22 Cdo 4116/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci
žalobce Ing. J. J., zastoupeného advokátem, proti žalované Ing. H. K., o
vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu
Praha-východ pod sp. zn. 6 C 43/99, o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v
Praze ze dne 6. března 2007, č. j. 23 Co 486/2006-705, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud Praha-východ („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31.
prosince 2004, č. j. 6 C 43/99-599, výrokem pod bodem I. rozhodl, že „ze
zaniklého BSM účastníků“ se přikazují do výlučného vlastnictví A) žalobce
movité věci zde podrobně popsané, celkem věci v hodnotě 28.000,- Kč, B)
žalované: movité věci zde podrobně popsané včetně cen v l8 položkách a zůstatek
na běžném účtu vedeném u IPB a. s., ve výši 24.093,- Kč, celkem v hodnotě
45.983,- Kč. Výrokem pod bodem II. uložil žalované povinnost „žalobci vyplatit
na vyrovnání podílu částku 53.226,50 Kč ve lhůtě do 15 dnů od právní moci
rozsudku a v téže lhůtě vydat věci uvedené ve výroku ad I. A) které má ve svém
držení“. Výroky pod body III. a IV. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví
manželů („BSM“) rozhodl podle § 150 občanského zákoníku („ObčZ“). Podrobně
zanalyzoval a odůvodnil nezařazení zůstatků účtů u některých peněžních ústavů
do BSM, o jejichž vypořádání žalobce usiloval. Stejně postupoval při
rozhodování o částce peněz, použité na opravy a rekonstrukci nemovitosti ve
vlastnictví žalované nad rámec 88 470,- Kč, když pouze tuto částku posoudil
jako vynaloženou pro tento účel ze společných prostředků účastníků.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze
dne 6. března 2007, č. j. 23 Co 486/2006-705, změnil rozsudek soudu prvního
stupně „tak, že se do výlučného vlastnictví žalované kromě již přikázaných věcí
přikazuje motorová sekačka Husquarna s příslušenstvím v hodnotě 6.000,- Kč a že
žalovaná je povinna vyplatit žalobci na vyrovnání podílu 56.226,50,- Kč; jinak
se rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. a II. potvrzuje“. Dále rozhodl o
nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního
stupně a s jeho právními závěry. Z odvolacích námitek žalobce shledal důvodnou
pouze připomínku ohledně nemožnosti využití motorové sekačky s příslušenstvím.
S přihlédnutím k možnosti jejího používání ji přikázal žalované za současné
úpravy vypořádacího podílu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („OSŘ“) a
uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ (podle obsahu
dovolání však jde o dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 OSŘ). Namítá, že
soud do BSM při jeho vypořádávání zařadil pouze zůstatek vkladu na účtu u
jednoho peněžního ústavu, nikoliv u dalších, jimiž disponovala žalovaná;
existenci devizového účtu soud dokonce vůbec nezjistil. Nevzal dále v úvahu, že
žalovaná za trvání manželství investovala ze společných prostředků do
podílových fondů. Nezařadil-li soud prostředky na uvedených účtech a peníze,
jež žalovaná půjčovala různým známým, do BSM a nevypořádal je, šlo o postup v
rozporu s § 150 ObčZ. Dovolatel dále uvádí, že soud nebyl důsledný při
zjišťování prostředků investovaných ze společného majetku do domu žalobkyně při
jeho rekonstrukci; v tomto směru pominul listinné důkazy, nevyslechl žalobcem
jmenované svědky, naopak vycházel z falešných důkazů předkládaných žalovanou.
Nevypořádal se zejména se závěry znalce, podle něhož zhodnocení nemovitosti ve
vlastnictví žalované činilo 1 105 780,- Kč. Dovolatel navrhuje, aby dovolací
soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc
soudu prvního stupně vrátil k „novému projednání a rozhodnutí“.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího
soudu, které považuje za správné spravedlivé. Navrhuje, aby dovolací soud
dovolání žalobce jako nedůvodné odmítl.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným
účastníkem řízení, není však přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 OSŘ). V daném případě přichází do úvahy jen
dovolatelem uplatněná přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ.
Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu a
proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.
b) OSŘ a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam]. Rozhodnutí odvolacího soudu má po
právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo
řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 OSŘ). Nejde o
otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto
jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod
č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného
nakladatelstvím C. H. Beck). Protože dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ
může být připuštěno jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn
napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle
tohoto ustanovení, jen z dovolacích důvodů uvedených v 241a odst. 2 OSŘ; v
dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového
zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a
odst. 3 OSŘ).
Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.
Žalobce uvádí, že uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b)
OSŘ, ve skutečnosti však v dovolání jde o námitky skutkového charakteru (§ 241a
odst. 3 OSŘ), pro jejichž řešení nelze dovolání připustit. Skutkovou je
především námitka, že soudy nezjistily všechny účty založené žalovanou.
Odvolací soud se však s touto námitkou žalobce správně vypořádal odkazem na
uplatnění projednací zásady a z ní plynoucí povinnost tvrzení a důkazní břemeno
(č. l. 3 rozsudku) a dovolání s jeho závěry nijak nepolemizuje, jen opakuje
námitku, na kterou již odvolací soud reagoval. Nezařazením prostředků na
některých účtech se podrobně zabýval i soud prvního stupně (str. 4 jeho
rozsudku) a ani s jeho závěry dovolatel konkrétně nepolemizuje. Nelze
přisvědčit ani dalším námitkám týkajícím se toho, že soud nezjistil a do BSM
nezahrnul další položky. Podle novější judikatury, reagující na posílení zásady
projednací i dispoziční v občanském soudním řízení a také na prohloubeni
dispoziční volnosti subjektů soukromého práva platí: „Soud může do vypořádání
zaniklého společného jmění manželů zahrnout jen ten majetek, který účastníci
výslovně učinili předmětem vypořádání; to platí i pro zápočty toho, co bylo
vynaloženo ze společného majetku na výlučné majetky manželů a naopak“ (rozsudek
Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1112/2006,
Soudní rozhledy č. 9/2007 – v odůvodnění se uvádí, že tato zásada platí i pro
BSM). Z toho je zřejmé, že soud ani není oprávněn z vlastní iniciativy
zjišťovat majetek, který měl do vypořádaného BSM patřit. Další námitky se
týkají hodnocení důkazů, včetně znaleckého posudku, a obsahově jde i zde o
dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 OSŘ.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud jej
podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) OSŘ odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první OSŘ, neboť dovolatel s ohledem
na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím
řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2008
JUDr. Jiří S p á č i l , CSc., v. r.
předseda senátu