22 Cdo 4208/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D. a JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Mgr. Z. Č., zastoupené advokátkou, proti
žalovaným : 1) Mgr. D. P., zastoupené advokátem, 2) J. V., o určení
vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 10 C 126/2005, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. března 2008,
č. j. 20 Co 503/2007-82, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. března 2008, č. j. 20 Co
503/2007-82 a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. ledna 2007, č. j.
10 C 126/2005-57 se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Břeclavi k dalšímu
řízení.
Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze
dne
23. ledna 2007, č. j. 10 C 126/2005-57, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně
domáhala určení, že pozemek parc. č. 1009 v katastrálním území K. u B., zapsaný
na listu vlastnictví č. 3741 pro obec K. u B., vedeném Katastrálním úřadem pro
J. k., Katastrální pracoviště B. (dále též jen „předmětný pozemek“), je ve
společném jmění žalobkyně a jejího manžela MVDr. J. Č.
Zamítavé rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně poukazem na
nedostatek aktivní legitimace na straně žalobkyně, který dovozoval ze
skutečnosti, že v případě žaloby na určení předmětného pozemku jako součásti
společného jmění žalobkyně
a jejího manžela se jedná o uplatňované spoluvlastnické právo „dvou údajných
spoluvlastníků“. K podání takové žaloby pak jsou aktivně legitimováni žalobkyně
a její manžel společně a nerozdílně. Žaloba i případný přísudečný výrok
rozsudku se musí vztahovat na oba manžele a oba dva manželé musí být účastníky
řízení v postavení žalobců. Z tohoto důvodu pak soud prvního stupně žalobu
zamítl pro nedostatek aktivní legitimace na straně žalobců a žalovaným
nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4.
března 2008, č. j. 20 Co 503/2007-82, rozsudek soudu prvního stupně ve věci
samé potvrdil
a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zdůraznil, že v
obecné rovině má žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem; před
zkoumáním jeho existence však bylo nutno posoudit otázku aktivní legitimace na
straně žalobkyně
a pasivní legitimace na straně na straně žalovaných. V daném směru a s odkazem
na – blíže necitovanou – konstantní judikaturu odvolací soud zdůraznil, že v
případě žaloby na určení vlastnictví, kdy nabývací titul je odvozován od
smlouvy, je nezbytné, aby účastníky řízení byly všechny strany příslušné
smlouvy, tj. i manžel žalobkyně jako jeden z kupujících, který nabyl předmětný
pozemek do společného jmění se žalobkyní. Není rozhodující, zda manžel
žalobkyně vystupuje v řízení jako jeden ze žalobců či vůči němu směřuje žaloba
jako proti žalovanému. Odvolací soud zdůraznil, že není oprávněn ani povinen
poučovat účastníky řízení o jejich aktivní legitimaci, neboť by došlo k
porušení zásady rovnosti účastníků řízení, a to zejména v případě zastoupení
žalobkyně advokátkou. Odvolací soud proto neakceptoval odvolací námitky
žalobkyně dovozující její aktivní legitimaci v řízení a rozsudek soudu prvního
stupně vycházející ze závěru o nedostatku aktivní legitimace na straně
žalobkyně jako věcně správný potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož
přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu (i
soudu prvního stupně) spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jako otázku
zásadního právního významu vymezila posouzení, zda je žalobkyně aktivně
legitimována k podání žaloby, jíž se domáhá určení, že předmětný pozemek tvoří
součást společného jmění žalobkyně
a jejího manžela, který není účastníkem řízení. Dovolatelka nesouhlasila se
závěrem odvolacího soudu, jenž dovozoval, že se žalobkyně domáhá svých nároků
majících podklad v kupní smlouvě (podle níž se žalobkyně a její manžel
domnívali, že nabyli předmět sporu), a proto i účastníky soudního řízení musí
být všichni účastníci takové kupní smlouvy. V daném směru žalobkyně zdůraznila,
že důvod vlastnictví neodvozuje od kupní smlouvy, ale od vydržení vlastnického
práva, tj. základem jejího nároku není právní úkon, ale právní skutečnost
(plynutí času, dobrá víra). Závěry soudů obou stupňů ohledně nedostatku aktivní
legitimace by mohly obstát v případě existujícího podílového spoluvlastnictví
(kdy byl dán spoluvlastnický podíl žalobkyně), nikoliv však v případě
existujícího společného jmění manželů, neboť v takovém případě podíl žalobkyně
vymezen není a ta je (stejně jako její manžel) vlastníkem celé věci, což se
musí projevit i v otázce věcné legitimace. Odkázala v této souvislosti na
rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 34/1993,
z něhož vyplývá přípustnost ochrany vlastnického práva k věcem tvořícím
bezpodílové spoluvlastnictví oběma bezpodílovým spoluvlastníkům ve vztahu k
třetím osobám, protože jim náleží nedílné právo k celé věci. Navrhla proto
zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu, i rozsudku soudu prvního stupně,
a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
První žalovaná navrhla zamítnutí dovolání, přičemž se zcela ztotožnila
se závěry nalézacích soudů. Nadto není dán ani naléhavý právní zájem žalobkyně
na jí požadovaném určení, která ostatně nepředložila ani žádný právní titul, na
jeho základě by se měla stát vlastnicí předmětného pozemku.
Druhá žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení
čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1,
která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího
soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se
projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového
ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského
soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009, neboť
napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 4. března 2008.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo
potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné
podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní
stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud shledal dovolání přípustné pro řešení žalobkyní vymezené
otázky zásadního právního významu spočívající v tom, zda se může jeden z
manželů domáhat určení, že předmět řízení (nemovitost) je ve společném jmění
manželů, aniž by druhý z manželů vystupoval v řízení na straně žalobce vůči
osobám (žalovaným), jimž podle stavu zápisu v katastru nemovitostí svědčí
vlastnické právo. Takto vymezená otázka nebyla dosud v praxi dovolacího soudu
řešena a na jejím posouzení je založeno rozhodnutí odvolacího soudu (a také
soudu prvního stupně).
Dovolací soud shledal dovolání důvodné.
Z obsahu spisu a žalobních tvrzení žalobkyně se podává, že se domáhá
požadovaného určení s poukazem na skutečnost, že vlastnické právo k předmětnému
pozemku se svým manželem vydrželi, pozemek tvoří jejich společné jmění manželů
a v situaci, kdy jako spoluvlastnice jsou v katastru nemovitostí zapsány
žalované, domáhá se žalobkyně ochrany svého vlastnického práva formou určovací
žaloby.
Dovolací soud při řešení dovolatelkou vymezené právní otázky vychází z
ustálených závěrů judikatury potud, že každý z bezpodílových spoluvlastníků
(přičemž uvedené závěry se uplatní i v případě společného jmění manželů) je
samostatně oprávněn k podání žaloby o vydání neoprávněné zadržované věci z
bezpodílového spoluvlastnictví a také žaloby o vyklizení nemovitosti, jejímž je
bezpodílovým spoluvlastníkem (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze
dne 30. 9. 1988,
3 Cz 61/88, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 1990, pod
pořadovým č. 10). Ochrany vlastnictví k věci ve společném jmění manželů vůči
neoprávněným zásahům třetích osob se u soudu může domáhat také jen jeden z
manželů, i když s tím druhý manžel nesouhlasí (k tomu srovnej rozsudek ze dne
30. dubna 2002, sp. zn. 28 Cdo 555/2002, uveřejněný v Souboru civilních
rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 17, pod pořadovým č. C 1191).
Uvedený závěr byl odrazem argumentace, podle které právo domáhat se ochrany
předmětu spoluvlastnictví vůči neoprávněným zásahům ze strany třetích osob
náleží spoluvlastníkům společně, ale zároveň i každému z nich samostatně, aniž
by k tomu bylo souhlasu druhého spoluvlastníka zapotřebí. U společného jmění
manželů je tomu tak proto, že každému ze spoluvlastníků náleží právo k celé
věci, omezené jen stejným právem druhého spoluvlastníka; jestliže se pak
bezpodílový spoluvlastník domáhá ochrany vlastnického práva k věci ve společném
jmění manželů, nijak tím druhého spoluvlastníka neomezuje, ale naopak brání
společný majetek proti zásahům třetích osob.
Při řešení dovolatelkou vymezené právní otázky není důvodu co do
základu z těchto zásad nevycházet i v případě, kdy se jedná o ochranu
vlastnického práva uplatněnou prostřednictvím určovací žaloby, jestliže jsou v
katastru nemovitostí zapsány jako vlastnice osoby, které vlastnické právo
žalobkyně a jejího manžela popírají. Podle názoru dovolacího soudu není důvod
jen pro zvolenou formu právní ochrany odejmout žalobkyni právo samostatně se
domáhat ochrany vlastnického práva samostatně, neboť i žalobkyni náleží v
případě, že předmětný pozemek je podle jejího tvrzení ve společném jmění jí a
manžela, vlastnické právo k celému pozemku.
Uvedený závěr je v souladu s názory vyslovenými i v odborné literatuře,
z níž se podává (byť v zobecňující rovině bez konkretizace nástrojů právní
ochrany), že ochrana společného jmění manželů přísluší oběma manželům společně
a též jednotlivě (k tomu srovnej Holub, M., Pokorný, M., Bičovský, J. :
Společné jmění manželů, Linde Praha, 2000, str. 152 nebo kolektiv týchž
autorů : Občan a vlastnictví v českém právním řádu, Linde Praha, 2002, str.
278).
Jestliže nalézací soudy vyšly z jiného právního názoru ohledně aktivní
legitimace žalobkyně, spočívá jejich rozhodnutí na nesprávném právním posouzení
věci a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn
právem.
Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení
§ 243b odst. 2, 3 o. s. ř. zrušil a protože důvody, pro které bylo zrušeno
rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil
i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž je
soud prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu
§ 243d odst. 1 věta první
o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. září 2009
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu