22 Cdo 2722/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka,
Ph.D., ve věci žalobkyně V. P., bytem v R., zastoupené JUDr. Františkem
Novosadem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1101, proti žalovaným 1)
Ing. R. Š. a 2) M. Š., oběma bytem ve V. M., zastoupeným Mgr. Jaroslavem
Machálkem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí - Krásno nad Bečvou,
Křižná 250, o zdržení se zásahů do vlastnického práva a o povinnost uvést
průběh vlastnické hranice pozemku do původního stavu, vedené u Okresního soudu
ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 18 C 182/2006, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. září
2009, č. j. 56 Co 145/2009-155, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným jako společně a nerozdílně
oprávněným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.525,- Kč do tří dnů od
právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce Mgr. Jaroslava Machálka.
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno
dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je
dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání
pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení
zastaveno“ (§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu – dále „o. s. ř.“).
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí („soud prvního stupně“)
rozsudkem ze dne 12. února 2009, č. j. 18 C 182/2006-121, zamítl žalobu, aby
žalovaným byla uložena „povinnost zdržet se zásahů tekoucí vodou spočívajících
v podmílání břehů a zmenšování výměry pozemku - trvalý travní porost,
nacházejícím se v katastrálním území a obci Z., včetně podmáčení kořenů stromů
a keřů na předmětném pozemku, dále aby žalovaným byla uložena povinnost uvést
průběh vlastnické hranice uvedeného pozemku do původního stavu zachyceného na
snímku pozemkové mapy k. ú. Z., List m. č. XVII – 15-9, 10, zak. č. 106 995-810
ze dne 19. 3. 1986, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku“. Rozhodl také o
náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne
29. září 2009, č. j. 56 Co 145/2009-155, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil
a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a uplatňuje dovolací důvody uvedené v
§ 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil
rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil
(krajskému) soudu k dalšímu řízení. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah
dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud
pro stručnost odkazuje. Dovolání není přípustné. V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím
soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným
dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží
[§ 237 odst. 3 o. s. ř.]
Nevymezila-li žalobkyně v dovolání, jehož přípustnost by se mohla opírat jen o
§ 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., právní otázku, jejíž řešení by mohlo
navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, a tedy i přípustnost
dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, Soubor
civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, č. C 2463). V daném případě tu není nic, co by zakládalo po právní stránce zásadní význam
napadeného rozhodnutí a dovolatelka ani právní otázku, která by mohla vést k
úvaze o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce, neuvádí. Dovolatelka polemizuje s postupem odvolacího soudu, který považoval návrh na
provedení důkazu listinou, kterou byl posudek znalce vypracovaný mimo řízení
dne 7. dubna 2009, tedy až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, za
opožděný a uplatněný v rozporu s principem koncentrace řízení (§ 119a o. s. ř.). K tomu je třeba uvést, že striktním výkladem § 205a odst. 1 písm. f) o. s. ř. by bylo možno dospět k závěru, že šlo o důkaz, který nastal (vznikl) po
vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně; nicméně je třeba
přihlédnout i ke smyslu úpravy zákonné koncentrace, kterým je potřeba urychlit
řízení tím, že jeho významná část, dokazování, bude soustředěna v řízení v
prvním stupni (až na zákonem stanovené výjimky); také je třeba zvážit, že ke
zpochybnění správnosti znaleckého posudku slouží především revizní znalecký
posudek. Žalobkyně si také musela být vědoma toho, že v době rozhodování soudu
prvního stupně byl znalecký posudek vypracovaný mimo řízení (který nevyžádal
soud) listinným důkazem, který nemá důkazní sílu znaleckého posudku ve smyslu §
127 o. s. ř. (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 1998, sp. zn. 3 Cdon 385/96, publikovaného jako R 49/2000 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek). Teprve zákonem č. 418/2011 Sb. byl s
účinností od 1. 9.
2011 novelizován občanský soudní řád a § 127a stanoví, kdy
soud postupuje při provádění důkazu znaleckým posudkem předloženým účastníkem
stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. V řízení před soudem prvního stupně žalobkyně výslovně uvedla, že nenavrhuje
revizní znalecký posudek (č. l. 110 spisu); ani v závěrečném návrhu, poté, co
jí bylo poskytnuto poučení podle § 119a o. s. ř., vypracování revizního posudku
nenavrhla a ani soudu nesdělila, že zadala vypracování znaleckého posudku mimo
řízení, a nepožádala o odročení jednání do doby vypracování posudku. Za této
situace byl postup odvolacího soudu, který odmítl provést důkaz tímto posudkem,
z hlediska principu koncentrace řízení správný. Námitkami skutkové povahy, zakládajícími dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., včetně námitky nesprávného hodnocení důkazů, se dovolací soud vzhledem
ke znění § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. nemohl zabývat. Protože
formulace žalobního návrhu nebyla důvodem pro zamítnutí žaloby (tím bylo
skutkové zjištění, že sporný děj se odehrává na pozemku žalovaných), nezabýval
se dovolací soud ani výhradami odvolacího soudu k žalobě. Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle
§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř. Úspěšným žalovaným vznikly náklady dovolacího řízení představované odměnou
advokáta za jejich zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k
dovolání, které činí podle § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15, §
18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
částku 2.975,- Kč a dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 600,- Kč
(2x 300,- Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, celkem částkou 3.525,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §
160 odst. 1, § 149 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, jsou
žalovaní oprávněni podat návrh na výkon rozhodnutí. V Brně dne 20. června 2012
JUDr. Jiří Spáčil
předseda senátu