22 Cdo 2517/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z
předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., ve věci žalobkyň a) S. D., a b) M. Z., zastoupených
advokátem, proti žalovaným 1) Z. P., a 2) K. P., zastoupených advokátem, o
zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu
Praha-západ pod sp. zn. 6 C 1805/2001, o dovolání žalovaných proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2006, č. j. 26 Co 344/2005-254, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2006, č. j. 26 Co
344/2005-254, ve spojení s opravným usnesením tohoto soudu ze dne 14. června
2006, č. j. 26 Co 344/2005-271, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k
dalšímu řízení.
Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze
dne 16. února 2005, č. j. 6 C 1805/2001-171, pod bodem I. výroku zrušil
podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, a to k domu
stojícím na pozemku parc. č. 117 a k pozemkům parcelních čísel 117, 605/2
a 606/7 zapsaným u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště
P.-z., na LV, obec a kat. území P., a nařídil prodej těchto nemovitostí s tím,
že jeho výtěžek bude rozdělen mezi účastníky každému jednou čtvrtinou. Pod body
II. a III. výroku rozhodl o nákladech řízení a pod bodem IV. vyloučil řízení o
určení neplatnosti kupní smlouvy k samostatnému projednání.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou podílovými
spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to každý v rozsahu jedné
ideální čtvrtiny. K dohodě o zrušení a vypořádání podílového
spoluvlastnictví mezi účastníky nedošlo. Žalovaní se zrušením a
vypořádáním podílového spoluvlastnictví vyslovili souhlas. Podle znaleckého
posudku Ing. B. lze nemovitosti reálně rozdělit, ovšem za vynaložení nákladů na
stavební úpravy v rozmezí od 60 000,- do 70 000,- Kč a zřízení řady věcných
břemen. Žalobkyně na jedné straně a žalovaní na straně druhé užívají část
nemovitostí, obě části jsou stavebně a technicky propojené a v souvislosti s
užíváním takto propojených částí vznikají mezi účastníky konflikty. Soud
prvního stupně s ohledem na shodné návrhy účastníků zrušil jejich podílové
spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, a protože žalovaní nebyli ochotni z
důvodu nedostatku finančních prostředků nést náklady spojené s rozdělením
nemovitostí, považoval nemovitosti za nedělitelné. Prodej nemovitostí nařídil
na podkladě zjištění, že žádný z účastníků nemá finanční prostředky na to, aby
ostatním spoluvlastníkům zaplatil přiměřenou náhradu za jejich spoluvlastnické
podíly.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne
5. dubna 2006, č. j. 26 Co 344/2005-254, rozsudek soudu prvního stupně změnil
tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Do
podílového spoluvlastnictví žalobkyň S. D., bytem P., N. V. 111, a M. Z., bytem
P., N. V. 111, pro každou v podílu jedné ideální poloviny, přikázal část domu,
rodinného domu v obci P., na pozemku stavební parcele č. 117/1, pozemek
stavební parcela č. 117/1 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 264 m2 a
pozemek parcelní č. 606/7 – trvalý travní porost o výměře 590 m2, jak jsou
označené v geometrickém plánu č. 776-41/2001, z 26. 8. 2001,
vypracovaném Ing. V. M., včetně vedlejší stavby – zděné kolny,
venkovních úprav a trvalých porostů. Do společného jmění žalovaných Z. P.,
bytem P., N. V. 111, a K. P., bytem P., N. V. 111, přikázal část domu,
rodinného domu v obci P., na pozemku stavební parcele č. 117/2, pozemek
stavební parcela č. 117/2 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 240 m2 a
pozemek parcelní č. 605/2 – zahrada o výměře 613 m2, jak jsou označené v
geometrickém plánu č. 776-41/2001, z 26. 8. 2001, vypracovaném Ing. V. M.,
včetně studny, venkovních úprav a trvalých porostů. Nedílnou součástí rozsudku
učinil geometrický plán č. 776-41/2001, z 26. 8. 2001, vypracovaný Ing. V. M.
Žalovaným uložil, aby každý z nich zaplatil každé z žalobkyň částku
106 913,75 Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud po doplnění dokazování smlouvou o budoucí smlouvě o
půjčce z 10. 5. 2005, stanoviskem místně příslušného Stavebního úřadu
v J. z 9. 3. 2006 a výslechem znalce Ing. J. B. vzal za prokázané, že předmětné
nemovitosti jsou reálně dělitelné způsobem vyplývajícím z geometrického plánu
č. 776-41/2001 z 26. 8. 2001, vypracovaného Ing. V. M. Samotný dům je reálně
dělitelný po provedení stavebních úprav, k jejichž zainvestování jsou ochotné
obě procesní strany. Náklady na provedení stavebních prací nezbytných k
rozdělení domu, které byly popsány ve znaleckém posudku Ing. J. B., jsou
odhadnuty zhruba na částku v rozmezí 60 000,- Kč až 70 000,- Kč, přičemž
rozdělením nemovitostí podle předmětného geometrického plánu a znaleckého
posudku vzniknou dva hodnotově nestejné celky. Protože účastníci vyslovili
souhlas s rozdělením nemovitostí podle geometrického plánu Ing. V. M. z
26. 8. 2001, odvolací soud po zrušení podílového spoluvlastnictví přikázal
žalobkyním do jejich podílového spoluvlastnictví, každé v rozsahu jedné ideální
poloviny, blíže označenou část nemovitostí podle tohoto geometrického plánu v
ceně 2 422 090,- Kč a do podílového spoluvlastnictví žalovaných přikázal druhou
část těchto nemovitostí v ceně 3 277 400,- Kč. Odvolací soud neshledal podmínky
pro vypořádání podílového spoluvlastnictví v tzv. širším slova smyslu splněny z
důvodu, že žádný z účastníků neuplatnil požadovaným způsobem nárok na
vypořádání investic. Za neopodstatněný soud považoval požadavek žalovaných,
kteří se s poukazem na § 3 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“)
domáhali snížení finančního plnění náležejícího žalobkyním, a to s ohledem na
investice, které do předmětných nemovitostí učinili. Dovodil, že v rámci řízení
o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nelze s poukazem na § 3
odst. 1 ObčZ snížit či zcela odejmout nárok na peněžitou náhradu.
Opravným usnesením ze dne 14. června 2006, č. j. 26 Co 344/2005-271, opravil
odvolací soud rozsudek ze dne 5. dubna 2006, č. j. 26 Co 344/2005-254, tak, že
shora určené nemovitosti se nepřikazují žalovaným do jejich společného jmění,
ale do podílového spoluvlastnictví, každému v rozsahu jedné ideální poloviny.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání z důvodů, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového
zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Namítli,
že odvolací soud část nemovitostí přikázal žalovaným do jejich společného
jmění, přestože tito nejsou manželé, neboť jejich manželství bylo rozsudkem
Okresního soudu Praha-západ ze 16. 2. 2005 rozvedeno. Rozhodnutím soudů obou
stupňů vytkli, že předmětem vypořádání učinily také nemovité věci, jež součástí
podílového spoluvlastnictví nebyly. Uvedli, že žalobkyně se staly
spoluvlastnicemi nemovitostí na základě kupní smlouvy z 26. 10. 1999, která ale
ohledně příslušenství nemovitostí je pro neurčitost neplatná, neboť tato
smlouva sice odkazuje na listinu – znalecký posudek M. O. z 8. 6. 1999, ale
ten není součástí kupní smlouvy, a kupní smlouva sama nespecifikuje, jaké
stavby postavené na pozemcích jsou či nejsou předmětem převodu. Do vypořádání
byla mylně zahrnuta stavba, která není dosud zapsána v katastru nemovitostí, je
samostatnou věcí v právním smyslu a ve výlučném vlastnictví žalovaného. Pokud
jde o investice do předmětu spoluvlastnictví, soud měl podle žalovaných
postupovat podle § 43 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), „pokud dospěl
k závěru, že tvrzení ohledně investic žalovaných do předmětu spoluvlastnictví
jsou nedostatečná k tomu, aby mohla být zohledněna v rozhodnutí“. Žalovaní
proto navrhli, aby byly rozsudky soudu odvolacího i soudu prvního stupně
zrušeny a věc vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání žalovaných nevyjádřili.
Nejvyšší soud ČR (dále jen “Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že
dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné dospěl k závěru,
že dovolání je důvodné.
Podle § 141 odst. 1 ObčZ spoluvlastníci se mohou dohodnout o zrušení
spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání. Podle § 142 odst. 1 ObčZ nedojde-li
k dohodě, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání na návrh některého
spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a účelnému využití
věci. Není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže soud věc za přiměřenou
náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu, aby věc
mohla být účelně využita.
Podle § 153 odst. 2 OSŘ soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco
jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno
zahájit i bez návrhu, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob
vypořádání vztahu mezi účastníky.
Řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví patří mezi řízení, v nichž soud
ve smyslu § 153 odst. 2 OSŘ není vázán žalobním návrhem účastníků. Soud tedy
může podílové spoluvlastnictví účastníků vypořádat jiným způsobem než navrhují.
Může rovněž rozhodnout o přiměřené náhradě podle § 142 odst. 1 ObčZ v jiné výši
než účastníci požadují, nebo zřídit věcné břemeno podle § 142 odst. 3 ObčZ,
ačkoliv to nikdo nenavrhoval. Předmětem vypořádání podílového spoluvlastnictví
soudem však mohou být pouze takové věci, které účastníci k vypořádání navrhnou
a označí je v žalobním návrhu s tím, že právě k nim chtějí podílové
spoluvlastnictví zrušit. To platí i pro nemovitosti, které - byť jsou
příslušenstvím věci hlavní - mají povahu samostatné věci v právním smyslu,
zvláště když taková věc je nemovitostí, která se zapisuje do katastru
nemovitostí. Vlastnictví k příslušenství věci lze převádět samostatně bez
současného převodu věci hlavní (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne
26. září 197, sp. zn. 3 Cdon 1248/96, publikovaný v časopisu Právní
rozhledy č. 6/1998 a rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia
Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. září 2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2000, publikovaný
pod č. 75/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Obdobně lze
zrušit a vypořádat podílové spoluvlastnictví jen k příslušenství věci a
naopak, lze vypořádat podílové spoluvlastnictví k věci hlavní, aniž by se tím
bez dalšího vždy zrušilo a vypořádalo podílové spoluvlastnictví k jejímu
příslušenství. Pokud tedy soud odvolací učinil předmětem vypořádání podílového
spoluvlastnictví i jinou nemovitost (jiné nemovitosti), ohledně níž (nichž)
žádný z účastníků vypořádání podílového spoluvlastnictví nenavrhoval, pak (bez
ohledu na skutečnost, zda tomu bylo proto, že v podílovém spoluvlastnictví
účastníků nebyla nebo proto, že k ní účastníci podílové spoluvlastnictví chtějí
zachovat), překročil meze návrhu na zahájení řízení (žaloby) a tím zatížil
řízení vadou, která měla vliv na správnost rozhodnutí ve věci.
Námitce žalovaných, že odvolací soud postupoval nesprávně, když nezohlednil
jejich investice do nemovitosti a neprovedl tedy vypořádání podílového
spoluvlastnictví v širším smyslu, nelze přisvědčit. Soud odvolací postupoval v
případě posouzení možnosti tzv. širšího vypořádání v souladu s dosavadní
ustálenou rozhodovací praxí. K tomu, aby bylo možné v řízení o vypořádání
podílového spoluvlastnictví provést vypořádání investic vynaložených na věc v
podílovém spoluvlastnictví, je nutné, aby účastník řízení podal návrh na takové
vypořádání. Uvedený návrh musí obsahovat všechny náležitosti stanovené zákonem,
tedy mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností, navržení důkazů k
podpoře tvrzení žalobce a uvedení částky, jejíhož zohlednění se při vypořádání
podílového spoluvlastnictví domáhá (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 15. dubna 2004, sp. zn. 22 Cdo 2503/2004, publikovaný pod C 3380 v Souboru
rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. B.). Takový
procesní úkon však žalovaní v předchozím řízení neučinili. Pokud tedy odvolací
soud nerozhodl o vypořádání investic do společné věci, postupoval správně a
jeho odůvodnění takového postupu je přiléhavé a správné.
Námitka žalovaných, že odvolací soud přikázal do společného jmění žalovaných
shora uvedené nemovitosti, ačkoli jejich manželství již bylo v daném okamžiku
rozvedeno, se stala bezdůvodnou. Odvolací soud tuto zřejmou
nesprávnost svého rozsudku ze dne 5. dubna 2006, č. j. 26 Co
344/2005-254, napravil opravným usnesením ze dne 14. června 2006, č.
j. 26 Co 344/2005-271, ve kterém v souladu s provedeným dokazováním opravil
výrok rozsudku a jeho odůvodnění tak, že předmětné nemovitosti se žalovaným
přikazují do podílového spoluvlastnictví každému v rozsahu jedné ideální
poloviny a vyhověl tak předešlému návrhu žalovaných na vydání opravného
usnesení.
Jiné vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3
OSŘ, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci, k nimž dovolací soud podle § 242 odst. 3 OSŘ přihlíží v případě
přípustného dovolání, i když nebyly v dovolání uplatněny, dovolací soud
nezjistil.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve spojení s
opravným usnesením tohoto soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 2 a 3 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2007
JUDr. František
Balák, v. r.
předseda senátu