22 Cdo 2109/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Františka Baláka
ve věci žalobce: JEDNOTA, spotřební družstvo, Moravský Krumlov, se sídlem v
Moravském Krumlově, nám. T. G. Masaryka 28, IČ: 00032336, proti žalované České
republice, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech
majetkových, se sídlem v Praze 2, Kodaňská 1441/46, o určení vlastnického práva
k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Znojmě pod sp. zn. 7 C 150/2007, o
dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. ledna 2009,
č. j. 17 Co 189/2008-109, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31.
března 2008, č. j. 7 C 150/2007-94, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal
určení, že „žalobce JEDNOTA, spotřební družstvo, Moravský Krumlov, se sídlem
Moravský Krumlov, nám. T. G. Masaryka 28, PSČ: 672 12, IČ: 00032336, je
vlastníkem nemovitosti, pozemku st. parc. č. 209 o výměře 439 m2 zastavěná
plocha a nádvoří, zapsané u Katastrálního úřadu ve Znojmě na LV č. 60000 pro
obec Mašovice a katastrální území M. (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě
nákladů řízení (výrok II. rozsudku).
Vyšel ze zjištění, že žalobce uplatnil nárok opírající se o § 879c občanského
zákoníku, jenž jako jednu z podmínek pro nabytí vlastnického práva požaduje
žádost adresovanou státu o změnu práva trvalého užívání k pozemku, k němuž bylo
toto právo zřízeno, na právo vlastnické v zákonem stanovené lhůtě. Akceptoval,
že žalobce v zákonem stanovené lhůtě tuto žádost příslušnému orgánu v písemné
formě doručil, považoval ji však za neurčitou a nesrozumitelnou. Oba účastníci
v průběhu řízení předložili žádost v obdobném znění, přičemž ze žádosti, kterou
soudu předložila žalovaná, vzal za prokázáno, že byla Okresním úřadem ve Znojmě
přijata. Z přílohy k této žádosti vyplývá, že žalobce neoznačil jednotlivé
pozemky pod příslušnými provozovnami a pouze uvedl jednotlivé obce s uvedením
číselného kódu své provozovny, neuvedl tedy žádný řádný identifikační údaj
týkající se provozovny, ani údaj, který by bylo pro identifikaci budov, tak jak
požadovaly tehdy platné předpisy upravující evidenci nemovitostí. Soud prvního
stupně zdůraznil, že přestože zákon přesně neupravoval formální náležitosti
takové žádosti, je nepochybné že taková žádost musela splňovat základní
náležitosti právního úkonu, tj. zejména jeho určitost a srozumitelnost. Ze
žádosti však v daném případě nevyplývá, že by žalobce řádně požádal o nabytí
vlastnického práva k pozemku, k němuž se domáhá určení vlastnického práva (dále
jen „předmětný pozemek“), a soud prvního stupně proto pro nesplnění této
základní podmínky žalobu zamítl. Nepřisvědčil však námitce žalované potud, že
nebyla splněna forma pro podání písemné žádosti, neboť se v daném případě
jednalo o právní úkon, který ke své perfektnosti nevyžadoval podpis dvou členů
představenstva žalobce. Pokud tedy žalobce žádost podal podepsanou
místopředsedou žalobce, jednalo by se v případě určitosti a srozumitelnosti
připojené přílohy o řádný právní úkon.
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce
rozsudkem ze dne 26. ledna 2009, č. j. 17 Co 189/2008-109, rozsudek soudu
prvního stupně změnil tak, že určil, že „žalobce je vlastníkem nemovitosti,
pozemku st. parc. č. 209 o výměře 439 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, zapsané
u Katastrálního úřadu ve Znojmě na LV č. 60000 pro obec Mašovice, katastrální
území M.“ (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a
III. rozsudku).
Odvolací soud oproti názoru soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žádost
žalobce ze dne 28. srpna 2000 splňovala základní náležitosti právního úkonu, a
to určitost a srozumitelnost, neboť je z ní patrno, že se týká pozemků, které
má žalobce v trvalém užívání a k této žádosti žalobce přiložil seznam budov,
pod nimiž se pozemky v trvalém užívání nacházejí. V obci Mašovice se nacházela
a nachází pouze jediná budova prodejny smíšeného zboží ve vlastnictví žalobce,
pod níž se předmětný pozemek nachází a jak je zřejmé z následné reakce žalované
a korespondence mezi účastníky, žalovaná měla vědomost o tom, o který pozemek
se konkrétně jedná. Ve vyjádření žalované, které zaslala žalobci k jeho návrhu
na zápis záznamu do katastru nemovitostí, uvedla, že žalobce řádně požádal, a
došlo tak ke splnění jedné z podmínek uvedených v § 879c občanského zákoníku. V
žádné z následných korespondencí žalovaná nenamítala neurčitost a
nesrozumitelnost žádosti žalobce o převod práva trvalého užívání k předmětnému
pozemku na právo vlastnické s tím, že by jí nebylo zřejmé, o který pozemek se
má jednat. Ostatně Okresní úřad ve Znojmě navíc se žalobcem dne 5. prosince
1989 uzavíral hospodářskou smlouvu, v níž je předmětný pozemek v katastrálním
území M., který jako jediný byl předmětem smlouvy, dostatečně určitě a
srozumitelně označen s tím, že se jedná o zastavěnou plochu pod budovou
prodejny ve vlastnictví trvalého uživatele.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, v němž uplatnila dovolací
důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b)
občanského soudního řádu, když namítala, že odvolací soud nesprávně posoudil
určitost žádosti žalobce ze dne 28. srpna 2000, a to konkrétně přílohu k této
žádosti, která obsahuje výčet převážně trojmístných čísel a názvů obcí. Z této
žádosti nelze identifikovat, o jaký pozemek si žalobce požádal. Jestliže na
základě podané žádosti mělo dojít k přechodu vlastnického práva, je zřejmé, že
podaná žádost musela být určitá a přesně specifikovaná, aby byla způsobilá
takovou změnu navodit. Žádost lze považovat za právní úkon, a musí tak splňovat
předpoklady a náležitosti právního úkonu. Jestliže však z žalobcem podané
žádosti nevyplývá, že by tento požádal o nabytí vlastnického práva k pozemku
st. parc. č. 209 v kat. území M., jedná se o žádost absolutně neplatnou ve
smyslu § 37 odst. 1 občanského zákoníku. Jestliže odvolací soud shledal tuto
žádost jako zákonu odpovídající, zasáhl nepřípustně do vlastnického práva
žalované. Žalovaná v dovolání dále podrobně popsala, z jakého důvodu nebyl
žalobce vyzýván k odstranění nedostatků jeho žádosti, a to s přihlédnutím ke
změnám v právní úpravě, k nimž došlo počínaje 1. červencem 2001 se závěrem, že
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se stal příslušným hospodařit
s předmětným pozemkem s účinností k 1. lednu 2005.
Za neurčitou žalovaná dále uvedenou žádost považovala z toho důvodu, že byla
podepsána pouze místopředsedou představenstva žalobce, ačkoliv se jednalo o
obligatorně písemný úkon, který u žalobce činí dva členové představenstva.
Rozhodnutí odvolacího soudu dále žalovaná považuje za nevykonatelné z toho
důvodu, že odvolací soud ve výroku rozsudku uvedl, že předmětný pozemek je
zapsán u „Katastrálního úřadu ve Znojmě“, ačkoliv dle zákona č. 359/1992 Sb., o
zeměměřičských a katastrálních orgánech, ve znění novely provedené zákonem č.
175/2003 Sb. s účinností od 1. 1. 2004 byl Katastrální úřad ve Znojmě zrušen a
byl zřízen Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj. Navrhla proto zrušení
napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů
69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají
účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím
není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského
soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále
jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 26.
ledna 2009.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z
důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Dovolací soud však žádné zmatečnostní ani jiné vady mající za následek možné
nesprávné rozhodnutí ve věci nezjistil a dovolatelka je ostatně ani netvrdí.
Vzhledem ke skutečnosti, že dovolatelka v dovolání vytýká odvolacímu soudu
toliko nesprávné právní posouzení věci a tomuto dovolacímu důvodu odpovídá i
jeho obsahové vymezení, je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními učiněnými
odvolacím soudem.
Podle § 879c odst. 1, 4 občanského zákoníku, právo trvalého užívání pozemku
podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, zastavěného budovou
nebo stavbou ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání
zřízeno, a pozemku na něj navazujícího, jestliže takový pozemek souvisí s
provozem této budovy nebo stavby, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto
zákona (rozuměj zákona č. 103/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 72/1994 Sb.,
kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé
vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony
(zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 344/1992
Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění
zákona č. 89/1996 Sb., zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění
pozdějších předpisů, a zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a
dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů), se mění uplynutím
jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona na vlastnictví právnické osoby, v
jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno. Pokud právnická osoba, v jejíž prospěch
bylo toto právo zřízeno, nepožádá stát o změnu tohoto práva na vlastnictví ve
lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona, ke změně práva podle
odstavce 1 nebo 2 na vlastnictví nedojde a právo trvalého užívání zaniká
uplynutím lhůty jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona.
Podle § 37 odst. 1 občanského zákoníku právní úkon musí být učiněn svobodně a
vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
Podle § 35 odst. 2 občanského zákoníku právní úkony vyjádřené slovy je třeba
vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle
toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Odvolací soud vyšel při posouzení splnění podmínky žádosti žalobce z jeho
písemné žádosti datované dne 28. srpna 2000 a jím předložené přílohy. Uvedená
žádost obsahuje mimo jiné text, podle kterého žalobce žádá o převod pozemků,
které má v trvalém užívání, z vlastnictví státu do svého vlastnictví s tím, že
v příloze zasílá seznam budov, pod kterými se pozemky v trvalém užívání
nacházejí. Uvedená příloha pak obsahuje v prvním sloupci označení
„místa“ (obce), v němž se objekt, pod nímž se příslušný pozemek nachází, v
druhém sloupci označení „parcely“ a ve třetím sloupci označení „výměry“. Ve
vztahu k předmětu sporu je z této přílohy zřejmé označení „místo Mašovice,
parcela st. 209 a výměra 439 m2“. Označení pozemku a jeho výměra jsou zcela
shodné s údaji obsaženými ve vztahu k tomuto pozemku v katastru nemovitostí,
který se nachází v obci Mašovice, jak je uvedeno i v příloze k žádosti.
Neobsahuje-li uvedená příloha odkaz na žádný další pozemek v obci Mašovice, ve
vztahu ke kterému by žalobce uplatňoval svůj nárok, a podle nezpochybněného
zjištění se v obci Mašovice nachází toliko jedna budova smíšeného zboží ve
vlastnictví žalobce, pod níž se předmětný pozemek nachází, je závěr odvolacího
soudu o určitosti žádosti žalobce správný, neboť potřebné identifikační žádosti
k určení dotčené pozemku se z ni jednoznačně podávají a občanský zákoník žádné
speciální náležitosti neobsahoval. Za této situace musí uvedená žádost
obsahovat z hlediska určitosti požadavek na změnu práva trvalého užívání na
právo vlastnické se specifikací pozemku, k němuž je uvedená žádost vztažena,
přičemž tato specifikace musí být patrná buď přímo z obsahu žádosti nebo k ní
lze dospět výkladem projevu vůle ve smyslu § 35 odst. 2 občanského zákoníku.
Je zřejmé, že žalovaná spojuje své dovolací námitky s výkladem přílohy žádosti,
kterou předložila v průběhu řízení před soudem prvního stupně a která je zčásti
odlišná od přílohy předložené žalobcem, tato okolnost však nemůže založit
nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem z toho důvodu, že na výkladu
přílohy předložené žalovanou odvolací soud své rozhodnutí nezaložil a opřel je
naopak o obsah přílohy předložené žalobcem.
Námitkou dovolatelky, zda je postačující podpis pouze jednoho z členů
představenstva žalobce na žádosti o změnu práva trvalého užívání na právo
vlastnické se dovolací soud ve své rozhodovací praxi již zabýval. V usnesení ze
dne 7. dubna 2010, sp. zn. 28 Cdo 3762/2009, uveřejněném na internetových
stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz vyložil, že podepsání
žádosti jedním z členů představenstva (v souladu s oprávněním jednat za
družstvo vyplývajícím z vnitřních předpisů) nezakládá absolutní neplatnost
žádosti. Dovolací soud na uvedené rozhodnutí odkazuje, přičemž neshledal důvody
se od jeho závěrů v dané věci odchýlit.
Nevykonatelnost výroku rozsudku odvolacího soudu není založena dovolací
námitkou žalované, že odvolací soud nesprávně ve výroku svého rozhodnutí uvedl,
že předmětný pozemek je zapsán nesprávně u Katastrálního úřadu ve Znojmě oproti
správnému údaji, že se jedná o pozemek zapsaný u Katastrálního úřadu pro
Jihomoravský kraj.
Podle § 1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných
věcných práv k nemovitostem, k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí
České republiky (dále jen "katastr") se zapisuje vlastnické právo, zástavní
právo, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo s účinky věcného
práva.
Podle § 7 odst. 1 uvedeného zákona práva uvedená v § 1 odst. 1, která vznikla,
změnila se nebo zanikla ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, příklepem
licitátora na veřejné dražbě, vydržením, přírůstkem a zpracováním, se zapisují
záznamem (dále jen "záznam") údajů na základě listin vyhotovených státními
orgány a jiných listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo
osvědčují právní vztahy, do katastru. Práva, která se do katastru zapisují
podle § 1 odst. 2 na základě zvláštního zákona, se zapisují způsobem obdobným
záznamu.
Podle § 5 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České
republiky (katastrální zákon), v listinách, které jsou podkladem pro zápis do
katastru, musejí být označeny pozemky parcelním číslem s uvedením názvu
katastrálního území, ve kterém leží, a v případě, že jsou v katastrálním území
pozemky vedeny ve dvou číselných řadách, též údajem, zda se jedná o pozemkovou
nebo stavební parcelu.
Ve smyslu uvedených zákonných ustanovení je rozhodnutí soudu o určení
vlastnického práva listinou způsobilou ke změně zápisu vlastnického práva v
katastru nemovitostí, přičemž výrok rozsudku odvolacího soudu obsahuje označení
pozemku vyžadované § 5 katastrálního zákona (parcelní číslo a název
katastrálního území a je tak způsobilým podkladem pro zápis vlastnického práva
žalobce do katastru nemovitostí. Uvedení nadbytečného (byť i nesprávného) údaje
o tom, u kterého katastrálního úřadu je pozemek zapsán, nebrání v daném případě
provedení zápisu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí.
Rozsudek odvolacího soudu je z pohledu uplatněných dovolacích námitek správný,
a dovolání žalované bylo proto zamítnuto (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnosti, že úspěšnému žalobci v
dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu