22 Cdo 422/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila,
CSc., ve věci žalobce Ing. L. P., zastoupeného JUDr. Vladimírem Ježkem,
advokátem se sídlem v Ostravě, Dvořákova 26, proti žalované M. M., o vydání
„části nedotknutelného vlastnictví nemovitosti, dvou vkladních knížek,
spoluvlastnictví a jiné“, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 Nc
9/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.
dubna 2008, č. j. 8 Co 222/2008-15, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze
dne 28. února 2008, č. j. 54 Nc 9/2007-9, odmítl žalobu žalobce, kterou se
domáhal „vydání části nedotknutelného vlastnictví nemovitosti, dvou vkladních
knížek a spoluvlastnictví a jiné“ a žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů
řízení. Zdůraznil, že podání žalobce nesplňuje náležitosti řádného návrhu na
zahájení řízení ve smyslu § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1, 2 občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť z podání lze pouze zjistit, že žalobce návrh
směřuje proti M. M., kdy se domáhá „projednání řízení 37 Nc 102/2002“, přičemž
rozsudek ve věci „34 C 252/95“ považuje za protiústavní. Žalobce byl proto
usnesením ze dne 10. ledna 2008 vyzván soudem podle § 43 odst. 1 o. s. ř. k
odstranění nedostatků podání, k čemuž mu byla stanovena lhůta, včetně poučení,
jak je třeba doplnění provést a o následcích při nesplnění této výzvy. Na výzvu
soudu prvního stupně reagoval žalobce podáním ze dne 24. ledna 2008, v němž
odstranil pouze nedostatek v označení žalované; i nadále je nedostatečně
vymezen předmět řízení a v podání žalobce není uvedeno, čeho se domáhá. Návrh
je tak stále nesrozumitelný a neprojednatelný.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30.
dubna 2008, č. j. 8 Co 222/2008-15, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a
žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud konstatoval, že žalobce sice některé vady svého podání odstranil,
nicméně však nevylíčil rozhodující skutečnosti, neoznačil důkazy ke svým
tvrzením a jasně a srozumitelně neuvedl, čeho se svým podáním domáhá a jak má
soud rozhodnout, když i samotná tvrzení žalobce jsou nejasná a nesrozumitelná.
Tyto nedostatky podání nebyly odstraněny ani po výzvě adresované žalobci soudem
prvního stupně ve stanovené lhůtě a nedošlo k jejich odstranění ani v průběhu
odvolacího řízení. Jestliže absence zákonem požadovaných náležitostí podání
činila žalobu žalobce neprojednatelnou, soud prvního stupně ji správně odmítl.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v zákonné lhůtě podaným
dovoláním, v němž připustil, že soudy správně jeho podání odmítly pro vady, v
důsledku kterých nebylo možno pokračovat v řízení a potud je rozhodnutí
odvolacího soudu v rovině právního posouzení správné. Odvolacímu soudu (a též i
soudu prvního stupně) však – posuzováno podle obsahu dovolání – vytkl, že
zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
spočívající v tom, že žalobce nebyl poučen o možnosti požádat o ustanovení
zástupce pro řízení, v součinnosti s kterým by došlo k odstranění vad jeho
podání a nedošlo by následně k odmítnutí jeho podání soudem prvního stupně,
resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně soudem odvolacím. Dovolatel
navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, a též
usnesení soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů
69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají
účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím
není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského
soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009, neboť
napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 30. dubna 2008.
Dovolání žalobce je přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř., není však
důvodné.
Předmětem přezkumu dovolacího soudu bylo posouzení, zda okolnost, že
žalobce nebyl v průběhu řízení před nalézacími soudy poučen o možnosti požádat
o ustanovení zástupce, představuje vadu, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci.
Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby
byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na
jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může
tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
K podmínkám, za kterých je soud povinen poučit účastníka řízení o
možnosti uplatnit právo na ustanovení zástupce ve smyslu § 30 odst. 1 o. s. ř.,
se Nejvyšší soud České republiky vyjádřil v usnesení ze dne 30. května 2006,
sp. zn. 22 Cdo 2249/2005, uveřejněném v časopise Právní rozhledy, 2006, č. 20,
str. 758. V něm vyslovil názor, podle kterého poučení o možnosti uplatnit právo
na ustanovení zástupce podle § 30 odst. 1 o. s. ř. by měl soud poskytnout
každému účastníku, u nějž přichází v úvahu osvobození od soudních poplatků
podle § 138 o. s. ř. Uvedené poučení by se mělo dostat každému účastníku, u
nějž osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. přichází v úvahu.
Takovým účastníkem bude zejména ten, u nějž se lze domnívat, že jeho osobní
poměry (zdravotní stav, pokročilý věk, sociální postavení) nejsou příznivé.
Uvedeného poučení by se tedy mělo dostat takovému účastníku, z jehož projevů
(podání či přednesů) či jiných skutečností za řízení zaznamenaných lze usoudit,
že by předpoklady pro ustanovení zástupce mohly být dány.
Z podání žalobce v průběhu řízení před nalézacími soudy nevyplynuly
žádné okolnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že na jeho straně by
mohly být dány předpoklady pro ustanovení zástupce z hlediska, že by u něj
přicházelo do úvahy osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 o. s. ř. a
žalobce sám ostatně žádné takové skutečnosti ani netvrdil. Nalézací soudy proto
nepochybily, jestliže nepoučily žalobce o možnosti požádat o ustanovení
zástupce.
Z citovaného rozhodnutí dovolacího soudu a z logiky věci dále vyplývá,
že účastníka, který již své právo uplatnil, není třeba o možnosti takové právo
uplatnit poučovat; mutatis mutandis se pak uvedený závěr vztahuje i na případy,
kdy je účastníku řízení známo, že v řízení může uplatnit svůj požadavek na
ustanovení zástupce, aniž by se mu tato informace dostala v příslušném řízení
od soudu v rámci plnění jeho poučovací povinnosti. O tento případ pak jde i v
souzené věci.
Dovolatel již v podání ze dne 17. října 2007 výslovně uváděl, že v
dřívějších soudních řízeních mu byl ustanoven zástupcem advokát. Tuto
skutečnost potvrdil následně v podání ze dne 24. ledna 2008 i v odvolání proti
usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. března 2008. Je-li ustanovení zástupce
podle § 30 odst. 1 o. s. ř. bezvýjimečně podmíněno žádostí účastníka řízení o
ustanovení takového zástupce a žalobci podle jeho tvrzení byl již zástupce v
jiném řízení ustanoven, je zřejmé, že žalobci je známa okolnost, že v soudním
řízení může požádat o ustanovení zástupce. Vědomost o ustanoveném zástupci v
předchozích řízeních pak vyplývá přímo z obsahu spisu; i z tohoto důvodu pak
neposkytnutí poučení o možnosti žádat o ustanovení zástupce nemůže představovat
vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci již proto, že
žalobce o této možnosti věděl. Smyslem poučovací povinnosti adresované soudem
účastníků řízení je, aby pro neznalost procesních předpisů neutrpěl v řízení
újmu na svých právech, a o tento případ se v dané věci nejedná.
Rozhodnutí odvolacího soudu je správné a dovolací soud proto dovolání žalobce
podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnosti, že procesně úspěšné
žalované v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měla právo,
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu