22 Cdo 462/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) Ing. P. K.-B., zastoupené Mgr. Evou Barákovou Karasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Ryšánkova 8, b) B. K., proti žalované obci Hnanice, se sídlem úřadu v Hranicích, Znojemská 79a, zastoupené JUDr. Evou Frélichovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Kolárova 3, o nejasné podání, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 6 C 1519/2003, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. října 2008, č. j. 20 Co 398/2008-217, takto :
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. ledna 2008, č. j. 6 C 1519/2003-198, se zastavuje. II. Dovolání žalobkyně Ing. P. K.-B. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. října 2008, č. j. 20 Co 398/2008-217, se odmítá. III. Žalobkyně Ing. P. K.-B. je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 550,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalované. IV. Řízení o dovolání žalobce B. K. se zastavuje. V. Mgr. E. B. K. je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 550,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalované.
Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesení ze dne 11. ledna 2008, č. j. 6 C 1519/2003-198, odmítl „podání žalobců ze dne 23. 10.
2003, doplněné podáním ze dne 14. 4. 2005“ (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně popsal dosavadní průběh řízení, rekapituloval obsah jednotlivých podání žalobců a bez bližší konkretizace uzavřel, že „nesrozumitelné a neurčité podání žalobců, přes opětovné výzvy soudu, nebylo řádně doplněno a opraveno, pro tento nedostatek nelze tedy v řízení pokračovat, soud proto v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 o. s. ř. podání odmítl“.
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobců usnesením ze dne 17. října 2008, č. j. 20 Co 398/2008-217, odvolání žalobkyně Ing. P. K. B. odmítl (výrok I.), usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k odvolání žalobce B. K. potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Ve vztahu k odvolání žalobkyně Ing. P. K. B. poukázal na skutečnost, že tato odvolatelka podala tzv. blanketní odvolání, které přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě nedoplnila přes poučení o odmítnutí odvolání. Odvolací soud proto s odkazem na § 211 a § 43 odst. 2 občanského soudního řádu odmítl její odvolání jako neprojednatelné.
Odvolatelem B. K. tvrzenou vadu řízení spočívající v nepředvolání k jednání konanému dne 11. ledna 2008 a v absenci výzvy k doplnění žaloby neshledal odvolací soud důvodnou. Zdůraznil, že u výslechu dne 30. března 2007 byli oba žalobci přítomni a vzali na vědomí usnesení, že „do jednoho měsíce mají soudu písemně dvojmo sdělit, v jakém rozsahu trvají na projednávání věci, příp. jako hodlají upravit žalobní petit“. Žalobce B. K. vzal tuto lhůtu na vědomí, během ní však nereagoval a petit neupravil. Soud prvního stupně proto postupoval správně, jestliže podání žalobců odmítl.
Usnesení soudu prvního i druhého stupně napadli žalobci dovoláním opírajícím se o § 239 odst. 3 občanského soudního řádu, když podle obsahu dovolání soudům
vytýkají nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu). Podle názorů odvolatelů je jejich návrh určitý a srozumitelný, když se domáhají uložení zákazu žalované disponovat s pozemkem specifikovaným v průběhu řízení, neboť jedině takovým postupem by žalobci měli zajištěn přístup k jejich nemovitostem. Navrhli zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání. Poukázala na skutečnost, že skutkové a právní závěry soudů obou stupňů jsou správné, když žalobci navíc v dovolání ani neformulují otázku zásadního právního významu, což ani nemohou, protože se jedná o posouzení běžného procesního postupu, jímž je hodnocení náležitostí podání z hlediska požadavků, které musí podle občanského soudního řádu obsahovat.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatelé v dovolání vedle usnesení odvolacího soudu napadli výslovně i usnesení soudu prvního stupně. Funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána; řízení o takovém podání Nejvyšší soud zastaví podle § 104 odst. 1 o. s. ř. (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2006, pod pořadovým č. 47). Dovolací soud proto řízení o dovolání žalobců proti usnesení soudu prvního stupně podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Dovolací soud se zabýval nejprve přípustnosti dovolání a dospěl k závěru, že dovolání Ing. P. K.-B. přípustné není.
Její odvolání proti usnesení soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem pro vady odvolání odmítnuto. Proti usnesení, kterým odvolací soud odmítl odvolání pro vady bránící pokračování v odvolacím řízení, není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. prosince 2004, sp. zn. 29 Odo 829/2003, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3518).
Dovolací soud proto dovolání Ing. P. K.-B. podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi uvedenou dovolatelkou a žalovanou vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované vznikly náklady (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalované představují odměnu za její zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle § 13 odst. 2, § 14, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů částku 250,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) - celkem 550,-Kč. Dovolací soud proto uložil žalobkyni Ing. P. K.-B. povinnost, aby žalované nahradila náklady dovolacího řízení ve výši 550,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalované (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.).
Dále se dovolací soud zabýval dovoláním žalobce B. K.
Z obsahu spisu se podává, že dovolání jménem tohoto žalobce podala jeho zástupkyně Mgr. Eva Baráková Karasová, která dovolání podepsala, ale součástí spisu není plná moc k zastupování uvedeného žalobce v dovolacím řízení.
Je-li dovolání podepsáno pouze zástupcem dovolatele na základě plné moci, který ani přes opatření soudu podle § 104 odst. 2, věty první, o. s. ř., vůči němu učiněné, toto zastoupení nedoložil, Nejvyšší soud dovolací řízení dle § 104 odst. 2, věty třetí, o. s. ř. zastaví. Jestliže soud z uvedeného důvodu řízení zastaví, je osobou, která z procesního hlediska zavinila zastavení řízení, zástupce účastníka, jemuž lze ve smyslu § 147 odst. 1 o. s. ř. uložit, aby hradil náklady řízení, jež by bez jeho zavinění nevznikly (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 733/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2003, pod pořadovým č. 30).
Dovolací soud výzvou ze dne 23. listopadu 2010 vyzval zástupkyni dovolatele, aby ve lhůtě pěti dnů ode dne doručení výzvy předložila plnou moc k zastupování žalobce B. K. v dovolacím řízení; uvedená výzva byla zástupkyni dovolatele doručena dne 10. prosince 2010. Ve stanovené lhůtě, ani později, zástupkyně plnou moc k zastupování dovolatele v dovolacím řízení nedoložila. Dovolací soud proto řízení o dovolání žalobce B. K. zastavil.
Vzhledem k tomu, že zástupkyně B. K. zavinila zastavení dovolacího řízení ohledně dovolání týkajícího se uvedeného žalobce, je povinna ve smyslu § 147 odst. 1 o. s. ř. povinna nahradit žalované náklady řízení (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalované představují odměnu za její zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle § 13 odst. 2, § 14 odst. 2, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů částku 250,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) - celkem 550,-Kč. Dovolací soud proto uložil zástupkyni Mgr. Evě Barákové Karasové povinnost, aby žalované nahradila náklady dovolacího řízení ve výši 550,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalované (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost usnesením uložená, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. ledna 2011
Mgr. Michal K r á l í k, Ph. D., v. r. předseda senátu