22 Cdo 2187/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve
věci žalobce M. B., F.-M., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem
v Ostravě, Poštovní 2, proti žalované České republice – Ředitelství silnic a
dálnic České republiky, státní příspěvkové organizaci, se sídlem v Praze 4, Na
Pankráci 56, IČO: 65993390, adresa pro doručování: Ředitelství silnic a dálnic
ČR, Správa Ostrava, Ostrava – Mariánské Hory, Mojmírovců 5, zastoupené JUDr.
Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné, Masarykovo náměstí 91/28,
o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 26 C
50/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.
května 2013, č. j. 11 Co 91/2013-143, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. května 2013, č. j. 11 Co
91/2013-143, a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 30. listopadu 2012, č.
j. 26 C 50/2011-116, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu
řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. května
2013, č. j. 11 Co 91/2013-143, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Opavě („soud
prvního stupně“) ze dne 30. listopadu 2012, č. j. 26 C 50/2011-116, kterým
soud zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku
parc. č. 1607/31 v katastrálním území a obci V. P., zapsaného v katastru
nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, katastrální
pracoviště v Ostravě. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze
ve výroku o náhradě nákladů řízení. Soudy rozhodovaly o žalobě na výše uvedené určení vlastnického práva
žalobce, ve které žalobce svůj naléhavý právní zájem na předmětném určení
odůvodnil tím, že v katastru nemovitostí je jako vlastník předmětného pozemku
zapsána žalovaná, ačkoliv se jedná o pozemek v jeho vlastnictví, neboť o
vyvlastnění dosud nebylo pravomocně a vykonatelně rozhodnuto. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že vedle tohoto řízení, ve kterém se
žalobce domáhá určení vlastnického práva k předmětnému pozemku, probíhá u soudu
přezkumné řízení ohledně vyvlastnění téhož pozemku. O vyvlastnění bylo
rozhodnuto ve správním řízení rozhodnutím Magistrátu města Ostravy z 15. 3. 2010 ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze 14. 7. 2010. Na základě těchto rozhodnutí zapsal katastrální úřad vlastnické právo k
předmětnému pozemku pro Českou republiku s právem hospodaření s tímto majetkem
státu pro Ředitelství silnic a dálnic České republiky. Žalobce nepovažoval
uvedená rozhodnutí za správná a požádal o jejich soudní přezkum žalobou z 2. 8. 2010 podle části páté občanského soudního řádu („o. s. ř.“), podanou ke
Krajskému soudu v Ostravě. Uvedené řízení dosud není skončené. Soudy nezkoumaly žalobu z věcného hlediska, neboť dospěly k závěru, že žalobce
nemá naléhavý právní zájem na předmětném určení podle § 80 písm. c) o. s. ř. Nepřisvědčily názoru žalobce, že podle § 28 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí
nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění),
podáním žaloby podle části páté občanského soudního řádu došlo k odkladu právní
moci a vykonatelnosti správních rozhodnutí a proto je zápis v katastru
nemovitostí chybný. Zápis vlastnického práva pro žalovanou v katastru
nemovitostí byl podle tehdejšího stavu správního řízení (rozhodnutí byla
pravomocná) proveden správně. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu
prvního stupně, který dovodil, že pokud bylo zahájeno vyvlastňovací řízení
podle § 19 odst. 3 zákona o vyvlastnění, je tím omezena jakákoliv dispozice
vlastníka s vyvlastňovaným majetkem pod sankcí neplatnosti takových úkonů. Tyto
účinky zahájeného řízení, tedy i omezení vlastníka v jeho vlastnických právech
k vyvlastňovanému majetku trvají až do pravomocného skončení soudního řízení ve
věci vyvlastnění. Teprve pravomocným rozhodnutím buď nastanou účinky
vyvlastnění, nebo se obnoví v plném rozsahu vlastnické právo žalobce. Naléhavý
právní zájem je dán tam, kde by bez uvedeného určení bylo vlastnické právo
žalobce ohroženo nebo se jeho právní postavení stalo nejistým. To není tento
případ, protože vlastnické právo žalobce není za souběžně probíhajícího řízení
ve věci vyvlastnění nikterak ohroženo. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, z jehož obsahu
vyplývá, že opírá přípustnost o § 237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a
uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a o. s. ř. Namítá, že odvolací soud i soud prvního stupně otázku naléhavého právního zájmu
posoudily v extrémním rozporu s hmotným právem.
Dovoláním napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci, v důsledku kterého bylo žalobci
odepřeno věcné rozhodnutí. O vyvlastnění předmětného pozemku bylo rozhodnuto ve
správním řízení. Proti rozhodnutí ve správním řízení podal žalobce 3. 8. 2010
žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě podle části páté občanského soudního řádu. Přesto, že podle § 28 zákona o vyvlastnění podáním takové žaloby dochází ze
zákona k odkladu právní moci a vykonatelnosti správního rozhodnutí o
vyvlastnění, je v katastru nemovitostí na základě návrhu vyvlastňovacího
správního úřadu chybně zapsáno vlastnické právo k předmětnému pozemku ve
prospěch žalované. V současné době žalovaná přes uvedený stav vyvlastňovacího
řízení a přesto, že byla podána určovací žaloba, provádí na pozemku žalobce
zemní a stavební práce, sňala z pozemku ornici a zahájila výstavbu rychlostní
komunikace. Žalobce má za to, že má naléhavý právní zájem na určení
vlastnického práva k předmětnému pozemku, který zjevně vyplývá z nesouladu
stavu právního se stavem zapsaným v katastru nemovitostí. Úvaha odvolacího
soudu, že jeho vlastnické právo není nijak ohroženo, je v rozporu se
skutečností, kdy žalovaná bez ohledu na stav řízení prováděním stavebních prací
bez souhlasu skutečného vlastníka, kterým je žalobce, jeho pozemek trvale
znehodnocuje. Žalobce navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího
soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k dovolání žalobce uvádí, že dovolání neobsahuje žádné
nové skutečnosti, a je otázkou, zda je vůbec přípustné, když rozhodnutí
odvolacího soudu je rozhodnutím potvrzujícím a rozsudky soudu prvního i druhého
stupně jsou v souladu se stávající judikaturou. Tím, že žalobce podal žalobu
na přezkoumání pravomocného vyvlastňovacího rozhodnutí ve smyslu § 28 zákona o
vyvlastnění, nedošlo k automatickému obnovení jeho vlastnického práva, které mu
bylo odňato pravomocným vyvlastňovacím rozhodnutím, ale došlo pouze k odložení
právní moci a vykonatelnosti. Za této situace jsou závěry soudů obou stupňů o
neexistenci naléhavého právního zájmu správné.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., že je
uplatněn dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i
další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1,
§ 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je
důvodné. Rozhodnutí odvolacího soudu není v souladu s judikaturou dovolacího
soudu.
V dané věci odvolací soud zamítl žalobu pouze pro nedostatek naléhavého
právního zájmu na určení vlastnického práva; proto dovolací soud přezkoumal
jeho rozhodnutí jen z hlediska této otázky.
Po doručení uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení nesmí vyvlastňovaný
nakládat s pozemkem nebo stavbou, kterých se vyvlastnění týká, převést je,
pronajmout nebo jinak zatížit. Právní úkony, kterými vyvlastňovaný poruší tuto
povinnost, jsou neplatné; to neplatí v případě smluv uzavíraných s
vyvlastnitelem. Při vyvlastnění se neuplatní smluvní ani zákonná předkupní
práva k vyvlastňovanému pozemku nebo stavbě. O tomto následku musí být
vyvlastňovaný poučen v uvědomění o zahájení řízení (§ 19 odst. 3 zákona o
vyvlastnění).
Předpokladem úspěšnosti určovací žaloby je skutečnost, že žalobce prokáže, že
má na požadovaném určení naléhavý právní zájem [§ 80 písm. c) o. s. ř.].
Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde bez tohoto určení by
bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní
postavení nejistým (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne
24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, pod č. 17/1972). U žalobce musí jít o právní vztah (právo) již
existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní,
případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním
vztahu mohl být ohrožen, případně pro nejisté své postavení by mohl být
vystaven konkrétní újmě (k tomu srovnej obdobně nález Ústavního soudu České
republiky ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, publikovaný ve Sbírce
nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. 35, sešit 3,
ročník 1995).
Žalobce v předmětné věci spatřoval naléhavý právní zájem na jím požadovaném
určení ve skutečnosti, že není jako vlastník pozemku zapsán v katastru
nemovitostí.
Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v
katastru nemovitostí je dán, jestliže žalobce, který tvrdí, že je vlastníkem
nemovitostí, není jako jejich vlastník v katastru nemovitostí zapsán (srov.
např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2439/2002,
usnesení Nejvyššího soudu dne 12. 8. 2008, sp. zn. 30 Cdo 2446/2007, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2674/2011, vše publikováno
např. v informačním systému ASPI, rozsudek Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. 7 Co 2368/94, publikovaný v časopise
Soudní rozhledy č. 2/1995).
Z uvedené (a další) judikatury vyplývá, že domáhá-li se žalobce určení, že je
vlastníkem nemovitosti, u níž je v katastru nemovitostí veden jako vlastník
někdo jiný, má (ve vztahu k této osobě) nepochybně naléhavý právní zájem na
požadovaném určení. S přihlédnutím k významu zápisu vlastnického práva v
katastru nemovitostí (výpis z katastru nemovitostí slouží jako průkaz
vlastnického práva) a k jeho právním účinkům (srov. např. § 11 zákona č.
265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve
znění pozdějších předpisů) je odůvodněn závěr, že právní postavení žalobce je
za této situace nejisté a že bez požadovaného určení by jeho právo mohlo být i
ohroženo. Protože soudní rozhodnutí o určení vlastnického práva k nemovitosti
je podkladem pro provedení změny v zápisu v katastru nemovitostí (srov. § 7
zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k
nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů), je žaloba o určení vlastnického
práva způsobilým právním prostředkem k odstranění nejistoty o skutečných
právních vztazích mezi účastníky. Na tom nic nemění ani to, že v dané věci je
dispoziční právo žalobce k nemovitosti omezeno, resp. že ohledně pozemků, o
které v řízení jde, probíhá přezkumné soudní řízení o vyvlastnění podle zákona
o vyvlastnění. Obsah vlastnického práva se totiž nevyčerpává jen tou dispozicí
s jeho předmětem, kterou má na mysli § 19 odst. 3 zákona o vyvlastnění.
Vlastník má i přes uvedená omezení stále například právo pozemek užívat, bránit
se proti neoprávněným zásahům, a to jak vyvlastnitele, tak i třetích osob, může
uzavírat smlouvy s vyvlastnitelem a pozemek se může stát i předmětem dědického
řízení. Všechna tato oprávnění mohou být nesprávným zápisem v katastru
nemovitostí ohrožena, resp. jejich výkon může být ztížen. V dalším řízení tedy
bude třeba zabývat se otázkou, kdo je (v době rozhodnutí soudu) vlastníkem
sporné nemovitosti.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí
odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno
rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně,
zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2013
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu