22 Cdo 365/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc. a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve
věci žalobce UNIPETROL, a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 127, IČO 616 72
190, zastoupeného JUDr. Dušanem Rendlem, advokátem se sídlem v Mostě, ul. SNP
1872, proti žalovanému Jetmaster, a. s., se sídlem v Brně, Lidická 710/57, IČO
282 62 212, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Mostě pod
sp. zn. 16 C 299/2003, o dovolání žalovaného a původního žalovaného obchodní
společnosti ICB, a. s., se sídlem v Tišnově – Malhostovicích 230, IČO 255 28
815, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem v Brně,
Pekařská 21, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15.
listopadu 2012, č. j. 9 Co 80/2012-281, takto:
Dovolání se zamítá.
Okresní soud v Mostě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
24. 5. 2010, č. j. 16 C 299/2003-246, zamítl žalobu na určení, že vlastníkem
nemovitostí – objektu se stavební parcelou v katastrálním území H. L. je
žalobce. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k návrhu žalobce
rozhodl v průběhu odvolacího řízení usnesením ze dne 15. 11. 2012, č. j. 9 Co
80/2012-281, s odkazem na ustanovení § 107a odst. 2 občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“), že „v řízení bude nadále na straně žalovaného
pokračováno s obchodní společností Jetmaster, a. s., se sídlem Brno, Lidická
710/57, IČ 28262212“. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že původní žalovaný po
vydání rozsudku prvního stupně převedl vlastnické právo ke sporným nemovitostem
na nového nabyvatele – společnost Jetmaster, a. s., jejíž vlastnické právo k
nemovitostem bylo zapsáno do katastru nemovitostí „s účinky vkladu k 22. 11.
2010, na základě kupní smlouvy z 12. 11. 2010“.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaný a původní žalovaný dovolání, ve
kterém oba namítají, že nenastala taková právní skutečnost, se kterou právní
předpisy spojují převod nebo přechod práva, o něž v řízení jde. Žalovaný uvádí,
že v době, kdy odvolací soud rozhodoval o jeho vstupu do řízení, neměl k
dispozici „podklad, který by jednoznačně prokazoval stav změny vlastnického
práva k předmětu sporu“. Odvolací soud vyšel pouze z výpisu z katastru
nemovitostí pořízeného „dálkovým přístupem“ a nevyzval žalobce k „doložení
změny vlastnického práva“. Žalovaný „není ve sporu pasivně legitimován“, neboť
když jednal o prodeji nemovitostí s původním žalovaným, nebyla ve výpisu z
katastru nemovitostí „evidována žádná poznámka o vedení jakéhokoliv soudního
sporu“ a ze zamítavého rozsudku soudu prvního stupně vyplynulo, že „nárok
uplatňovaný žalobcem je nedůvodný“. Původní žalovaný v dovolání uvádí, že
žalovaný kupoval předmětné nemovitosti „v dobré víře, kdy z výpisu z katastru
nemovitostí nevyplývalo jakékoliv soudní řízení o určení vlastnického práva a v
době realizace koupě byla rozsudkem soudu prvního stupně žaloba zamítnuta“. Oba
dovolatelé navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu
zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle o. s. ř., ve znění účinném
do 31. 12. 2012, neboť dovoláními je napadeno usnesení odvolacího soudu, které
bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7 a Čl. VII. zákona č. 404/2012
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony). Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání byla podána oprávněnými osobami ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že dovolání jsou přípustná podle
ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek podle
§ 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozsahu dovolateli uplatněných dovolacích důvodů a
námitek a dospěl k závěru, že dovolání nejsou důvodná. Podle § 107a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. platí, že má-li žalobce za to, že po
zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod
nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může
dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti
vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech
uvedených v § 107. Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po
zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s
tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo
toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s
podáním žaloby zůstávají zachovány. Ustanovení § 107 odst. 4 o. s. ř. platí
obdobně.
Soud vyhoví návrhu žalobce, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do
řízení na místo dosavadního účastníka řízení tehdy, bude-li prokázáno, že
nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod
práva na jiného, tato právní skutečnost se týká práva nebo povinnosti
dosavadního účastníka řízení a nastala (došlo k ní) až po zahájení řízení. Ohledně žalobcem označené právní skutečnosti soud zkoumá, zda vůbec jde o
právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy
obecně vzato spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti (tedy zda nejde
o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za
následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti), zda opravdu nastala a zda
je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva
nebo povinnosti, o něž v řízení jde (tedy že se týká práva nebo povinnosti, o
něž v řízení jde). Podle judikatury Nejvyššího soudu za právní skutečnost nastalou po zahájení
řízení, s níž je spojeno právo žalobce navrhnout vstup nabyvatele práva na
místo dosavadního účastníka, lze považovat povolení vkladu vlastnického práva
do katastru nemovitostí ve prospěch nabyvatele z kupní smlouvy (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 990/2006, uveřejněné na
webových stránkách Nejvyššího soudu ČR www.nsoud.cz). Odvolací soud proto
postupoval správně, jestliže k návrhu žalobce rozhodl v řízení o určení
vlastnického práva k nemovitostem o vstupu nabyvatele těchto nemovitostí do
řízení, když z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že byl povolen vklad
vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch nabyvatele z kupní
smlouvy. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správné, a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného
i původního žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před
středníkem o. s. ř. zamítl. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. února 2013
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu