22 Cdo 245/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve
věci žalobce S. B., zastoupeného Mgr. Tomášem Bobkem, advokátem se sídlem v
Praze 5 - Smíchově, Plzeňská 1972/158, proti žalovanému S. B., zastoupenému
JUDr. Danuší Pollákovou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích,
Masarykovo nám. 1484, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví,
vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 3 C 133/2011, o dovolání
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích
ze dne 27. června 2013, č. j. 18 Co 265/2013-113, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27.
června 2013, č. j. 18 Co 265/2013-113, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v
Hradci Králové – pobočce v Pardubicích k dalšímu řízení.
Okresní soud v Chrudimi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. září 2012, č. j. 3 C 133/2011-91, ve znění opravného usnesení ze dne 9. října
2012, č. j. 3 C 133/2011-96, ve výroku I. zrušil podílové spoluvlastnictví
účastníků k nemovitostem v katastrálním území a obci B., a to k budově
postavené na pozemcích parc. č. st. 226 a st. 227, a k pozemkům parc. č. st. 226, st. 227, 244/4, 245/2, 245/4 a 260/3, zapsaným na listu vlastnictví č. 646
u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Chrudim. Ve
výroku II. přikázal nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce. Ve výroku
III. uložil žalobci povinnost vyplatit žalovanému na vypořádání podílu
394.856,- Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Ve výroku IV. rozhodl, že
je žalovaný povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 52.068,- Kč
do tří dnů od právní moci rozsudku a ve výroku V. uložil žalovanému povinnost
nahradit České republice na účet Okresního soudu v Chrudimi částku 4.253,- Kč
do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně přiznal žalobci náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že
byl ve věci úspěšný. Přihlédl i k tomu, že se žalobce před podáním žaloby
snažil o smírné vyřešení sporu mezi účastníky a jeho návrhy na vypořádání
odpovídaly zjištěné tržní hodnotě nemovitostí. K odvolání žalovaného proti výrokům IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen ,,odvolací
soud“) usnesením ze dne 27. června 2013, č. j. 18 Co 265/2013-113, rozsudek
soudu prvního stupně ve výroku IV. změnil tak, že žádnému z účastníků nepřiznal
právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku V. tak, že povinnost nahradit státu
náklady řízení uložil žalobci i žalovanému, a to každému z nich ve výši
2.126,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Dále nepřiznal žádnému z
účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že úspěch v řízení nelze posuzovat jen ve vztahu k navrženému
způsobu vypořádání, jehož se domáhal žalobce, neboť předmětem řízení je také
stanovení vypořádacího podílu jako peněžního ekvivalentu hodnoty
spoluvlastnického podílu tomu z účastníků, který v důsledku zrušení a
vypořádání podílového spoluvlastnictví vlastnictví k tomuto podílu pozbývá. Pro
vyjádření úspěchu v řízení se za dané situace hlavními hledisky stávají způsob
vypořádání a výše vypořádacího podílu v porovnání s žalobním návrhem a
výsledkem řízení. Dospěl proto k závěru, že každý z účastníků byl úspěšný jen
částečně, neboť v obou hlediscích nebyl úspěšný žádný z účastníků, a nelze ani
vyjádřit převážný úspěch jednoho z nich. Odvolací soud proto aplikoval § 142
odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a změnil rozsudek soudu
prvního stupně v napadeném výroku IV. tak, že právo na náhradu nákladů řízení
před soudem prvního stupně nepřiznal žádnému z účastníků a ve výroku V. změnil
rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil každému z účastníků nést náklady
řízení vynaložené státem rovným dílem. Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Dovolání považuje za
přípustné podle § 237 o. s. ř.
a uplatňuje přitom dovolací důvod nesprávného
právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Uvádí, že pro zjištění úspěchu nebo neúspěchu ve věci je určující soudem
zvolený způsob vypořádání podílového vlastnictví, nikoliv navrhovaná výše
vypořádacího podílu. Soud totiž není návrhy účastníků v tomto směru vázán. Odvolací soud dostatečně nezkoumal důvodnost podání žaloby, zájem či nezájem
každého z účastníků na mimosoudním řešení sporu, ani to, kdo z účastníků podání
žaloby zavinil. Konstatuje, že žalovaný před zahájením soudního řízení odmítl
akceptovat částku 400.000,- Kč, kterou byl žalobce ochoten zaplatit jako
protihodnotu za jeho spoluvlastnický podíl. Má za to, že odvolací soud měl k
těmto okolnostem přihlédnout a zohlednit, že žalobce udělal vše pro to, aby
mezi stranami došlo k mimosoudnímu vypořádání, a podání žaloby byl jediný
způsob, jak vypořádání spoluvlastnictví skutečně dosáhnout. Podle názoru
dovolatele měl odvolací soud dospět k závěru, že žalobce byl v řízení o žalobě
na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví úspěšný, a z hlediska
vynaložených nákladů řízení se jednalo o účelné uplatňování práva. Bylo proto
na místě přiznat mu ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu vynaložených
nákladů řízení. Náklady řízení by měl podle dovolatele přiznat odvolací soud
žalobci ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. i tehdy, jestliže by měl žalobce
úspěch pouze částečný, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém
posudku. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013,
dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s
výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 27. června
2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatele podle občanského
soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V
dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti
kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení
důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá
za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
V projednávané věci bylo pro její rozhodnutí významné vyřešení právní otázky,
jakým způsobem mají být vymezená pravidla při rozhodování o náhradě nákladů
řízení ve sporech o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Vzhledem
k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné
(určující), dovolatel řešení přijaté odvolacím soudem v dovolání napadá a
rozhodnutí odvolacího soudu se odchýlilo od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, je dovolání přípustné i důvodné. Podle § 142 odst. 1 – 3 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch,
přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění
práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci
úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví,
že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. I když měl účastník ve věci
úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li
neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na
znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Již Nejvyšší soud SSR v rozboru a zhodnoteniu rozhodovacej činnosti súdov na
Slovensku vo veciach podielového spoluvlastníctva a stanovisku
občianskoprávneho kolégia republiky ze dne 8. března 1973, Cpj 8/72,
uveřejněného pod č. 54/1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil,
že při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o zrušení a vypořádání
podílového spoluvlastnictví je rozhodný procesní úspěch v řízení. Jestliže soud
žalobě vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem, který žalobce navrhoval,
je namístě postup podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V případě, že soud rozhodl o
vypořádání jinak, než žalobce navrhoval, je namístě úvaha o postupu podle § 142
odst. 2 o. s. ř., přičemž je nutno vždy přihlédnout k individuálním okolnostem
konkrétního případu. K principu, podle kterého je plný procesní úspěch v řízení o zrušení a
vypořádání podílového spoluvlastnictví dán tam, kde soud žalobě vyhověl a
vypořádal spoluvlastnictví způsobem navrženým žalobcem, se Nejvyšší soud
následně přihlásil např. v rozsudku ze dne 28. března 1980, sp. zn. 3 Cz 4/80,
uveřejněném ve Výběru civilní judikatury, 1980, a nově např. v usnesení ze dne
10. prosince 2013, sp. zn. 22 Cdo 1795/2013, uveřejněném na webových stránkách
Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Uvedená východiska akceptovala i judikatura Ústavního soudu České republiky v
usnesení ze dne 15. července 2009, sp. zn. III. ÚS 1637/09, uveřejněném na
internetových stránkách nalus.usoud.cz, závěrem, podle kterého jestliže soud k
návrhu žalobce zruší podílové spoluvlastnictví a vypořádá je způsobem, který
žalobce navrhoval, jedná se o procesní úspěch v plném rozsahu bez ohledu na
jednání účastníků před zahájením řízení nebo na to, že by druhý spoluvlastník
mohl žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podat také. V projednávané věci soud žalobě vyhověl, neboť podílové spoluvlastnictví
účastníků vypořádal navrhovaným způsobem, když podílové spoluvlastnictví zrušil
a věci přikázal do výlučného vlastnictví žalobce za náhradu. Lze tedy hovořit o
plném procesním úspěchu na straně žalobce.
Neúspěšný nebyl žalobce, ani pokud
jde o výši přiznané náhrady, jestliže v žalobě navrhoval náhradu ve výši
300.000,- Kč a následně, při respektování závěrů znaleckého posudku
vyhotoveného v řízení, náhradu ve výši 400.000,- Kč. Navíc obligatorní
náležitostí žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví není
uvedení výše náhrady – nelze tedy hovořit o žalobním neúspěchu, jestliže soud
přizná náhradu v jiné výši, než kterou navrhne žalobce. Závěr odvolacího soudu, který na daný případ aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř. a
právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal žádnému z
účastníků a náklady řízení vynaložené státem mezi účastníky rozdělil rovným
dílem, je proto v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci tak dovolatel uplatnil
právem.
Dovolací soud ze shora uvedených důvodů napadené usnesení odvolacího soudu
podle § 243e odst. 1, 2 věta první o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení, v němž je odvolací soud vázán vysloveným právním
názorem dovolacího soudu ve smyslu § 243g odst. 1 věta první o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2014
JUDr. Jiří S p á
č i l, CSc. předseda
senátu