22 Cdo 3002/2019-335
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce L. O., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Pacovským LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Čelakovského sady 433/10, proti žalované M. E., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrou Radzovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 124/2017, o odvolání znaleckého ústavu – Českého vysokého učení technického v Praze, Fakulty stavební, se sídlem v Praze 6, Thákurova 7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2019, č. j. 69 Co 420/2018-287,
Řízení o odvolání znaleckého ústavu – Českého vysokého učení technického v Praze, Fakulty stavební, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2019, č. j. 69 Co 420/2018-287, se zastavuje.
Městský soud v Praze v rámci probíhajícího řízení o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 8. 2018, č. j. 27 C 124/2017-131, usnesením ze dne 18. 7. 2019, č. j. 69 Co 420/2018-287, rozhodl o přiznání znalečného znaleckému ústavu – Českému vysokému učení technickému v
Praze, Fakultě stavební (dále jen „znalecký ústav“). Usnesení Městského soudu v Praze napadl znalecký ústav podáním ze dne 5. 8. 2019, které označil jako odvolání a adresoval je Vrchnímu soudu v Praze. Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena Městským soudem v Praze, dospěl k závěru, že v daném případě projednání a rozhodnutí o tomto opravném prostředku brání nedostatek funkční příslušnosti. Odvolání je ve smyslu ustanovení § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni, pokud to zákon nevylučuje.
O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů pak rozhodují krajské soudy (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) a o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhodují vrchní soudy (§ 10 odst. 1 o. s. ř.). Mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacích soudů, pokud to zákon připouští, je dovolání (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). O dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje podle § 10a o. s. ř. Nejvyšší soud. Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího není odvolání přípustné, přičemž není rozhodné, zda se jedná o rozhodnutí ve věci samé, anebo o rozhodnutí procesní povahy.
Uvedené platí i pro ta procesní rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3295/2010 (dostupné na www.nsoud.cz)]. V posuzovaném případě Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodl o přiznání znalečného, a to v průběhu odvolacího řízení o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 jakožto soudu prvního stupně. Usnesení Městského soudu v Praze vydané v rámci odvolacího řízení je tedy rozhodnutím odvolacího soudu.
S ohledem na to, že občanský soudní řád odvolání jako řádný opravný prostředek proti rozhodnutí odvolacího soudu nepřipouští, neupravuje tudíž ani funkční příslušnost soudu k projednání takového odvolání. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srovnej § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Funkčně příslušným k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů je Nejvyšší soud, který je zároveň vrcholným článkem soustavy obecných soudů.
Z těchto důvodů je příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení v případě, kdy proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno odvolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, č. 85, ročník 2001).
Vzhledem k tomu, že nedostatek funkční příslušnosti k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je ve smyslu § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o podaném odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 69 Co 420/2018-287, vydaného v rámci odvolacího řízení, zastavil. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že i v případě, že by proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze znalecký ústav podal dovolání, nemohl by být ani tak úspěšný, neboť ani tento mimořádný opravný prostředek není proti usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o přiznání znalečného, s ohledem na § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. přípustný. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1, § 224 odst. 1, § 243b o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 9. 2019 Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu