22 Cdo 3776/2020-3861
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Králíkem, Ph.D., ve věci žalobců a) L. B., narozeného XY, a b) M. B., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 504/54, proti žalovaným 1) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, 2) České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, 3) Lesům České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, IČO 42196451, 4) Zemědělskému družstvu Mečeříž, se sídlem v Mečeříži 41, IČO 00105619, a 5) obci Košátky, se sídlem v Košátkách 4, IČO 00509256, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 8 C 360/2008, o odvolání žalovaného 3) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2020, č. j. 28 Co 190/2014-3597, takto:
Řízení o odvolání žalovaného 3) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2020, č. j. 28 Co 190/2014-3597, se zastavuje.
Krajský soud v Praze v rámci probíhajícího řízení o odvolání žalobců a žalovaného 3) proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 19. 12. 2013, č. j. 8 C 360/2008-1039, ve spojení s opravným usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 6. 3. 2014, č. j. 8 C 360/2008-1084, usnesením ze dne 6. 9. 2019, č. j. 28 Co 190/2014-3442 (dále jen „usnesení na č. l. 3442“), rozhodl o přiznání znalečného znalci Lesoprojekt východní Čechy, s.r.o., se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 504/54, IČO 25251431 (dále též jen „znalecký ústav Lesoprojekt“) za zpracování znaleckého posudku č. 906-02-2019, a dále usnesením ze dne 15.
1. 2020, č. j. 28 Co 190/2014-3597 (dále jen „usnesení na č. l. 3597“ či „napadené usnesení“), rozhodl o přiznání znalečného tomuto znaleckému ústavu za zpracování vyjádření k námitkám žalobců ke znaleckému posudku č. 906-02-2019. Výše uvedená usnesení Krajského soudu v Praze napadl žalovaný 3) podáním označeným jako „reakce na vyjádření znalce“, které zaslal Krajskému soudu v Praze prostřednictvím emailové zprávy. Z obsahu tohoto podání vyplývá, že žalovaný 3) podává odvolání proti usnesení na č. l.
3442 – viz formulace „LČR se odvolávají proti přiznání znalečného znalci – znaleckému ústavu Lesoprojekt východní Čechy, s.r.o. či jeho zástupci Ing. Martinu Smolovi, a to zejména za zpracování znaleckého posudku z r. 2019“, z níž plyne, že se jedná o znalečné za zpracování znaleckého posudku č. 906-02-2019 znaleckým ústavem Lesoprojekt, a proti usnesení na č. l. 3597 – viz formulace “… a opravy, která by nemusela být prováděna, kdyby byl samotný posudek zpracován bezchybně“, z níž lze dovodit, že se jedná o znalečné za zpracování vyjádření k námitkám žalobců ke znaleckému posudku č. 906-02-2019, které obsahovalo též opravu původních výpočtů uvedených ve znaleckém posudku a jeho přílohách (viz č. l.
3497 a násl.). V tomto rozhodnutí se dovolací soud zabývá pouze odvoláním žalovaného 3) proti usnesení na č. l. 3597; o odvolání žalovaného 3) proti usnesení na č. l. 3442 bylo dovolacím soudem rozhodnuto samostatným rozhodnutím (usnesení ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3775/2020). Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena Okresním soudem v Mladé Boleslavi, dospěl k závěru, že v daném případě projednání a rozhodnutí o tomto opravném prostředku brání nedostatek funkční příslušnosti. Odvolání je ve smyslu § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.
s. ř.“), řádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů pak rozhodují krajské soudy (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) a o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhodují vrchní soudy (§ 10 odst. 1 o. s. ř.). Mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacích soudů, pokud to zákon připouští, je dovolání (§ 236 odst. 1 o.
s. ř.). O dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje podle § 10a o. s. ř. Nejvyšší soud.
Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího není odvolání přípustné, přičemž není rozhodné, zda se jedná o rozhodnutí ve věci samé, anebo o rozhodnutí procesní povahy. Uvedené platí i pro ta procesní rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3295/2010 (dostupné na www.nsoud.cz)]. V posuzovaném případě Krajský soud v Praze napadeným usnesením (č. l.
3597) rozhodl o přiznání znalečného znaleckému ústavu Lesoprojekt za zpracování vyjádření k námitkám žalobců ke znaleckému posudku č. 906-02-2019, a to v průběhu odvolacího řízení o odvolání žalobců a žalovaného 3) proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi jakožto soudu prvního stupně. Usnesení Krajského soudu v Praze vydané v rámci odvolacího řízení je tedy rozhodnutím odvolacího soudu. S ohledem na to, že občanský soudní řád odvolání jako řádný opravný prostředek proti rozhodnutí odvolacího soudu nepřipouští, neupravuje tudíž ani funkční příslušnost soudu k projednání takového odvolání.
Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srovnej § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Funkčně příslušným k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů je Nejvyšší soud, který je zároveň vrcholným článkem soustavy obecných soudů. Z těchto důvodů je příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení v případě, kdy proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno odvolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.
5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, č. 85, ročník 2001). Vzhledem k tomu, že nedostatek funkční příslušnosti k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je ve smyslu § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o podaném odvolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2020, č. j. 28 Co 190/2014-3597, vydaného v rámci odvolacího řízení, zastavil. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že i v případě, že by proti napadenému usnesení Krajského soudu v Praze žalovaný 3) podal dovolání, nemohl by být ani tehdy úspěšný, neboť ani tento mimořádný opravný prostředek není proti usnesení, jímž odvolací soud v průběhu odvolacího řízení rozhodl o přiznání znalečného, přípustný, neboť se nejedná o rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí (§ 237 o.
s. ř.), přičemž přípustnost dovolání proti takovému rozhodnutí není výslovně založena ani § 238a o. s. ř. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1, § 224 odst. 1, § 243b o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2021
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu