22 Cdo 340/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve
věci žalobkyně MUDr. D. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. G. V.
S., zastoupenému advokátkou, o zrušení a vypořádání podílového
spoluvlastnictví a „o snížení o zhodnocení nemovitosti v rozsahu půdní vestavby
dvou bytových jednotek“, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C
8/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.
září 2006, č. j. 19 Co 394/2006-91, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. září 2006, č. j. 19 Co 394/2006-91,
pokud jím byl potvrzen výrok pod bodem I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1
ze dne 3. července 2006, č. j. 11 C 8/2005-80, jímž bylo rozhodnuto o tom, že
do řízení „o snížení o zhodnocení nemovitosti v rozsahu půdní vestavby dvou
bytových jednotek“ vstupuje na místo žalobkyně Mgr. A. S., a výrok pod bodem I.
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. července 2006, č. j. 11 C
8/2005-80, jímž bylo rozhodnuto, že do řízení „o snížení o zhodnocení
nemovitosti v rozsahu půdní vestavby dvou bytových jednotek“ vstupuje na místo
žalobkyně Mgr. A. S., se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Obvodnímu soudu
pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále „soud prvního
stupně“) 19. 1. 2005, domáhala, aby bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví
účastníků k nemovitostem, a to domu č. p. 125 na st. parc. č. 80 a pozemku st.
parc. č. 80, k. ú. J., obec P., okres H. m. P., nemovitosti přikázány do jejího
vlastnictví a uloženo jí, aby zaplatila žalovanému „částku, kterou nechť určí
soud na základě znaleckého posudku o ceně obvyklé v rozsahu jedné ideální
¼ sporných nemovitostí sníženou o zhodnocení nemovitosti v rozsahu půdní
vestavby dvou bytových jednotek, a to do 120 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí“. Vlastníkem nemovitostí byl původně podle dohody o vydání věci
uzavřené podle zákona č. 87/1991Sb., dále rozsudku soudu prvního stupně z 20.
10. 1993, sp. zn. 30 C 155/92, a kupní smlouvy z 1. 3. 1994 Ing. Č. R., který
nemovitosti daroval žalobkyni smlouvou uzavřenou 21. 10. 1994. Rozsudkem
Městského soudu v Praze z 23. 1. 2003, sp. zn. 20 Co 650/2002, kterým byl
změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 z 10. 7. 2002, sp. zn. zn. 24 C
1/2001, a který nabyl právní moci 28. 2. 2003, bylo žalobkyni uloženo, aby s
žalovaným uzavřela dohodu o vydání ideální ¼ nemovitostí. V době, kdy
žalobkyně byla výlučnou vlastnicí nemovitostí, ze svých prostředků „nemovitost
zhodnotila o půdní vestavbu dvou bytů“ a zhodnocení podle znaleckého posudku
Ing. H. K. z 24. 3. 2003, který žalobkyně předložila, činí 26 063 840,- Kč.
Žalobkyně požadovala, aby o částku, přestavující uvedené zhodnocení, byla
„snížena“ částka, kterou jí bude uloženo zaplatit žalovanému jako náhradu za
jeho spoluvlastnický podíl.
V průběhu řízení žalobkyně převedla ideální ¾ nemovitostí darovací
smlouvou uzavřenou 19. 7. 2005, s účinky vkladu práva k 24. 10. 2005, na Mgr.
A. S.
Kupní smlouvou z 15. 3. 2006 prodal žalovaný ideální ¼ nemovitostí Mgr. A.
S.
Podáním z 16. 3. 2006, doručeným soudu prvního stupně 20. 3. 2006, vzala Mgr.
A. S. žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem
zpět.
V podání z 13. 6. 2006, které učinily žalobkyně a Mgr. A. S., doručeném soudu
prvního stupně 19. 6. 2006, žalobkyně navrhla, aby vzhledem k výše uzavřeným
smlouvám vstoupila na její místo do řízení o zrušení a vypořádání podílového
spoluvlastnictví k nemovitostem Mgr. A. S., a uvedla, že „s tímto návrhem, aby
v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale pouze v tomto řízení,
nikoliv tedy v řízení o vydání bezdůvodného obohacení,vystupovala namísto
žalobkyně souhlasí.“
Soud prvního stupně usnesením z 3. 7. 2006, č. j. 11 C 8/2005-80, rozhodl
výrokem pod bodem I., že do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstupuje Mgr.
A. S., výrokem pod bodem II. řízení zastavil, výrokem pod bodem III. rozhodl o
nákladech řízení a výrokem pod bodem IV. o vrácení soudního poplatku žalobkyni.
Rozhodnutí odůvodnil tím, že o procesním nástupnictví rozhodl podle § 107a
odst. 2 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) k návrhu žalobkyně, a o zastavení
řízení na základě zpětvzetí žaloby Mgr. A. S. z 16. 3. 2006.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením z 18. 9. 2006, č. j. 19 Co
394/2006-91, usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. o vstupu Mgr.
A. S. do řízení na místo dosavadní žalobkyně potvrdil, ve výrocích pod body II.
– IV. o zastavení řízení, o nákladech řízení a o soudním poplatku usnesení
zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud
uvedl, že žalobkyně žádný jiný samostatný nárok než jen zrušení a vypořádání
podílového spoluvlastnictví k nemovitostem neuplatnila. Za situace, kdy
žalobkyně svůj spoluvlastnický podíl k nemovitostem převedla na Mgr. A. S., a
ta se vstupem do řízení na místo žalobkyně souhlasila, rozhodl soud prvního
stupně v souladu s § 107a OSŘ, pokud její vstup do řízení povolil. Naproti tomu
odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že předčasně rozhodl o zpětvzetí
žaloby Mgr. A. S., neboť ta bude moci žalobou disponovat teprve tehdy, až
nabude usnesení o procesním nástupnictví právní moci.
Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Jeho přípustnost opírá mimo jiné o § 239 odst. 2 písm. b) OSŘ a vytýká
odvolacímu soudu nesprávnou aplikaci § 107a OSŘ. Odvolací soud přehlédl, že
žalobou ze 17. 1. 2005 uplatnila kromě zrušení a vypořádání podílového
spoluvlastnictví k nemovitostem také zaplacení „jí investovaných finančních
prostředků“, byť pouhým odpočtem od hodnoty vypořádacího podílu žalovaného,
které byly do nemovitosti vloženy před dnem vzniku tohoto podílového
spoluvlastnictví. Tvrzené bezdůvodné obohacení náležitě specifikovala pod bodem
III. žaloby ze 17. 1. 2005. Nešlo tedy ani o nárok z tzv. širšího vypořádání
podílového spoluvlastnictví. Návrh podle § 107a OSŘ žalobkyně učinila jen
ohledně zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem, nikoli ohledně
vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně podle obsahu (§ 41 odst. 2 OSŘ)
navrhuje, aby usnesení odvolací soudu bylo v napadené části zrušeno a věc
vrácena odvolacímu soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání vyjádřil tak, že není přípustné. Rozhodnutí odvolacího
soudu považuje za správné. Připomíná, že před podpisem kupní smlouvy s Mgr. A.
S. uzavřel s ní a se žalobkyní dohodu o narovnání, která se týkala všech
vzájemných nároků plynoucích ze společné nemovitosti. Navrhuje, aby dovolání
bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti usnesení
odvolacího soudu, které bylo podáno včas oprávněnou řádně zastoupenou účastnicí
řízení, je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) OSŘ, přezkoumal usnesení
odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle § 107a odst. l OSŘ, ve znění novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb., má-
li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní
předpisy spojují převod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení
jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo
povinnosti vstoupil do řízení namísto dosavadního účastníka. Podle odstavce 2
téhož ustanovení soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po
zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s
tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlasu žalovaného nebo
toho, kdo má vstoupit na jeho místo se nevyžaduje. Právní účinky spojené s
podáním žaloby zůstávají zachovány.
Jak vyplývá z citovaného § 107a odst. l OSŘ, žalobce může učinit návrh, aby
nabyvatel práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, vstoupil do řízení na
místo dosavadního účastníka.
Nejvyšší soud uvedl v usnesení ze 31. 10. 2006, č. j. 22 Cdo 2455/2006,
publikovaném na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz, že „teprve, uvede-li
žalobce v žalobě určitě a srozumitelně, jaká povinnost má být žalovanému
rozhodnutím soudu uložena, nebo jaký právní vztah či právo má být určeno,
přičemž soud ve výroku svého rozhodnutí může jinými slovy formulovat požadavek
v žalobě vyjádřený, může soud rozhodnout o návrhu žalobce na změnu účastenství
v daném řízení (ať už jde o návrh odpovídající ustanovení § 92 odst. 2, popř. §
107a OSŘ). Předpokladem takového rozhodnutí je totiž žaloba, kterou je předmět
řízení určitě a srozumitelně vymezen. Jestliže žaloba tuto náležitost
nesplňuje, jde o podání, jehož vadu je soud povinen nejprve odstranit postupem
podle § 43 OSŘ.“
Žalobkyně v žalobě ze 17. 1. 2005 vylíčila vznik podílového spoluvlastnictví
účastníků k nemovitostem a neshody účastníků při správě společných
nemovitostí, jednání účastníků o zrušení a vypořádání tohoto spoluvlastnictví
dohodou, ke které nedošlo, a důvody, pro které požaduje přikázání nemovitostí
do jejího vlastnictví. V žalobě rovněž uvedla, že ještě před vznikem
spoluvlastnického vztahu účastníků, v době, kdy byla výlučnou vlastnicí
nemovitostí, provedla v domě půdní vestavbu dvou bytových jednotek a
investovala tak svoje výlučné prostředky a dům zhodnotila o 26 063 840,- Kč.
Petit formulovala tak, že navrhla zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků
k nemovitostem, „přidělení“ nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví s tím,
že jí bude uloženo zaplatit žalovanému částku odpovídající obvyklé ceně
spoluvlastnického podílu žalovaného, „sníženou o zhodnocení nemovitostí v
rozsahu půdní vestavby dvou bytových jednotek.“
Soud prvního stupně měl postupem podle § 43 odst. 2 OSŘ vyzvat žalobkyni k
odstranění vady žaloby, spočívající v tvrzení dvou nároků, avšak tomu
neodpovídajícímu určitému a srozumitelnému petitu, z jehož části není
jednoznačně patrno, zda žalobkyně namítá započtení nároku za zhodnocení
nemovitosti nebo se domáhá zaplacení částky představující uvedené zhodnocení.
Výzvu k odstranění vady žaloby neučinil soud prvního stupně ani poté, co
žalobkyně navrhla podáním z 13. 6. 2006, aby do řízení o zrušení a vypořádání
podílového spoluvlastnictví vstoupila na její místo Mgr. A. S., které darovala
svůj spoluvlastnický podíl k nemovitostem a výslovně zmínila, že takový návrh
nečiní „v řízení o vydání bezdůvodného obohacení“. Pak ovšem soud prvního
stupně pochybil, když rozhodl tak, že do (celého) řízení - bez omezení na
řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví - vstupuje na místo
žalobkyně Mgr. A. S. Proto není ani správné rozhodnutí odvolacího soudu, který
rovněž usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. jako celek potvrdil. Dovolací
soud proto z důvodu nesprávné aplikace § 107a odst. 1 OSŘ zrušil usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, pokud jím
bylo rozhodnuto, že i do řízení „o snížení o zhodnocení nemovitosti v rozsahu
půdní vestavby dvou bytových jednotek“ vstupuje namísto žalobkyně Mgr. A. S. a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. září 2007
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu