Nejvyšší soud Usnesení občanské

22 Cdo 3686/2023

ze dne 2023-12-28
ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3686.2023.1

22 Cdo 3686/2023-176

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D.,

a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) J. S. a

b) R. S., obou zastoupených JUDr. Vladimírem Vedralem, advokátem se sídlem v

Praze 1, Michalská 430/3, proti žalovanému M. Š., zastoupenému Mgr. Štěpánem

Ciprýnem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, o určení

vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C

329/2020, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21.

6. 2023, č. j. 72 Co 95/2023-152, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce a) je povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení

ve výši 2 057 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Štěpána

Ciprýna, LL.M., advokáta se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12.

III. Žalobce b) je povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení

ve výši 2 057 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Štěpána

Ciprýna, LL.M., advokáta se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12.

[1] Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský

soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání

odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně

uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání

pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

[2] Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem

ze dne 21. 10. 2022, č. j. 60 C 329/2020-115, zamítl žalobu o určení, že

žalobci jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, a to

každý v rozsahu 1/2 k celku (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení

(výrok II).

[3] K odvolání žalobců Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“)

rozsudkem ze dne 21. 6. 2023, č. j. 72 Co 95/2023-152, rozsudek soudu prvního

stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok

II).

[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Mají za to,

že by dovolacím soudem měla být „zejména vyřešena právní otázka, která byla

posouzena jinak“. Jde o posouzení právních titulů svědčících o vlastnictví

různých osob k týmž nemovitým věcem (předmětným pozemkům). Dále se v dovolání

tituly zabývají. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a

věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[5] Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání považuje za

nepřípustné, resp. za zcela nedůvodné. V dovolání nebyly řádně specifikovány

podmínky přípustnosti dovolání, resp. nebyl naplněn dovolací důvod. Uvedl také,

proč dovolání považuje za nedůvodné. Navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto, příp.

zamítnuto a aby mu byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.

[6] Dovolání trpí vadami, pro které nelze v řízení pokračovat.

[7] Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné

proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,

jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního

práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací

praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být

dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

[8] Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu,

že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V

dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti

kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení

důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti

dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod

dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá

za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

[9] Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění

předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní

náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř.

(jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam

uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání

nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu

srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR

55/2013 (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná

na www.nsoud.cz)].

[10] Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená

právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti

dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od

kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění

dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího

soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013,

sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).

[11] Dovolatel je také povinen formulovat obecnou právní otázku, na

jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; úkolem dovolacího soudu není zkoumat

správnost postupu odvolacího soudu ohledně otázek specifických jen pro danou

věc, které nemohou mít judikatorní přesah. Každý případ má totiž individuální

rysy a pokud by předpoklad přípustnosti dovolání měl směřovat jen k

individuálnímu postupu soudu v konkrétní věci, pak by bylo možno takto

odůvodnit přípustnost dovolání proti jakémukoliv rozhodnutí odvolacího soudu,

kterým se odvolací řízení končí. To zákonodárce, který dovolání upravil jako

mimořádný opravný prostředek, jistě neměl na mysli (v podrobnostech srov.

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 882/2023).

[12] Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský

soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených

formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o

zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015,

sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu na

http://nalus.usoud.cz)]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne

28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, týkající se problematiky přípustnosti

dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem

řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.

[13] Dovolatelé těmto požadavkům v řešené věci nedostáli.

[14] Přípustnost dovolání vymezená tak, že „dovolacím soudem by zejména

měla být vyřešena právní otázka, která byla posouzena jinak“ neodpovídá žádnému

ze zákonných předpokladů přípustnosti dovolání, a již z tohoto důvodu je

dovolání žalobců vadné.

[15] I kdyby snad výše uvedenou formulací měli žalobci na mysli hledisko

přípustnosti dovolání, podle kterého by měla být jinak vyřešena dovolacím

soudem již vyřešená právní otázka, ani tak by podmínka přípustnosti dovolání

splněna nebyla. Ačkoliv žalobci uvedli, že by právní otázka měla být posouzena

jinak, není z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení právní otázky se má

(podle mínění dovolatelů) dovolací soud odchýlit. Neodkázali na žádné

rozhodnutí Nejvyššího soudu, s nímž by nesouhlasili a požadovali přehodnocení

vyřešené otázky, tj. jiné posouzení. Z dovolání dále není patrná ani obecná

právní otázka, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá a kterou by se měl

dovolací soud zabývat. Dovolání naopak představuje povšechnou polemiku s

rozhodnutím odvolacího soudu; ta však přípustnost dovolání založit nemůže.

[16] Lze tedy uzavřít, že dovolání žalobců má vady, pro něž nelze v

dovolacím řízení pokračovat, a dovolací soud se jím proto po věcné stránce

nezabýval.

[17] Jelikož dovolání žalobců trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b

odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení,

Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

[18] V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje

rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobci povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaný

domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 28. 12. 2023

Mgr. Michal Králík Ph.D.

předseda senátu