22 Cdo 2734/2005
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci
žalobkyně Ing. E. H., zastoupené advokátem, proti žalovanému Stavebnímu
bytovému družstvu Z. M., o zaplacení 29 226,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 138/2001, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2005, č. j. 51 Co
465/2004-103, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2005, č. j. 51 Co
465/2004-103, a rozsudek Obvodního soud pro Prahu 10 ze dne 17. května 2004, č.
j. 7 C 138/2001-92 v bodě II., kterým byla zamítnuta žaloba „ohledně částky
29.226,- Kč s 8% úrokem z prodlení od 1. 2. 2001 do zaplacení“, a v bodech
III., IV. a V., ve kterých bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se zrušují a věc
se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.
Žalobkyně se domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí část
nákladů vynaložených na opravu venkovní fasády jejího domu. Žalovanému svědčí
právo věcného břemene užívání dvou bytů v domě a měl by se proto na úhradě
nákladů podílet v rozsahu 17,25%, neboť takový podíl činí podlahová plocha jím
užívaných bytů k celkové podlahové ploše domu.
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17.
května 2004, č. j. 7 C 138/2001-92, výrokem pod bodem I. uložil žalovanému, že
„je povinen zaplatit žalobkyni částku 23.167,- Kč s 8% úrokem z prodlení od 1.
2. 2001 do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku“ a výrokem pod
bodem II. zamítl žalobu „ohledně částky 29.226,- Kč s 8% úrokem z prodlení od
1. 2. 2001 do zaplacení“. Výrokem pod body III. až V. rozhodl o nákladech
řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že žalovanému družstvu podle § 28d zákona č.
42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v
družstvech, ve znění zákonného opatření Federálního shromáždění č. 297/1992
Sb., svědčí právo odpovídající věcnému břemeni užívání dvou bytů v domě
žalobkyně, přičemž plocha bytů představuje 17,25% bytové plochy domu; žalovaný
by se tudíž měl podle názoru žalobkyně podílet na opravách fasády podílem 17,
25%. Žalobkyně vynaložila na opravu fasády domu 540 758,- Kč. Podle právního
názoru soudu prvního stupně při výpočtu podílu žalovaného na úhradě nákladů
nelze vycházet z jím užívané plochy bytů, ale z poměru plochy uliční fasády
připadající k jeho bytům k ostatním prostorám; ta činí 11, 77%. Proto soud
prvního stupně, vycházející z § 153n odst. 3 a § 517 odst. 1, 2 občanského
zákoníku (dále „ObčZ“), uložil žalovanému uhradit žalobkyni 23 167,- Kč včetně
úroků z prodlení; ohledně částky 29 226,- Kč žalobu zamítl.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudkem
ze dne 28. ledna 2005, č. j. 51 Co 465/2004-103, rozsudek soudu prvního stupně
„v zamítavém výroku o věci samé (II.) a ve výrocích o nákladech státu (IV.,
V.)“, změnil jej ve výroku pod bodem III. o nákladech řízení mezi účastníky a
rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a správným
shledal i jeho právní závěr. Neztotožnil se s odvolací námitkou žalobkyně, že
soud prvního stupně měl při výpočtech míry, kterou se účastnící podílejí na
opravách společné věci, jen z výměry podlahových ploch bytů užívaných žalovaným
(17,25%).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Nesouhlasí s názorem
odvolacího soudu, vyjádřeným již v jeho zrušovacím usnesení č. j. 25 Co
174/2003-67, že je třeba míru spoluúčasti oprávněného z věcného břemene v
každém jednotlivém případě oprav posuzovat rozdílně a že v daném případě nelze
výpočet podílu odvozovat mechanicky z poměru podlahových ploch (17,25%), nýbrž
z plochy opravovaných stěn domu (11,77%). Dovolatelka namítá, že svislou
konstrukci – fasádu nelze rozdělovat na část výlučně užívanou žalovaným a
druhou část, protože toto dělení nemá oporu v zákoně. Pokud odvolací soud
považuje výpočet podle podlahových ploch za mechanický, je výpočet podle plochy
fasády rovněž mechanický. Věcné břemeno je zřízeno k objektu jako celku a
právní názor odvolacího soudu je nesprávný a v praxi nerealizovatelný. Způsob
výpočtu nákladů podle poměru podlahových ploch dosud účastníci řízení shodně
praktikovali, a to již od vydání objektu žalobkyni podle zákona č. 87/1991 Sb.,
o mimosoudních rehabilitacích, a tento způsob zakládal jejich jisté právní
postavení, umožňující realizovat opravy bez vzájemných sporů. Dovolatelka
navrhuje, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadená rozhodnutí a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm.
c) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ a
že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení
(zejména § 240 odst. 1, § 241 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil,
že dovolání je důvodné. Otázka, jak stanovit poměr, ve kterém se podílí
vlastník domu a oprávněný z věcného břemene vzniklého podle § 28d zákona č.
42/1992 Sb. o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v
družstvech, ve znění zákonného opatření Federálního shromáždění č. 297/1992
Sb., činí z napadeného rozhodnutí zásadní (§ 237 odst. 3 OSŘ), neboť soudy v
nalézacím řízení věc posoudily v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.
Pokud byly v družstevní bytové výstavbě pořízeny byty, na které byla poskytnuta
finanční, úvěrová a jiná pomoc podle předpisů o finanční, úvěrové a jiné pomoci
družstevní bytové výstavbě formou nástaveb a vestaveb do stávajících budov,
aniž se budova stala předmětem podílového spoluvlastnictví družstva a původního
vlastníka budovy, zřizuje se dnem účinnosti tohoto zákonného opatření ve
prospěch družstva, popřípadě jeho právního nástupce na budově věcné břemeno
podle § 151n a násl. občanského zákoníku, které dále omezuje vlastníka budovy
způsobem v zákoně uvedeným. Zhodnocení domu pořízením bytu nebo nebytového
prostoru podle předpisů o poskytnutí finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní
bytové výstavbě formou nástavby a vestavby je pro účely tohoto zákonného
opatření považováno za náhradu za omezení vlastnického práva zřízením věcného
břemene (§ 28d zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání
majetkových nároků v družstvech).
Podle § 151n odst. 3 ObčZ platí: „Pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten,
kdo je na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí
věc, povinen nést přiměřeně náklady na její zachování a opravy; užívá-li však
věc i její vlastník, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluužívání“.
Pro rozhodnutí v dané věci je rozhodující správný výklad ustanovení § 151n
odst. 3 ObčZ ve vztahu k věcnému břemeni vzniklému podle § 28d zákona č.
42/1992 Sb., jehož doba trvání není časově omezena a jež svědčí bytovému
družstvu.
Náklady na opravu pláště domu (střechy a fasády) jsou vynaloženy na ty části
domu, které ve své reálné nedělitelnosti slouží všem osobám užívajícím dům.
Stavba domu představuje funkční celek, který slouží v zásadě stejnou měrou všem
osobám, které jej užívají. Tak např. střecha slouží i bytům v přízemí domu,
přestože k nim bezprostředně nepřiléhá. Stejně tak základy domu či část zdi v
přízemí slouží i bytům ve vyšších poschodích. Obdobně nelze členit ani povrch
(fasádu) domu. Proto není důvodu, aby se osoby, užívající část domu na základě
věcného břemene založeného ustanovením § 28d zákona č. 42/1992 Sb., podílely na
nákladech uvedeného druhu v jiném poměru, než je poměr ploch v domě užívaných
výlučně jednotlivými uživateli (jejich skupinami), nepočítaje v to prostory a
stavební prvky, které slouží jim všem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7.
června 2005, sp. zn. 22 Cdo 1577/2004, www.nsoud.cz).
Mírou spoluužívání (§ 151n odst. 3 ObčZ) je tedy poměr, v jakém strany
právního vztahu užívají věc sloužící výkonu práva odpovídajícího věcnému
břemeni. V daném případě věcného břemene vzniklého podle § 28d zákona č.
42/1992 Sb., kdy věcí, jež slouží výkonu práva z věcného břemene, je bytový
dům, nemůže jít o jiný poměr, než poměr velikosti podlahové plochy bytů s
příslušenstvím v užívání žalovaného a velikosti ostatních ploch v domě, jež
žalované družstvo, resp. nájemci jemu náležejících družstevních bytů, nejsou
oprávněni užívat (tedy při stanovení poměru se nepřihlíží k prostorám sloužícím
všem účastníkům, např. ke společným chodbám, společné sušárně apod.). Pokud
soudy v dané věci vyšly z jiného právního názoru, je jejich rozhodnutí
nesprávné.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí
odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno
rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně,
zrušil dovolací soud v dotčené části i toto rozhodnutí a věc vrátil v tomto
rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. ledna 2007
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu