22 Cdo 4208/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D. a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Mgr. Z. Č., zastoupené advokátkou, proti žalovaným : 1) Mgr. D. P., zastoupené advokátem, 2) J. V., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 10 C 126/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. března 2008, č. j. 20 Co 503/2007-82, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. března 2008, č. j. 20 Co 503/2007-82 a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. ledna 2007, č. j. 10 C 126/2005-57 se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Břeclavi k dalšímu řízení.
Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
23. ledna 2007, č. j. 10 C 126/2005-57, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že pozemek parc. č. 1009 v katastrálním území K. u B., zapsaný na listu vlastnictví č. 3741 pro obec K. u B., vedeném Katastrálním úřadem pro J. k., Katastrální pracoviště B. (dále též jen „předmětný pozemek“), je ve společném jmění žalobkyně a jejího manžela MVDr. J. Č.
Zamítavé rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně poukazem na nedostatek aktivní legitimace na straně žalobkyně, který dovozoval ze skutečnosti, že v případě žaloby na určení předmětného pozemku jako součásti společného jmění žalobkyně
a jejího manžela se jedná o uplatňované spoluvlastnické právo „dvou údajných spoluvlastníků“. K podání takové žaloby pak jsou aktivně legitimováni žalobkyně a její manžel společně a nerozdílně. Žaloba i případný přísudečný výrok rozsudku se musí vztahovat na oba manžele a oba dva manželé musí být účastníky řízení v postavení žalobců. Z tohoto důvodu pak soud prvního stupně žalobu zamítl pro nedostatek aktivní legitimace na straně žalobců a žalovaným nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. března 2008, č. j. 20 Co 503/2007-82, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil
a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zdůraznil, že v obecné rovině má žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem; před zkoumáním jeho existence však bylo nutno posoudit otázku aktivní legitimace na straně žalobkyně
a pasivní legitimace na straně na straně žalovaných. V daném směru a s odkazem na – blíže necitovanou – konstantní judikaturu odvolací soud zdůraznil, že v případě žaloby na určení vlastnictví, kdy nabývací titul je odvozován od smlouvy, je nezbytné, aby účastníky řízení byly všechny strany příslušné smlouvy, tj. i manžel žalobkyně jako jeden z kupujících, který nabyl předmětný pozemek do společného jmění se žalobkyní. Není rozhodující, zda manžel žalobkyně vystupuje v řízení jako jeden ze žalobců či vůči němu směřuje žaloba jako proti žalovanému. Odvolací soud zdůraznil, že není oprávněn ani povinen poučovat účastníky řízení o jejich aktivní legitimaci, neboť by došlo k porušení zásady rovnosti účastníků řízení, a to zejména v případě zastoupení žalobkyně advokátkou. Odvolací soud proto neakceptoval odvolací námitky žalobkyně dovozující její aktivní legitimaci v řízení a rozsudek soudu prvního stupně vycházející ze závěru o nedostatku aktivní legitimace na straně žalobkyně jako věcně správný potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jako otázku zásadního právního významu vymezila posouzení, zda je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, jíž se domáhá určení, že předmětný pozemek tvoří součást společného jmění žalobkyně
a jejího manžela, který není účastníkem řízení. Dovolatelka nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, jenž dovozoval, že se žalobkyně domáhá svých nároků majících podklad v kupní smlouvě (podle níž se žalobkyně a její manžel domnívali, že nabyli předmět sporu), a proto i účastníky soudního řízení musí být všichni účastníci takové kupní smlouvy. V daném směru žalobkyně zdůraznila, že důvod vlastnictví neodvozuje od kupní smlouvy, ale od vydržení vlastnického práva, tj. základem jejího nároku není právní úkon, ale právní skutečnost (plynutí času, dobrá víra). Závěry soudů obou stupňů ohledně nedostatku aktivní legitimace by mohly obstát v případě existujícího podílového spoluvlastnictví (kdy byl dán spoluvlastnický podíl žalobkyně), nikoliv však v případě existujícího společného jmění manželů, neboť v takovém případě podíl žalobkyně vymezen není a ta je (stejně jako její manžel) vlastníkem celé věci, což se musí projevit i v otázce věcné legitimace. Odkázala v této souvislosti na rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 34/1993, z něhož vyplývá přípustnost ochrany vlastnického práva k věcem tvořícím bezpodílové spoluvlastnictví oběma bezpodílovým spoluvlastníkům ve vztahu k třetím osobám, protože jim náleží nedílné právo k celé věci. Navrhla proto zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu, i rozsudku soudu prvního stupně, a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
První žalovaná navrhla zamítnutí dovolání, přičemž se zcela ztotožnila se závěry nalézacích soudů. Nadto není dán ani naléhavý právní zájem žalobkyně na jí požadovaném určení, která ostatně nepředložila ani žádný právní titul, na jeho základě by se měla stát vlastnicí předmětného pozemku.
Druhá žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 4. března 2008.