22 Cdo 4109/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D.,
ve věci žalobkyně obce Březová, se sídlem úřadu v Březové, Hamerská 38,
identifikační číslo osoby 00573191, zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem,
advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 3A, proti žalovaným 1) V.
W., 2) D. W., oběma bytem v K. V., zastoupeným JUDr. Věrou Vičichlovou,
advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Krále Jiřího 39, o zdržení se vjezdu a
jízdy na pozemek, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C
137/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10.
března 2009, č. j. 11 Co 518/2008-283, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno
dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je
dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání
pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení
zastaveno“ (§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu ).
Okresní soud v Karlových Varech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11.
září 2008, č. j. 15 C 137/2006-226, zamítl žalobu „na uložení povinnosti
žalovaným zdržet se vjezdu a jízdy na pozemku v katastrálním území B. zapsaného
u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště K. V.,
zejména tento pozemek využívat k příjezdu k pozemku v k. ú. B. a dále k budově
bez č. p. či č. ev. postavené na pozemku včetně tohoto pozemku, tedy k
nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro
Karlovarský kraj, katastrální pracoviště K. V. ohledně budovy pro katastrální
území B.“ Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne
10. března 2009, č. j. 11 Co 518/2008-283, rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a
uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou
účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů
69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají
účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím
není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval
podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou
zákonem č. 7/2009 Sb. Dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Předcházející
rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26. 9. 2006, č. j. 15 C 137/2006-37,
kterým byla žaloba zamítnuta, byl sice zrušen usnesením odvolacího soudu ze
dne 19. 1. 2007, č. j. 11 Co 630/2006-63, ale soud prvního stupně rozsudkem z
11. 9. 2008, č. j. 15 C 137/2006-226, rozhodl stejně - znovu žalobu zamítl. Dovolání by tak mohlo být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.,
tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má
po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v
rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však
takovým rozhodnutím není. Dovolatelka výslovně neoznačuje právní otázku, která by měla založit zásadní
právní význam napadeného rozhodnutí; má však za to, že rozhodnutí odvolacího
soudu není v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. října
2004, sp. zn. 5 As 20/2003, ve kterém se uvádí: „Na základě výše uvedeného je
nutno dovodit, že pokud vlastník pozemku zřídí účelovou komunikaci nebo
souhlasí-li, byť i konkludentně, s jejím zřízením (aniž by šlo o komunikaci v
uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo
provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu), stává se tato komunikace
veřejně přístupnou a vztahuje se na ni nadále obecné užívání pozemní
komunikace“ (toto rozhodnutí je v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího
soudu – viz např. rozsudek ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 22 Cdo 1433/2000,
Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, č. C 1388). Problém
je podle ní v tom, že „účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu
a způsobem, který stanoví vlastník.
Žalobce trvá na skutečnosti, že jeho
souhlas k obecnému užívání… nikdy nebyl žalovaným dán“. Podle shora označeného
rozhodnutí Nejvyššího soudu (a řady dalších rozhodnutí) však je-li účelová
komunikace zřízena, nemůže vlastník pozemku jednostranným vyhlášením zamezit
jejímu obecnému užívání; skutečnost, že není třeba „dávat souhlas“ s užíváním
konkrétním osobám vyplývá již z povahy práva obecného užívání, které se
vztahuje k neurčenému okruhu oprávněných osob. Dovolatelka opomíjí tu část
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ve které se hovoří o tzv. konkludentním
souhlasu. V dané věci totiž byla cesta užívána již před tím, než dovolatelka
zabránila jejímu užívání; pak ovšem přichází do úvahy závěr o konkludentním
souhlasu obce, který byl později (právně neúčinně) odvolán. Pokud dovolatelka odkazuje na rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze
dne 2. června 2009, č. j. 1110/DS/08-76, šlo o rozhodnutí prvoinstanční a
nepravomocné; lze podotknout, že podle kopie rozhodnutí zaslané dovolacímu
soudu žalovanými toto rozhodnutí bylo zrušeno rozhodnutím Ministerstva dopravy
ze dne 2. září 2009, č. j. 607/2009-120-STSP/3. Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle
§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Žalovaným by podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1
věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř. náležela náhrada nákladů dovolacího řízení. Ty jim však nevznikly, neboť vyjádření k dovolání sepsali sami, nebylo podáno
jejich zástupkyní - advokátkou. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. listopadu 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu