22 Cdo 4088/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc.,
a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce V.
E., H. V., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Zemanem, CSc., advokátem se sídlem v
Praze 13 – Lužiny, Brdičkova 1913/17, proti žalované Gotberg, a. s., se sídlem
v Popicích, U Sadu 394, IČO: 26914913, zastoupené Mgr. Petrem Knapem, advokátem
se sídlem v Hustopečích, Mrštíkova 15, o vydání věci, vedené u Okresního soudu
v Břeclavi pod sp. zn. 6 C 143/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 29. března 2012, č. j. 14 Co 42/2011-77, takto:
I. Dovolání se odmítá, pokud směřuje do výroku rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 29. března 2012, č. j. 14 Co 42/2011-77, pod bodem I. b), kterým byla
zamítnuta žaloba na vydání přístroje na sycení nápojů uváděného pod názvem
„Čert“ s pevným kovovým rámem, otáčecím zásobníkem a podvozkem opatřeným
kolečky, původně hnědé barvy, s tlakovou N bombou o výšce 1300 mm a šířce 200
mm.
II. V části výroku pod bodem I. a), kterým byla odmítnuta žaloba o vydání věcí,
jakož i ve výroku pod bodem II. se rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29.
března 2012, č. j. 14 Co 42/2011-77, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací
Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
věci ve výroku uvedené. Výroky pod body III., V. a VI. rozhodl o náhradě
nákladů řízení a o soudním poplatku. Soud prvního stupně rozhodl mimo jiné o vydání 2 kusů větracích ventilátorů do
zdi o rozměrech 50 x 50 cm, 5 kusů nerez klapek o průměru 50 mm, 5 kusů nerez
klapek o průměru 25 mm, 5 kusů nerez ventilů o průměru 20 mm a přístroje na
sycení nápojů s tlakovou (N) bombou. Měl za prokázané, že věci patří žalobci,
žalovaná je neoprávněně zadržuje a že se tyto věci ke dni rozhodování u
žalované nacházely. Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 29. března 2012, č. j. 14 Co 42/2011-77, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném
vyhovujícím výroku I. změnil pod písmenem a) tak, že v části o povinnosti
žalované vydat žalobci V. E. 2 větrací ventilátory do zdi o rozměrech 50 x 50
cm, 5 ks nerez klapek a průměru 50 mm, 5 ks nerez klapek o průměru 25 mm a 5 ks
nerez ventilů o průměru 20 mm, se žaloba odmítá, dále pod písmenem b) v části,
ve které byla žalované uložena povinnost vydat žalobci přístroj na sycení
nápojů s tlakovou (N) bombou změnil tak, že zamítl žalobu na vydání přístroje
na sycení nápojů uváděného pod názvem „Čert“ s pevným kovovým rámem, otáčecím
zásobníkem a podvozkem opatřeným kolečky, původně hnědé barvy, s tlakovou N
bombou o výšce 1300 mm a šířce 200 mm, dále pod písmenem c) potvrdil rozsudek
soudu prvního stupně v části o povinnosti žalované vydat žalobci rozhodnutí
Státní zemědělské a potravinářské inspekce o absolvování státních
degustátorských zkoušek na jméno V. E. vydané v roce 2006 a kuchyňský varný
kotel a povrchem bílý smalt a zevnitř s nerezovým dvoupláštěm o objemu 150 l. Ve zbývající části rozhodl výrokem pod písmenem d) tak, že se mění rozsudek
soudu prvního stupně ve výroku I. jen tak, že se ukládá žalované povinnost
vydat žalobci movité věci uvedené pod písmenem d) do tří dnů od právní moci
rozsudku. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí pouze v rozsahu, ve kterém žalovaná
rozsudek soudu prvního stupně napadla, tedy výrok I. Vzhledem k tomu, že
považoval označení věcí, které měly být žalobci vydány za neurčité, vyzval
žalobce k upřesnění. I po tomto upřesnění odvolací soud považoval označení
větracích ventilátorů do zdi o rozměrech 50 x 50 cm, nerez klapek o průměru 50
mm, nerez klapek o průměru 25 mm a nerez ventilů za nedostatečné s tím, že
neumožňuje spolehlivou konkretizaci věcí, aby nemohly být zaměněny s jinými
podobnými věcmi, což by způsobilo nevykonatelnost rozhodnutí. Proto rozsudek
soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu ohledně těchto položek jako
neprojednatelnou odmítl. Ohledně ostatních věcí uvedených ve výroku I. rozsudku
soudu prvního stupně (mimo přístroje na sycení nápojů) odvolací soud shodně se
soudem prvního stupně uzavřel, že žalobce prokázal, že je jejich vlastníkem. Odvolací soud po zhodnocení výpovědí svědků dovodil, že žalobce neprokázal, že
je vlastníkem přístroje na sycení nápojů (této věci), a proto nebyl v tomto
rozsahu aktivně legitimován k jejímu vydání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a
uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř.
Žalobce napadá rozsudek odvolacího soudu pouze ve výroku pod bodem I. písm. a)
a ve výroku pod bodem I. písm. b), ve kterých byl změněn rozsudek soudu prvního
stupně. Dovolání proti těmto výrokům považuje za přípustné, neboť vychází z
nesprávně zjištěného skutkového stavu. Odvolací soud rozhodnutí ve výše
uvedených částech, kterým změnil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně,
odůvodnil nedostatečným označením věcí z hlediska jejich určitosti. Žalobce
poukazuje na to, že v době, kdy začal pracovat pro žalovanou, vnesl do její
provozovny veškeré zařízení ze své dosavadní činnosti v oblasti vinařství,
které mu žalovaná po jeho odchodu odmítala vydat. Mezi vnesenými věcmi byly i 2
kusy větracích ventilátorů v hodnotě 12.000,- Kč, které slouží k provětrávání
prostor, bez kterých nelze bezpečně zpracovávat vinné hrozny. Jednalo se o
standardní ventilátory. Vzhledem k tomu, že zůstaly u žalované a on nepočítal s
možností budoucího sporu, nemohl je konkrétněji specifikovat. Žalovaná však ve
vyjádření k žalobě (č. l. 11) jejich existenci jako majetku žalobce uznala a
deklarovala připravenost je vydat žalobci. Stejně tak uznala vnesení 10
nerezových klapek o průměru 50 a 25 mm v celkové ceně 8.000,- Kč a 5 kusů
nerezových ventilů v ceně 25.000,- Kč, u kterých rovněž deklarovala ochotu k
vydání žalobci.
Pokud se týká požadovaného vydání přístroje na sycení nápojů s tlakovou (N)
bombou v ceně 12.000,- Kč, žalobce se domnívá, že závěry soudu, že se mu
nepodařilo prokázat vlastnictví k této věci, nejsou správné. Slyšení svědci
nevyloučili vnesení tohoto přístroje do provozu žalované, pouze se vyjádřili
neurčitě. Žalobce navrhuje, aby dovolací soud napadenou část rozsudku
odvolacího soudu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle dosavadních předpisů (tj. podle
občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 - srov. čl. II bod 7.
zákona č. 404/2012 Sb.); po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237
odst. 1 písm. a) o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a
odst. 3 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky
dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí
přezkoumal a zjistil, že dovolání je částečně důvodné.
I. K výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem I. a):
Dovolatel opakuje argumentaci, podle které je vlastníkem sporných věcí a
žalovaná mu je odmítá vydat; ta je však nevýznamná, neboť se míjí s důvodem,
pro který odvolací soud žalobu zčásti odmítl. Nepolemizuje s názorem odvolacího
soudu, který žalobu odmítl jen proto, že část sporných věcí žalobce podle něj
nedostatečně individualizoval. Protože však je dovolání v této části přípustné,
zkoumal dovolací soud „z úřední povinnosti“, zda řízení není postiženo vadou
řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyla
v dovolání uplatněna [§ 242 odst. 3) o. s. ř.] a dospěl k závěru, že tomu tak
je.
Předmětem dovolacího přezkumu v této části je řešení otázky, jak podrobně je
třeba v žalobě na ochranu vlastnického práva individualizovat věc, která je
předmětem požadované ochrany.
Předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno
podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je
nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a
účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§ 43 odst. 1 o. s.
ř.).
Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v
řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se
zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou
řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (§
43 odst. 2 o. s. ř.).
Odvolací soud odmítl žalobu ohledně věcí tam uvedených, protože měl za to, že
žalobce je nedostatečné konkretizoval. Nepřihlédl však k názoru, vyslovenému
Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 3. října 2002, sp. zn. 22 Cdo 1474/2002,
které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.
72/2004, ve kterém se uvádí: „Problematikou individualizace věci, ohledně které
je podána vlastnická žaloba, se platné právo (tím byl míněn v té době platný
občanský zákoník z roku 1964), na rozdíl od obecného občanského zákoníku z roku
1811 (dále jen o. z. o.), nezabývá. Podle § 370 o. z. o. platilo, že kdo
movitou věc soudně žádá nazpět, musí ji popsat znaky, kterými se rozezná od
všech podobných věcí stejného druhu (nyní jde o § 1041 odst. 1 občanského
zákoníku č. 89/2012 Sb.). Požadavek na individualizaci věci byl upřesněn
judikaturou býv. Nejvyššího soudu v Brně. Například v rozsudku ze dne 14. 9.
1944, sp. zn. RV I 1110/43 (Vážný 18813), Nejvyšší soud uvedl, že ‚ustanovení §
370 o. z. o. o popisu vindikované věci nelze vykládat tak rigorosně, že by byl
nutný tak zevrubný popis zažalovaných věcí, aby byly rozlišeny ode všech
ostatních věcí stejného druhu - vůbec ve světě existujících. Stačí, je-li
prokázána taková individualizace věci, aby byla dána určitost žalobní žádosti a
věc bylo možno rozeznat od věcí stejného druhu, jsoucích v držbě toho, proti
komu se žalobce domáhá jejího vydání‘.
Uvedený závěr platil podle zmíněného R 72/2004 i v době účinnosti občanského
zákoníku č. 40/1964 Sb. a platí i nadále – nyní tím spíše, že podobné
ustanovení, jako obsahoval o. z. o. v § 370, má i nový občanský zákoník č.
89/2012 Sb., v § 1041 odst. 1. V mnoha případech nebude možno hromadně
vyráběnou a prodávanou věc identifikovat takovým způsobem, aby byla odlišena od
všech ostatních výrobků stejného druhu. V takovém případě však nelze po žalobci
žádat, aby věc popsal způsobem, který by takovou věc odlišil od všech
existujících výrobků stejného druhu. Postačí, popíše-li ji obecněji (např.
televizor určité značky a průměru obrazovky). Pokud by žalovaný tvrdil, že má v
držbě (detenci) více věcí, které by odpovídaly takto obecně specifikované věci,
bylo by na něm důkazní břemeno, že je tomu tak; v případě, že by v řízení vyšlo
najevo, že tomu tak skutečně je, musel by žalobce popis věci upřesnit. Pak by
již zpravidla disponoval přesnějšími údaji o věci, získanými v průběhu řízení
(např. na základě ohledání věci podle § 130 o. s. ř.), které by mu umožnily věc
popsat podrobněji“.
Proto v daném případě nemůže jít o vadu podání – žaloby, která by bránila v
pokračování v řízení. Pokud by žalovaná tvrdil a prokázala, že má v držení více
věcí, odpovídajících popisu v žalobě, bylo by na žalobci, aby na základě
výsledků řízení žalobu upřesnil. Přitom by bylo třeba dbát na pravidla týkající
se kompenzace informačního deficitu strany zatížené důkazním břemenem (k tomu
viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 2851/2013,
www.nsoud.cz, a další judikaturu a literaturu tam uvedenou). Jestliže by ani
pak žalobce nepopsal věci tak, aby je bylo možno odlišit od jiných věcí v
držení žalované, a nebylo by ani dokázáno, že žalovaná věci zadržuje, bylo by
namístě žalobu zamítnout pro neunesení důkazního břemene. Jestliže by však bylo
zjištěno, že žalovaná má více věcí odpovídajících popisu, mezi kterými se
nacházejí věci žalobce, které by ani po případném provedení důkazu ohledáním
těchto věcí (§ 125 o. s. ř.) nebylo možno odlišit od jiných věcí v držení
žalované a přitom by bylo prokázáno, že věci žalobcovy přešly do držby žalované
a ta by neprokázala, že už je nedrží, bylo by třeba žalobě vyhovět; žalovaná by
pak splnila povinnost uloženou jí rozsudkem vydáním jakýchkoliv věcí,
odpovídajících popisu ve výroku rozsudku.
Jestliže by soud postupoval tak, že přesto, že by jinak podmínky pro vyhovění
vlastnické žalobě byly splněny, zamítl žalobu (nebo ji dokonce odmítl) jen
proto, že nelze objektivně, ani po provedeném dokazování, odlišit žalované věci
od jiných věcí v držení žalovaného, ačkoliv je prokázáno, že tyto věci žalovaný
drží, byl by jeho postup v rozporu se základními zásadami ovládajícími soukromé
právo, zejména s principem dobrých mravů, ochranou vlastnického práva, zásadou,
že nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží a požadavkem spravedlivého
posouzení věci (nyní viz výslovně § 2 odst. 3, § 3 odst. 2 písm. e) a f), § 3
odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., též s přihlédnutím k § 3030).
Odmítnutí žaloby ve smyslu § 43 odst. 2 o. s. ř. by tak přicházelo do úvahy jen
v případě, že věc by nebyla individualizována vůbec.
II. K zamítnutí žaloby na vydání přístroje na sycení nápojů s tlakovou (N)
bombou
Závěr, že v řízení o vlastnické žalobě nese žalobce důkazní břemeno, že je
vlastníkem požadované věci a že tuto věc neoprávněně zadržuje žalovaný, vyplývá
z konstantní judikatury (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 22. 4. 1977,
sp. zn. 3 Cz 13/77, publikovaný ve sborníku Nejvyšší soud o občanském soudním
řízení a řízení před státním notářstvím IV., s. 474 - viz též např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2006, sp. zn. 22 Cdo 685/2005). To, zda
žalobce důkazní břemeno neunesl či nikoliv je věcí hodnocení důkazů, které na
základě zásady přímosti provádí ten soud, který též provedl dokazování; jeho
závěry by dovolací soud mohl přezkoumat jen, pokud by byly zjevně nepřiměřené.
Tak tomu v daném případě nebylo; to, že svědci nemohli tvrzení žalovaného ani
potvrdit, ani vyvrátit, vedlo ke stavu nazývanému non liquet, tedy tvrzení
nebylo ani potvrzeno, ani vyvráceno; za tohoto stavu ovšem žalobce důkazní
břemeno neunesl a žalobě v této části nebylo možno vyhovět. Dovolání proto bylo
třeba odmítnout jako zjevně bezdůvodné (§ 243b odst. 1 o. s. ř.).
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je částečně důvodné. Proto nezbylo, než
rozhodnutí odvolacího soudu částečně zrušit a věc v uvedeném rozsahu vrátit
tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 o. s. ř.). Přesto, že jde o
zrušení části rozsudku, má tato část povahu usnesení, a proto dovolací soud
rozhodl též usnesením
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu