U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D, ve
věci žalobce Ing. J. H., zastoupeného JUDr. Ilonou Vaněčkovou, advokátkou se
sídlem v Praze 2, Na Slupi 15, adresa pro doručení: Praha 4, Na Pankráci
404/30, PSČ 140 00, proti žalovaným: 1) A. P., narozenému 28. 8. 1933, 2) L.
P., 3) Ing. I. P., 4) Ing. P. M., zastoupenému Mgr. Liborem Douděrou, advokátem
se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, o určení vlastnického práva k plotu a o
zřízení věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C
16/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30.
července 2009, č. j. 68 Co 226/2009-269, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno
dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je
dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání
pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení
zastaveno“ (§ 243c odst. 2 o. s. ř.).
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22.
září 2008, č. j. 4 C 16/2005-219, ve výroku I. zamítl žalobu na určení, „ že
žalobce Ing. J. H., bytem L. 837/24, P. 5 je výlučným vlastníkem nemovitostí v
žalobě uvedených, eventuálně, že se určuje že žalobce je vlastníkem ocelového
plotu s betonovou podezdívkou v celkové délce 27,05 m postaveného na hranici
pozemků p. č. 841/10 a p. č. 841/8 a pozemku p. č. 841/11 a p.č. 841/9 tak, jak
je tato hranice pozemků vyznačena v geometrickém plánu č. 1481-330/2004
potvrzeným Katastrálním úřadem pro hl. m. Praha, katastrální pracoviště Praha
dne 27. 7. 2005 pod čj. 3152/2005, když tento geometrický plán je nedílnou
součástí tohoto rozsudku, a že se zřizuje věcné břemeno spočívající v právu
cesty ve prospěch každého vlastníka pozemků p. č. 841/1 a 841/2 v k.ú. H., obec
P. ke stavbě ocelového plotu s betonovou podezdívkou v celkové délce 27,05 m
postaveného na hranici pozemků p. č. 841/10 a p. č. 841/8 a p. č. 841/11 a p.
č. 841/9 tak, jak je tato hranice pozemků vyznačena v geometrickém plánu č.
1481-330/2004 potvrzeným Katastrálním úřadem pro hl. m. Praha, katastrální
pracoviště Praha dne 27. 7. 2005 pod čj. 3152/2005, když tento geometrický plán
je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to k tíži každého vlastníka pozemku p.
č. 841/10 a 841/11 v k. ú. H., obec P.“, a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti „výrokové části, kterým byl
zamítnut eventuální petit“, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o §
237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatnil
dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou
účastníkům známy, jsou součástí procesního spisu, a proto na ně dovolací soud
pro stručnost odkazuje. Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů
69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají
účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím
není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského
soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. Dovolání není přípustné. Mezi účastníky bylo sporné vlastnictví plotu, který postavili žalovaní 1) až
3), kteří poté žalobci prodali nemovitosti včetně budovy; žalobce tvrdí, že se
stal vlastníkem plotu, který je samostatným předmětem právních vztahů (věcí) na
základě smlouvy s žalovanými 1) až 3). Ve smlouvě sice tento plot jako předmět
převodu nebyl uveden, ale jeho vlastnictví mělo přejít na žalobce jako
příslušenství budovy. Odvolací soud naopak považoval plot za příslušenství
pozemku, na kterém stojí; jako takový jej později žalovaní 1) až 3) spolu s
pozemkem převedli na žalovaného 4). Dovolatel ovšem tvrdí, že plot je
příslušenstvím domu, jehož je vlastníkem, a jako takový jej spolu s domem nabyl
do vlastnictví. Odkazuje na právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze
dne 14. srpna 2001, sp. zn. 28 Cdo 133/2001, z kterého vyplývá, že stavby
vedlejší (kůlny, stodoly, oplocení, žumpy), mají z hlediska § 119 odst. 2 obč. zák. povahu nemovitostí, plní doplňkovou funkci ke hlavní stavbě a jsou jejím
příslušenstvím. Uvedený rozsudek však byl překonán rozsudkem velkého senátu
občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. září 2003,
sp. zn. 31 Cdo 2772/2000, a judikatura z něj nadále nevychází (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2004, sp. zn. 30 Cdo 63/2003). Názor o tom, že oplocení je příslušenstvím domu, má kořeny ve starších
stavebních předpisech, jak plyne z užití obratu „stavby, které plní doplňkovou
funkci ke stavbě hlavní“ (viz § 55 stavebního zákona č. 50/1976 Sb.). Toto
vymezení však sloužilo jen k účelům stavebního práva, vymezovalo pro účely
stavebního řízení tzv. drobné stavby a navíc podléhalo vývoji. Z § 3 vyhlášky
č. 85/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se podává, že drobnými stavbami
se rozumí doplňkové stavby ke stavbě hlavní uvedené v odstavci 1 a také další
(tedy nikoliv již doplňkové) stavby uvedené v odstavci 2, včetně oplocení.
Stavební předpisy navíc neurčují, co je a co není příslušenstvím podle § 120
obč. zák.; pro klasifikaci věci jako příslušenství záleží vždy na konkrétních
okolnostech věci. Protože základní funkcí oplocení je ochrana pozemku (a jen
nepřímo domu na něm postaveného), neshledává dovolací soud úvahu soudu
odvolacího, že oplocení v této věci tvořilo příslušenství pozemku, na kterém
stálo, zjevně nepřiměřenou. Jde o řešení konkrétní otázky na základě
specifických skutkových zjištění a to, zda určitá věc tvoří příslušenství jedné
z více v úvahu přicházejících věcí hlavních nemůže založit zásadní právní
význam rozhodnutí odvolacího soudu, a tudíž ani přípustnost dovolání podle §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle
§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť
dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a
žalovaným v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohli
požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu