22 Cdo 3796/2023-354
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D.,
a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) T. B. a
b) D. B., zastoupených JUDr. Jiřím Hroňkem, advokátem se sídlem v Praze 2,
Francouzská 75/4, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu
ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO:
69797111, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.
zn. 19 C 245/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 5. 4. 2023, č. j. 28 Co 502/2022-317, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
[1] Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání
odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně
uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání
pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. [2] Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem
ze dne 21. 9. 2022, č. j. 19 C 245/2018-275, určil, že žalobci jsou vlastníky
pozemku parc. č. XY o velikosti 29 m2 v k. ú. XY vymezeného geometrickým plánem
pro rozdělení pozemku parc. č. XY o velikosti 7 149 m2 v k. ú. XY, jenž je
nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to každý jednou polovinou (výrok I). Dále
určil, že žalobci jsou vlastníky pozemků a) parc. č. XY o velikosti 35 m2 v k. ú. XY a b) parc. č. XY o velikosti 34 m2 v k. ú. XY vymezených geometrickým
plánem pro rozdělení pozemku parc. č. XY o velikosti 7 149 m2 v k. ú. XY, jenž
je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to každý jednou polovinou (výrok II). Co do zbytku žalobu zamítl (výrok III). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok
IV). [3] K odvolání žalobců Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“)
rozsudkem ze dne 5. 4. 2023, č. j. 28 Co 502/2022-317, rozsudek soudu prvního
stupně v zamítavém výroku III o věci samé a ve výroku IV o nákladech řízení
potvrdil (výrok I) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). [4] Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Přípustnost dovolání spatřují v § 237 o. s. ř, resp. jeho důvodnost v tom, že
dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka oprávněné držby posouzena jinak. V rámci dovolání vyjadřují nesouhlas se závěry napadeného rozhodnutí odvolacího
soudu ohledně zamítnutí žaloby na určení vlastnictví žalobců k v dovolání
specifikovaným pozemkům a namítají nesprávnost právního posouzení věci
odvolacím soudem. Navrhují, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího
soudu ve výroku I zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [5] Žalovaná se k vyjádření žalobců nevyjádřila. [6] Dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. [7] Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. [8] Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu,
že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V
dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti
kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení
důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá
za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
[9] Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř.
(jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání
nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu
srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR
55/2013 (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná
na www.nsoud.cz)].
[10] Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená
právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti
dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od
kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění
dovolatele) dovolací soud odchýlit (srovnej shodně např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013,
sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
[11] Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský
soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených
obsahových náležitostí dovolání, nejde se o přepjatý formalismus, ale o zákonem
stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I.
ÚS 1092/15 (dostupné stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu na
http://nalus.usoud.cz)]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne
28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, týkající se problematiky přípustnosti
dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem
řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
[12] Žalobci v projednávané věci výše uvedeným požadavkům na řádné
vymezení přípustnosti dovolání nedostáli. Ačkoliv v úvodu dovolání uvedli, že
přípustnost (resp. důvodnost) dovolání je dána tím, že dovolacím soudem má být
vyřešená právní otázka oprávněné držby posouzena jinak, z obsahu dovolání již
není zřejmé, od kterého svého řešení (s odkazy na konkrétní judikaturu) by se
snad měl dovolací soud odchýlit a své dosavadní řešení dané právní otázky
(která nadto v dovolání žalobců ani není řádně formulována) měl přehodnotit,
tedy posoudit jinak, aby bylo možné tento předpoklad přípustnosti dovolání ve
smyslu § 237 o. s. ř. považovat za řádně vymezený.
[13] Z dalšího textu dovolání, jenž však představuje pouhou nesouhlasnou
polemiku s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu, se naopak spíše podává, že
dovolatelé požadují po dovolacím soudu „posoudit jinak“ právní otázku (patrně
oprávněnosti držby žalobců) vyřešenou soudem odvolacím, a to ve smyslu revize
napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, nikoliv ve smyslu přehodnocení
stávající judikatury soudu dovolacího, jak má na mysli § 237 o. s. ř. Takový
předpoklad přípustnosti ale zákon nezná a tímto způsobem proto nelze
přípustnost dovolání založit. Mimo to, dovolání ani neobsahuje žádný odkaz na
ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu; jedinou zmínkou je rozhodnutí sp.
zn. 22 Cdo 3079/2014, u nějž žalobci uvádějí, že odkaz na toto rozhodnutí v
napadeném rozhodnutí byl ze strany odvolacího soudu zavádějící a toto
rozhodnutí bylo nesprávně vyhodnoceno. To ovšem neodpovídá v úvodu dovolání
avizovanému předpokladu přípustnosti dovolání spočívajícím v tom, že právní
otázka vyřešená dovolacím soudem má být posouzena jinak. Žádné další odkazy na
rozhodovací praxi dovolacího soudu pak již dovolání neobsahuje. S ohledem na
tyto vady se proto dovolací soud podaným dovoláním nemohl po věcné stránce
vůbec zabývat.
[14] Jelikož dovolání žalobců trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b
odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení,
Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
[15] V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 12. 2023
Mgr. Michal Králík Ph.D.
předseda senátu