22 Cdo 224/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu
JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila,
CSc., ve věci žalobkyně F., s. r. o., zastoupené advokátem, proti žalovanému
Ing. V. B., CSc., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitostí, vedené u
Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 25 C 182/2004, o dovolání žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. června
2006, č. j. 12 Co 1064/2005-228, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. června 2006,
č. j. 12 Co 1064/2005-228, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 20.
září 2005, č. j. 25 C 182/2004-187, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v
Olomouci k dalšímu řízení.
Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému bylo uloženo vyklidit nemovitosti, které
nabyla vydražením, a žalovaný jako bývalý vlastník odmítá nemovitosti
vyklidit.
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. září 2005, č. j. 25 C
182/2004-187, rozhodl, že „žalovaný je povinen vyklidit jinou stavbu bez č.p. /
č. e. na pozemku p.č. 1685/2 a p. č. 1685/2 zastavěná plocha a nádvoří, vše
katastrální území H. u O., obec O., zapsané na listu vlastnictví č. v katastru
nemovitostí u Katastrálního úřadu pro O. k., Katastrální pracoviště O., a to
vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Dále rozhodl o nákladech řízení. Z provedených důkazů zjistil, že 25. 2. 2004 byla mezi navrhovatelkou I. a t. a., s. r. o. a dražebníkem A. r. M. a. W., s. r. o. uzavřena smlouva o
provedení nedobrovolné dražby (když téhož dne zrušili závazek ze smlouvy o
provedení nedobrovolné dražby uzavřené mezi nimi 22. 1. 2004). Podle smlouvy
navrhovatelka požadovala provedení dražby předmětných nemovitostí, náležejících
žalovanému, k uspokojení pohledávky 4 072 083,07 Kč a nákladů řízení 112 000,-
Kč přisouzených Č. f., s. r. o. proti žalovanému rozsudkem Okresního soudu v
Olomouci z 16. 9. 2002, č. j. 22 C 11/2002-81, který nabyl právní moci 27. 11. 2002, a postoupené navrhovatelce Č. f., s. r. o. smlouvou z 20. 6. 2003. Současně navrhovatelka „doložila existenci zástavního práva smlouvou o zřízení
zástavního práva k nemovitostem uzavřenou 3. 11. 1992 mezi žalovaným jako
zástavním dlužníkem a A. H., a. s. k zajištění úvěru sjednaného mezi nimi
smlouvu z 3. 11. 1992“. Předmětné nemovitosti vydražila při dražbě provedené
29. 4. 2004 za dražební cenu 3 100 000,- Kč žalobkyně. Potvrzením z 11. 5. 2004
dražebník potvrdil, že žalobkyně nemovitosti vydražila a že ve stanovené lhůtě
5. 5. 2004 zaplatila dražební cenu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že
žalobkyně jako vydražitelka zaplacením dražební ceny ve stanovené lhůtě nabyla
vlastnictví k nemovitostem podle § 53 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných
dražbách, k okamžiku udělení příklepu. Dále soud prvního stupně poukázal na §
48 odst. 3, 4 a 5 téhož zákona, podle kterých tam vyjmenované osoby mohou podat
návrh na vyslovení neplatnosti dražby z vymezených důvodů v prekluzivní lhůtě
tří měsíců ode dne konání dražby, a vlastník může podat také návrh na nařízení
předběžného opatření, kterým se navrhovateli zakáže podat návrh na provedení
dražby, dražebníkovi provedení dražby nebo vydražiteli nakládání s vydraženou
věcí. Žalovaný v tříměsíční lhůtě ode dne konání dražby 18. 5. 2004 podal
žalobu na vyslovení neplatnosti předmětné dražby proti navrhovatelce dražby,
dražebníkovi a žalobkyni, a věc je vedena pod sp. zn. 11 C 130/2004 a není
dosud skončena. Soud prvního stupně nejprve usnesením z 1. 9. 2004, č. j. 25 C
182/2004-39, řízení přerušil do pravomocného skončení řízení o neplatnost
dražby vedeného pod sp. zn. 11 C 130/2004. K odvolání žalobkyně Krajský soud v
Ostravě - pobočka v Olomouci toto usnesení změnil usnesením z 30. 11. 2004,
č. j. 12 Co 814/2004-48, tak, že se řízení do pravomocného skončení věci sp. zn. 18 C 130/2004 nepřerušuje.
Soud prvního stupně vyšel z právního názoru
odvolacího soudu vysloveného v tomto usnesení, podle kterého do doby
pravomocného vyslovení neplatnosti dražby podle § 48 zákona č. 26/2000 Sb., se
dražba považuje za platnou a otázkou neplatnosti dražby se může zabývat soud
jen v řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 130/2004. Protože žalobkyně je
vlastnicí předmětných nemovitostí a žalovaný je neoprávněně užívá, poskytl
soud prvního stupně žalobkyni ochranu jejího vlastnického práva k nemovitostem
podle § 126 odst. 1 občanského zákona (dále „ObčZ“) a žalovanému uložil, aby
nemovitosti vyklidil.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze
dne 26. června 2006, č. j. 12 Co 1064/22005-228, rozsudek soudu prvního stupně
ve výroku o věci samé potvrdil, změnil ve výroku o náhradě nákladů a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Na základě skutkových zjištění soudu prvního
stupně se ztotožnil s jeho právním posouzením věci. Žalobkyně má jako
vlastnice nemovitostí podle § 126 odst. l ObčZ právo na ochranu vlastnického
práva, do kterého žalovaný neoprávněně zasahuje. Námitku žalovaného, kterou
zpochybňoval vlastnické právo žalobkyně k nemovitostem probíhajícím řízením o
neplatnosti dražby, shledal neopodstatněnou. Za nepřípadný považoval odvolací
soud poukaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího soud sp. zn. 22 Cdo 389/99, neboť
je v něm řešena odlišná problematiky a účastníci jsou v jiném procesním
postavení. Na podporu závěru, že není třeba vyčkat skončení řízení o neplatnost
dražby, odvolací soud uvedl, že v posuzované věci i podle vyjádření
žalovaného šlo o veřejnou dražbu podle § 36 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb. a
žalovaný nevyužil ani možnosti podle § 48 odst. 5 tohoto zákona a nepodal
návrh na předběžné opatření. Odvolací soud uzavřel, že do právní moci rozsudku
o neplatnosti dražby je z důvody právní jistoty třeba vycházet z toho, že
vlastnictví nabyla žalobkyně platnou dražbou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost
uplatňuje podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“),
ale také podle § 237 odst. l písm. b) OSŘ, neboť soud prvního stupně vycházel
z právního názoru odvolacího soudu, i když nevysloveného v rozhodnutí ve věci
samé. Dovolání odůvodňuje tím, že došlo k vadě řízení, která měla za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, a k nesprávnému právnímu posouzení věci. O
vyklizení nemovitostí bylo rozhodnuto, aniž soudy vyčkaly pravomocného
skončení řízení o žalobě, kterou se domáhá vyslovení neplatnosti dražby.
Nesprávně soudy vycházely z toho, že žalobkyně je vlastnicí nemovitostí jen
proto, že je tak zapsaná v katastru nemovitostí. Žalovaný znovu poukazuje na
rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1840/2003, který řeší otázku rozporu
mezi skutečným stavem práv k nemovitosti a údaji v katastru nemovitostí tak, že
soud musí vycházet ze stavu skutečného. Přitom je oprávněn jako předběžnou
posuzovat otázku, zda smlouva, na jejímž základě došlo ke vkladu práva je
platná, zda došlo k platnému odstoupení od smlouvy nebo byla vznesena námitka
relativní neplatnosti. V daném případě nedošlo k důkladnému přezkoumání
vlastnického práva žalobkyně. Žalovaný navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů
byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas řádně zastoupenou
oprávněnou osobou - účastníkem řízení, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti
dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 OSŘ).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 OSŘ.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm. a) OSŘ] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst. 1 písm. b) OSŘ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.
b) OSŘ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) OSŘ].
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé. Podle § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ dovolání
není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno
rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání
žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při
splnění předpokladů uvedených v § 237 odst.1 písm. c) OSŘ.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237
odst.1 písm.c) OSŘ zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem [§ 237 odst. 3 OSŘ].
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ
přípustné, neboť v posouzení otázky, že vydražiteli vzniká vlastnické právo k
předmětu dražby i v případě, že jde o dražbu neplatnou, je rozsudek odvolacího
soudu v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.
Dovolací soud především konstatuje, že soudy obou stupňů se vyhnuly jasnému
závěru o tom, zda nedobrovolná dražba provedená 29. 4. 2004 byla dražbou
provedenou podle § 36 odst. 1 nebo odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb. To i za
situace, kdy ustanovení § 36 odst. 2 tohoto zákona bylo jako protiústavní
zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2005, č. 181/2005 Sb. ke dni
vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (tj. ke dni 10. 5. 2005).
Nejvyšší soud uvedl v rozsudku z 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1679/2005,
publikovaném pod C 4226 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu,
vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck - dále „Soubor civilních rozhodnutí“, že
„na účastníka dražby, jemuž byl podle § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách
udělen příklep (tj. na vydražitele) nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k
předmětu dražby na základě smlouvy, jak je tomu například při veřejné dražbě
organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k
některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších
předpisů. Z ustanovení § 2 písm.a) zákona o veřejných dražbách je nepochybné,
že titulem pro nabytí vlastnictví nebo jiného práva k předmětu dražby
vydražitelem je jiná právní skutečnost, a to příklep licitátora. Vlastnictví
nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby přechází na vydražitele k
okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě
cenu dosaženou vydražením (§ 53 zákona o veřejných dražbách).
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází
na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby, jde-li o
neplatnou dražbu. Veřejná nedobrovolná dražba provedená podle ustanovení § 36
odst.1 zákona o veřejných dražbách je neplatná, jen jestliže její neplatnost
vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném
řízení než v řízení podle ustanovení § 48 zákona o veřejných dražbách, a to ani
jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné
dražby provedené podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, jen
jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně
uvedeny v ustanoveních § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách, jestliže
žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle těchto
ustanovení oprávněna (aktivně věcně legitimována), byla-li žaloba podána proti
těm osobám, které jsou k určení neplatnosti dražby pasivně věcně legitimovány a
bylo-li právo na vyslovení neplatnosti dražby uplatněno ve stanovených lhůtách.
K uplatnění práva na vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby
provedené podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách je
stanovena lhůta tří měsíců ode dne konání dražby, jejímž marným uplynutím právo
zaniká (srov. § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách). Vzhledem k tomu,
že právo na vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby lze uplatnit -
jak vyplývá ze znění ustanovení § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách -
jen návrhem (žalobou podanou) u soudu, je nepochybné, že ve lhůtě stanovené k
uplatnění tohoto práva musí být - má-li být lhůta zachována - podána u soudu
žaloba, jejímž předmětem je vyslovení (jinak řečeno určení) neplatnosti
označené veřejné nedobrovolné dražby.
I když neplatnost veřejné nedobrovolné dražby může být vyslovena jen z důvodů,
které jsou taxativně uvedeny v ustanoveních § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných
dražbách, zákon pro jejich uplatnění u soudu žádnou lhůtu nestanoví. Bylo-li
tedy ve stanovené lhůtě zahájeno řízení o vyslovení (určení) neplatnosti
veřejné nedobrovolné dražby, může žalobce důvody, pro které považuje dražbu za
neplatnou, označit (tvrdit) nejen v žalobě, popřípadě před uplynutím lhůt
uvedených v ustanoveních § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách, ale i
kdykoliv za řízení (samozřejmě jen tehdy, nebrání-li tomu provedená koncentrace
řízení nebo v odvolacím řízení systém neúplné apelace), a soud může vyslovit
(určit) neplatnost veřejné nedobrovolné dražby nejen z důvodů, které byly za
řízení tvrzeny, ale které vyšly za řízení jinak najevo, i když je žádný z
účastníků neoznačil.“
Pro nedobrovolnou dražbu provedenou podle § 36 odst. 2 zákona o veřejných
dražbách je uvedené rozhodnutí použitelné potud, že vlastnictví k předmětu
této dražby na vydražitele nepřechází, pokud o neplatnosti dražby rozhodl
soud k návrhu podaném osobami a ve lhůtách uvedených § 48 odst. 3 a 4 zákona o
veřejných dražbách. V řízení o neplatnosti této dražby by soud přihlížel k
tomu, že ustanovení § 36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách bylo jako
protiústavní zrušeno, tj. že návrh na provedení dražby se opíral o ustanovení
zákona, jež mu takové oprávnění poskytlo protiústavně a že taková dražba nemůže
být platná - rozumí se i když proběhla před 10. 5. 2005, kdy bylo uvedené
ustanovení zrušeno (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11.
2005, sp. zn. 21 Cdo 27/2005, publikovaný pod C 3664 v Souboru civilních
rozhodnutí ).
Domáhá-li se vydražitel vyklizení nemovitostí vydražených v nedobrovolné dražbě
provedené podle § 36 odst. 1 nebo 2 zákona o veřejných dražbách, a některá z
osob vyjmenovaných v § 48 odst. 3 a 4 tohoto zákona podala v preklusivní lhůtě
návrh na vyslovení neplatnosti dražby proti vyjmenovaným osobám, nemůže soud
sám v řízení o vyklizení nemovitostí jako předběžnou řešit otázku platnosti
této dražby. Musí vyčkat rozhodnutí soudu o neplatnosti dražby a takovým
rozhodnutím bude v řízení o vyklizení nemovitostí vázán. Vysloví-li soud
neplatnost dražby, deklaruje tím, že vydražitel vlastnické právo k vydraženým
nemovitostem nikdy nenabyl. Pak pro obranu žalovaného je použitelný i závěr
rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 389/99, publikovaný pod č. 132 v
časopise Soudní judikatura 12/2000, že “vlastník se může domáhat ochrany
vlastnického práva, i když jeho vlastnické právo není zapsáno v katastru
nemovitostí.“ Bez významu pro posouzení otázky vlastnictví k nemovitostem je
přitom poukaz odvolacího soudu na § 48 odst. 5 zákona o dražbách, neboť byl
zvláštním ustanovením o předběžných opatřeních (zrušen zákonem č. 315/2006 s
účinností od 1. 9. 2006). V řízení také došlo k vadě řízení, která měla za
následek nesprávné právní posouzení věci. Soud měl řízení podle § 109b odst. 2
OSŘ přerušit, neboť rozhodnutí závisí na otázce, kterou nebyl oprávněn v tomto
řízení řešit.
Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení věci a v řízení došlo k vadě, která měla za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci. Jiné vady řízení uvedené v § 242 odst. 3 OSŘ
dovolacím soudem zjištěny nebyly. Protože rozsudek odvolacího soudu není
správný, Nejvyšší soud jej podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za
středníkem OSŘ zrušil. Protože důvody, pro které zrušil rozhodnutí odvolacího
soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i jeho rozhodnutí a
věc podle ustanovení § 243b odst. 3 věty první OSŘ vrátil soudu prvního stupně
k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. srpna 2007
JUDr. Marie Rezková, v.
r.
předsedkyně senátu