení o
zásadním právním významu napadeného rozhodnutí žádnou právní otázkou, která by
napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, nezabývá; na tuto
skutečnost poukazují i žalovaní ve vyjádření k dovolání.
Lze dodat, že za otázku zásadního právního významu nelze považovat otázku, zda
určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro
posouzení konkrétní věci, v rozporu s dobrými mravy (usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 15. března 2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000, Soubor civilních rozhodnutí a
stanovisek Nejvyššího soudu č. C 308).
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle
§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce
bylo odmítnuto a žalovaným 1) a 2) vznikly náklady (§ 243b odst. 5, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalovaným 1) a 2)
představují odměnu advokáta za jejich zastoupení v dovolacím řízení, která činí
podle § 10 odst. 3, § 7 písm. e), 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 a § 19a
vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů částku 2.600,- Kč, a
dále paušální náhradu hotových výdajů 2x 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a činí celkem
3.200,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1, § 160
odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní 1)
a 2) podat návrh na výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2011
JUDr. Jiří Spáčil, Csc., v. r.
předseda senátu