22 Cdo 1956/2023

22 Cdo 1956/2023-1946 USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. K., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Ivanou Šlehoferovou, advokátkou se sídlem v Kralupech nad Vltavou, nám. J. Seiferta 238, proti žalovanému F. K., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Evou Balíčkovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Ctiborova 3091, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 249/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2022, č. j. 28 Co 44/2019-1903, o návrhu žalovaného na odklad právní moci, eventuálně vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2022, č. j. 28 Co 44/2019-1903, takto:

Právní moc rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2022, č. j. 28 Co 44/2019-1903, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání, které podal žalovaný v této věci.

Okresní soud v Mělníku (vázán rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, č. j. 22 Cdo 4943/2016-911, kterým dovolací soud zrušil předchozí rozhodnutí soudů nižších stupňů v této věci, a to rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2016, č. j. 19 Co 51/2016, 19 Co 52/2016-813, a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 31. 3. 2015, č. j. 12 C 249/2010-648, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 3. 7. 2015, č. j. 12 C 249/2010-658) rozsudkem ze dne 22. 10. 2018, č. j. 12 C 249/2010-987, přikázal ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalobkyně pozemek parc.

č XY, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 218 m2, pozemek parc. č. XY, ostatní plocha, o výměře 727 m2, pozemek parc. č. XY, ostatní plocha, o výměře 63 m2, pozemek parc. č. XY, ostatní plocha, o výměře 23 m2, pozemek parc. č. XY, ostatní plocha, o výměře 38 m2, vše zapsáno na LV č. XY pro k. ú. XY, obec XY, vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, dále pozemek parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 32 m2, jehož součástí je budova bez č. p., a pozemek parc.

č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 50 m2, jehož součástí je budova bez č. p., to vše zapsáno na LV č. XY pro k. ú. XY, obec XY, vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále jen jako „předmětné nemovitosti“) (výrok I). Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal 169 126 ks podílových listů otevřeného podílového fondu Fondu řízených výnosů OPF Investiční společnosti České spořitelny, a. s., (výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů

2 763 902 Kč (výrok III). Ve výrocích IV – VI rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného (vázán rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, č. j. 22 Cdo 2105/2020-1358, kterým dovolací soud zrušil předchozí rozhodnutí odvolacího soudu v této věci, a to rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, č. j. 28 Co 44/2019-1265), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a III tak, že se nepřikazuje ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalovaného 169 126 ks podílových listů otevřeného podílového fondu Fondu řízených výnosů OPF Investiční společnosti České spořitelny, a.

s., a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů 1 788 637 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Rozhodl také o náhradě nákladů nalézacího i odvolacího řízení [výrok III – V rozsudku odvolacího soudu]. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, ve kterém rovněž navrhuje odklad právní moci, eventuálně vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Uvádí, že odložením právní moci rozsudku odvolacího soudu bude zajištěno odvrácení dovolateli hrozících následků.

Odkladem právní moci budou vyloučeny zejména možné dispozice s předmětnými nemovitostmi ze strany žalobkyně. Má za to, že případná náprava těchto převodů by byla nemožná, či přinejmenším značně obtížná. Žalobkyně nesouhlasí s návrhem na odklad právní moci, případně vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud tyto návrh zamítl. Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.

Podle § 243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Dovolací soud vzal v úvahu, že pravomocné soudní rozhodnutí je vkladovou listinou ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) a 17 odst. 2, 4 a 5 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Stav zápisu v katastru nemovitostí, který by po povolení vkladu umožnil žalobkyni s předmětnými nemovitostmi volně nakládat, by se závažným způsobem mohl dotknout poměrů žalovaného.

Právní vztahy týkající se předmětných nemovitostí by měly zůstat i vzhledem k principu materiální publicity zápisů provedených v katastru nemovitostí do doby rozhodnutí o dovolání v této věci z pohledu stavu zápisu v katastru nemovitostí nezměněny. Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání ve věci samé), že právní moc rozsudku Krajského soudu v Praze, ze dne 15. 12. 2022, č. j. 28 Co 44/2019-1903, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném žalovaným [§ 243 písm. b) o.

s. ř.].

Jelikož Nejvyšší soud rozhodl o odkladu právní moci napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, o eventuálním návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu již nerozhodoval. K tomu dovolací soud poznamenává, že je přitom pojmově vyloučeno, aby bylo přistoupeno k výkonu rozhodnutí či provedení exekuce u těch povinností uložených pravomocným soudním rozhodnutím, u nichž je běh pariční lhůty odvislý od nabytí právní moci, jejíž účinky mohou být (jako tomu bylo ostatně v posuzované věci) odloženy (to neplatí pouze o výroků soudních rozhodnutí, které jsou předběžně vykonatelné, avšak o takový případ v projednávané věci nejde).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

10. S ohledem na shora uvedené uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu ze zaniklého společného jmění manželů 1 788 637 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu

11. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že napadené rozhodnutí je založeno na právních otázkách, které odvolací soud řešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a na právních otázkách, které nebyly doposud v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny.

12. Předně má za to, že cenné papíry, které odvolací soud zohlednil při vypořádání společného jmění účastníků řízení, a finanční prostředky nacházející se na účtu č. XY u Stavební spořitelny České spořitelny, a. s., neměly být vypořádány, neboť žalobkyně je v žalobě dostatečně určitě nespecifikovala a navrhla je k vypořádání až po uplynutí lhůty tří let od zániku společného jmění manželů. Podle žalovaného může být zcela obecná specifikace majetku, který je navržen k vypořádání, následně upřesněná v průběhu řízení postačující pouze v případech, ve kterých nemá jeden z manželů objektivně možnost ve tříleté lhůtě od zániku společného jmění manželů položky navržené k vypořádání blíže specifikovat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1336/2015). V posuzované věci je nutné podle žalovaného zohlednit, že žalobkyně podala žalobu těsně před uplynutím lhůty tří let od zániku společného jmění manželů a bez jakékoliv snahy o součinnost žalovaného vedoucí k odstranění jejího informačního deficitu. V takovém případě však nelze přihlédnout k tomu, že žalobkyně následně blíže specifikovala majetkové položky, které požaduje vypořádat. Dospěl-li odvolací soud k opačnému závěru, považuje jeho úvahu za zjevně nepřiměřenou. Podotýká, že žalobkyně označila ve lhůtě tří let k vypořádání pouze „fondy (…) zřízené žalovaným na své jméno (…), kam postupně v průběhu manželství spořil finančních prostředky.“ Avšak žalovaný žádný fond nezaložil, byl pouze vlastníkem podílových listů vydaných příslušnými podílovými fondy. Stejně tak žalobkyně řádně neoznačila ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů stavební spoření vedené u Stavební spořitelny České spořitelny, a.s. Má také za to, že rozsudek odvolacího soudu je v této části nepřezkoumatelný, neboť odvolací soud se s těmito námitkami žalovaného žádným způsobem nevypořádal (v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 74/06).

13. Dále napadá závěr odvolacího soudu o vypořádání cenných papírů ING Invest European Small Caps a ING Invest Materials. Soud prvního stupně rozhodl, že tyto cenné papíry netvořily společné jmění účastníků. Žalobkyně ani žalovaný tento závěr v odvolání žádným způsobem nenapadli. Přesto odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se těchto položek a zohlednil je při vypořádání společného jmění účastníků řízení. Odvolací soud tak překročil rozsah odvolání. Takový postup odvolacího soudu je v rozporu se zásadou zákazu změny k horšímu (reformatio in peius), která se podle žalovaného uplatní rovněž v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2258/2021.

14. Žalovaný nesouhlasí ani se způsobem stanovení výše finančních prostředků, které obdržel za prodej podílových listů ING International Czech Equity uskutečněný po zániku společného jmění manželů. Žalovaný byl vlastníkem 2 310,321 ks podílových listů ING International Czech Equity, z čehož 1 835,739 ks nabyl za trvání manželství a 474,582 ks nabyl po zániku manželství (tyto tak nebyly předmětem vypořádání). Dne 25. 6. 2010 žalovaný prodal celkem 550 ks za cenu 1 ks = 2 757,85 Kč, celkem tak obdržel 1 516 817,50 Kč. Dne 10. 12. 2010 prodal 560,321 ks + 1 200 ks, tj. celkem 1 760,321 ks za cenu 1 ks = 2 980,14 Kč, celkem tak obdržel 1 669 835,02 Kč + 3 576 168 Kč, tj. 5 246 003,02 Kč. Odvolací soud posoudil jako podílové listy, které tvořily součástí společného jmění manželů, veškeré podílové listy prodané dne 10. 12. 2010 a z podílových listů prodaných dne 25. 6. 2010 pak jen zbývající část chybějící do celkového počtu 1 835,739 ks nabytých za trvání společného jmění manželů (tj. 75,418 ks za cenu 2 757,85 Kč za 1 ks). Celkově tak vypořádával částku získanou za prodej těchto podílových listů ve výši 5 453 994,53 Kč (tj. částku 5 246 003 Kč + 207 991,53 Kč). Odvolací soud však měl podle žalovaného zohlednit nejprve veškeré podílové listy prodané dne 25. 6. 2010, resp. částku za ně obdrženou, tj. celkem 550 ks za cenu 1 ks = 2 757,85 Kč, celkem 1 516 817,50 Kč, a následně zbývající počet podílových listů do celkového počtu 1 835,739 ks, tedy ty podílové listy, které žalovaný prodal 10. 12. 2010, tj. 1 285,39 ks za cenu 1 ks = 2 980,14 Kč, tj. celkem 3 830 642,1546 Kč. V součtu tak měla být zohledněna obdržená částka v celkové výši 5 347 459,66 Kč (tj. o 106 534,87 Kč nižší než zohlednil odvolací soud). Žalovaný má za to, že v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena právní otázka, jakým způsobem má být v řízení o vypořádání společného jmění manželů zohledněn majetek stejného druhu, jehož část nabyde jeden z manželů v době trvání společného jmění a část po jeho zániku, je-li následně tento majetek rovněž postupně (a to za různé ceny) prodán. Má rovněž za to, že relevantní skutkové závěry odvolacího soudu související s touto právní otázkou jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a příslušné závěry jsou nepřezkoumatelné.

15. Za zjevně nepřiměřenou považuje úvahu odvolacího soudu o disparitě v souvislosti s částkou, kterou žalovaný obdržel za podílové listy ING Invest European Small Caps a ING Invest Materials. Podle žalovaného je nutné zohlednit jeho „absolutní zásluhovost na nabytí tohoto majetku. Žalovaný celou transakci zaštiťoval, a to od samého počátku (koupě) až do konce (prodej)“. V takovém případě by neměla být částka získaná z prodeje těchto cenných papírů vůbec zohledněna při stanovení vypořádacího podílu (v této souvislosti odkazuje žalovaný např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004).

16. Žalovaný má také za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na níže uvedených skutkových zjištěních, které jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy (v této souvislosti odkazuje na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). Nesouhlasí se skutkovými zjištěními, že obdržel za prodej podílových listů ING Invest European Small Caps částku 1 365 979,08 Kč. Podle žalovaného to bylo ve skutečnosti o 22 727,81 Kč méně. Uvádí také, že podílové listy ING Invest European Small Caps a ING Invest Materials nabyl za částku 3 761 553,306 Kč, a nikoliv „přes 4,5 mil. Kč“, jak dovodil odvolací soud. Napadá rovněž závěr odvolacího soudu, že finanční prostředky, kterými splnil dluh k M. M., pocházely z prodeje podílových listů ING International Czech Equity.

17. V dovolání zpochybňuje rovněž závěr odvolacího soudu, že podílové listy ING International Czech Equity tvořily součástí společného jmění účastníků řízení. Podle žalovaného se z výpovědi P. D. zřetelně podává, že tyto podílové listy byly nabyty za finanční prostředky patřící P. D., a proto se nemohly stát součástí společného jmění účastníků řízení.

18. Nesouhlasí ani s oceněním pozemku parc. č. XY, který tvořil součást podniku žalovaného. Žalovaný upozorňuje na skutečnost, že tento pozemek se nachází v aktivní záplavové zóně. Avšak při vypracování znaleckého posudku nebyla tato skutečnost dostatečně zohledněna. Napadá tak postup odvolacího soudu, který odmítl provést revizní znalecký posudek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 1177/2005).

19. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

20. Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Rozhodnutí odvolacího soudu tak ani nespočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. V souvislosti s vypořádáním cenných papírů postupoval odvolací soud podle předchozích rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci, a to rozsudku ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2105/2020, a rozsudku ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4946/2016. Za zjevně nepřiměřenou nepovažuje ani úvahu odvolacího soudu o disparitě podílů. Má také za to, že odvolací soud dospěl k řádným skutkovým zjištěním, která mají oporu v provedených důkazech. Odvolací soud pečlivě prováděl dokazování a důkladně hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl. III. Přípustnost dovolání

21. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

22. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se

23. V řízení o vypořádání společného jmění manželů dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť. Skutečnost, že ve vztahu k některé z vypořádávaných položek je dovolání přípustné, neznamená, že je dovolání přípustné bez dalšího i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se týkají jiných položek, a že dovolací soud je již jen z tohoto důvodu oprávněn přezkoumat celé rozhodnutí (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2537/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 932/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4370/2016).

24. Jelikož k zániku společného jmění manželů došlo v posuzované věci před 1. 1. 2014, posoudil dovolací soud otázky spojené s vypořádáním společného jmění účastníků řízení a rozhodl o nich podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 (uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)]. III.A K námitce, že podílové listy ING International Czech Equity, ING Invest Materials a ING Invest European Small Caps či finanční prostředky vedené na účtu u Stavební spořitelny České spořitelny, a.s., nemohly být v tomto řízení vypořádány, protože je žalobkyně označila k vypořádání po lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů

25. Dovolací soud vychází z ustálené judikatury, že soud může vypořádat pouze ty hodnoty a investice (vnosy) tvořící součást zákonného majetkového společenství manželů, které účastníci učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku majetkového společenství (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1192/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2881/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2380/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 51/2011).

26. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4943/2016 (předchozí rozhodnutí dovolacího soudu v této věci), k obdobné námitce žalovaného vyložil, že „přiléhavé nejsou námitky dovolatele, že soud připustil faktické rozšíření žaloby o návrh na vypořádání podílových listů ING International Czech Equity podáním žalobkyně ze dne 27. 6. 2012, ke kterému došlo až 7 měsíců po vyhlášené koncentraci řízení při jednání soudu dne 31. 10. 2011. Dále uvádí, že žalobkyně žádala o zjištění veškerých finančních prostředků dovolatele vedených u různých finančních institucí při jednání konaném 21. 2. 2014, tedy více než dva roky po vyhlášené koncentraci řízení.

27. Je důležité zohlednit, že žalobkyně požadovala vypořádat finanční prostředky vedené u různých institucí a cenné papíry již v žalobě ze dne 17. 9. 2010 (viz č. l. 4). Následně, na základě informací získaných dotazem soudu u příslušných subjektů ve smyslu § 128 o. s. ř., své nároky specifikovala. Nelze klást k tíži žalobkyně, že v době podání žaloby či ve lhůtě stanovené soudem při jednání dne 31. 10. 2011 neměla přesné informace o těchto finančních prostředcích či cenných papírech.“

28. V rozsudku ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2105/2020 (rovněž předchozí rozhodnutí dovolacího soudu v této věci), se Nejvyšší soud s těmito závěry opětovně ztotožnil. Uvedl, že neshledává žádný důvod odklonit se od těchto závěrů, a to ani v případě podílových listů ING Invest Materials a ING Invest European Small Caps či finančních prostředků nacházejících se na účtu u Stavební spořitelny České spořitelny, a.s.

29. Dovolací soud neshledává žádný důvod odklonit se od těchto závěrů ani v nyní projednávané věci. Jak již bylo uvedeno, žalobkyně požadovala vypořádat finanční prostředky vedené u různých institucí a cenné papíry již v žalobě ze dne 17. 9. 2010. V žalobě rovněž poznamenala, že se pokoušela zjistit bližší informace o těchto cenných papírech či finančních prostředcích vedených na účtech žalovaného, avšak příslušné subjekty ji odmítly uvedené informace sdělit (neboť cenné papíry či finanční prostředky byly vedeny na jméno žalovaného). Uvedla také, že vedla se žalovaným jednání ohledně vypořádání společného jmění manželů, ale k dohodě nikdy nedošlo. Za takových předpokladů nepovažuje Nejvyšší soud za zjevně nepřiměřenou úvahu odvolacího soudu, že shora uvedené cenné papíry či finanční prostředky byly řádně, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1336/2015) navrženy k vypořádání ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů.

30. Opodstatněná není v této souvislosti námitka žalovaného, že požadovala-li žalobkyně vypořádat „fondy“ vedené na jméno žalovaného u různých finančních institucí, nelze vypořádat podílové listy vydané příslušnými podílovými fondy jako fondy kolektivního investování (stejně tak žalovaný namítá, že nebylo možné vypořádat finanční prostředky vedené na účtu Stavební spořitelny České spořitelny, a.s., požadovala-li žalobkyně vypořádat finanční prostředky vedené u České spořitelny, a.s.). Jak již bylo uvedeno, žalobkyni nebyly bližší informace o těchto součástech společného jmění manželů známy a označila-li je shora uvedeným, i když ne zcela přesným způsobem (a následně řádně specifikovala), lze považovat toto označení pro účely vypořádání společného jmění manželů, jež je předmětem tohoto řízení, za dostačující.

31. Důvodná není ani výtka, že odvolací soud se s touto námitkou žalovaného dostatečně nevypořádal. Odvolací soud ve svém rozhodnutí vysvětlil, z jakých důvodů má za to, že tyto majetkové hodnoty navrhla žalobkyně k vypořádání včas a řádně. III.B K námitce, že odvolací soud nebyl oprávněn změnit rozhodnutí soudu prvního stupně v části týkající se podílových listů ING Invest European Small Caps a ING Invest Materials, neboť ani jeden z účastníků řízení rozhodnutí nalézacího soudu v této části odvoláním nenapadl

32. Tato námitka přípustnost dovolání nezakládá, neboť procesní postup odvolacího soudu je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (§ 237 o. s. ř.).

33. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2105/2020, vyložil, že „podle § 206 odst. 1 a 2 o. s. ř. podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud. Bylo-li však rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým základem nebo týká-li se rozhodnutí několika účastníků, z nichž každý jedná v řízení sám za sebe (§ 91 odst. 1), a odvolání se výslovně vztahuje jen na některá práva nebo na některé účastníky, není právní moc výroku, který není napaden, odvoláním dotčena. To neplatí v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl výslovně dotčen, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání poměru mezi účastníky.

34. Podle § 212 písm. c) o. s. ř. odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

35. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3831/2016, uvedl, že řízení o vypořádání společného jmění manželů je řízením, u něhož z právní úpravy vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 o. s. ř.) – [srovnej dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 410/2008, či zhodnocení praxe soudů při výkladu a aplikaci ustanovení novely občanského soudního řádu (zákona č. 49/1973 Sb.), schválené usnesením pléna Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 16. 12. 1974, sp. zn. Plsf 2/74 (uveřejněné pod č. 1/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)]. Vzhledem k tomu nemůže podle § 206 odst. 2 o. s. ř. rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů nabýt samostatně právní moci jen ohledně některých vypořádávaných položek [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2008, č. 8, str. 284)]; odvolací soud rovněž není ve smyslu § 212 písm. c) o. s. ř. vázán rozsahem, v němž se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí.

36. Z uvedeného vyplývá, že pokud žalovaný odvoláním napadl rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se vypořádání některých položek společného jmění účastníků, nebyl odvolací soud podle § 212 písm. c) o. s. ř. vázán rozsahem podaného odvolání a byl oprávněn přezkoumat (a případně změnit) i rozhodnutí soudu prvního stupně o vypořádání dalších položek, o nichž rozhodl nalézací soud (v poměrech projednávané věci cenných papírů ING Invest Materials a ING Invest European Small Caps).“

37. S těmito závěry se Nejvyšší soud nadále ztotožňuje. Postup odvolacího soudu je tak v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a proto tato námitka přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemůže.

38. K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že není přiléhavý odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2258/2021. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že závěry zde uvedené přijal Nejvyšší soud v souvislosti s vypořádáním společného jmění manželů podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V nyní posuzované věci je však společné jmění manželů vypořádáváno podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Již jen z tohoto důvodu nelze závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2258/2021, aplikovat bez dalšího v poměrech projednávané věci. Nejvyšší soud ani neshledává žádný důvod pro změnu relevantní ustálené rozhodovací praxe v intencích zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013.

III.C K námitce, zda se jeví jako přiměřená úvaha odvolacího soudu o disparitě podílů v souvislosti s vypořádáním finančních prostředků, které žalovaný obdržel za prodej podílových listů ING European Small Caps a ING Invest Materials

39. Žalovaný namítá, že v souvislosti s těmito cennými papíry, resp. finančními prostředky získanými za jejich prodej, měla být uplatněna disparita podílů zcela ve prospěch žalovaného. Poukazuje na skutečnost, že finanční prostředky, za něž byly tyto cenné papíry nabyty, získal na základě půjčky uzavřené s M. M., svou sestrou. Soud tak měl zohlednit jeho „absolutní zásluhovost na nabytí tohoto majetku“. Uplatnil-li odvolací soud v souvislosti s finančními prostředky získanými za prodej těchto cenných papírů disparitu pouze v rozsahu 75 % ku 25 % ve prospěch žalovaného, je jeho rozhodnutí v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu vyjádřenou v rozsudku ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020.

40. Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020, uveřejněném pod č. 44/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní (dále též jen „R 44/2021“), dospěl k závěru, že věci (včetně pohledávek), které jeden z manželů získal jako plnění ze závazku (závazkového právního vztahu), jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a který převzal bez souhlasu druhého, jsou součástí společného jmění; součástí společného jmění nejsou jen dluhy (závazky v užším slova smyslu), které pro něj z převzatého závazku (závazkového právního vztahu) vyplývají. Jinak řečeno, právní režim závazku, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a který převzal jeden z nich bez souhlasu druhého, se štěpí tak, že dluh z tohoto závazku do společného jmění nepatří, avšak to, co z něj dlužník získal, je součástí společného jmění manželů (viz také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 22 Cdo 665/2021).

41. K tomu zároveň doplnil, že již v rozsudku Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 11. 1969, sp. zn. 8 Cz 36/69, publikovaném pod R 57/1971 Sbírky soudních rozhodnutí, část civilní, byl přijat právní názor, že k závazku manžela, který takto opatřil peníze (nebo jinou majetkovou hodnotu) a je povinen je vrátit, má soud přihlédnout při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (dnes společného jmění manželů). Tímto způsobem lze překonat případnou „nespravedlnost“ spočívající v tom, že majetek získaný na základě výlučného závazku jednoho z manželů se stává součástí společného jmění manželů, přestože dluh z převzatého závazku tíží jen zavázaného manžela. Za předpokladu, že získaný majetek skutečně rozšířil masu společného jmění a zavázaný manžel uhradil nebo má uhradit dluh ze svého výlučného majetku, lze uvažovat např. o disparitě podílů v případě vypořádání společného jmění manželů. Nelze zde však hovořit o vnosu z výlučného na společný majetek (srovnej také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 22 Cdo 85/2023).

42. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3187/2021, vysvětlil, že závěry vyplývající z R 44/2021 lze považovat za doplnění existující judikatury k disparitě podílů z důvodu tzv. zásluhovosti. Zopakoval, že k dluhu jednoho z manželů má soud přihlédnout (např. v rámci úvahy o disparitě podílů) při vypořádání společného jmění manželů, jestliže v konkrétním případě existuje „nespravedlnost“ spočívající v tom, že majetek získaný na základě výlučného závazku jednoho z manželů se stává součástí společné jmění, přestože dluh z převzatého závazku tíží jen zavázaného manžela. Je tedy připuštěna možnost zohlednit individuální okolnosti případu tak, aby celkové vypořádání odpovídalo rozumnému uspořádání právních poměrů.

43. Zároveň nicméně zdůraznil, že to neznamená, že takové řešení mají soudy zvolit bez dalšího vždy v situaci, kdy se v průběhu trvání společného jmění manželů jeden z manželů zaváže v rámci právního jednání způsobem, který povede k nabytí aktiv do společného jmění. Takový postup by totiž pouze nepřímo obcházel pravidlo zakotvené v § 710 písm. b) o. z. [resp. § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák.]. V rámci hledání spravedlivého řešení při vypořádání společného jmění manželů tak soudy sice možnost rozhodnout o disparitě podílů mají, avšak jejich závěr musí být vždy odůvodněn konkrétními okolnostmi daného případu.

44. Dovolací soud ve své ustálené rozhodovací praxi opakovaně uvedl, že zpochybní úvahu odvolacího soudu o splnění podmínek pro odklon od principu rovnosti podílů při vypořádání majetkového společenství jen v případě, že tato úvaha bude zjevně nepřiměřená či nebude řádně odůvodněna (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 22 Cdo 3636/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 22 Cdo 664/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1295/2021).

45. V poměrech projednávané věci nepovažuje Nejvyšší soud za zjevně nepřiměřenou úvahu odvolacího soudu, že v souvislosti s finančními prostředky získanými žalovaným za prodej podílových listů ING Invest European Small Caps a ING Invest Materials uplatnil disparitu podílů v poměru 75 % ku 25 % ve prospěch žalovaného. Odvolací soud rovněž tuto úvahu náležitě odůvodnil. Nejvyšší soud považuje za nezbytné na jednu stranu zohlednit, že tyto cenné papíry se staly součástí společného jmění manželů především na základě výlučného dluhu žalovaného. Na druhou stranu nelze opomenout, že žalovaný nakládal s těmito finančními prostředky a či hodnotami za ně nabytými bez souhlasu a vědomí žalobkyně (a takto je i po zániku společného jmění manželů prodal). Aplikoval-li v takovém případě odvolací soud v souvislosti s finančními prostředky získanými za prodej těchto podílových listů disparitu podílů ve výši 75 % ku 25 % ve prospěch žalovaného, jeho úvaha v dovolacím přezkumu obstojí. Proto tato námitka přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá. III.D K námitce, že (níže specifikovaná) skutková zjištění jsou v rozporu s provedenými důkazy

46. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že pouhá polemika se správností určitých skutkových zjištění, aniž by dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. (srovnej odst. 24 – 27 nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16). V takovém případě je ovšem dovolací soud skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vázán a není oprávněn je v rámci dovolacího řízení přezkoumávat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16, a nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. I. ÚS 2135/16).

47. Nad rámec uvedeného dovolací soud poznamenává, že s ohledem na to, že dovolací soud shledal dovolání přípustným a důvodným v otázce stanovení výše finančních prostředků reflektujících vypořádání podílových listů a rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, vypořádá se odvolací soud se skutkovými námitkami v novém rozhodnutí ve věci. a) k námitce, že odvolací soud nesprávně stanovil částku, kterou měl žalovaný obdržet za prodej podílových listů ING Invest European Small Caps

48. Podle žalovaného dospěl odvolací soud k nesprávnému závěru o částce získané za prodej těchto cenných papírů. Odvolací soud uvedl, že žalovaný získal 1 365 979,08 Kč. Žalovaný však měl podle svého tvrzení obdržet pouze částku ve výši 1 343 251,27 Kč (52 969,41 EUR * 25,359 Kč), tedy o 22 727,81 Kč méně.

49. V souvislosti s touto námitkou žalovaný žádným způsobem nespecifikuje, z jakého důvodu není skutkové zjištění odvolacího soudu správné a jak dospěl dovolatel k jím tvrzené částce. Z podaného dovolání rovněž není zřejmé, v rozporu se kterými důkazy toto skutkové zjištění má podle tvrzení žalovaného být. Proto tato námitka přípustnost dovolání založit nemůže. b) k námitce týkající se původu prostředků, za které žalovaný nabyl podílové listy ING Invest European Small Caps a ING Invest Materials

50. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že tyto podílové listy byly nabyty pouze z „významné části“ z finančních prostředků získaných na základě půjčky od M. M., a to v hodnotě cca 4,5 mil. Kč.

51. Podle žalovaného nabyl tyto podílové listy v hodnotě 3 761 553,306 Kč, a nikoliv za částku „přes 4,5 mil. Kč“.

52. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že žalovaný obdržel na základě půjčky od M. M. 3,5 mil. Kč. Tyto finanční prostředky použil na nákup podílových listů ING Invest European Small Caps a ING Invest Materials v hodnotě 3 761 553,306 Kč.

53. Pokud odvolací soud uvádí v souvislosti s těmito cennými papíry částku „přes 4,5 mil. Kč“, jedná se o cenu těchto cenných papírů ke dni zániku společného jmění manželů (srovnej odst. 37 rozhodnutí odvolacího soudu). Výše této částky však žádným způsobem neovlivnila rozhodnutí odvolacího soudu o způsobu vypořádání částky, kterou žalovaný obdržel po zániku manželství za prodej těchto podílových listů.

54. Stejně tak nemůže mít na správnost rozhodnutí odvolacího soudu vliv, zda tyto podílové listy žalovaný nabyl výlučně za finanční prostředky získané na základě půjčky od M. M., či prostřednictvím dalších finančních prostředků (v řízení nebylo prokázáno, že by tyto další finanční prostředky měly mít vliv na způsob vypořádání těchto cenných papírů, resp. finančních prostředků, které žalovaný za jejich prodej obdržel – v řízení nebylo například prokázáno, že by se mělo jednat o výlučné finanční prostředky žalovaného). Proto shora uvedené námitky přípustnost dovolání rovněž nezakládají. c) k námitce vztahující se k závěru odvolacího soudu o původu finančních prostředků, kterými žalovaný splatil dluh vůči M. M.

55. Žalovaný nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že finanční prostředky použité na splacení půjčky vůči M. M. byly získány z prodeje podílových listů ING International Czech Equity a s vysvětlením o prodeji těchto cenných papírů.

56. Rovněž v souvislosti s touto námitkou žalovaný žádným způsobem nespecifikuje, z jakého důvodu není skutkové zjištění odvolacího soudu správné. Z námitek žalovaného není zřejmé, v rozporu se kterými důkazy toto skutkové zjištění má podle tvrzení žalovaného být a k jakým skutkovým závěrům měl podle tvrzení žalovaného odvolací soud dospět. Proto tato námitka přípustnost dovolání založit nemůže. d) k námitce vztahující se k původu finančních prostředků, za které měl žalovaný nabýt podílové listy ING International Czech Equity

57. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4970/2008, vyložil, že „na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod.“ Vzhledem k tomu, že občanské soudní řízení je ovládáno zásadou přímosti, je hodnocení důkazů věcí soudu, který dokazování provedl. Dovolací soud může samotné hodnocení důkazů, provedené jinak v souladu se zákonem, přezkoumávat jen tehdy, pokud je toto hodnocení v rozporu s pravidly logického myšlení, příp. s obecnou zkušeností. Samotná skutečnost, že důkazy bylo možno hodnotit více způsoby, ještě neznamená, že hodnocení provedené odvolacím soudem je nesprávné (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1703/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5444/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4280/2019).

58. Z odůvodnění napadeného rozsudku a z obsahu spisu je zřejmé, že odvolací soud vzhledem k těmto skutkovým zjištěním vzal v úvahu jen skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů. Žádné skutečnosti, které v tomto směru byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo a které byly současně významné pro věc, nepominul a v jeho hodnocení důkazů není z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, resp. hodnocení důkazů neodporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Jelikož soudu nelze v tomto směru vytknout žádné pochybení, nelze ani uzavřít, že skutková zjištění odvolacího soudu nemají oporu v provedeném dokazování. Samotná skutečnost, že důkazy bylo možno hodnotit více způsoby, ještě neznamená, že hodnocení provedené odvolacím soudem je nesprávné. Proto tato námitka žalovaného přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá – rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. e) k ocenění podniku, resp. pozemku parc. č. XY

59. Žalovaný rovněž napadá ocenění jeho podniku. Podle jeho názoru znalec žádným způsobem nezohlednil, že pozemek parc. č. XY se nachází v aktivní záplavové zóně.

60. Podle § 127 odst. 1 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.

61. Podle § 127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.

62. V rozsudku ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1160/2013, Nejvyšší soud uvedl, že „znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení.“

63. Dovolací soud v usnesení ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, vyložil, že zákon nestanoví předpoklady pro nařízení revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vyhotoveného znaleckého posudku (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5137/2015).

64. V posuzované věci vyšel odvolací soud ze znaleckého posudku Equity Solutions Appraisals s.r.o., ze dne 22. 2. 2022. Odvolací soud vysvětlil, proč se přiklonil k závěrům tohoto znaleckého posudku, vyložil, jakými úvahami se při hodnocení posudku řídil a proč jeho závěry považuje za správné (dovolací soud poznamenává, že znalec se rovněž vyjadřoval ke skutečnosti, že předmětný pozemek se nachází v aktivní záplavové zóně). Z uvedeného je rovněž zřejmé, že odvolací soud nepovažoval za opodstatněné vypracování revizního znaleckého posudku. Proto ani tato námitka žalovaného přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá. IV. Důvodnost dovolání IV.A K námitce žalovaného, odvolací soud nestanovil správně výši finančních prostředků reflektujících vypořádání podílových listů ING International Czech Equity

65. Soudy obou stupňů vyšly z toho, že žalovaný nabyl za trvání společného jmění manželů 1835,739 ks podílových listů ING International Czech Equity a po zániku společného jmění 474,582 ks. Dále zohlednily, že žalovaný prodal dne 25. 6. 2010 (tedy po zániku manželství) 550 ks těchto podílových listů za celkovou cenu 1 516 817,50 Kč (2 757,85 Kč/ks). Dne 10. 12. 2010 prodal žalovaný 560,321 ks + 1 200 ks těchto podílových listů za cenu (2 980,14 Kč/ks). Na základě tohoto prodej obdržel 1 669 835,02 Kč + 3 576 168 Kč, celkem tedy 5 426 003,02 Kč.

66. Odvolací soud pro účely vypořádání společného jmění manželů zohlednil částku získanou za prodej podílových listů dne 10. 12. 2010, ale již jen části podílových listů prodaných 25. 6. 2010.

67. Podle žalovaného však měl odvolací soud zohlednit pro účely vypořádání společného jmění manželů všechny podílové listy prodané dne 25. 6. 2010 a jen část podílových listů prodaných 10. 12. 2010 (s ohledem na to, jak byly nabývány). Má rovněž za to, že relevantní skutkové závěry odvolacího soudu související s touto právní otázkou jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a příslušné závěry jsou nepřezkoumatelné.

68. Z § 157 odst. 2 o. s. ř. plyne, že není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

69. Soud se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu musí v rámci odůvodnění rozsudku vypořádat se všemi právně relevantními námitkami účastníků řízení. V rozsudku ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4118/2010, Nejvyšší soud uvedl, že „jedním z principů představujících neopomenutelnou součást práva na spravedlivý proces je povinnost soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musejí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti. Pokud soudy této zákonné povinnosti nedostojí, a to jednak tím, že se zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývají vůbec, nebo se s nimi vypořádají nedostatečným způsobem, založí tím nepřezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí“ (srovnej např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3332/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3397/2016). Ústavní soud poté dospívá k závěrům, že se požaduje přiměřeně dostatečná míra odůvodnění, čímž se rozumí, že „rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého případu“ s tím, že závazek odůvodnit rozhodnutí „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (srovnej např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 201/04 ze dne 5. 1. 2005, nález sp. zn. I. ÚS 729/2000 ze dne 8. 12. 2005, nález sp. zn. I. ÚS 116/05 ze dne 30. 5. 2006, nález sp. zn. IV. ÚS 787/06 ze dne 29. 1. 2007, či nález sp. zn. III. ÚS 961/09 ze dne 22. 9. 2009). V rozsudku ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3592/2021, k tomu Nejvyšší soud poznamenal, že „povinnost soudů vypořádat se s námitkami v rámci odůvodnění rozsudku není absolutní, nýbrž vztahuje se pouze na ty námitky, které jsou právně relevantní, přičemž povinností soudu je vypořádat se s nimi takovým způsobem, který odpovídá závažnosti námitek.“

70. Odvolací soud měl především adekvátně reagovat na námitku žalovaného, že pro stanovení výše finančních prostředků reflektujících vypořádání podílových listů ING International Czech Equity měl soud zohlednit všechny podílové listy prodané žalovaným dne 25. 6. 2010 a jen část podílových listů prodaných 10. 12. 2010, a to s ohledem na to, jak a kdy byly nabývány. Odvolací soud se však s touto námitkou žalovaného žádným způsobem nevypořádal ani nevysvětlil, z jakého důvodu postupoval jiným způsobem. Námitku vznesenou v řízení před odvolacím soudem opakovaně, naposledy i v závěrečném návrhu, nelze přitom označit za nepodstatnou nebo nerelevantní k předmětu řízení. Jestliže však úvahy odvolacího soudu k takové námitce zcela chybí, nelze je ani v dovolacím řízení nikterak přezkoumat.

71. Odůvodnění jeho rozhodnutí je tak v rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ve smyslu § 237 o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá v této části na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. V. Závěr a náklady řízení

72. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Propojení zkoumané části výroku rozhodnutí odvolacího soudu s částí výroku, která přezkoumání nepodléhá, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li dovolací soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, který přezkoumávat nelze (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006). Nejvyšší soud proto zrušil i výroky odvolacího soudu, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení jakožto akcesorické výroky k výrokům o věci samé.

73. V rámci dalšího řízení je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).

74. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 10. 2024

Mgr. David Havlík podepsáno Mgr. Michalem Králíkem, Ph.D. za nepřítomného předsedu senátu