22 Cdo 2546/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., ve věci žalobce B. K., zastoupeného advokátkou, proti
žalovanému V. K., zastoupenému advokátem, o zrušení a vypořádání podílového
spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 7
C 147/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 28. února 2007, č. j. 24 Co 597/2006-145, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem
ze dne 22. června 2006, č. j. 7 C 147/2005-102, výrokem pod bodem I. zrušil
„podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k nemovitostem, zapsaným na
listu vlastnictví v katastru nemovitostí, vedeném u Katastrálního úřadu pro K.
k. Katastrální pracoviště v R. n. K., pro obec S. – S. a katastrální území S.
jako dům na stavební parcele č. 98, stavební parcela č. 98 a pozemek parcelní
č. 602/6“, výrokem pod bodem II. tyto nemovitosti přikázal do vlastnictví
žalobci, výrokem pod bodem III. žalobci uložil, aby žalovanému zaplatil částku
657 705,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku, výrokem pod bodem IV.
zastavil řízení o bezdůvodném obohacení co do částky 36 000,- Kč, výrokem pod
bodem V. žalobci uložil, aby zaplatil žalovanému „za bezdůvodné obohacení
částku 80 598,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku“, výrokem pod bodem VI.
žalobu o zaplacení bezdůvodného obohacení co do částky 3 402,- Kč zamítl a
výroky pod body VII. – IX. rozhodl o soudním poplatku a nákladech
řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky
předmětných nemovitostí každý z ideální poloviny. K dohodě o zrušení a
vypořádání podílového spoluvlastnictví k těmto nemovitostem mezi účastníky
nedošlo. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že podmínky pro zrušení a
vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem jsou v daném
případě splněny. Za daných poměrů - žalobce užívá byt v domě - nemovitosti
přikázal do výlučného vlastnictví žalobce. Při stanovení přiměřené náhrady za
spoluvlastnický podíl žalovaného soud vyšel z ceny nemovitostí 1 336 000,- Kč
zjištěné ze znaleckého posudku F. K. Od vypořádacího podílu 668 000,- Kč
odečetl v rámci širšího vypořádání částku 10 295,- Kč, odpovídající polovině
investic žalobce vynaložených na společné nemovitosti, a uložil žalobci, aby
zaplatil žalovanému částku 657 705,- Kč.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání účastníků rozsudkem
ze dne 28. února 2007, č. j. 24 Co 597/2006-145, rozsudek soudu prvního stupně
výrokem pod bodem I. v napadených výrocích pod body I. a II. potvrdil, výrokem
pod bodem II. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. změnil tak, že
„žalobce je povinen zaplatit žalovanému na vypořádání podílového
spoluvlastnictví částku 658 205,- Kč“, a výroky pod bodem III. – V. rozhodl o
nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Odvolací soud se
ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním
posouzením věci. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně nepochybil,
když při stanovení přiměřené náhrady za spoluvlastnické podíly žalovaných vyšel
z přesvědčivého znaleckého posudku F. K., který v souladu s požadavkem soudu
vyčíslil obvyklou cenu nemovitostí, takže ani odvolací soud neshledal důvod pro
doplnění dokazování dalším znaleckým posudkem ke stanovení obvyklé ceny
nemovitostí. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně vycházel z celkové výše
investic žalobce o 1000,- Kč vyšší, takže uložil žalobci, aby zaplatil
žalovanému částku 658 205,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Uvádí, že napadá výrok
pod bodem II. tohoto rozsudku, ale i s ním související výrok
pod bodem I. a výroky o nákladech řízení, a že uplatňuje dovolací důvod
spočívající v nesprávném právním posouzení věci. Jeho naplnění spatřuje v tom,
že přiměřená náhrada za spoluvlastnický podíl žalovaného byla určena podle
obvyklé ceny stanovené znalcem F. K., který se obsáhle zabýval cenou stanovenou
podle cenového předpisu a cenu obvyklou dovodil z údajů tří realitních
kanceláří o realizovaných nabídkách. Jejich sdělení o tom, že obvyklá cena
nemovitostí by se mohla pohybovat v rozmezí od 700 000,- Kč do 1 000 000,- Kč
znalec převzal, aniž je podpořil konkrétními údaji, a nepřihlédl ani k
nabídkám, které z internetu obstaral žalovaný. Podle žalovaného z těchto
nabídek vyplývala cena nemovitostí ve výši 1 766 000,- Kč, což odpovídá také
tomu, že v domě jsou čtyři obytné místnosti a cena bytu 2+1 se v obcích v
dosahu většího města pohybuje kolem 1 milionu Kč. Žalovaný nesouhlasí také s
tím, že znalec zmínil srovnávací metodu Ing. K., kterou blíže neobjasnil.
Neuvažoval také o stanovení věcné hodnoty, která vyjadřuje skutečnou stavební
hodnotu věci a které se nedotýkají výkyvy nabídky a poptávky. Žalovaný
uzavírá, že se domáhá toho, aby hodnota vypořádacího podílu byla zvýšena asi o
200 000,- Kč, což bude odvislé od revizního znaleckého posudku. Navrhl, aby
dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů v napadené části a věc vrátil
soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolání žalovaného bylo zamítnuto, neboť nesouhlasí s
namítaným nesprávným právním posouzením věci. Soudy obou stupňů vycházely při
zjištění obvyklé ceny nemovitostí ze znaleckého posudku, který je správný.
Žalobce ještě uvádí, že částku 658 205,- Kč žalovaný odmítl přijmout, a proto
ji složil do notářské úschovy.
Nejvyšší soud ČR (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že
dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o
dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) lze dovoláním
napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou upraveny v ustanoveních § 237 až
239 OSŘ, přičemž dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je
přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení § 237 odst. 1 písm.
b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ
nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §
237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti
rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo
potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné
podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po
právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem.
Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je podle výslovného ustanovení § 241a
odst. 3 OSŘ přípustné pouze pro řešení právních otázek. V dovolacím řízení,
jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se
dokazování ve věci samé neprovádí a při posuzování přípustnosti dovolání z
hlediska § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je dovolací soud vázán skutkovými
zjištěními nalézacích soudů (§ 241a odst. 3 a 4, § 243a odst. 2 OSŘ).
Nejvyšší soud uvedl v rozsudku z 6. 7. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3035/2006,
publikovaném na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, že
„přiměřenou náhradu ve smyslu § 142 odst. 1 občanského zákona je nutno chápat
jako hodnotový ekvivalent, vyjádřený v penězích, umožňující podle místních
podmínek obstarání obdobné věci, jakou představoval podíl spoluvlastníka,
přisouzený ostatním spoluvlastníkům. Přiměřená náhrada musí vyjadřovat cenu,
závislou nejen na konstrukci a vybavení, ale i na poptávce a nabídce v daném
čase. Za takovou nelze považovat náhradu, vycházející jen z ceny zjištěné podle
předpisu o oceňování nemovitostí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.
ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 356/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí
Nejvyššího soudu, C. H. B., pod C 110). Podle tohoto rozhodnutí je tedy
určující cena obvyklá. Obvyklou cenou nemovitosti v určité době se obecně
rozumí cena, které by bylo dosaženo při prodeji obdobné nemovitosti v obdobné
lokalitě ve stejné době a v obvyklém obchodním styku. Jinými slovy jde o cenu,
za kterou by určitou nemovitost bylo možno v určitém čase reálně prodat či
koupit. Stanovení takové obvyklé ceny je úkolem k tomu povolaného soudního
znalce. Otázka správnosti takto stanovené ceny není pak otázkou právní ale
skutkovou. Ostatně, jak známo, znalci nepřísluší, aby řešil otázky právní; může
řešit jen otázky skutkové – srov. ustanovení § 13 odst. 1 vyhlášky č. 37/1967
Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, podle kterého se znalec na
požádání příslušného orgánu může zabývat jen takovými skutečnostmi, k jejichž
posouzení je třeba jeho odborných znalostí. Jestliže pak soud při stanovení
obvyklé ceny akceptuje odborné posouzení znalce jako správné, ač tomu tak není,
jde o pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, resp. při hodnocení
provedených důkazů ve smyslu § 132 OSŘ. Takovéto pochybení pak podle okolností
může být dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ (tj. že řízení je
postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) nebo
podle § 241a odst. 3 OSŘ (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění,
které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování).
Opodstatněním těchto dovolacích důvodů se dovolací soud může zabývat jen v
případě, kdy je dovolání přípustné. Lze tedy uzavřít, že akceptace znalcem
stanovené obvyklé ceny věci soudem představuje skutkové zjištění soudu o ceně
věci.“
Jestliže dovolatel podle obsahu (§ 41 odst. 2 OSŘ) zpochybňuje ve svém
dovolání otázku správnosti obvyklé ceny zjištěné soudem prvního stupně, nemohl
dovolací soud při posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. l písm c)
OSŘ k těmto námitkám přihlédnout.
Protože dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237
odst. 1 písm. c) OSŘ v daném případě naplněny, dovolání žalovaného podle § 243b
odst. 5 za použití § 218 písm. c) OSŘ jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání
žalovaného bylo odmítnuto, takže žalobci by podle § 243b odst. 5, § 224 odst.
1 a § 146 odst. 3 OSŘ příslušela náhrada účelně vynaložených nákladů, které mu
v tomto řízení vznikly. Účelně vynaloženým nákladem žalobce není odměna
advokáta za vyjádření k dovolání, v němž žalobce odmítnutí dovolání nenavrhoval.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. prosince 2007
JUDr. Marie Rezková, v.
r. předsedkyně senátu