22 Cdo 4241/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: 1) J. O., bytem v J., Z. P. 15, 2) MUDr. V. O., bytem v J., Z. P. 15, obou zastoupených Mgr. Jaroslavem Mackem, advokátem se sídlem v Jeseníku, nám. Svobody 829/17, proti žalovaným: a) J. R., bytem v J., H. 1046, b) B. R., bytem v J., H. 1046, c) P. D., bytem v J., V. O. 3, všem zastoupeným JUDr. Jaroslavem Němečkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Blahoslavova 4, o určení součástí staveb, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 7 C 218/92, v řízení o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 7. dubna 2011, č. j. 69 Co 507/2009-1180, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení.
Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno. Okresní soud v Šumperku (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. dubna 2009, č. j. 7 C 218/92-955, rozhodl tak, že: - ve výroku I.
určil, že zeď v prvním, druhém a třetím nadzemním podlaží budovy č. p. 171 nacházející se na pozemku parc. č. st. 119 (dále jen ,,budova č. p. 171 a pozemek parc. č. st. 119) a budovy č. p. 170 nacházející se na pozemku parc. č. st. 118 (dále jen ,,budova č. p. 170 a pozemek parc. č. st. 118“) v katastrálním území J., která je označena fialovou barvou a specifikována body A1, B1, K*1, C1, D1, I1, J*1, J1, K1, L1 a M1; A2, B2, K*2, C2, D2, I2, J*2, J2, K2, L2 a M2; A3, B3, K*3, C3, D3, I3, J*3, J3, K3, L3 a M3, vyznačenými v nákresu č. 1, č. 2 a č. 3, jenž je přílohou rozsudku, patří z jedné ideální poloviny do společného jmění žalobců a z jedné ideální poloviny do společného jmění žalovaných a) a b);
- ve výroku II. určil, že zeď v prvním, druhém a třetím nadzemním podlaží budovy č. p. 170 na pozemku parc. č. st. 118 a na pozemku parc. č. st. 119 v katastrálním území J., která je označena modrou barvou a specifikována body D1, E1, H1, Ch1 a I1; D2, E2, H2, Ch2 a I2; D3, E3, H3, Ch3 a I3, vyznačenými v nákresu č. 1, č. 2 a č. 3, jenž je přílohou rozsudku, je součástí pouze budovy č. p. 170 nacházející se na pozemku parc. č. st. 118 a je ve společném jmění žalovaných a) a b);
- ve výroku III. určil, že zeď v prvním a druhém nadzemním podlaží a protipožární zeď ve třetím podlaží budovy č. p. 815 nacházející se na pozemku parc. č. st. 117 v katastrálním území J. (dále jen ,,budova č. p. 815 a pozemek parc. č. 117“), která je označena žlutou barvou a specifikována body G1, H1, P1, Q1, R1, S1 a T1; G, H2, P2, Q2, R2, S2 a T2; G1, H3, P3, Q3, R3, S3 a T3, vyznačenými v nákresu č. 1, č. 2 a č. 3, jenž je přílohou rozsudku, je součástí pouze budovy č. p. 815 na pozemku parc. č. st. 117 ve vlastnictví žalovaného c);
- výrokem IV. zamítl návrh žalobců na určení, že zeď v prvním, druhém a třetím nadzemním podlaží budovy č. p. 171 nacházející se na pozemku parc. č. st. 119, která je označena modrou a zelenou barvou a specifikována body D1, E1, F1, G1, H1, Ch1 a I1; D2, E2, F2, G2, H2, Ch2 a I2; D3, E3, F3, G3, H3, Ch3 a I3, vyznačenými v nákresu č. 1, č. 2 a č. 3, jenž je přílohou rozsudku, náleží z jedné ideální poloviny do společného jmění žalobců a z jedné ideální poloviny do společného jmění žalovaných a) a b). Zamítl rovněž návrh žalobců na určení, že zeď v prvním, druhém a třetím nadzemním podlaží budovy č. p. 171 nacházející se na pozemku parc. č. st. 119, která je označena žlutou a oranžovou barvou a specifikována body G1, H1, Ch1, O1, P1, Q1, R1, S1 a T1; G2, H2, Ch2, O2, P2, Q2, R2, S2 a T2; G3, H3, Ch3, O3, P3, Q3, R3, S3 a T3, vyznačenými v nákresu č. 1, č.
2 a č. 3, jenž je přílohou rozsudku, je součástí pouze budovy č. p. 171 nacházející se na pozemku parc. č. st. 119 ve společném jmění žalobců; - ve výroku V. zamítl návrh žalovaných a) a b) na určení, že zeď v prvním a druhém nadzemním podlaží budovy č. p. 171 nacházející se na pozemku parc. č. st. 119 a budovy č. p. 170 nacházející se na pozemku parc. č. st. 118, která je označena červenou barvou a specifikována body K1, L1, M1 a N1; K2, L2, M2 a N2; K3, L3, M3 a N3, vyznačenými v nákresu č. 1 a č. 2, jenž je přílohou rozsudku, náleží z jedné ideální poloviny do společného jmění žalobců a z jedné ideální poloviny do společného jmění žalovaných a) a b).
Dále zamítl návrh žalovaných a) a b) na určení, že zeď v prvním, druhém a třetím nadzemním podlaží budovy č. p. 170 nacházející se na pozemku parc. č. st. 118 a na pozemku parc. č. st. 119, která je označena zelenou a fialovou barvou a specifikována body C1, D1, I1, J*1 a K*1; C2, D2, I2, J*2 a K*2; C3, D3, I3, J*3 a K*3, označenými vyznačenými v nákresu č. 1, č. 2 a č. 3, jenž je přílohou tohoto rozsudku, náleží z jedné ideální poloviny do společného jmění žalobců a z jedné ideální poloviny do společného jmění žalovaných a) a b); - ve výroku VI.
zamítl návrh žalovaného c) na určení, že zeď v prvním a druhém nadzemním podlaží a protipožární zeď ve třetím podlaží budovy č. p. 815 nacházející se na pozemku parc. č. st. 117, která je označena oranžovou barvou a specifikována body H1, Ch1, O1 a P1; H2, Ch2, O2 a P2; H3, Ch3, O3 a P3 označenými vyznačenými v nákresu č. 1, č. 2 a č. 3, jenž je přílohou rozsudku, je součástí pouze budovy č. p. 815 nacházející se na pozemku parc. č. st. 117 ve vlastnictví žalovaného c).
- ve výrocích VII. - X. rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel z § 120 obč. zák. a hodnotil, zda jednotlivé zdi či jejich části náleží k tomu kterému domu ,,podle jejich povahy“. Přitom posuzoval stavebně technický stav objektů, historii objektů a průběh vlastnické hranice mezi pozemky, na kterých se nachází, a dále potenciální oddělitelnost jednotlivých zdí od těchto objektů. Aplikoval § 854 obecného zákoníku občanského (dále jen o. z. o.), účinného v době vzniku objektů, který upravuje institut rozhrad mezi pozemky.
Protože účastníci požadovali určit vlastnické právo k předmětným zdem v různém rozsahu a tvaru, pro snadnější orientaci soud prvního stupně použil specifikaci jednotlivých zdí, resp. jejich částí pomocí bodů a barevných grafických ploch. Dospěl k závěru, že za společnou je nutno považovat tu část zdi mezi budovami č. p. 170 a č. p. 171, která byla již s tímto úmyslem prokazatelně postavena (bez ohledu na průběh až později vyznačené vlastnické hranice mezi pozemky) a oběma objektům slouží, aniž by mohla být oddělena bez znehodnocení alespoň jednoho z nich.
Takovou je část zdi vyznačená v grafické příloze rozsudku fialovou barvou. Část zdi, vyznačená v grafickém plánku červeně, se nachází za vlastnickou hranicí pozemků směrem do nemovitosti žalobců, je tedy v jejich výlučném vlastnictví. Ve třetím podlaží však tato zeď (vyznačená body L3, K3 a N3) nese krov střechy objektů, proto soud s přihlédnutím k preventivní úloze svého rozhodnutí určil, že tato část zdi je zdí společnou. Za společnou považoval soud prvního stupně i zeď vyznačenou body K*, C, D E a J*.
Ačkoliv se tato zeď nachází nad pozemkem žalobců, tvoří rozhradu mezi domy účastníků a jsou v ní situovaná okna napomáhající osvětlení schodiště užívaného žalovanými. Část zdi vyznačená modrou barvou je pak podle soudu prvního stupně součástí objektu žalovaných, neboť již od doby svého zbudování plní funkci nosné zdi budovy č. p. 170, přičemž přístavky budovy č. p. 171 do ní ukotvené již byly žalobcem odstraněny. Část zdi vyznačená zeleně pak slouží jako část nosné zdi domů č. p. 171 a č. p. 815, proto se jedná o zeď společnou.
Zeď vyznačená v plánku oranžově a žlutě je pak ve výlučném vlastnictví žalovaného c), neboť stojí pouze na pozemku ve vlastnictví žalovaného c) a byla postavena a slouží pouze potřebám tohoto domu. Pokud by tato část zdi byla odstraněna, nijak by to nepoškodilo budovu žalobců. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen ,,odvolací soud“) k odvolání žalobců proti výrokům I. - IV. rozsudku soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 7. dubna 2011, č. j. 69 Co 507/2009-1180, změnil ve výrocích I.
- IV. rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu zamítnutí žaloby žalobců ohledně částí zdí, které jsou v grafických přílohách č. 1, 2 a 3 rozsudku okresního soudu znázorněny barvou modrou a žlutou, a dále ve výroku V. v celém jeho rozsahu, s výjimkou zamítnutí žaloby žalovaných 1) a 2) ohledně části zdi, která je v grafických přílohách č. 1, 2 a 3 rozsudku okresního soudu znázorněna zelenou barvou tak, že:
- určil, že zeď oddělující domy č. p.
171 a č. p. 170 znázorněná v grafických přílohách rozsudku soudu prvního stupně fialovou, modrou a červenou barvou v prvním nadzemním podlaží mezi body A1, B1, C1, D1, E1, H1, I1, J1, K1, N1 a M1, v druhém nadzemním podlaží mezi body A2, B2, C2, D2, E2, H2, I2, J2, K2, N2, L*2, M2, ve třetím nadzemním podlaží mezi body A3, B3, C3, D3, E3, H3, I3, J3, K3, L3 a M3, náleží z jedné ideální poloviny do společného jmění žalobců a z jedné ideální poloviny do společného jmění žalovaných a) a b), - zamítl návrh žalovaných a) a b) na určení, že zeď oddělující domy č. p.
171 a č. p. 170, znázorněná v grafických přílohách rozsudku soudu prvního stupně modrou barvou v prvním nadzemním podlaží mezi body D1, E1, H1, I1, v druhém nadzemním podlaží mezi body D2, E2, H2, I2 ve třetím nadzemním podlaží mezi body D3, E3, H3, I3 a fialovou barvou v prvním nadzemním podlaží mezi body C1, D1, I1, J*1, K1, v druhém nadzemním podlaží mezi body C2, D2, I2, J*2, K2, je součástí pouze jediného objektu č. p. 170 ve společném jmění žalovaných a) a b), - zamítl návrh žalovaného c) na určení, že zeď v objektu č. p.
815, znázorněná v grafických přílohách rozsudku soudu prvního stupně žlutou barvou v prvním nadzemním podlaží mezi body G1, H1, P1, Q1, R1, S1, T1, ve druhém nadzemním podlaží mezi body G2, H2, P2, Q2, R2, S2, T2, ve třetím nadzemním podlaží mezi body G3, H3, P3, Q3, R3, S3, T3, je součástí pouze jediného objektu č. p. 815 ve vlastnictví žalovaného c),
- zamítl návrh žalobců v rozsahu požadavku na určení, že zeď nacházející se v objektu č. p. 171, znázorněná v grafických přílohách rozsudku soudu prvního stupně žlutou barvou v prvním nadzemním podlaží mezi body G1, H1, P1, Q1, R1, S1, T1, ve druhém nadzemním podlaží mezi body G2, H2, P2, Q2, R2, S2, T2, ve třetím nadzemním podlaží mezi body G3 H3, P3, Q3, R3, S3, T3, je součástí jediného objektu č. p. 171 ve společném jmění žalobců. Ve výrocích II. - V. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně naléhavého právního zájmu účastníků na určení jejich vlastnického práva. Zopakoval však některé důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně (zejména znalecký posudek znalce Ing. C. a Ing. J. L.) a dokazování doplnil znaleckým posudkem Ing. S. K., CSc. Na základě provedených důkazů dospěl odvolací soud k jinému závěru než soud prvního stupně. Podle něj je zeď oddělující budovu č. p. 170 a č. p. 171 společnou stavební zdí obou těchto objektů, neboť byla prokazatelně již s tímto úmyslem postavena.
Skutkový závěr soudu prvního stupně, že zeď označená v grafických přílohách k rozsudku modrou barvou není společnou zdí, protože novostavba žalobců má samostatné zdi a je oddělena od objektu žalovaných, z provedeného dokazování nevyplývá. Odvolací soud se dále neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že zeď označená v grafických přílohách rozsudku soudu prvního stupně žlutou barvou stojí na pozemku žalovaného c). Na základě revizního posudku Ing. S. K. dospěl k závěru, že zeď je umístěna na pozemku žalobců a jen částečně zasahuje do pozemku žalovaného c).
Pokud jde o právní posouzení věci, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že se na nemovitosti postavené v 19. století vztahují ustanovení obecného zákoníku občanského. Rozhrada mezi budovami č. p. 170 a č. p. 171 vznikla rozdělením původní nemovitosti na uvedené dva domy podle ohlašovacího archu z roku 1910. Ve věci však není možné aplikovat § 854 o. z. o., stanovící domněnku společného vlastnictví rozhrady, vzhledem ke skutečnosti, že rozhrada mezi budovami č. p. 170 a č. p.
171 vznikla až v roce 1990, kdy byly nemovitosti prodány účastníkům, protože do té doby je vlastnil vždy jen jeden subjekt. Zeď oddělující budovu č. p. 171 a č. p. 170 je zdí společnou – v podílovém spoluvlastnictví účastníků. K tomuto názoru odvolací soud vedla skutečnost, že oba domy byly postaveny P. B. na společném základě, domy nebyly rozděleny tzv. dilatační čárou. Rozhrada mezi budovami byla vybudována pomocí společné nosné zdi ve všech podlažích. Tato zeď je s oběma budovami spojena a je jejich součástí s tím, že nemůže být od žádné z nich oddělena, aniž by se některý z domů neznehodnotil.
Podle názoru odvolacího soudu je společná celá zeď oddělující budovy žalobců a žalovaných a) a b), nikoliv pouze její část, jak dovodil soud prvního stupně. Ve sporu mezi žalobci a žalovaným 3) o určení vlastnictví zdi nacházející se mezi pozemkem žalobců parc. č. 119 a pozemkem žalovaného parc. č. st. 117 odvolací soud zaujal právní názor, že celá posuzovaná zeď se stala předmětem neděleného spoluvlastnictví s ideálními podíly podle § 361 o. z. o., které bylo založeno na základě smlouvy. Podle odvolacího soudu existence takové smlouvy vyplývá z okolnosti, že zeď byla sice vybudována na cizím pozemku, avšak pro potřeby budovy č. p.
815 jako nosná zeď tohoto domu. Později k ní byly přistaveny nosné prvky přístavků z obou stran, tedy i ze strany žalobců, což svědčí o tom, že se tak muselo stát na základě dohody vlastníků. Tento stav byl navíc vlastníky respektován až do roku 1990, kdy došlo ke sporu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které považují za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a za důvodné podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení odvolacího soudu spatřují v tom, že ačkoliv odvolací soud konstatoval, že předmětná zeď mezi budovami č. p. 170 a č. p. 171 je rozhradou, dospěl k závěru, že domněnka společného vlastnictví rozhrady nemohla nastoupit. Odvolací soud se podle názoru dovolatelů opomněl zabývat ustanovením § 857 o. z.
o. Předmětná zeď podle nich není společnou rozhradou, nýbrž je součástí pouze jediného objektu, a to domu žalobců, což vyplývá jak z § 857 o. z. o., tak ze skutečnosti, že tento dům byl postaven dříve než dům žalovaného a) a b). Navrhli proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaní se k dovolání žalobců nevyjádřili. Dovolání není přípustné. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1.
ledna 2013, Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 7. dubna 2011, projednal a rozhodl dovolací soud dovolání o dovolatelů podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012. Dovolatelé v dovolání vymezili rozsah dovolacího přezkumu tím, že napadli měnící určující výrok rozsudku odvolacího soudu a jednak měnící výrok, kterým byla zamítnuta jejích žaloba ve vztahu k žalovanému č. 3) o určení vlastnictví zdi.
Ostatní zamítavé výroky rozsudku odvolacího soudu vážící se k návrhům žalovaných č. 1), 2) a 3) zůstaly dovoláním nedotčeny. Ve vztahu k měnícímu určujícímu výroku odvolacího soudu není dovolání žalobců subjektivně přípustné. Dovolání může podat jen ten účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla rozhodnutím odvolacího soudu způsobena jiná újma na jeho právech odstranitelná zrušením napadeného rozhodnutí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 1998, pod pořadovým č. 28, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2000, pod pořadovým č. 7 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2011, sp. zn. 22 Cdo 3890/2011, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz). Z obsahu spisu a rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláním toliko žalobců, nikoliv žalovaných, kteří nesouhlasili s částí závěrů vyslovených soudem prvního stupně.
Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku jednoznačně a podrobně vysvětlil – a proti těmto závěrům dovolatelé v dovolání žádné výhrady neuplatňují – že tímto měnícím určujícím výrokem svého rozhodnutí vyhověl žalobě žalobců, kteří se podle poslední provedené změny žaloby, připuštěné rozhodnutím soudu prvního stupně ze dne 10. února 2009, č. j. 7 C 218/92-908, domáhali, aby zeď oddělující jejich budovu a budovu žalovaných 1) a 2) byla v „ideálním spoluvlastnickém podílu ve společném jmění žalobců a), b) a žalovaných 1), 2)“.
Jestliže odvolací soud tomuto žalobnímu požadavku vyhověl (když ve vztahu mezi žalobci a žalovanými č. 1) a 2) žádnou část žaloby podle výroku rozsudku odvolacího soudu nezamítl), je zřejmé, že rozhodnutím odvolacího soudu – ve vztahu k předmětu řízení – nebyla žalobcům způsobena žádná újma odstranitelná tím, že by dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, neboť jejich žalobnímu požadavku bylo v plném rozsahu vyhověno. Jestliže přes výše uvedenou skutečnost žalobci podávají dovolání, v němž vyjadřují nesouhlas se závěry vyslovenými odvolacím soudem a zastávají názor, že předmětná zeď není „společnou rozhradou“, ale tvoří součást pouze jediného objektu, a to domu žalobců č. p.
171, je nucen dovolací soud konstatovat, že určení, že by tato zeď tvořila součást toliko objektu žalobců, nebylo předmětem řízení. Dovolacímu soudu je nicméně zřejmé, že tento dovolací požadavek je odrazem procesního vývoje řízení před odvolacím soudem, který při svém posledním jednání konaném dne 29. března 2011 nepřipustil změnu žaloby žalobců, jíž se domáhali určení, že zeď oddělující dům žalobců a), b) č. p. 171 na pozemku parc. č. 119 a dům žalovaných č. p. 170 na pozemku parc. č. 118 „je společným jměním žalobců a), b)“.
Proti tomuto procesnímu postupu ostatně žalobci v dovolání ani žádné námitky neuplatňují. Jestliže tedy odvolací soud svým měnícím určujícím výrokem vyhověl žalobě žalobců, nemohou se tito domáhat v rámci dovolacího řízení určení svého výlučného vlastnictví, jestliže takový požadavek nebyl předmětem řízení před odvolacím soudem. Pokud tak přesto činí za situace, kdy odvolací soud vyhověl jejich žalobě ve vztahu k předmětu řízení, o němž odvolací soud rozhodoval, a rozhodovat měl, není jejich dovolání subjektivně přípustné, protože jejich procesním požadavkům bylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno.
Dovolatelé dále napadli měnící výrok rozsudku odvolacího soudu v části, v níž byla zamítnuta jejich žaloba – vztahující se na spor žalobců a žalovaného č. 3) - o určení vlastnictví zdi nacházející se mezi pozemkem žalobců parc. č. 119 a pozemkem žalovaného parc. č. st.
117. Podle § 242 odst. 3 věta první o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Tato vázanost se projevuje nejen v tom, který z důvodů uvedených v § 241a odst. 2, 3 byl uplatněn, ale především v tom, jak byl dovolací důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění. Podle § 241b odst. 3 věta první o. s. ř.
dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyty náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že pokud dovolání neobsahuje dovolací důvod, může dovolatel doplnit dovolání o tuto náležitost jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Marným uplynutím této lhůty se tato vada dovolání stává neodstranitelnou, neboť k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nesmí přihlédnout.
Ve vztahu k výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž zamítl návrh žalobců vztahující se k určení právního režimu ke zdi ve vztazích mezi žalobci a žalovaným č. 3) dovolání neobsahuje žádný dovolací důvod a argumentaci, neboť obsah dovolání se z hlediska vymezení dovolacího důvodu týká nároků mezi žalobci a žalovanými č. 1) a 2). Neobsahuje-li dovolání ve vztahu k uvedenému zamítavému výroku žádnou argumentaci, nelze tento výrok věcně přezkoumat. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.
s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že žalovaným v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měli právo, nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.