22 Cdo 3508/2024-210
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně České republiky - Státního pozemkového úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, proti žalovaným 1) R. P., 2) I. P., zastoupené Mgr. Danielem Milićem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Humpolecká 4348, 3) V. K., 4) K. S. a 5) P. Z., o určení vlastnictví k nemovité věci, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 8 C 27/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 1. 2024, č. j. 19 Co 212/2023-171, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč k rukám zástupce žalované Mgr. Daniela Miliće, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit každému ze žalovaných 3), 4) a 5) na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 10. 2022, č. j. 8 C 27/2022-103, zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. XY, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu XY, katastrální pracoviště XY, pro obec a katastrální území XY na listu vlastnictví č. XY (výrok I). Dále určil, že žalovaná 2) je podílovou spoluvlastnicí ideální jedné čtvrtiny pozemku parc. č.
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, konkrétně od rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 99/99 a sp. zn. I. ÚS 3391/10. Nesouhlasí se závěrem, že právní předchůdci žalovaných nabyli vlastnické právo ke spornému pozemku na základě vydání přídělové listiny ze dne 11. 7. 1969, když pozemek byl po celou dobu ve vlastnictví státu a nadto byl hospodářskou smlouvou ze dne 11. 1. 1971 odevzdán do trvalého užívání Jednotnému zemědělskému družstvu v XY. Právní předchůdci žalobců tak sporný pozemek řádně nepřevzali a nezačali na něm hospodařit. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů změnil tak, že určí, že žalobkyně je vlastníkem sporného pozemku, popřípadě aby rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.
3. Žalovaná 2) nepovažuje dovolání za přípustné a listinu, od které dovolatelka odvozuje své vlastnické právo ke spornému pozemku, považuje za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.
4. Žalovaní 3), 4) a 5) podali každý sám, avšak obsahově totožné vyjádření, v němž souhlasí se závěry rozhodnutí odvolacího soudu. Nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že by sporný pozemek byl po celou dobu ve vlastnictví státu. Navrhují, aby dovolací soud dovolání odmítl.
5. Žalovaný 1) se k dovolání nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání
6. Dovolání není přípustné.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 9. Žalobkyně dovoláním napadá závěr, že právní předchůdci žalovaných nabyli vlastnické právo ke spornému pozemku na základě vydání přídělové listiny. Namítá, že pozemek nepřevzali do držby a na pozemku řádně nehospodařili. Odkazuje přitom na obecnou judikaturu Ústavního soudu, ze které vyplývá, že přidělená půda přechází do vlastnictví přídělce dnem převzetí do držby (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 1997, sp. zn. III. ÚS 355/96). V řízení před nalézacími soudy přitom žalobkyně samotnou držbu pozemku právními předchůdci žalovaných nezpochybňovala. V odvolání uvedla, že „k naplnění podmínek přídělové listiny ze dne 11. 7. 1969, kterou mělo dojít k přidělení pozemku p. č. XY v k. ú. XY, nedošlo, neboť základní povinností přídělců byla povinnost na přidělených nemovitostech osobně a řádně hospodařit. K této skutečnosti nedošlo, příp. tato skutečnost pominula, neboť předmětný pozemek byl jako národní majetek dán do užívání JZD.“ 1. IV. Závěr 2. Protože dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. 3. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto usnesením, mohou se žalovaní 2), 3), 4) a 5) domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 24. 6. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu