U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve
věci žalobkyně E. D., zastoupené JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem v
Trutnově, Svatojánské náměstí 47, proti žalovanému J. K., zastoupenému JUDr.
Liborem Fingerem, advokátem se sídlem ve Vrchlabí, Krkonošská 186, o zdržení se
vypouštění dešťových vod, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 14 C
36/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 19. března 2015, č. j. 25 Co 22/2015-146, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu):
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 14. listopadu 2014, č. j. 14 C
36/2012-136 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému bylo
uloženo zdržet se vypouštění dešťových vod z okapů na budově stojící na st. p.
č. 149 volně do terénu na pozemek p. č. 180/2 směrem k pozemku žalobkyně p. č.
180/3, vše v obci L. a k. ú. P. L. Rozhodl také o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem
ze dne 19. března 2015, č. j. 25 Co 22/2015-146, rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů („dále jen o. s. ř.“). Dovolací soud dosud neřešil otázku,
zda „svádění dešťové vody z okapu vlastníka nemovitosti na hranici pozemku
téhož vlastníka a sousedního pozemku lze považovat za stékání vody přirozeným
způsobem ve smyslu § 1019 o. z.“ Kromě toho je dovolání údajně přípustné i
proto, že odvolací soud se odchýlil od judikatury dovolacího soudu, neboť
nenařídil provedení revizního znaleckého posudku. Dovolatelka též – v dovolacím
řízení nepřípustně (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013,
sp. zn. 28 Cdo 1539/2013) - vznáší námitky proti zjištěnému skutkovému stavu; k
těm dovolací soud nemohl přihlédnout.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a
proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Na řešení právní otázky, předložené dovolatelem k posouzení, rozhodnutí
odvolacího soudu nespočívá. Podle skutkových zjištění učiněných v nalézacím
řízení žalovaný nezměnil přirozené odtokové poměry, voda neprosakuje z okapu
žalovaného na pozemek žalobkyně ve zvýšené míře, a už vůbec nemá vliv na
zavlhání jejího domu. Za této situace je zřejmé, že není naplněna hypotéza
žádné normy, upravující obranu souseda před obtěžováním vodou či před jejím
přímým sváděním na jeho pozemek. Ani otázka, zda neměl být proveden revizní
znalecký posudek, nemůže založit přípustnost dovolání. Lze tu odkázat na
rozsudky Nejvyššího soudu, zmíněné odvolacím soudem, a také na usnesení
Nejvyššího ze dne 17. června 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007 (www.nsoud.cz), ve
kterém se uvádí: „Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování
revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování
revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude
mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Tyto
pochybnosti mohou být jistě vyvolány i předložením listinného důkazu – posudku
znalce, vypracovaného mimo řízení; bude však vždy záležet na konkrétní situaci
a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít
pochybnosti za odstraněné“. Dovolatelka má sice za to, že pochyby odstraněny
nebyly (vychází z technické zprávy, kterou v řízení předložila), nicméně je
rozhodující soud, jehož názor na to, zda tu pochyby o správnosti posudku jsou
či nikoliv, žádné pochyby neměl; odkázal přitom nejen na logické a přesvědčivé
zdůvodnění znaleckého posudku, ale i na vlastní šetření na místě samém a na to,
že jeho závěry jsou plně ve shodě s šetřením, které prováděl na místě stavební
úřad. Od uvedených rozhodnutí dovolacího soudu se tak soudy neodchýlily a není
tu nic, co by mohlo založit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2015
JUDr.
Jiří Spáčil,
CSc.
předseda senátu